Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 373/2025-71

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci

žalobkyně: B2 Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 10 048,85 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 291,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 291,76 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 784,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, Jméno advokáta.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 291,76 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 291,76 Kč od 13. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 784,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, , Jméno advokáta, .IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 10 048,85 Kč s příslušenstvím, jež sestávala z dlužné jistiny ve výši 6 291,76 Kč, dlužných poplatků ve výši 3 300 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 6 291,76 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení do 23. 9. 2025 ve výši 457,09 Kč, přičemž žalobkyně rovněž požadovala úhradu zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 9 591,76 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení. K uplatněnému právu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba. (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě poskytla žalovanému peněžní prostředky formu kontokorentního úvěru Anonymizováno k běžnému účtu, na základě kterého mohl žalovaný přečerpat běžný účet do částky 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zajistit, aby souhrn částek připsaný za každý kalendářní měsíc ve prospěch běžného účtu dosáhl minimálně 50 % povoleného limitu, rovněž se zavázal hradit úrok ve výši 21,99 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Ke dni podání žaloby zůstala z poskytnutého úvěrového limitu nesplacena vyčerpaná částka 6 291,76 Kč. Vzhledem k neplnění povinností ze smlouvy řádně a včas, prohlásila právní předchůdkyně žalobkyně pohledávky ze smlouvy o úvěru za okamžitě splatné ke dni 24. 2. 2025. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobkyně, a to postupní smlouvou ze dne datum s účinností k témuž dni. Před uzavřením smlouvy dle žalobkyně byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, a to na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, lustrace v Insolvenčním rejstříku a Centrální evidenci exekucí, a také v interní databázi.

2. K výzvě soudu žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně informace stran úvěruschopnosti žalovaného zjistila zejména z informací poskytnutých žalovaným, které uvedl v žádosti o úvěr, dále z veřejně či neveřejně přístupných databází, které umožňují posoudit finanční situace žalovaného, potvrzení o příjmech od zaměstnavatele apod. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl celkový příjem domácnosti ve výši 50 000 Kč, neuvedl žádné vyživované osoby, zjištěný čistý měsíční příjem žalovaného (dle ověření z běžného účtu žalovaného) byl vyčíslen na částku 19 078 Kč. V žádosti bylo dále uvedeno, že se žalovaný podílí na nákladech na bydlení ve výši 38,16 % a má dosavadní interní splátky ve výši 2 607,81 Kč a externí splátky ve výši 10 758 Kč. Ze záznamu BRKI a NRI vyplynulo, že žalovaný nebyl v zásadě zatížen jinými závazky. Právní předchůdkyně dále provedla kontrolu v Insolvenčním rejstříku a databázi MVČR stran platnosti průkazu totožnosti.

3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

4. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. rozhodnuto bez nařízení jednání.

5. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, ve spojení se soupisem postupovaných pohledávek a potvrzení o připsání úplaty za jednotlivé pohledávky, na jejichž základě žalovaná pohledávka včetně příslušenství postupně přešla z právní předchůdkyně žalobkyně až na žalobkyni.

6. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uvedeného dne uzavřeli tuto smlouvu, z níž mj. vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalovanému jako klientovi kontokorentní úvěr Anonymizováno.

7. Z Dispozice ke smlouvě ze dne datum se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalovanému k běžnému účtu č. č. účtu službu Anonymizováno s výší úvěrového limitu 5 000 Kč s úrokovou sazbou 21,99 % ročně.

8. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně celkově vyplatila žalovanému částku 6 291,76 Kč. Žalovaný pak na závazky vyplývající ze smlouvy neuhradil ničeho.

9. Žalovaný v žádosti o povolení debetního zůstatku ke své osobě uvedl, že je svobodný, má učňovské vzdělání, žije ve vlastním domě/bytě, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 50 000 Kč. Dále uvedl, že je zaměstnán u společnosti právnická osoba. jako dělník a jeho průměrný čistý měsíční příjem za tři měsíce činí 19 078 Kč. Dále sdělil, že nemá žádné vyživované osoby, k nákladům nebylo uvedeno ničeho.

10. Z výpisu běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období květen 2019 se podává, že žalovanému byla připsána platba ve výši 20 676 Kč od Anonymizováno počáteční zůstatek na účtu činil 75 208,89 Kč, konečný zůstatek poté 43 589,62 Kč, když obrat kredit činil 20 676,63 Kč a obrat debet – 52 295,90 Kč, když žalovaný mj. vybral výběrem z bankomatu částku 50 000 Kč.

11. Z výpisu běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období červen 2019 se podává, že žalovanému byla připsána platba ve výši 22 405 Kč od Anonymizováno počáteční zůstatek na účtu činil 43 589,62 Kč, konečný zůstatek poté 30 499,15 Kč, když obrat kredit činil 22 405,40 Kč a obrat debet – 35 495,87 Kč, když žalovaný mj. vybral výběrem z bankomatu částku 33 200 Kč.

12. Z výpisu běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období červenec 2019 se podává, že žalovanému byla připsána platba ve výši 19 155 Kč od Anonymizováno počáteční zůstatek na účtu činil 30 499,15 Kč, konečný zůstatek poté 1 358,57 Kč, když obrat kredit činil 19 355,27 Kč a obrat debet – 48 495,85 Kč, když žalovaný mj. vybral výběrem z bankomatu částku 46 200 Kč.

13. Z výpisu běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období srpen 2019 se podává, že žalovanému byla připsána platba ve výši 23 018 Kč od Anonymizováno počáteční zůstatek na účtu činil 1 358,57 Kč, konečný zůstatek poté – 3 719,21 Kč, když obrat kredit činil 23 218,03 Kč a obrat debet – 28 295,81 Kč, když žalovaný mj. vybral výběrem z bankomatu částku 26 000 Kč.

14. Z dopisu ze dne 26. 10. 2024 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 6. 11. 2024.

15. Z dopisu ze dne 15. 11. 2024 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 26. 11. 2024.

16. Z dopisu ze dne 16. 12. 2024 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky.

17. Z dopisu ze dne 24. 12. 2024 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 6. 1. 2025 a vyrozuměn o skutečnosti, že pokud nebude do tohoto termínu dlužná částka uhrazena, bude úvěr prohlášen za splatný.

18. Z dopisu ze dne 2. 1. 2025 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 13. 1. 2025.

19. Z dopisu ze dne 1. 2. 2025 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 12. 2. 2025.

20. Z dopisu ze dne 26. 2. 2025 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky do 12. 3. 2025 a vyrozuměn o zesplatnění úvěru ke dni 24. 2. 2025.

21. Z dopisu ze dne 9. 10. 2025 včetně dokladu o odeslání bylo zjištěno, že jím byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky a vyrozuměn o možnosti domáhat se jejího vymožení soudní cestou.

22. Podle (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

23. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

24. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

25. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

26. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

27. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

28. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.

30. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru. Soud přitom dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR-Finance, Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na toto rozhodnutí navázal též Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. .

31. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně. Posuzovaná smlouva o úvěru obsahuje toliko povšechné informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr, přičemž žalobkyně netvrdila, resp. ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z vyjádření žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti vyplynulo, že bylo využito standardních schvalovacích postupů s využitím interních a externích datových zdrojů, se zohledněním příjmů žalovaného (potvrzených z výpisu z běžného účtu žalovaného), pravidelných výdajů žalovaného – když výdajové složky byly stanoveny kombinací interních informací banky, částkou životního minima klienta a dat sdělených klientem. K tomuto lze pouze poznamenat, že žalobkyně tato svá tvrzení ničím nedoložila, nebylo tudíž prokázáno, z jakých konkrétních podkladů právní předchůdkyně žalobkyně vycházela a jak tyto ve vzájemné souvislosti hodnotila, a to především výdajovou složku. Žalobkyně sice uváděla, že právní předchůdkyně žalobkyně hodnotila mj. informace požadované a získané od žalovaného, nicméně nekonkretizovala, o jaké informace se mělo jednat, a toto své tvrzení rovněž důkazně nepodložila, resp. nedoložila, že by jakkoliv prověřovala data sdělená žalovaným v jeho žádosti. Poskytovatel úvěru je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. K tomuto soud podotýká, že prosté spoléhání se na čestné prohlášení dlužníků, motivovaných snahou úvěr získat, bez požadavku na doložení dalších podkladů o majetkových poměrech dlužníka nestačí a takový přístup nemůže požívat právní ochrany. Je obecně známým faktem, že klienti jsou motivováni snahou úvěr získat, a tak často své výdaje zkreslují a záměrně nesdělí poskytovateli úvěru veškeré své faktické závazky a pravidelné výdaje. Je to proto poskytovatel úvěru, kdo má jednoznačnou povinnost prověřit a objektivně podložit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit a nemůže se jí zprostit prohlášením dlužníka o pravdivosti jeho tvrzení. Není tedy jakkoli zřejmé, jaké doklady žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně skutečně předložil k posouzení (či zda vůbec) kromě výpisů z bankovního účtu (avšak z roku 2019, když však k uzavření smlouvy o úvěru došlo toliko ke dni datum, je tedy otázkou, zda finanční údaje téměř čtyři roky staré mohou být relevantní pro posouzení příjmové a výdajové stránky klienta), resp. jaké informace žalovaný ke své finanční situaci sdělil, neboť jakékoliv dokumenty s tímto související ze strany žalobkyně zcela absentují, a to především stran výdajů žalovaného (např. časově odpovídající výpisy z účtu, nájemní smlouva, aj.). Právní předchůdkyně žalobně rovněž do příjmové stránky žalovaného počítala příjmy celé domácnosti, které uváděl žalovaný ve své žádosti, ačkoliv není doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala podrobnosti týkající se celkových příjmů domácnosti, resp. co je tvoří, a žádala je taktéž doložit. Ze žádosti žalovaného o úvěr nikterak nevyplývá, že by byla vyplněna část týkající se měsíčních výdajů žalovaného, které by mohly být následně ověřeny kontrolou právní předchůdkyně žalobkyně. Pokud žalobkyně odkazovala na skutečnost, že data získaná od žalovaného dále ověřovala s využitím statistických a ekonomických modelů, považuje soud takový postup za zcela nedostatečný s ohledem na vše výše uvedené. Pochybení žalobkyně nemohly napravit ani výstupy z nejrůznějších databází, neboť ty neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že spotřebitel disponuje aktuálně prostředky k tomu, aby dohodnuté splátky splácel. Na výše uvedeném závěru nemění nic skutečnost, že žalovaným uvedené údaje případně odpovídají „statisticky obvyklým“ údajům, neboť zákonem stanovená povinnost předpokládá zkoumání úvěruschopnosti konkrétního žadatele, nikoliv žalobkyní presumovaného obrazu typického žadatele (spadajícího do určité skupiny dle jím sdělených a neověřovaných údajů), bez ohledu na skutečnost, že použití scoringového postupu vycházejícího ze statistických dat může v praxi vést k nižšímu počtu nesplacených úvěrů jakožto i k nižším nákladům/pracnosti/složitosti procesu sjednávání spotřebitelského úvěru. Žalobkyně nijak nedoložila, jaké jsou skutečně výdaje žalovaného (např. časově odpovídajícím výpisem z účtu žalovaného), či zda nemá jiné závazky, a tudíž i výdaje. Lze mít tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla mít ucelený přehled o životní a majetkové situaci žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ a § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. S ohledem na to je nutné na nyní posuzovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru pohlížet jako na absolutně neplatnou.

32. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úroku, poplatcích aj. Spotřebitel je však povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (§ 87 odst. 1 ZoSÚ).

33. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud nárok žalobkyně posoudil jakožto nárok z bezdůvodného obohacení dle . Žalovaný čerpal částku 6 291,76 Kč, aniž tu byl platný závazek, žalobkyně má proto nárok na vrácení toho, co plnila její právní předchůdkyně. Žalovaný neuhradil žalobkyni (jakož ani její právní předchůdkyni) ničeho, je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku odpovídající rozdílu těchto částek, tj. částku ve výši 6 291,76 Kč (výrok I.).

34. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 odst. 1 o. z., je žalovaný povinen plnit až na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. (s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. ). Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění výzvou ze dne 26. 2. 2025, kterou byla žalovanému poskytnuta lhůta k úhradě dlužné částky do 12. 3. 2025. Ode dne 13. 3. 2025 je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle ve spojení s o. z., jehož výši stanoví , ve zbytku byl nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky shledán jako nedůvodný.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalobkyně (ve výroku I., 65 %) převýšil procesní úspěch žalovaného (ve výroku II., 35 %). Náklady řízení žalobkyně dle ustanovení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků , o soudních poplatcích, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 1 200 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny 400 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč ve výši 300 Kč dle ustanovení advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 315 Kč, počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky 2 615 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 30 %, stanovil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jako náhradu nákladů soudního řízení částku ve výši 784,50 Kč.

36. V posuzovaném případě soud nevydal elektronický platební rozkaz a v řízení pokračoval, proto stanovil povinnost žalovanému zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 600 Kč dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku poplatků , o soudních poplatcích.

37. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.