Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1292/2025

27 Cdo 1292/2025-294

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J. K., zastoupeného Mgr. Pavlem Procházkou, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 2006/26, PSČ 602 00, proti žalovaným 1) MÍR, stavebnímu bytovému družstvu, se sídlem v Brně,Bedřichovická 1199/21, PSČ 627 00, identifikační číslo osoby 00046906, zastoupenému Mgr. Hanou Krutilovou, advokátkou, se sídlemv Brně, Roubalova 455/4, PSČ 602 00, a 2)J. B., zastoupenému Mgr. Bc. Lumírem Šindelářem, LL.M., advokátem, se sídlem v Rajhradu,Jiráskova 495, PSČ 664 61, o určení členství v družstvu a určení nájemního vztahu k družstevnímu bytu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 11. 2024, č. j. -270, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1.

Žalobou z 25. 6. 2019 se žalobce (po změně žaloby) domáhá určení, že je členem žalovaného 1), a nájemcem jednotky č. 4141/53, v budově na XY (dále jen „byt“).

2. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 8. 2024, č. j. -255, přerušil řízení do doby pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. .

3. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

4. Odvolací soud uzavřel, že v projednávané věci je dán důvod pro přerušení řízení podle , (dále jen „ “). Po převodu bytu do vlastnictví člena družstva (odlišného do žalobce) byl byt převeden do vlastnictví žalovaného 2), který členem žalovaného 1) nikdy nebyl. Ve vztahu k žalovanému 2) se proto může „uplatnit princip ochrany dobré víry dalšího nabyvatele, který je nezbytné posuzovat prizmatem závěrů obsažených v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. “. Určení nájemního vztahu je možné toliko k bytu ve vlastnictví družstva. V řízení o určení vlastnictví k bytu vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. je tak řešena otázka, která má význam pro rozhodnutí v projednávané věci.

5. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a 2 Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

6. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se k přerušení řízení podává:

1/ Důvody k přerušení řízení podle jsou dány zejména v případech, kdy probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu. Musí jít o otázku, která má podstatný význam pro řešení daného případu, která se vztahuje k danému skutkovému stavu a kterou si soud může vyřešit sám podle

2/ Smyslem ustanovení je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku vedlejšího řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl soud postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží.

3/ Ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Nejvyšší soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení podle uvedeného ustanovení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně irelevantní). Předmětem dovolacího řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, totiž nemůže být přezkum úvah odvolacího soudu o tom, zda v té které konkrétní věci je z hlediska hospodárnosti řízení namístě řízení přerušit či nikoliv.

K tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. , uveřejněný pod číslem rozh. obč., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. , ze dne 23. 4. 2015, sp. zn. , ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. , či ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. , a v nich citovanou judikaturu.

7. Odvolací soud se předpoklady pro přerušení řízení podle – ve smyslu shora citované judikatury Nejvyššího soudu – zabýval, když dospěl k závěru, že otázka řešená v řízení o určení vlastnického práva k bytu může mít význam pro rozhodnutí v projednávané věci, a vysvětlil proč – s ohledem na rozdílný okruh dokazovaných skutečností – není účelné a hospodárné řešit otázku vlastnického práva k bytu v projednávané věci. Jeho právnímu posouzení otázky, zda je ve věci dán důvod pro přerušení řízení postupem podle , tak nelze ani ve světle citované judikatury ničeho vytknout.

8. Námitka dovolatele, podle které se odvolací soud odchýlil od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2013, sp. zn. , není důvodná. Z citovaného rozhodnutí se toliko podává, že soud si v rámci řízení o určení členství v družstvu a určení nájemního vztahu k družstevnímu bytu může jako předběžnou otázku posoudit i otázku vlastnického práva k danému družstevnímu bytu. Řečené však neznamená, že (podle okolností té které věci) nemůže být účelnější a hospodárnější řízení o určení členství v družstvu a určení nájemního vztahu k družstevnímu bytu přerušit podle , je-li současně vedeno řízení o určení vlastnického práva k témuž bytu.

9. Dovolání není přípustné ani pro řešení ostatních dovolatelem formulovaných otázek (zejména, zda může soud v řízení o určení vlastnického práva k bytu řešit otázku platnosti převodu „členských práv a povinností“ v bytovém družstvu), neboť rozhodnutí odvolacího soudu na jejich řešení nespočívá. Podle je však jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí; odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle , jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).

10. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 4. 2026

JUDr. Filip Cileček

předsed

a senátu