Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 19/2026-98

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně A., reg. č. Anonymizováno

Anonymizováno

Jméno žalobkyně A., organizační složka, IČO IČO žalobkyně B

sídlem Adresa žalobkyně B

zastoupená advokátem Jméno advokáta

sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného

bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 46 920,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 810,66 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Soud žalobu zamítá pro 32 110,29 Kč s kapitalizovanými úroky 2 135,90 Kč a 14 733,39 Kč, 16,90% úrok ročně z částky 46 920,95 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení, 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 46 920,95 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 810,66 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Soud žalobu zamítá pro 32 110,29 Kč s kapitalizovanými úroky 2 135,90 Kč a 14 733,39 Kč, 16,90% úrok ročně z částky 46 920,95 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení, 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 46 920,95 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 46 920,95 Kč s kapitalizovaným úrokem v sazbě 16,90 % ročně za dobu od 2. 8. 2024 do 8. 11. 2024 z částky 46 920,95 Kč, to je 2 135,90 Kč, dále s kapitalizovaným úrokem v sazbě 29,65 % (to je 16,90 % ročně plus 12,75 % ročně) ročně za dobu od 9. 11. 2024 do 27. 11. 2025 z částky 46 920,95 Kč, to je 14 733,39 Kč, dále 16,90% úrok ročně z částky 46 920,95 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení, dále 12,75% úrok z prodlení ročně z částky 46 920,95 Kč od 28. 11. 2025 do zaplacení. Žalobkyně sjednala s žalovaným prostředky komunikace na dálku dne 20. 3. 2019 smlouvu o povoleném přečerpání č. Anonymizováno do limitu 10 000 Kč, a to platbami či výběry z osobního bankovního účtu žalovaného Anonymizováno č. č. účtu, nedílnou součástí ujednání jsou smluvní podmínky a sazebníky. Dne 27. 5. 2019 sjednala žalobkyně s žalovaným dodatek č. Anonymizováno, kterým došlo k navýšení limitu na částku 65 000 Kč. Nesplacená jistina úvěru je úročena 16,90 % ročně. Žalovaný se zavázal, že nepřekročí sjednanou výši limitu, a že zajistí na svém osobním bankovním účtu peněžní prostředky pro provádění automatického inkasa měsíčních splátek takto čerpaného úvěru. Pokud by se dostal žalovaný do prodlení, je povinen zaplatil zákonné úroky z prodlení. Překročení sjednaného úvěrového limitu představuje vznik nepovoleného debetního zůstatku, který je žalovaný povinen ihned zaplatit. Pokud by žalovaný překročil sjednaný úvěrový limit, či by se dostal do prodlení s jakýmkoliv peněžitým plněním vůči žalobkyni, mohla žalobkyně celkovou dlužnou částku zesplatit a od sjednaného závazku odstoupit, tak se i stalo v červenci 2024, kdy žalovaný vyčerpal úvěrový limit a další splátku již neprovedl, přičemž následně byla žalobkyně vyrozuměna o postižení osobního bankovního účtu žalovaného soudním exekutorem, proto žalobkyně obratem omezila úvěrový limit a odstoupila od smlouvy. Celá dlužná částka se stala 8. 11. 2024 splatnou. Žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalovaného hodnotila při sjednání prvního povoleného přečerpání dne 20. 3. 2019 individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a principy obezřetného úvěrování, přitom vycházela z údajů poskytnutých žalovaným ohledně jeho příjmů, výdajů, závazcích a z dalších informací. Ačkoliv žalovaný uvedl měsíční příjem 30 000 Kč, žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu z osobního bankovního účtu žalovaného, 21 386 Kč, ačkoliv žalovaný uvedl nulové výdaje, žalobkyně vycházela ze svého interního ekonomického modelu a stanovila je ve výši 3 410 Kč (životní náklady a normativní náklady na bydlení), ačkoliv žalovaný uvedl nulové splátky na závazky mimo žalobkyni, lustrací v CCB/CBCB žalobkyně zjistila úvěr se splátkovým zatížením 1 500 Kč, pak protože žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, obdobně prošel lustrací v rejstřících, a to interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, CEE, IR, ŽR, OR, neměla žalobkyně zpochybněnu hodnověrnost žalovaným poskytnutých informací, ani nepochybovala o solventnosti žalovaného, neboť největší možné splátkové zatížení činilo 16 476 Kč (21 386 Kč mínus 3 410 Kč mínus 1 500 Kč). Splátka se zjednaného úvěru přitom činila 300 Kč. Obdobně posuzovala žalobkyně úvěruschopnost při sjednání dodatku dne 27. 5. 2019, informace sdělené žalovaným žalobkyně považovala za pravdivé, spolehlivé a úplné. Ačkoliv žalovaný uvedl příjem nulový, dle výpisu z osobního bankovního účtu měl příjem 23 278,67 Kč, ačkoliv žalovaný uvedl nulové výdaje, žalobkyně vycházela z částky 3 410 Kč, zohledňující typové životní náklady, běžnou spotřebu a profil žalovaného. Ačkoliv žalovaný uvedl nulové splátky na závazky mimo žalobkyni, lustrací v CCB/CBCB žalobkyně zjistila úvěr se splátkovým zatížením 1 500 Kč. Protože žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, obdobně prošel lustrací v rejstřících, a to interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, CEE, IR, považovala jej žalobkyně za úvěruschopného. Největší možné splátkové zatížení činilo 18 368,67 Kč (23 278,67 Kč mínus 3 410 Kč mínus 1 500 Kč). Splátka se zjednaného úvěru přitom činila 1 950 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Za splnění podmínek , (dále jen „“), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.

4. Žalobkyně zřídila pro žalovaného bankovní účet, a to dle jeho žádosti, jak byla žalobkyní doložena na č. l. 65 spisu, respektive smlouvy o vedení účtu sjednané mezi žalobkyní a žalovaným dne 21. 12. 2016.

5. Dne 20. 3. 2019 žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí povoleného přečerpání - předschválená nabídka, ve které uvedl, že požaduje povolené přečerpání 10 000 Kč, přičemž ke své osobě uvedl, že je svobodný a bydlí u rodiny, má středoškolské vzdělání s maturitou, je zaměstnán od září 2016 v automobilovém průmyslu s čistým měsíčním příjmem 30 000 Kč.

6. Ze smlouvy o povoleném přečerpání č. Anonymizováno soud zjistil, že tato byla mezi žalobkyní a žalovaným podepsána dne 20. 3. 2019, přičemž žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému zvláštní úvěr, a to formou povoleného přečerpání disponibilního zůstatku, a to do výše 10 000 Kč, a to i opakovaně. Jedná se o nezajištěný spotřebitelský úvěr k osobnímu bankovnímu účtu žalovaného Anonymizováno č. č. účtu. Sjednaná úroková sazba je 18,90 % ročně. Ohledně výše měsíčního splácení není ve smlouvě ničeho uvedeno. Dle čl. IV pokud žalovaný překročí úvěrový limit, stává se taková částka nepovoleným debetním zůstatkem, kterou je žalovaný povinen ihned zaplatit. Z této částky může žalobkyně požadovat vedle smluvního úroku také úrok z prodlení v zákonné sazbě. Smlouva je sjednána na dobu trvání smlouvy, dle které byl zřízen osobní bankovní účet žalovaného. Smlouva se řídí dle čl. VI českým právním řádem. Nedílnou součástí ujednání jsou podmínky pro povolené přečerpání pro fyzické osoby (kontokorent), platné a účinné od 25. 5. 2018, jak byly žalobkyní doloženy, stejně tak žalobkyní doložené všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob (ve znění od 15. 2. 2019), sazebník bankovních poplatků Anonymizováno (ve znění od 15. 2. 2019). Dle čl. 2.4 splácení úvěru a úroku z povoleného přečerpání se děje převodem peněžních prostředků na Anonymizováno, ke kterému bylo povolené přečerpání zřízeno. Klient je povinen zajistit na svém Anonymizováno dostatek disponibilních prostředků k automatické úhradě. Výše měsíční úhrady zde není uvedena. Dle čl. 3.2.1 podmínek pro povolené přečerpání pro fyzické osoby (kontokorent) je žalobkyně oprávněna v případě, pokud bude žalovaný v prodlení se splacením jakékoliv peněžité částky, či dojde k překročení povoleného úvěrového limitu v rámci povoleného přečerpání, či se peněžní prostředky na Anonymizováno žalovaného stanou předmětem exekuce, prohlásit všechny pohledávky za žalovaným z povoleného přečerpání za splatné a odstoupit od uvedené smlouvy.

7. na č. l. 53 potvrzuje elektronický postup sjednání smlouvy dne 20. 3. 2019, přičemž kontraktační proces začal v 9.12.02 hod., byl ukončen 21. 3. 2019 v 9.22.08 hod. (to je trval cca 24 hod., absolutní většina dílčích kroků proběhla v prvních 10 minutách).

8. Dle lustrace v rejstřících CBCB (bankovní registr klientských informací) ke dni 20. 3. 2019 měl žalovaný jednu kreditní kartu s vyčerpanou částkou 10 853 Kč z limitu 30 000 Kč, neměl žádné závazky. Uveden údaj o jedné neaktualizované existující smlouvě a jedné splátce po splatnosti. Disponibilní příjem 17 077 Kč, částka k zatížení 600 Kč, je uvedena nulová výše úvěru možná pro tento příjem, datum první operace na depozitním účtu 21. 12. 2016.

9. na č. l. 51 shrnuje totožné, co je tvrzeno žalobkyní stran splnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, tedy že ačkoliv žalovaný uvedl měsíční příjem 30 000 Kč, žalobkyně vycházela z ověřeného příjmu z osobního bankovního účtu žalovaného, 21 386 Kč, ačkoliv žalovaný uvedl nulové výdaje, žalobkyně vycházela ze svého interního ekonomického modelu a stanovila je ve výši 3 410 Kč (životní náklady a normativní náklady na bydlení), ačkoliv žalovaný uvedl nulové splátky na závazky mimo žalobkyni, lustrací v CCB/CBCB žalobkyně zjistila úvěr se splátkovým zatížením 1 500 Kč, pak protože žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, obdobně prošel lustrací v rejstřících, a to interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, CEE, IR, ŽR, OR, neměla žalobkyně zpochybněnu hodnověrnost žalovaným poskytnutých informací, ani nepochybovala o solventnosti žalovaného, neboť největší možné splátkové zatížení činilo 16 476 Kč (21 386 Kč mínus 3 410 Kč mínus 1 500 Kč). Splátka se zjednaného úvěru přitom činila 300 Kč.

10. Dne 27. 5. 2019 žalovaný požádal žalobkyni o navýšení limitu povoleného přečerpání, ve které uvedl, že požaduje povolené přečerpání navýšit na 65 000 Kč, přičemž ke své osobě uvedl, že je svobodný a nemá vyživovací povinnost, k měsíčním příjmům a výdajům uvedl 0 Kč.

11. Z dodatku č. Anonymizováno soud zjistil, že tento sjednala žalobkyně s žalovaným dne 27. 5. 2019, přičemž žalobkyně se zavázala navýšit původně sjednaný úvěrový limit na 65 000 Kč, čerpaný úvěr bude úročen 16,90 % ročně.

12. na č. l. 52 potvrzuje elektronický postup sjednání dodatku dne 27. 5. 2019, přičemž kontraktační proces začal v 15.40.42 hod., byl ukončen v 16.31.07 hod. (to je trval cca 51 minut).

13. Dle lustrace v rejstřících CBCB (bankovní registr klientských informací) ke dni 27. 5. 2019 měl žalovaný jednu kreditní kartu s vyčerpanou částkou 6 615 Kč z limitu 30 000 Kč, dále je uvedeno limit revolvingového úvěru 10 000 Kč, limit na kreditních kartách 20 000 Kč, součet limitů a částek, které mají být splaceny v domácí měně 30 000 Kč, disponibilní příjem 20 324,61 Kč, částka k zatížení 900 Kč, největší možný úvěr 300 000 Kč, datum první operace na depozitním účtu 21. 12. 2016.

14. na č. l. 56 shrnuje totožné, co je tvrzeno žalobkyní stran splnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, tedy že informace sdělené žalovaným žalobkyně považovala za pravdivé, spolehlivé, úplné. Ačkoliv žalovaný uvedl příjem nulový, dle výpisu z osobního bankovního účtu měl příjem 23 278,67 Kč, ačkoliv žalovaný uvedl nulové výdaje, žalobkyně vycházela z částky 3 410 Kč, zohledňující typové životní náklady, běžnou spotřebu a profil žalovaného. Ačkoliv žalovaný uvedl nulové splátky na závazky mimo žalobkyni, lustrací v CCB/CBCB žalobkyně zjistila úvěr se splátkovým zatížením 1 500 Kč. Protože žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti, obdobně prošel lustrací v rejstřících, a to interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, CEE, IR, považovala jej žalobkyně za úvěruschopného. Největší možné splátkové zatížení činilo 18 368,67 Kč (23 278,67 Kč mínus 3 410 Kč mínus 1 500 Kč). Splátka se zjednaného úvěru přitom činila 1 950 Kč.

15. K tomu žalobkyní doložený úrokový lístek Anonymizováno (ve znění od 12. 3. 2018), dle kterého činí úroková sazba povoleného přečerpání od 5 000 Kč do 64 999 Kč 18,90 % ročně, od 65 000 Kč do 114 999 Kč 16,90 % ročně.

16. Dle výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za dobu od 21. 12. 2016 do 24. 10. 2024 bylo zjištěno následující. Tento bankovní účet byl zřízen 21. 12. 2016. Dne 21. 3. 2019 je vyznačeno zrušení účtu a zřízení účtu s limitem 10 000 Kč. Po dobu od zřízení účtu se pravidelně v měsících objevují tisícové příchozí částky od jméno FO, od založení tohoto bankovního účtu do dubna 2018 se zásadně jednalo o jediné příchozí částky na tento bankovní účet. Soud již na tomto místě dodává, že pokud by se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zajímala o skutečnou majetkovou situaci žalovaného, zajímala by se, z jakého důvodu docházelo k těmto platbám, protože to má podstatný vliv na to, do jaké míry lze při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházet z pohybu peněžních prostředků na tomto bankovním účtu. Teprve od května 2018 jsou na tomto bankovním účtu příchozí částky od právnická osoba, a to 19 161 Kč (květen 2018), 19 481 Kč (červen 2018), 23 668 Kč (červenec 2018), 22 618 Kč (srpen 2018), 21 871 Kč (září 2018), 19 345 Kč (říjen 2018), 21 787 Kč (listopad 2018), 22 032 Kč (prosinec 2018), 20 340 Kč (leden 2019), 22 594 Kč (únor 2019), 23 199 Kč (březen 2019), 23 400 Kč (duben 2019), následně změna výše příjmu a to od jméno FO (to je již ne od právnická osoba), a to 44 025 Kč (květen 2019), 43 000 Kč (červen 2019), 50 000 Kč (červenec 2019), od srpna 2019 již bez příchozí částky potvrzující, že se jedná o měsíční příjem žalovaného. Pro pohyb peněžních prostředků na tomto bankovním účtu je typické, že se jednalo o běžný obslužný účet žalovaného. Vedle toho jsou příjmové položky částky přeposlané z jiného bankovního účtu žalovaného, a to často v závislosti na vývoji konečného zůstatku v tom daném měsíci. Soud upozorňuje, že dne 29. 10. 2019 je odchozí platba s popisem realizace exekučního příkazu. Měsíční konečné zůstatky 12,50 Kč (prosinec 2016), 55,55 Kč (leden 2017), 1 247,25 Kč (únor 2017), 628,76 Kč (březen 2017), 596,82 Kč (duben 2017), 586,31 Kč (květen 2017), 379,26 Kč (červen 2017), 1 119,96 Kč (červenec 2017), 66,09 Kč (srpen 2017), 2 727,75 Kč (září 2017), 547,68 Kč (říjen 2017), 8 235,47 Kč (listopad 2017), 4 156,04 Kč (prosinec 2017), 4 931,76 Kč (leden 2018), 9 564,60 Kč (únor 2018), 3 269,60 Kč (březen 2018), 40,60 Kč (duben 2018), 0,31 Kč (květen 2018), 1 378,97 Kč (červen 2018), 13 852,87 Kč (červenec 2018), 9 855,48 Kč (srpen 2018), 5 603,11 Kč (září 2018), 50,75 Kč (říjen 2018), 292,62 Kč (listopad 2018), 922,18 Kč (prosinec 2018), 304,40 Kč (leden 2019), 8 287,22 Kč (únor 2019), 3 940,12 Kč (březen 2019), - 485,77 Kč (duben 2019), 470,04 Kč (květen 2019), 13 111,98 Kč (červen 2019), 53 693,14 Kč (červenec 2019), 17 293,41 Kč (srpen 2019), - 27 518,24 Kč (září 2019), - 2 699,24 Kč (říjen 2019), 7 157,16 Kč (listopad 2019), 6 157,16 Kč (prosinec 2019), - 17 089,31 Kč (leden 2020), - 8 003,64 Kč (únor 2020), - 1 599,48 Kč (březen 2020), 352,23 Kč (duben 2020), - 648,07 Kč (květen 2020), - 1 670,31 Kč (červen 2020), - 27 080,07 Kč (červenec 2020), - 4 052,54 Kč (srpen 2020), - 29 729,37 Kč (září 2020), - 12 518,09 Kč (říjen 2020), - 36 653,44 Kč (listopad 2020), - 47 171,82 Kč (prosinec 2020), - 42 691,62 Kč (leden 2021), - 55 147,73 Kč (únor 2021), - 14 844,64 Kč (březen 2021), - 59 333,19 Kč (duben 2021), - 48 983,39 Kč (květen 2021), - 4 881,38 Kč (červen 2021), - 9 080,56 Kč (červenec 2021), - 12 179,41 Kč (srpen 2021), - 16 280,33 Kč (září 2021), - 25 116,97 Kč (říjen 2021), - 51 255,22 Kč (listopad 2021), - 63 808,50 Kč (prosinec 2021), - 63 995,70 Kč (leden 2022), - 61 862,98 Kč (únor 2022), - 63 445,95 Kč (březen 2022), - 64 020,48 Kč (duben 2022), - 63 689,09 Kč (květen 2022), - 64 391,31 Kč (červen 2022), - 63 586,18 Kč (červenec 2022), - 64 816,84 Kč (srpen 2022), - 64 535,73 Kč (září 2022), - 65 000 Kč (říjen 2022), - 64 239,52 Kč (listopad 2022), - 65 000 Kč (prosinec 2022), - 64 666,60 Kč (leden 2023), - 65 000 Kč (únor 2023), - 65 000 Kč (březen 2023), - 65 000 Kč (duben 2023), - 64 985,34 Kč (květen 2023), - 64 977,45 Kč (červen 2023), - 62 669,64 Kč (červenec 2023), - 65 000 Kč (srpen 2023), - 65 000 Kč (září 2023), - 65 000 Kč (říjen 2023), - 65 000 Kč (listopad 2023), - 65 000 Kč (prosinec 2023), - 65 000 Kč (leden 2024), - 65 000 Kč (dube 2024, pozn. únor a březen žádná transakce), - 49 971,07 Kč (květen 2024), - 64 562,86 Kč (červen 2024), - 65 000 Kč (červenec 2024), po příchozí platbě 19 560,46 Kč od právnická osoba, konečný zůstatek - 46 920,95 Kč. Soud upozorňuje, že o případné existenci jiných bankovních účtů, zejména žalovaného, ničeho žalobkyně v tomto řízení netvrdila. Přitom z pohybu peněžních prostředků je zřejmé, že žalovaný pravidelně prováděl různé převody částek i z jiných bankovních účtů, soud upozorňuje na bankovní účet č. č. účtu (a to po celou dobu trvání Anonymizováno žalovaného, respektive poslední převod je 16. 12. 2023).

17. Dopisem ze dne 8. 11. 2024 žalobkyně žalovaného upomenula o dlužnou částku a upozornila jej, že pokud nebude uhrazena ve stanovené lhůtě, je tento dopis odstoupením od smlouvy o povoleném přečerpání na běžném účtu a odstoupením od smlouvy o vedení běžného účtu (odeslání žalovanému potvrzuje dodejka z přelomu listopadu a prosince 2024).

18. Dopisem ze dne 3. 12. 2025 žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky a upozornila jej na možnost jejího soudního vymáhání (odeslání žalovanému potvrzuje poštovní podací arch ze dne 4. 12. 2025).

19. Činností soudu bylo zjištěno, a to z exekučního řízení sp. zn. spisová značka, že jejím předmětem je vymožení částky přiznané exekučním titulem, rozhodčím nálezem ze dne 16. 11. 2016, č. spisová značka, vydaným rozhodcem tituly před jménem adresa, který nabyl právní moci 12. 12. 2016 a vykonatelnosti 16. 12. 2016. Dle tohoto rozhodčího nálezu byl žalovaný povinen zaplatit právnická osoba právnická osoba., 188 983,26 Kč se smluvní pokutou ve výši 0,10 % denně z částky 194 183,26 Kč ode dne 5. 5. 2016 do 18. 5. 2016, z částky 193 683,26 Kč ode dne 19. 5. 2016 do 21. 6. 2016, z částky 192 183,26 Kč ode dne 22. 6. 2016 do 21. 7. 2016, z částky 188 983,26 Kč ode dne 22. 7. 2016 do zaplacení, a na náhradu nákladů rozhodčího řízení 44 878,90 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 152,00 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozhodčího nálezu, vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek. Řízení bylo zahájeno 10. 6. 2024. Z činnosti soudu bylo dále zjištěno, že v řízení sp. zn. spisová značka je po žalovaném žalobkyní, právnická osoba., žalována dlužná částka ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednané dne 17. 9. 2018. Z listin doložených v daném řízení plyne, že v roce 2018 měl žalovaný obslužný bankovní účet č. č. účtu.

20. Závazkový vztah, vzniklý dne 20. 3. 2019 ve znění dodatku sjednaného dne 27. 5. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí , (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí , o spotřebitelském úvěru.

21. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.

22. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

23. Dle , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Dle , poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle , poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu , se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle , poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.

25. Dle (ve znění platném a účinném do 31. 12. 2023), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

26. Dle (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

28. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

29. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

30. Právní úprava spotřebitelského úvěru je postavena na ochraně slabší smluvní strany, spotřebitele. Tato právní úprava navazuje na Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, zejména čl. 8 a čl. 23. Přístupem věřitele při zkoumání úvěruschopnosti se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , úvěruschopnost spotřebitele je třeba hodnotit v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu. Byť se tento rozsudek vztahuje k právní úpravě , o spotřebitelském úvěru (platného a účinného do 30. 11. 2016), tyto závěry jsou použitelné i pro právní úpravu (obdobně je tomu také v dalších uvedených rozhodnutích, jinak by nebyla v tomto odůvodnění citována). Úvěrující nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá ověřit údaje, které dlužník věřiteli uvedl, respektive je objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Zásadní je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C449/13, přiměřené a nezbytné informace představují zjištění běžných poměrů spotřebitele, jako jsou příjmy a výdaje a vyživovací povinnosti či jiné závazky, mohou se rozšiřovat dle toho, co bude zjištěno, přiměřenost a dostatečnost je dána individuálními okolnostmi. Nepodložená prohlášení spotřebitele nejsou dostatečná. Ověřování úvěruschopnosti spotřebitele by mělo být zpětně ověřitelné. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , soud je povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet. Reálné splacení dluhu by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu i bez ohledu na to, zda je v některém zákoně zakotven, anebo nikoliv. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, potvrdil, že unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem. Ačkoliv doslovné znění , ve znění platném a účinném do 28. 2. 2022, shledávalo soukromoprávní sankci věřitele za porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, a to neplatnost sjednaného úvěru, neplatností relativní, unijně konformní výklad jednoznačně vedl k tomu, že se jedná o neplatnost absolutní. Neboť jenom tak se jedná o přiměřenou, účinnou a odrazující sankci. To zohlednil zákonodárce změnou právní úpravy v platnou a účinnou od 29. 5. 2022, dle které soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. , otázku náležité péče věřitele poskytujícího spotřebitelský úvěr je třeba při zkoumání úvěruchopnosti dlužníka hodnotit vždy v konkrétních souvislostech každého jednotlivého případu, a to se zřetelem k pravděpodobné udržitelnosti měsíčních příjmů dlužníka, k chování smluvních stran před uzavřením smlouvy či ke zkušenostem spotřebitele při sjednávání půjček a úvěrů s bankovními i nebankovními subjekty. Tento výklad povinnosti úvěrujícího zkoumat úvěruschopnost spotřebitele potvrzuje rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024 věci C755/22, dle kterého účelem právní úpravy je zajistit odpovědné úvěrování ze strany věřitelů a předcházet nezodpovědným praktikám a chránit spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2024, č. j. - 57, nelze zaměňovat dostatečnost informací a jejich spolehlivost. Zákon poskytovateli úvěru sice dává prostor pro určitou samostatnou úvahu, tato úvaha je však omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, mohou jen stěží být spolehlivé. Povinnost porovnání příjmů a výdajů žadatele o úvěr nelze mít za splněnou ani posouzením žadatelovy úvěrové historie, zjišťované obvykle nahlédnutím do evidence exekucí či nebankovního registru dlužníků. Ust. výslovně vyžaduje obojí. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je tak jen jedním ze zákonem výslovně uvedených kritérií, jež je poskytovatel povinen zvažovat v rámci posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a jeho schopnosti splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Bezproblémové splacení předchozích úvěrů je v rámci posuzování úvěruschopnosti pro spotřebitele důležité, nemůže však nahradit zákonem vyžadované porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, ani nemá bez dalšího větší váhu než takové porovnání. Uvedené znamená, že pokud rozumnou úvahou nad takto zjištěnými poměry spotřebitele dojde úvěrující k přesvědčivému závěru, že spotřebitel nebude mít zjevný problém poskytnutý úvěr splatit, může úvěr poskytnout, v opačném případě nikoliv. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , ust. , je zvláštní úpravou bezdůvodného obohacení k úpravě obecné, dle které je spotřebitel povinen vrátit pouze jistinu v době přiměřené jeho možnostem, to znamená, že soud nepřizná ani příslušenství, ani poplatky. Pokud bylo spotřebitelem něčeho plněno, původní započtení úhrad spotřebitele ztrácí na významu, neboť smlouva je od počátku neplatná. Proto je potřebné úhrady započíst pouze na jistinu. Pro tuto zvláštní úpravu nelze přiznat ani úroky z prodlení, nenastala totiž ještě splatnost bezdůvodného obohacení. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného plyne, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení (logický výklad). Ust. lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění ( o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle , které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu dle o. z. Splatnost bezdůvodného obohacení z absolutně neplatné úvěrové smlouvy tak určuje až rozhodnutí soudu nebo nová dohoda stran. Na tomto místě soud poznamenává, že je mu známo, že rozhodovací praxe odvolacích soudů se liší v právním názoru na to, zda je možné přiznat zákonné úroky z prodlení z částky bezdůvodného obohacení v tomto soudním řízení či nikoli, a to s odkazem na výklad splatnosti částky bezdůvodného obohacení spotřebitele (příkladem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 10. 2025, č. j. - 217, dále ze dne 14. 1. 2026, č. j. -153, oproti tomu rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2026, č. j. - 208, nebo ze dne 30. 10. 2025, č. j. - 135). Zdejší soud se ztotožňuje s výkladem podaným shora, kdy spotřebitel se dostane do prodlení teprve poté, co neuhradí vzniklé bezdůvodné obohacení ve lhůtě uložené tímto rozsudkem, byť si je vědom, že dokud nebude v tomto ohledu vydáno z důvodu předvídatelnosti a právní jistoty sjednocující rozhodnutí alespoň Nejvyšším soudem, či nedojde jinak k ustálení judikatury, bude se rozhodovací praxe jednotlivých nalézacích soudů v tomto ohledu odlišovat. Pokud soud zjistí poměry žalovaného, uloží zaplacení bezdůvodného obohacení v přiměřené době dle poslední věta. Jedná se o hmotněprávní lhůtu vycházející z poměrů spotřebitele. Pokud je spotřebitel v soudním řízení pasivní, nelze rozhodnout jinak, než lhůtu k plnění spojit s procesní pariční lhůtou dle Tomu nasvědčuje také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. , dle kterého povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, má spotřebitel.

31. Soud má za to, že žalobkyně s žalovaným sjednala prostředky komunikace na dálku 20. 3. 2019 smlouvu o úvěru ve formě povoleného přečerpání peněžních prostředků na osobním bankovním účtu žalovaného Anonymizováno č. č. účtu vedeného u žalobkyně od 21. 12. 2016, a to do limitu 10 000 Kč, následně po dvou měsících 27. 5. 2019 žalobkyně s žalovaným sjednala dodatek k této smlouvě, na základě kterého došlo k navýšení povoleného limitu přečerpání na 65 000 Kč. Smlouvy jsou poměrně prosté a jednoduché, neboť ve zbytku odkazují na obchodní podmínky a příslušné sazebníky (§ 1751 o. z.). Ze samotného textu smluv nelze zjistit, k jakému měsíčnímu splácení na poskytnuté úvěry se žalovaný zavázal. Soud upozorňuje, že ačkoliv se jednalo o sjednání smlouvy prostředky komunikace na dálku, v březnu 2019 trval kontraktační proces celých 24 hodin, oproti tomu kontraktační proces, dle kterého došlo k výraznému (nikoli bagatelnímu) navýšení úvěrového limitu z 10 000 Kč na 65 000 Kč trval pouhých 51 minut. Na základě těchto ujednání žalovaný postupně čerpal celkem 357 175,82 Kč. S ohledem na dále uvedené se soud pro nadbytečnost nezabýval způsobem, jakým byla smlouva a její dodatek za žalovaného podepsána, jakým způsobem žalovaný projevil se všemi ujednáními smlouvy souhlas, respektive jak byl seznámen s odkazovanými smluvními podmínkami a sazebníky, které jsou nedílnou součástí smluvního ujednání, a byl s nimi seznámen. Jedná se o ujednání formulářového typu, které se liší dle výše sjednané možnosti přečerpání peněžních prostředků a jednotlivých parametrů takto sjednaného úvěru. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru či zápůjček, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu an. o. z. Dle , bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Přičemž žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že úvěrující bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby spotřebitele alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, respektive neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. V tomto případě bylo povinností žalobkyně zabývat se úvěruschopností žalovaného jak při sjednání úvěrového limitu 10 000 Kč, tak poté znovu při navýšení tohoto limitu na 65 000 Kč. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti ani 20. 3. 2019, a už vůbec nedostála této své zákonné povinnosti 27. 5. 2019, a úvěr v nemalé výši žalovanému poskytla, přestože vycházela z kusých a v zásadě (vyjma měsíčního příjmu žalovaného a i k tomu lze mít výhrady s ohledem na sjednání povoleného přečerpání do budoucna a úplnou absenci doložení očekávaného příjmu žalovaného do budoucna) nepodložených údajů k osobě žalovaného. Údaje, které byly uvedeny žalovaným v žádosti o úvěr či v žádosti o navýšení úvěrového limitu jsou nejenom kusé, takže nemohou vést k řádnému posouzení jeho majetkové situace, ale navíc nevěrohodné a je až zarážející, že žalobkyně po žalovaném nepožadovala v takovém případě doložení tvrzených údajů, které byly navíc zcela v rozporu s dosavadními pohyby peněžních prostředků na bankovním účtu žalovaného. Kusost spočívá v uvedení toliko osobního stavu, typu bydlení (bez dalšího) a tvrzení, že je zaměstnán, případně tvrzení stran vyživovací povinnosti. Nevěrohodnost způsobují žalovaným uvedené nulové výdaje a platby na jiné závazky, chybná výše tvrzeného měsíčního příjmu než jak byl od května 2018 do března 2019 na jeho běžném bankovním účtu, jiné potvrzení o pravidelném měsíčním příjmu žalobkyně po žalovaném nevyžadovala. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného za dobu předcházející sjednání tohoto úvěru přitom jednoznačně plyne, že žalovaný měl naopak hojné běžné spotřební výdaje, které dosahovaly částky jeho měsíčního příjmu (okolo 20 000 Kč). Přesto se žalobkyně spokojila s takto vyplněnými údaji a snažila se je nahradit úvahou nad průměrnými výdaji, které žalovaný mohl mít, přitom je stanovila ve zcela zanedbatelné výši 3 410 Kč, ačkoliv měla k dispozici pohyb peněžních prostředků na osobním bankovním účtu žalovaného již od prosince 2016, který vykazoval zcela jiné informace. Pravdivost ohledně nákladů bydlení nebyla žalobkyní nijak po žalovaném vyžadována co do ověření. Je absurdní, pokud žalobkyně uvedla, že neměla důvod pochybovat o pravdivosti, úplnosti či spolehlivosti žalovaným sdělených informací, když na druhou stranu sděluje, že žalovaný neuvedl údaje stran výdajů, proto si je žalobkyně nahradila jiným způsobem zjištění, příkladem i to, že neuvedl, že má jiné závazky, na které splácí, a sama zjistila zatížení splácením 1 500 Kč měsíčně. Tvrzení žalobkyně o tom, jak řádně splnila tuto svoji zákonnou povinnost jsou vnitřně rozporná. To, že žalovaný nemá záznamy v jednotlivých rejstřících či databázích, samo o sobě nevypovídá ničeho o tom, zda nemá žalovaný aktuálně jiné dluhy (ostatně soudem bylo zjištěno, že žalovaný měl v té době vůči sobě již exekučním titulem, a to rozhodčím nálezem, přiznaný dluh). Ačkoliv by mohl být dostatečným podkladem pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného výpis z jeho bankovního účtu (nicméně toto žalobkyně ani v rámci toho, jak postupovala při posouzení úvěruschopnosti, netvrdila), v tomto případě by to s ohledem na pohyb peněžních prostředků na tomto bankovním účtu samo o sobě nepostačovalo. Neboť pohyb peněžních prostředků na tomto bankovním účtu vzbuzuje otázky stran majetkových poměrů žalovaného. Pokud by žalobkyně skutečně řádně plnila svoji povinnost, pak by po žalovaném požadovala doložení jeho celkové majetkové situace vysvětlením, z jakého důvodu jsou prováděny různé bezhotovostní převody i z jiných účtů (neboť toto může indikovat určitý způsob hospodaření s finančními prostředky, který souvisí s nedostatečnými financemi a způsobem hospodaření s nimi). Ničeho takového žalobkyně po žalovaném nepožadovala. Je absurdní závěr žalobkyně, že žalovaný měl disponibilní prostředky kolem 16 000 Kč, respektive 18 000 Kč při zohlednění pohybu peněžních prostředků na uvedeném bankovním účtu. Údaje uvedené v žádosti o navýšení úvěrového limitu jsou ještě povrchnější, žalobkyni ani nezajímalo potvrzení ohledně příjmu, přičemž jak plyne z uvedeného účtu, krátce po navýšení úvěrového limitu žalovanému již žádný příjem ve smyslu takto popsané položky na účet nepřišel. To soud vede k úvaze, že žalovaný měl více bankovních účtů a z v řízení nezjištěných důvodů prováděl různé převody, avšak tím způsobil, že není zřejmé, co bylo původem těchto peněžních prostředků (zda příjem žalovaného či jiné příkladem úvěrové produkty). Pokud soud zhodnotil tvrzení žalobkyně ohledně splnění této zákonné povinnosti ve spojení s listinami, které žalobkyně doložila, má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, smlouva o úvěru ve znění uvedeného dodatku sjednaná mezi žalobkyní a žalovaným je tak absolutně neplatná. Proto se soud dále nezabýval ostatními ujednáními absolutně neplatně sjednané smlouvy (úroky z úvěru či sjednané úroky související s prodlením). Tím však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Protože žalovanému byla poskytnuta částka 357 175,82 Kč a žalovaný vrátil pouze 342 365,16 Kč, je žaloba důvodná pro vydání částky 14 810,66 Kč. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení dle poslední věta, povinnost tvrzení a důkazní nese žalovaný (srov. uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. ), proto soud rozhodl v souladu s Ve zbytku soud žalobu s ohledem na absolutní neplatnost uvedeného ujednání zamítl, to i pro požadovaný úrok z prodlení, neboť dle poslední věta, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (k tomu odstavec 30 tohoto odůvodnění). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (podpůrně dle ), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu , vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo, a povinnost tvrzení a důkazní žalovaný v tomto ohledu v řízení z důvodu své nečinnosti neplnil. Soud má za to, že přiznání úroků z prodlení by bylo navíc v rozporu s principem poctivosti ( až 8 o. z.) a ochrany slabší strany, která je v těchto typech sporů poskytovateli spotřebitelských úvěrů, již při samotném sjednání závazku, zcela (a záměrně) pomíjena. S ohledem na uvedené soud žalobu zamítl pro částku dle výroku II.

32. Dle první věta , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. ). S ohledem na uvedené je zjevné, že převážně úspěšný je v řízení žalovaný, protože však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku III.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.