Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 297/2026

26 Cdo 297/2026-193

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce Zemědělského družstva Srbeč, se sídlem v Srbči 19, IČO 00109002, zastoupeného JUDr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jinonická 804/80, proti žalovanému Svatopluku Čechovi, se sídlem v Lounech, V Domcích 2599, IČO 61358126, zastoupenému JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Sladkovského 1640, o zaplacení částky 78 507,52 s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 9. 2025, č. j. -175, takto:

Odůvodnění:

1. Žalobce se po žalovaném domáhá náhrady škody s odůvodněním, že žalovaný dříve z pozice pachtýře užíval ucelenou zemědělskou půdu na základě smluv o zemědělském pachtu (či dalších užívacích titulů). Po zániku těchto smluv uzavřeli propachtovatelé smlouvy o zemědělském pachtu s žalobcem, a to s trváním pachtu od 1. 10. 2023. Žalobce má tak od tohoto dne oprávnění tuto půdu užívat a požívat pro své zemědělské účely a potřeby. Žalovaný nepředáním půdy způsobil žalobci škodu na vynaloženém pachtovném ve výši 9 088,39 Kč. Dále žalobce požaduje po žalovaném náhradu škody za již nakoupené osivo a prostředky na ošetření půdy v celkové výši 69 419,13 Kč.

2. Okresní soud v Lounech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 1. 2025, č. j. -133, žalobu na zaplacení částky 78 507,52 s tam specifikovaným úrokem z prodlení zamítl (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 9. 2025, č. j. -175, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).

4. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalovaný neporušil ani zákonnou ani smluvní povinnost, když dle tvrzení žalobce nepředal k datu 30. 9. 2023, resp. k 1. 10. 2023, pozemky žalobci jako novému pachtýři. Ze smluv uzavřených mezi žalovaným a vlastníky pozemků, tj. propachtovateli, taková povinnost žalovaného nevyplývá a dle , , ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen „o. z.“), který platí přiměřeně i pro pacht, odevzdá nájemce po skončení nájmu věc pronajímateli. Zdůraznil, že přes poučení soudu prvního stupně nedoplnil žalobce svá skutková tvrzení, zda vlastníci pozemků, tj. propachtovatelé při vzniku pachtu předali žalovanému předmětné pozemky, a že nebylo prokázáno a ani tvrzeno, že žalovaný jako předchozí pachtýř pozemky v rozhodné době užíval. Posouzení případných zvyklostí dle o. z., popř. 558 odst. 2 o. z., na které poukazoval žalobce, tedy nebylo dle odvolacího soudu namístě. Pro úplnost uvedl, že ze smluv vlastníků pozemků s novým pachtýřem, tj. žalobcem, kterými odvolací soud zopakoval dokazování, se taková zvyklost neukazuje, když dle čl. IV. bodu 1. jednotlivých smluv o zemědělském pachtu se propachtovatel zavázal nejpozději ke dni účinnosti smlouvy umožnit pachtýři užívat a požívat pozemky tvořící předmět pachtu.

5. Dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud projednal podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ale neshledal jej přípustným.

6. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že nebyl dán jeden ze základních předpokladů povinnosti nahradit škodu, kterým je porušení zákonné (§ 2910 o. z.) nebo smluvní (§ 2913 o. z.) povinnosti, jenž odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2024, sp. zn. , a ze dne 31. 3. 2021, sp. zn. ). Předkládá-li dovolatel k dovolacímu přezkumu jako dosud neřešenou otázku „charakteru zákonného ustanovení § 2225 odst. 1 o. z., tedy zda povinnost nájemce (analogicky pachtýře) při skončení nájmu (analogicky pachtu) vůči pronajímateli (analogicky propachtovateli) má charakter pravidla kogentního (donucujícího) a to návazně (i) ve vztahu k aplikaci obchodních zvyklostí v právním styku podnikatelů ve smyslu ustanovení § 558 odst. 2 o. z.“, pomíjí, že takovou otázku odvolací soud ve svém rozhodnutí neřešil, a na jejím posouzení tudíž napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí).

7. Nespočívá-li napadené rozhodnutí na posouzení takto nastolené otázky, nemůže být jejím prostřednictvím ani založena přípustnost dovolání ve smyslu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. , či ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. , proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 16. 1. 2014, sp. zn. ).

8. Pro úplnost lze dodat, že dovolává-li se žalobce obchodních zvyklostí ve smyslu § 558 odst. 2 o. z., přehlíží, že existence a obsah obchodních zvyklostí je otázkou skutkovou, která v řízení nebyla prokázána, a že mezi účastníky nebyl uzavřen žádný smluvní závazkový vztah, na který by bylo možné obchodní zvyklosti aplikovat. Podle ustálené judikatury dovolacího soudu pak obchodní zvyklost sama o sobě není důvodem vzniku, změny nebo zániku práv a povinností, ani překážkou pro uplatnění (vymáhání) práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2014, sp. zn. ).

9. Dovolatel výslovně svým dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu v obou výrocích, tedy i jeho nákladový výrok. Zde však platí, že podle není dovolání proti této části rozhodnutí odvolacího soudu přípustné.

10. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání podle odmítl.

11. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 5. 5. 2026

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu