Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

221 C 215/2025-79

Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Burešovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o zaplacení částky 36 667,96 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do každého 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 19 267,30 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 338,30 Kč od 17. 6. 2025 do 20. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 338,30 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení a částky 400,66 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku vždy do každého 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek.II. Žaloba se co do částky 19 267,30 Kč, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 338,30 Kč od 17. 6. 2025 do 20. 10. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 338,30 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení a částky 400,66 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 36 667,96 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tak, že s žalovanou dne 13. 2. 2025 uzavřela smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 40 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 7. 8. 2026. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost. Žalobkyně nejprve od žalované zjistila celkový počet členů domácnosti, příp. počet členů domácnosti s příjmem, pravidelné měsíční čisté příjmy a výdaje žalované, a další. Následně žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, dále kontrolovala výpis z katastru nemovitostí, sankční seznamy a interní registry historie klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalobkyně provedla podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédla do registru bankovních i nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI) a vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP o platebním účtu a transakcích na účtu, případně vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč. Žalovaná následně správnost svých identifikačních údajů potvrdila ve smlouvě. Samotná smlouva o úvěru byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření, a následně návrh smlouvy odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. č. účtu dne 13. 2. 2025 v částce 17 000 Kč. Žalovaná se s úhradou pravidelných denních splátek dostala do prodlení, a proto žalobkyně smlouvu dne 16. 6. 2025 vypověděla. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 17 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 338,30 Kč, smluvního úroku ve výši 18 929 Kč, smluvní pokuty ve výši 400,66 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 338,30 Kč od 17. 6. 2025 do zaplacení. Dluh žalovaná neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby vyzvána.

2. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud tak věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle , , (dále jen „ “).

3. Žalovaná uvedla, že částku 17 000 Kč obdržela. Chtěla se s žalovanou domluvit na splátkách, ale to jí nebylo umožněno. Půjčku si brala prostřednictvím internetu, žalobkyně po ní nechtěla doložit příjem ani výdaje. Vzhledem ke své aktuální majetkové situaci, kdy není zaměstnání, je evidována na právnická osoba a živí ji matka, žalovaná požádala, aby ji bylo umožněno částku hradit v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč, které ji pomohou hradit rodiče. Žalovaná dále uvedla, že je těhotná s termínem porodu 9. 5. 2026.

4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Z údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru, obecných principů posuzování a filozofie žalobkyně bylo zjištěno, že jako poskytovatel spotřebitelského úvěru je označena žalobkyně. V souladu se svým interním předpisem žalobkyně ověřuje, zda jsou ke všem uvedeným příjmům žadatele doloženy odpovídající doklady, přičemž doložené příjmy musí být stabilní, pravidelné a musí existovat předpoklad pro jejich udržitelnost po dobu trvání úvěrového vztahu.

6. Z informací pro spotřebitele a souhlasu se zpracováním osobních údajů bylo zjištěno, že žalobkyně měla žalovanou informovat o proces poskytování spotřebitelském úvěru, zejména o potřebných dokumentech a o rozsahu a účelu zpracovávání osobních údajů včetně práv klienta.

7. Z autorizace ověření totožnosti včetně BankID výpisu bylo zjištěno, že se jedná o interní y žalobkyně, dle kterých měla být totožnost žalované ověřena prostřednictvím služby BankID od společnosti právnická osoba.

8. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o interní u žalobkyně, ve které eviduje údaje o žalované, a to výši ověřeného čistého měsíčního příjmu 25 544 Kč, výši čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem 33 000 Kč, výši pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 13 500 Kč, výši ostatních zbytných výdajů 4 500 Kč. Rezerva pro výdaje činí 500 Kč. Počet členů domácnosti činí 1.

9. Z y označené jako „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru „flexi půjčka“ č. hodnota“ ze dne 13. 2. 2025 včetně Všeobecných obchodních podmínek a předpisu splátek soud zjistil, že jako věřitel je označena žalobkyně a jako klient je označena žalovaná. V ě je uvedeno, že se žalobkyně zavazuje poskytnout žalované částku až do výše 40 800 Kč jako spotřebitelský úvěr, který se žalovaná zavazuje vrátit spolu s příslušenstvím nejpozději do 7. 8. 2026. Sjednán byl smluvní úrok ve výši 0,933 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. neobsahuje vlastnoruční podpis žalované.

10. Ze zprávy banky ze dne 12. 12. 2025 včetně přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. č. účtu je žalovaná. Dne 13. 2. 2025 byla na bankovní účet žalované připsána částka ve výš 17 000 z účtu žalobkyně č. č. účtu.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 8. 10. 2025 včetně potvrzení o podání ze dne 10. 10. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů.

12. Z ostatních předložených listin nebyly zjištěny žádné další relevantní informace.

13. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci. Účastníci dne 13. 2. 2025 uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 40 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 3. 2025 a konec kreditového rámce měl nastat dne 7. 8. 2026. Žalobkyně vyplatila na bankovní účet žalované v únoru 2025 částku 17 000 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela. Dne 10. 10. 2025 byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ve lhůtě 3 dnů.

14. Věc byla posouzena podle právních předpisů platných v době uskutečnění právního jednání, tedy dle , (dále jen „o. z.“) a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “).

15. Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Právě věc soud zhodnotil tak, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru, které spadá mezi smlouvy spotřebitelské a vztahují se na ní ustanovení dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ve smlouvě vystupovala jako spotřebitelka a žalobkyně byla poskytovatelkou podle 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť jako podnikatelka (§ 420 o. z.) měla poskytnout spotřebitelský úvěr. Žalobkyně tak byla povinna před uzavřením smlouvy o úvěru řádně zkoumat úvěruschopnost žalované. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2023, č. j. -62). Dle judikatury Nejvyššího soudu má věřitel povinnost postupovat s odbornou péčí a nepostačuje, aby vycházel toliko z údajů sdělených mu věřitelem. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2025, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , usnesení ze dne 20. 9. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

21. Žalobkyně předložila výpis o posouzení úvěruschopnosti, ve které uvedla, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované je 25 000 Kč a výše pravidelných měsíčních nákladů na bydlení činí 13 500 Kč. Výpis z účtu žalované ani jiný dokument, ze kterého by vyplývaly příjmy a výdaje žalované žalobkyně nepředložila

22. Lze tedy shrnout, že by při posuzování schopnosti splácet úvěr měla žalobkyně údaje uvedené žalovanou ověřit. Žalobkyně by tedy měla mít k dispozici objektivně doložitelné podklady, kterými by mohla soudu případně doložit a prokázat, že splnila svoji povinnost dle ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Ačkoli žalobkyně tvrdila, že uvedenou povinnost splnila, nedoložila soudu žádný hmatatelný důkaz o tom, že ověřovala údaje žalované v jí uváděných registrech. Žalobkyně nedoložila ani důkaz o jejích výdajích a nákladech (např. úplným výpisem z bankovního účtu). Bez ověřených údajů o skutečných nákladech žadatele a o výdajích (všech) osob žijících s ním ve společné domácnosti (včetně doložení jejich výše) lze těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost splácet. Pouhé doplnění čísel do formuláře (karty) k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. ).

23. S ohledem na výše uvedené proto nelze než konstatovat, že nebylo prokázáno, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr s náležitou odbornou péčí, což způsobuje neplatnost úvěrové smlouvy. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o zápůjčce, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvní pokutě, poplatcích a dalších plněních.

24. Soud, ačkoli již jednou žalobkyni písemně k doplnění tvrzení a důkazů vyzval, měl v úmyslu žalobkyni při jednání poučit podle , aby označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, přišla o možnost být v tomto směru soudem poučena (jak plyne z ustálené judikatury poučení podle je zásadně poskytováno při jednání, přičemž lze po účastníkovi spravedlivě žádat, aby se takového jednání účastnil, nebo aby v opačném případě nesl procesní následky své neúčasti, soud není povinen uvedené poučení sdělovat účastníkovi jinak, či odročovat kvůli tomuto jednání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. ).

25. Následně se soud zabýval tím, zda lze věc posoudit podle ustanovení o bezdůvodném obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná od žalobkyně převzala částku ve výši 17 000 Kč, na kterou dosud neuhradila ničeho. Žalovaná se tak na úkor žalobkyně co do částky 17 000 Kč bezdůvodně obohatila a je tak povinna plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení žalobkyni také vrátit. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu o. z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle o. z. ve spojení s o. z. a též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zákonný úrok z prodlení bylo možné žalobkyni přiznat až od 21. 10. 2025, neboť v případech bezdůvodného obohacení je pro určení splatnosti dluhu na bezdůvodném obohacení rozhodné doručení výzvy k vydání bezdůvodného obohacení, popř. uplynutí lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. ). Předžalobní výzva k plnění byla žalované odeslána dne 10. 10. 2025, domněnka doby dojití v případě poštovních zásilek je v o. z. stanovena na třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla žalované doručena dne 15. 10. 2025 a třídenní lhůta k plnění uplynula následující pracovní den po konci lhůty, tj. dne 20. 10. 2025. Počínaje následujícím dnem je tak žalovaná v prodlení a od tohoto dne žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle a o. z. ve výši určené

26. Ze shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl v rozsahu, ve kterém se žalobkyně domáhala zaplacení částky 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 000 Kč od 21. 10. 2025 do zaplacení. Výše úrokové sazby je dána Zaplacení uvedené částky soud žalované s ohledem na její aktuální majetkovou a finanční situaci uložil ve splátkách po 1 000 Kč počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku do každého 15. dne v měsíci pod ztrátou výhody splátek podle

27. Ve zbývající části nároku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly, přičemž při hodnocení úspěchu ve věci soud zohlednil i příslušenství pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. .

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (exekuce).