Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1037/2026

30 Cdo 1037/2026-32

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení částky 43 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2025, č. j. -18, takto:

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 8. 2025, jež byla Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručena dne 28. 8. 2025, domáhal vůči žalované zaplacení částky 43 000 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody (majetkové újmy), jejíž vznik měl souviset s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2024, č. j. -12, a s usnesením Obvodního soud pro Prahu 2 ze dne 2. 7. 2024, č. j. -6, jakož i s nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nezkoumání podmínek řízení dle , či v „absenci úkonu“ dle .

2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 6. 10. 2025, č. j. -11, uvedenou žalobu odmítl (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu).

4. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle ustanovení , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “, odmítl jako nepřípustné.

5. Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

6. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

7. Procesněprávní otázka aplikace a , při jejímž řešení měl odvolací soud dle žalobcova názoru pochybit, pokud navzdory tomu, že žaloba vyhověla všem zákonem vyžadovaným obsahovým náležitostem, přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, že je namístě tuto žalobu odmítnout, čímž se měl současně odchýlit od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, přípustnost dovolání ve smyslu nezakládá. Odvolací soud ve zde posuzované věci dospěl k závěru, že žaloba ani po jejím doplnění nebyla způsobilá k projednání, kdy žalobce sice vyčíslil částku, jíž se domáhá, nebylo však zřejmé, o jakou konkrétní škodu se má jednat, žalobce žádným způsobem nekonkretizoval mechanismus jejího vzniku ve vztahu k údajnému nesprávnému úřednímu postupu. Žalobce dále dostatečně nevymezil předmět řízení po skutkové stránce tak, aby bylo zřejmé, o jakém konkrétním skutku má soud jednat. Nebylo ani postaveno najisto, zda na straně žalobce mělo dojít ke vzniku skutečné škody a v čem by tato škoda měla spočívat a zda žalobci měla vzniknout škoda v podobě ušlého zisku. Pouhé vyčíslení konkrétní částky nebylo možné považovat za dostatečnou specifikaci vzniklé škody bez uvedení alespoň rámcového vymezení toho, v čem konkrétně měla tato škoda spočívat. Dle odvolacího soudu tak žaloba postrádala základní náležitosti, jejichž absence bránila dalšímu pokračování v řízení. Takovému závěru přitom nelze ničeho vytknout a je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, včetně judikatury, na kterou odkazuje žalobce v dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. , a ze dne 20. 4. 2017, sp. zn. , dále pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2012, sp. zn. , nebo ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. .

2. Poukazuje-li žalobce na údajnou nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i na absenci zkoumání podmínky předběžného uplatnění nároku podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, pak k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení (včetně nedoručení žaloby žalované), které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud podle věty druhé přihlédne tehdy, je-li dovolání přípustné. Tato podmínka však, jak bylo vyloženo výše, v posuzovaném případě splněna není.

3. Pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ( ). Bez významu pro posouzení dané věci je tudíž ta část dovolání, jejímž prostřednictvím se žalobce pokusil svůj žalobní požadavek dodatečně blíže objasnit.

4. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení (část výroku I napadeného usnesení, jímž byl potvrzen výrok II usnesení soudu prvního stupně a výrok II usnesení odvolacího soudu) je objektivně nepřípustné ( ).

5. Nejvyšší soud proto žalobcovo dovolání odmítl podle

6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. 4. 2026

JUDr. David Vláčil

předseda senátu