Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
15 C 43/2026-31
Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl soudkyní Mgr. Martinou Lhotákovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 222 208 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 190 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 78 190 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 144 018 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 78 190 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 78 190 Kč od 20. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V té části, kde se žalobkyně domáhala, aby byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 144 018 Kč s příslušenstvím, se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se návrhem postoupeným zdejšímu soudu rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 11. 2025, č. j.: 6 C 266/2025-23 domáhala po žalovaném zaplacení částky 222 208 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 4. 1. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 147 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % ročně splácet celkem 48 měsíců, a to v měsíčních splátkách, z nichž výše každé měla činit 9 830 Kč. Splatnost každé splátky byla sjednána k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje únorem 2024. Protože žalovaný ze smlouvy řádně a včas neplnil, domáhá se žalobkyně zaplacení částky v celkové výši 222 208 Kč s příslušenstvím, která sestává z nesplacené části úvěru, společně se smluvními a zákonnými úroky, jakož i smluvními pokutami a náhradami nákladů vzniklými v souvislosti s prodlením žalovaného.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., soud postupoval dle cit. ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Pro úplnost soud dodává, že k uvedenému rozhodnutí přistoupil v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2006, sp. zn.: 21 Cdo 1696/2005, tj. za situace, kdy dospěl k závěru, že skutkový stav věci byl na základě účastníky předložených listin náležitě zjištěn a všechny mezi účastníky sporné skutkové okolnosti, významné pro právní posouzení věci, byly v daném případě dostatečně prokázány. Soud nedospěl k závěru o nesplnění povinnosti tvrzení nebo neunesení důkazního břemene a mohl tak postupovat dle § 115a o. s. ř., a to i v případě posouzení věci toliko jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tj. případného neúspěchu ve věci (srov. také nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2010, sp. zn. I ÚS 3271/09).
Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
Dne 4. 1. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena distančním způsobem smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 147 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 76,04 % ročně splácet celkem 48 měsíců, a to v měsíčních splátkách, z nichž výše každé měla činit 9 830 Kč. Splatnost každé splátky byla sjednána k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje únorem 2024. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena mj. na základě dokladů a informací získaných od žalovaného. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru bylo žalobkyni uhrazeno sedm částek ve výši 9 830 Kč, tj. žalovaným byla žalobkyni uhrazena částka 68 810 Kč.
Žalovaný tyto částky žalobkyni neuhradil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 4. 9. 2025, kterou mu žalobkyně v této věci zaslala.
Žalobkyně proto nárokuje nesplacenou část úvěru, spolu se smluvními a zákonnými úroky, smluvními pokutami a náhradami nákladů.
Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:
Žaloba na zaplacení částky v celkové výši 222 208 Kč s příslušenstvím byla podána po právu jen zčásti. Soud nemohl přehlédnout, že úroky z úvěru byly sjednány ve výši 76,04 % ročně a RPSN ve výši 103,59 % ročně. Z výpisu systému ARAD dostupném na webu ČNB bylo zjištěno, že v době uzavření smlouvy, tj. v lednu 2024, činil úrok u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami průměrně 9,23 % ročně. Tedy je vidno, že sjednaný úrok dosahuje násobku úroku obvyklého u bankovních subjektů v poměru ke spotřebitelským úvěrům. Soud tak dospěl k závěru, že ujednání o výši úroku z úvěru je v rozporu s dobrými mravy (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp.zn.: 21 Cdo 1484/2004, dle nějž je v rozporu s dobrými mravy sjednaná úroková sazba téměř překračující čtyřnásobně horní hranici obvyklé úrokové sazby u úvěrů poskytovanými bankami), a proto je dle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), absolutně neplatné. Jelikož se jedná o podstatnou náležitost smlouvy o úvěru, nelze takové ujednání od smlouvy oddělit, a tedy celou smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou. Soud tedy posuzoval smlouvu jako neplatnou, vč. ujednání o smluvní pokutě či jiných poplatcích (k tomu srov. konstantně zastávaný názor Městského soudu v Praze v obdobných věcech, např. rozsudek ze dne 26. 4. 2022, č. j.: 22 Co 61/2022-40, a rozsudek ze dne 27. 4 2022, č. j.: 19 Co 102/2022-61). S ohledem na shora uvedené soud žalobě částečně vyhověl a žalovanému byla uložena povinnost k zaplacení částky ve výši 78 190 Kč, tj. rozdíl mezi poskytnutou výší úvěru a již splacenou částí úvěru, jakožto bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 o.z.). Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení soud vztáhl ke konci patnáctidenní lhůty vymezené předžalobní výzvou ze dne 4. 9. 2025 (výrok ad I.). Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok ad II).
O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyslovil, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně procesně neúspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady řízení nevznikly (výrok ad III).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 9. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.