Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 1525/2025

27 Cdo 1525/2025-953

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně MIPL, spol. s r. o., se sídlem v Uherském Brodě, Šumická 2325, PSČ 688 01, identifikační číslo osoby 47911034, proti žalovaným 1) Ing. Ivu Beerovi, zastoupenému Mgr. Vladanem Valou, advokátem, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, 2) Ing. Vladimíru Neznalovi, zastoupenému Mgr. Jindřichem Skácelem, advokátem, se sídlem v Brně, Zachova 633/4, PSČ 602 00, 3) Mgr. Jiřímu Ostravskému, zastoupenému JUDr. Adamem Rakovským, advokátem, se sídlem v Praze 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00, 4) Komerční bance, a. s., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 969/33, PSČ 114 07, identifikační číslo osoby 45317054, 5) TIPAFROST, a. s., se sídlem v Kožichovicích, Žďárského 188, PSČ 674 01, identifikační číslo osoby 06626033, zastoupené JUDr. Miroslavem Zvěřinou, advokátem, se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 161/20, PSČ 674 01, a 6) Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 57, identifikační číslo osoby 00001350, o zaplacení 237.960.185,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2025, č. j. -903, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1.

Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 3. 6. 2013 se žalobkyně domáhá zaplacení částky 237.960.185,35 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené jí v průběhu insolvenčního řízení.

2. Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. 10. 2024, č. j. -885, ustanovil procesní opatrovnicí žalobkyně JUDr. Magdalenu Kubátovou, advokátku, se sídlem v Praze 7, Veverkova 1101/1, PSČ 170 00.

3. K odvolání žalobkyně a žalovaného 3) Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání žalovaného 3) [první výrok] a potvrdil usnesení soudu prvního stupně (druhý výrok).

4. Proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně, zastoupená J. K., (dále jen „J. K.“), dovolání. Nejvyšší soud dovolání odmítl podle a 2 , (dále jen „ “), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v a není přípustné ani podle

5. Nejvyšší soud předesílá, že než mohl přistoupit k posouzení přípustnosti dovolání, musel nejdříve posoudit, zda jsou splněny podmínky dovolacího řízení. Je přitom třeba výslovně uvést, že dovolací soud se nezabýval otázkou, zda je J. K. oprávněn podat za společnost dovolání. Je tomu tak proto, že právě otázka existence oprávnění J. K. zastupovat žalobkyni představuje jednu ze sporných otázek v projednávané věci, jakož i důvod podaného dovolání (k tomu obdobně například usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2016, sp. zn. , ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. , v rozhodovací praxi dovolacího soudu pak například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2021,sp. zn. , odst. 5, ze dne 3. 2. 2022, sp. zn. , odst. 6, ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., odst. 25, ze dne 19. 1. 2023, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 42/2024 Sb. rozh. obč., odst. 24, nebo ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. ).

6. Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud – podle jejího mínění – odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při řešení otázky, zda soud může správnost údajů zapsaných v obchodním rejstříku posoudit jako předběžnou otázku i mimo řízení o statusových věcech právnických osob.

7. Tato otázka však přípustnost dovolání založit nemůže. Je tomu tak proto, že ji odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, z níž se podává, že princip materiální publicity zápisů statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku neplatí pro vymezení toho, kdo je v občanském soudním řízení oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem. Jednatel společnosti s ručením omezeným je tedy oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem [ ], i když o tom (dosud) nebyl proveden zápis v obchodním rejstříku (a – případně – jako jednatel téže společnosti s ručením omezeným je dosud zapsán někdo jiný); došlo-li však k ukončení výkonu funkce jednatele, nesmí za právnickou osobu vystupovat v řízení před soudem, i když (zatím) nedošlo k zápisu změny do obchodního rejstříku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2008, sp. zn. nebo ze dne 12. 4. 2018, sp. zn. ).

8. Stejně tak je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu názor odvolacího soudu, podle kterého si může „nicotnost“ usnesení valné hromady posoudit jako předběžnou otázku. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se totiž podává, že závěr o nicotnosti usnesení valné hromady lze přijmout v jakémkoliv řízení, tj. jak v řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, tak i jako řešení předběžné otázky v jiném řízení. Vadou způsobující nicotnost usnesení přitom může být např. nedostatek působnosti valné hromady rozhodnout o určité záležitosti, či skutečnost, že rozhodnutí v působnosti valné hromady přijala osoba, jež nebyla oprávněna vykonávat práva jediného společníka. K tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. , ze dne 11. 4. 2012, sp. zn. , ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. , a ze dne 27. 8. 2020, sp. zn. .

9. Ve vztahu k ostatním dovolacím námitkám dovolatelka nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání. Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a blíže je specifikovat, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. , či ze dne 12. 8. 2015, sp. zn.

10. Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

11. A konečně přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky stran vad řízení (nedostatečné vypořádání se s předloženými důkazy a argumenty). Dovolatelka totiž jejím prostřednictvím nepředkládá Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí spočívalo, a jež by splňovala kritéria Nejvyšší soud k vadám, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné, avšak samy o sobě tyto vady nejsou způsobilým dovolacím důvodem (viz ).

12. O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 4. 2026

JUDr. Filip Cileček

předsed

a senátu