Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 632/2026

22 Cdo 632/2026-666

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném zpředsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyně A. Č., zastoupené Mgr. Jiřím Weiglem, advokátem se sídlem vMělníku, Bezručova 605, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze, Rašínovo nábřeží390/42, IČO 69797111, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2025, č. j. -544, takto:

I. Dovolání se odmítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady dovolacího řízení ve výši 450 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Okresní soud v

Mladé Boleslavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze

dne 16. 11.

2022, č.

j. 11 C

27/2022-210, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že

je vlastnicí pozemku parc.

č.

st. XY

, na němž stojí stavba č.

p. XY, pozemku parc.

č.

XY a pozemku parc.

č.

XY v k. ú. XY

(dále jen „předmětné pozemky“) – (výrok

I) a rozhodl o

náhradě nákladů řízení (výrok

II).

2. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 5. 2023, č. j. -305, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Toto rozhodnutí však bylo zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2024, č. j. věc byla vrácena odvolacímu soudu kdalšímu řízení. Novým rozhodnutím ve věci, rozsudkem ze dne 18. 3. 2025, č. j. -544, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) arozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. 1) Namítla, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (kupř. rozhodnutí sp. zn. ), neboť svůj závěr o nemožnosti mimořádného vydržení právním předchůdcem dovolatelky učinil na základě změněného skutkového stavu oproti skutkovému stavu zjištěnému soudem prvního stupně, aniž by však při ústním jednání zopakoval dokazování. 2) Vytkla odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (kupř. rozhodnutí sp. zn. ) v otázce, zda lze dovozovat nepoctivý úmysl držitele pouze z existence historické žádosti o přidělení pozemku, aniž by bylo prokázáno, že držitel o této žádosti věděl nebo ji učinil. 3) Uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zda lze dovozovat nepoctivý úmysl držitele ve smyslu , , v situaci, kdy existuje správní akt státu deklarující trvalé a bezplatné užívání téhož pozemku. 4) Namítla, že se odvolací soud odchýlil od závazného právního názoru dovolacího soudu, resp. od závěrů jeho předchozího kasačního rozhodnutí, protože nezjišťoval přesný okamžik uchopení sedržby právní předchůdcem žalobkyně – jejím manželem – a procesně nepoučil žalovanou ohledně povinnosti tvrzení apovinnosti důkazní k prokázání držby v nepoctivém úmyslu. 5) Tázala se, zda lze přiznat státu postavení vlastníka nemovitostí, aniž by unesl důkazní břemeno ohledně existence konkrétního nabývacího titulu, zda soud může založit právní závěr o vlastnictví státu pouze na tvrzení o nedohledatelnosti právních nástupců původních vlastníků, aniž by byl současně prokázán přechod vlastnického práva na stát, a zda zamítnutí návrhů směřujících kprokázání existence či neexistence nabývacího titulu státu nepředstavuje vadu řízení mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhla, aby dovolací soud rozhodl o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, toto rozhodnutí spolu srozhodnutím soudu prvního stupně zrušil avěc vrátil odvolacímu soudu kdalšímu řízení.

4. Žalovaná ve vyjádření kdovolání uvedla, že je považuje za nedůvodné, a ztotožnila se s napadeným rozhodnutím. Namítla, že zpochybnění jejího vlastnického práva veprospěchtřetí osoby, která není účastníkem tohoto sporu, není relevantní. Dovolatelka podle ní nevymezila žádnou právní otázku, na které rozhodnutí odvolacího soudu stojí a kterou by se mohl dovolací soud zabývat. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl apřiznal jí náhradu nákladů řízení.

5. Dovolání není přípustné.

6. Podle , , (dále jen „ “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Podle –3 dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, vjakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, včem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

8. V usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. (toto i další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud zopakoval, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže [srovnej větu první anapř. důvody uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. , uveřejněném pod č.236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (toto i další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz)]. Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, adovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srovnej dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. , ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. ).

9. V projednávané věci odvolací soud založil své rozhodnutí, jímž potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, na dvou důvodech, znichž by každý sám o sobě vedl kzamítnutí žaloby. (1) Shledal, že žalobkyně odvíjela své vlastnické právo od právního postavení svého zesnulého manžela, který se však vlastníkem sporných pozemků nestal, pročež je ani žalobkyně nemohla nabýt děděním (viz bod 59 rozsudku odvolacího soudu). (2)Žalobě by však nemohl vyhovět ani ztoho důvodu, že předmětné pozemky by měly být předmětem dodatečného projednání pozůstalosti, což vyžaduje, aby bylo nejprve určeno, žesporné pozemky byly ke dni smrti zůstavitele vjeho vlastnictví (viz bod 60 rozsudku odvolacího soudu). Tento druhý důvod žalobkyně vdovolání žádným způsobem nezpochybnila.

10. Lze uzavřít, že napadené rozhodnutí spočívá na dvou důvodech, z nichž každý by sám o sobě vedl k zamítnutí žaloby a že dovolatelka druhý z nich v dovolání vůbec nezpochybnila. Za situace, kdy dovolatelka neumožnila dovolacímu soudu podrobit druhý důvod dovolacímu přezkumu, věcný přezkum důvodu prvního již nemůže ovlivnit výsledek sporu. Dovolání jetak jako celek nepřípustné.

11. Jelikož dovolání žalobkyně není přípustné, Nejvyšší soud je podle odmítl.

12. Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pronedůvodnost návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. , či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. ), a to v rozhodnutí, kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

13. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí onáhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.

V Brně dne 29. 4. 2026

Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu