Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 732/2026

-508

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. Tomášem Udržalem, advokátem se sídlem v Pardubicích, třída Míru č. 95, proti žalované České republice – Ministerstvu vnitra se sídlemv Praze 7, Nad Štolou č. 936/3, o náhradu majetkové a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. ledna 2025, č. j. -422, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1. Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

2. Podle ustanovení lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a

3. Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2025, č. j. -422, není podle ustanovení přípustné, neboť dovolatelka v něm uplatnila jiné dovolací důvody než ten, který je – jako jediný přípustný – uveden v ustanovení , a z jejích námitek nevyplývají žádné právní otázky, na jejichž vyřešení by záviselo napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu ustanovení

4. Přestože dovolatelka uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na „zodpovězení“ otázky hmotného práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena („jakou intenzitu, formu a jaké jednání zaměstnavatele vůči zaměstnanci lze označit za natolik nepřiměřený nátlak ve služebním poměru, že již představuje porušení zásady rovného zacházení a jak se takový nátlak projevuje“), ve skutečnosti je podstatou jejího dovolání nesouhlas se skutkovými zjištěními, na nichž odvolací soud založil svůj závěr, že „přístup bezpečnostního sboru k žalobkyni nepředstavoval tzv. bossing, tj. šikanu ze strany nadřízených příslušníků, která by se mohla projevovat zejména přehnaným kontrolováním plnění povinností nebo častou a neoprávněnou kritikou před dalšími příslušníky bezpečnostního sboru“, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení a že žalobkyně nebyla „minimálně v období od 31. 10. 2014 do 25. 3. 2015“ vystavena nepřiměřenému nátlaku ve služebním poměru, a se způsobem, jakým odvolací soud k těmto skutkovým zjištěním dospěl (s hodnocením důkazů, na základě něhož k nim dospěl).

5. Nesouhlas se skutkovými zjištěními odvolacího soudu a s hodnocením provedených důkazů dovolatelka uplatňuje zejména námitkami, že „prokázala, že žalovaná vůči ní postupovala diskriminačně, a to bylo důvodem žádosti o propuštění ze služebního poměru“, že „to, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení, měla žalovaná jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností prokázat“ a že „toto důkazní břemeno žalovaná neunesla“, že „dotazníková akce organizovaná B. z jeho vlastní iniciativy byla evidentně vedena snahou odstranit žalobkyni z její funkce“, že bylo „úplně odhlédnuto od dalších důkazů, které provedl soud prvního stupně, na jejichž základě je bossing naprosto patrný“, že „již skutečnost, že R. B. zorganizoval jakousi dotazníkovou akci, jejíž výsledky skartoval, nasvědčuje, že vůči žalobkyni bylo postupováno mimořádně necitlivě, nevhodně, šikanózně“, že odvolací soud „se fakticky opřel pouze o výpovědi některých svědků, jejichž výslech zopakoval“, že se nezabýval „faktickou šikanou tak, jak byla podávána žalobkyní“, že „svoji pozornost zaměřil na tvrzení svědků B., S. a B.“, že „zcela přehlédl a nehodnotil důkazy další, z nichž šikanózní jednání zcela reálně vyplývá“, že „své odchylné rozhodnutí neopřel o žádné nové nebo přesvědčivé důkazy“ a „vycházel z neodpovídajících skutkových zjištění bez objektivních důkazů“ a že „ignoroval důkazy a výpovědi, které svědčily o skutečné šikaně vůči žalobkyni (nesrovnalosti v postupu podřízených, neexistence hodnocení za rok 2014, porušování lékařského tajemství) a přiklonil se k tvrzení některých svědků, jejichž věrohodnost byla zpochybněna již prvoinstančním soudem“.

6. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ). Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

7. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ) pak nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle ve znění účinném od 1. 1. 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (shodně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. , uveřejněného pod č. rozh. obč.). Dovolací soud přitom neshledal extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich učiněnými skutkovými závěry odvolacího soudu, který zopakoval podstatnou část dokazování provedeného před soudem prvního stupně včetně výslechu svědků, ani znaky nepřípustné libovůle při hodnocení důkazů.

8. V části, ve které směřuje proti výroku rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.

9. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 4. 2026

JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu