Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 932/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele J. F., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2026 č. j. 4 Tdo 80/2026-488, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. září 2025 sp. zn. 12 To 212/2025 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. června 2025 sp. zn. 3 T 122/2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Praze a Okresního státního zastupitelství v Příbrami, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní soud obdržel dne 8. 4. 2026 ústavní stížnost stěžovatele, jíž brojí proti v záhlaví specifikovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami.

2. Ústavní soud posoudil splnění procesních podmínek pro řízení před Ústavním soudem podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a dospěl k závěru, že nejsou dány.

3. Stěžovatel není zastoupen advokátem ( ). Úřední činností soudu bylo zjištěno, že stěžovatel se již dříve obrátil na Ústavní soud s ústavní stížností trpící stejnou vadou (věc vedená pod

sp. zn.

). V uvedené věci byl stěžovatel výzvou ze dne 24. 1. 2025 mimo jiné upozorněn, že v souladu s a musí být jako účastník v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (včetně sepsání samotné ústavní stížnosti), a to na základě plné moci, v níž je výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Současně byl informován, že byl-li by při hledání advokáta neúspěšný nebo mu to jeho poměry neumožňují, lze požádat Českou advokátní komoru o určení advokáta.

4. Stěžovatel přesto v nynější věci opětovně volí postup, kterým nerespektuje zákonem předepsané náležitosti ústavní stížnosti, ačkoli byl poučen o tom, jaké náležitosti má ústavní stížnost mít, a to včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem již při jejím podání.

5. Obecně platí, že podaný návrh lze odmítnout, neodstranil-li navrhovatel vady ve lhůtě k tomu určené. Smyslem výzvy podle je především poučit účastníka o jemu neznámých podmínkách řízení pro projednání věci před Ústavním soudem. Teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Lze-li však vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace, poskytnuté v předchozí výzvě ze dne 24. 1. 2025 (tedy v nedávné době), byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli vědomí o náležitostech kvalifikovaného podání, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení jako postup neefektivní a formalistický. Jinými slovy v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se téhož poučení dostávalo totožnému navrhovateli opakovaně, byl-li již dříve o nezbytných náležitostech podání k Ústavnímu soudu poučen. Evropský soud pro lidská práva v rozhodnutí ze dne 14. 3. 2024 ve věci Horyna proti České republice, č. stížnosti 6732/20, takovou praxi z hlediska povinností státu vyplývajících z Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod akceptoval. Stěžovateli s ohledem na uvedené poučení musí být tato praxe Ústavního soudu bezpečně známa.

6. Podle Ústavního soudu byl stěžovatel dostatečně seznámen s požadavky na zahájení řízení, další poučování nelze považovat za efektivní, proto Ústavní soud za přiměřeného použití ustanovení návrh odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. května 2026

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj