Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 173/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Jiřího Fialy, zastoupeného JUDr. Miroslavem Koreckým, advokátem, sídlem Puškinovo náměstí 681/3, Praha 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze sp. zn. ze dne 17. 12. 2024, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a insolvenční správkyně AWRA insolvence, v.o.s., sídlem Moulíkova 2239/3, Praha 5, a soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, sídlem Farní 19, Frýdek-Místek, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. V insolvenčním řízení stěžovatele byly k návrhu insolvenční správkyně zpeněženy nemovité věci náležející do majetkové podstaty stěžovatele, a to skrze dražbu provedenou soudním exekutorem. Usnesením soudního exekutora č. j. 142 DC 24/24-15 ze dne 13. 9. 2024 byl vydražiteli udělen příklep.

2. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání s odůvodněním, že mu nebyla dražební vyhláška doručena a nebyla ani zveřejněna v insolvenčním rejstříku. Požadoval, aby Krajský soud v Praze považoval dražbu za nulitní. Krajský soud napadeným usnesením stěžovatelovo odvolání odmítl jakožto podané osobou neoprávněnou. Poukázal na to, že podle rozhodovací praxe není insolvenční dlužník účastníkem dražby prováděné při zpeněžování majetkové podstaty v rámci insolvenčního řízení soudním exekutorem podle § 76 odst. 2 exekučního řádu. Stěžovatel proto nebyl osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o udělení příklepu.

3. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadeným usnesením byla porušena jeho práva garantovaná a 2, a d. Tvrdí, že všechny dokumenty, týkající se insolvenčního řízení, musí být zveřejněny v insolvenčním rejstříku. Nesouhlasí se závěry soudní praxe, že insolvenční dlužník není účastníkem dražby a že mu proto není doručována dražební vyhláška. Takový postup se zcela míjí s jeho vlastnickým právem ke zpeněžovaným nemovitým věcem. Není podle něj přípustné, aby se stěžovatel takovou informaci dozvěděl až po skončení dražby. Ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, ve které byl vyjádřen tento závěr, považuje za "pohrdání základními občanskými právy ze strany soudů, především pak práva vlastnit a spravovat majetek".

4. Stěžovatel namítá i to, že krajský soud odkázal na nesprávnou judikaturu Nejvyššího soudu. Zatímco krajským soudem odkazovaná judikatura se týká situace, kdy byl dlužník v konkursu, stěžovatel svůj úpadek řeší oddlužením. V první jmenované situaci je osobou s dispozičním oprávněním insolvenční správce. U oddlužení je tomu podle stěžovatele jinak, neboť dlužník je oprávněn disponovat se svým majetkem. Dražba bez jeho vědomí je proto nepřípustná.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhnul, aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozhodnutí. Stručně odůvodnil, že mu může vzniknout závažná újma, pokud by měl nenávratně pozbýt vlastnické právo ke zpeněžovaným nemovitým věcem. Naopak, jiným osobám podle jeho mínění újma odkladem vykonatelnosti vzniknout nemůže.

6. Ústavní soud shledal, že procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem jsou splněny. Dospěl nicméně k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se stěžovatel dovolává.

7. K posouzení ústavní stížnosti Ústavní soud předesílá, že není dalším instančně nadřízeným stupněm soustavy obecných soudů (srov. y). Jeho úkolem je podle y ochrana ústavnosti, z čehož plynou omezení v jeho přezkumné činnosti. Do rozhodnutí obecných soudů zasahuje jen tehdy, došlo-li k porušení u chráněných práv stěžovatele (srov. např. nález

sp. zn.

z 25. 1. 1995).

8. Ústavní soud na úvod konstatuje, že napadené usnesení obstojí pohledem povinnosti soudní rozhodnutí řádně odůvodnit (viz např. nález

sp. zn.

z 14. 2. 2023 a v něm odkazovanou judikaturu), vyplývající z práva na soudní ochranu ( y). Odůvodnění rozhodnutí krajského soudu je sice stručné, avšak přiléhavým způsobem reagující na procesní situaci. Jak totiž vyplývá z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (viz krajským soudem odkazovaná usnesení sp. zn. ze dne 29. 7. 2024 a sp. zn. ze dne 22. 6. 2022), dlužník není účastníkem dražby podle exekučního řádu, vyvolané postupem podle ve spojení s . Není proto osobou oprávněnou k podání odvolání [ ].

9. Ústavní soud přitom nemůže přisvědčit ani stěžovatelově argumentaci tím, že krajský soud nesprávně odkazuje na judikaturu, která se vztahuje na řízení, kdy byl úpadek dlužníka řešen konkursem. Podle totiž platí, že "[d]ispoziční oprávnění k majetku, náležejícímu do majetkové podstaty v době schválení oddlužení, s výjimkou toho majetku, který byl postižen v rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dlužník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouží k zajištění nebo který insolvenční soud uložil vydat ke zpeněžení."

10. Z tohoto ustanovení vyplývá, že dispoziční oprávnění dlužníka k majetku, který je dlužník povinen vydat ke zpeněžení, nenáleží dlužníku, ale naopak insolvenčnímu správci. Tento závěr sdílí i právní doktrína [viz např. SPRINZ, P., CHYTIL, P. Dispoziční oprávnění a zpeněžení zajištění u splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. In: SPRINZ, P., JIRMÁSEK, T., ŘEHÁČEK, O., VRBA, M. ZOUBEK, H. a kol. . Komentář. 1. vydání (4. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. 3; či EBRSOVÁ, H. Dispoziční oprávnění dlužníka a zpeněžení zajištění u splátkového kalendáře. In: MORAVEC, T., KOTOUČOVÁ, J. a kol. . Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 1602-1603]. Stěžovatelem přednesená argumentace opírající se o rozdílnost mezi konkursem a oddlužením plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty - směřující k neaplikovatelnosti závěrů ke konkursu - nemůže obstát. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty totiž platí, že k majetku, který je dlužník povinen vydat ke zpeněžení, má taktéž (jako u konkursu) dispoziční oprávnění insolvenční správce.

11. Jak Ústavní soud zjistil nahlédnutím do stěžovatelova insolvenčního spisu, usnesením krajského soudu č. j. -24 ze dne13. 3. 2024, výrokem III, bylo schváleno oddlužení stěžovatele plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, a výrokem XIII téhož usnesení byla stěžovateli uložena povinnost v dražbě zpeněžovaný majetek vydat. V rozsahu dražených nemovitých věcí byl proto osobou s dispozičními oprávněnými insolvenční správce, nikoli dlužník. Stěžovatelova argumentace, že krajský soud odkázal na nepřiléhavá rozhodnutí Nejvyššího soudu, ve kterých byl úpadek dlužníka řešen konkursem a dispoziční oprávnění bylo na straně insolvenčního správce, se proto Ústavnímu soudu jeví jako lichá.

12. Na základě výše uvedeného byla stěžovatelova ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

13. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti. Ústavní soud navíc rozhodl bez zbytečného odkladu po jejím podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2025

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu