Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25Co 3/2010

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v HK rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. PM a soudců Mgr. ML a Mgr. MP ve věci žalobců: a/ MJ , narozené xxx, bytem xxx, b/ RK , narozeného xxxx, bytem xxx, obou zastoupených JUDr. JK, Ph. D., advokátem v xxx, proti žalovaným: 1/ Město H , se sídlem xxx, zastoupenému JUDr. LB, advokátem se sídlem v xxx, 2/ K kraj , se sídlem xxx, 3/ R Fond x s. r. o. , se sídlem xxx, identifikační číslo xxx, zastoupenému Mgr. MB, advokátkou se sídlem v xxx, o určení vlastnictví, o předběžné opatření, k odvolání 3. žalované proti usnesení Okresního soudu v J ze dne 19. listopadu 2009, č. j. -810, t a k t o :

Usnesení okresního soudu se z r u š u j e a věc se mu v r a c í k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud shora označeným usnesením nařídil předběžné opatření, jímž 3. žalované zakázal převést na jiného nebo zatížit zástavním právem, věcným břemenem či jiným právem třetí osoby nemovitosti: pozemek parc. č. 368/1 (ostatní plocha), parc. č. 368/3 (ostatní plocha) a parc. č. 3457/9 (ostatní plocha), vše zapsané na listu vlastnictví č. 3622 pro obec H, k. ú. HvP, vedeného u KÚ pro K kraj, katastrální pracoviště J (výrok pod bodem I. usnesení okresního soudu) a žalobcům uložil povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v J soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na přesně uvedený účet (bod II.). Své usnesení okresní soud ponechal bez odůvodnění s tím, že dle ust. (dále jen „OSŘ“) odůvodnění odpadá.

Proti tomuto usnesení se odvolala 3. žalovaná. Namítala, že v uvedeném případě není v současné době důvod pro nařízení předběžného opatření, neboť není obava, že by výkon rozhodnutí byl ohrožen, a současně není zapotřebí, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků. Třetí žalovaná uvedla, že ve věci samé se jedná o určení vlastnického práva k nemovitostem. Zdůraznila, že je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků parc. č. 368/1 a 368/3 v k. ú. HvP, nikoliv však pozemku parc. č. 3457/9 v k. ú. HvP. Odvolatelka doplnila, že pozemky parc. č. 368/1 a 368/3 v k. ú. HvP nabyla v dobré víře od předchozího vlastníka, odlišného od žalobců (od společnosti R spol. s r. o.) a zaplatila za ně sjednanou kupní cenu; právní účinky vkladu vlastnického práva vznikly ke dni 4. 1. 1998. Na podporu svých odvolacích námitek předložila výpis z katastru nemovitostí. Odvolatelka ze shora uvedených důvodů navrhla „zrušení usnesení okresního soudu“.

K odvolání nebylo podáno vyjádření.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné ( , a contr. , ), přezkoumal usnesení okresního soudu, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, přihlížeje přitom k možným vadám, ke kterým je povinen přihlížet ( , ), bez nařízení jednání ( ) a dospěl k závěru, že rozhodnutí okresního soudu je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Proto nezbylo, než jej podle ust. zrušit a věc podle ust. vrátit okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Soud prvního stupně své rozhodnutí neodůvodnil s odkazem na ust. , jehož věta první zní: Vyhotovení každého usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, návrhu na zajištění důkazu, návrhu na zajištění předmětu důkazního prostředku ve věcech týkajících se práv z duševního vlastnictví nebo jinému návrhu, jemuž nikdo neodporoval, nebo usnesení, které se týká vedení řízení, anebo usnesení podle , nemusí obsahovat odůvodnění.

Již za účinnosti předchozí právní úpravy (kdy v ust. nebylo výslovně zmíněno rozhodnutí o předběžném opatření) se část soudní praxe přikláněla k názoru, že rozhodnutí, kterým se zcela vyhovuje návrhu na vydání předběžného opatření, nemusí obsahovat odůvodnění, neboť návrh na vydání předběžného opatření je návrhem, jemuž nikdo neodporuje. V tomto smyslu se nakonec vyjádřil i Nejvyšší soud České republiky ve svém stanovisku sp. zn. . Zároveň je však nutno zmínit, že absence řádného odůvodnění soudního rozhodnutí byla předmětem dlouhodobé a stabilní kritiky ze strany Ústavního soudu České republiky, který v nedostatku odůvodnění shledával nejen nepřezkoumatelnost rozhodnutí, ale zpravidla rovněž jeho protiústavnost, neboť nedostatek důvodů svědčí o libovůli v soudním rozhodování (srov. kupř. nálezy Ústavního soudu ČR ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. , ze dne 26. 9. 1996, sp. zn. , a ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. ). Ve vztahu k rozhodnutí o předběžném opatření se pak Ústavní soud v daném směru jednoznačně vyjádřil kupř. ve svém nálezu ze dne 15. 1. 2009, sp. zn. , a dále ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. . V posledně zmíněných nálezech dospěl k závěru, že ust. je nutno vyložit v souladu s jeho smyslem a účelem. Smyslem uvedeného ustanovení je zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí, které zřejmě nebude napadeno odvoláním, neboť s ním všichni účastníci souhlasí. Tento smysl však v případě usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, chybí. Postrádá racionalitu zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí tam, kde se k návrhu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, účastník vůbec nemohl vyjádřit. Jinak řečeno, slovní spojení „usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval“ je třeba vykládat tak, že jde o usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, ačkoliv mu reálně – chtěl-li by – odporovat mohl. V absenci odůvodnění usnesení o nařízení předběžného opatření shledal Ústavní soud proto protiústavnost. Ústavní soud připojil úvahu, že neodůvodňování usnesení, kterými se zcela vyhovuje návrhu na vydání předběžného opatření, sleduje legitimní cíl, a sice urychlení řízení a rychlou prozatímní úpravu poměrů účastníků. Zároveň vyjádřil pochybnost, zda absence odůvodnění takového rozhodnutí je způsobilá uvedeného cíle dosáhnout, neboť uvedení alespoň stručných důvodů v rozsahu několika vět, vysvětlujících vyhovění návrhu, nemůže vést k prodloužení řízení. Podle Ústavního soudu nelze připustit, aby řízení v prvním stupni probíhalo pouze „na zkoušku“ a aby skutečně a se všemi náležitostmi bylo rozhodováno až v odvolacím řízení. Podle názoru Ústavního soudu pokud odvolací soud neodůvodněné usnesení o nařízení předběžného opatření pro nepřezkoumatelnost nezruší, pak rozhoduje fakticky namísto soudu prvostupňového a tím je účastníku odejmut stupeň v řízení a porušeno tak jeho právo na spravedlivý proces. Odvolací soud si je vědom toho, že Ústavní soud posuzoval rozhodnutí vydaná podle předchozí právní úpravy. Ani současné znění ust. však nemůže na výše zmíněných závěrech Ústavního soudu nic změnit. Ústavní soud v odůvodnění svého – posledně zmíněného – nálezu totiž výslovně zmínil, že absenci odůvodnění usnesení o nařízení předběžného opatření nelze opřít o ust. - tedy o ustanovení práva podústavního. Své úvahy Ústavní soud vystavěl na právu na spravedlivý proces, garantovaném ust. d. Ust. je tedy nutno interpretovat z hlediska požadavků práva na spravedlivý proces; doslovný jazykový výklad daného ustanovení nemůže tak obstát, neboť požadavky plynoucí z práva na spravedlivý proces zcela vylučují možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o nařízení předběžného opatření, proti kterému je přípustný opravný prostředek (srov. David, L., Ištvánek, F., Javůrková, N., Kasíková, M., Lavický, P. a kol.: . Komentář I. díl, Praha: Walters a Kluwer a. s., r. 2009, strana 791 až 794). V této posuzované věci pak nelze v žádném případě dospět k závěru, že by odvolatelka s návrhem na nařízení předběžného opatření souhlasila. Již proto bylo nutno rozhodnutí o vyhovění návrhu na nařízení předběžného opatření odůvodnit.

S ohledem na důvod zrušení napadeného usnesení nemohl odvolací soud zaujmout stanovisko k odvolacím argumentům 3. žalované. Okresní soud v dalším řízení o návrhu žalobců na nařízení předběžného opatření opětovně rozhodne, přičemž své rozhodnutí odůvodní v tom smyslu, aby z něj byly patrny alespoň základní úvahy, které ho vedly k jeho rozhodnutí. Bude mít na paměti, že se v daném případě jedná o předběžné opatření podle ust. - bude tedy nutno především posoudit naplnění předpokladů pro vyhovění návrhu na předběžné opatření daných ust. (užitém podle ust. ). Z tohoto hlediska se bude prvostupňový soud zabývat tím, zda žalobci prokázali (najisto postavili) nutnost zatímní úpravy poměrů účastníků a zda alespoň osvědčili (tedy zpravděpodobnili) skutečnosti rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením. Právě úvahy v tomto směru musí být patrny z odůvodnění rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření, ať již rozhodnutí vyhovujícího či zamítavého. Okresní soud se neopomene vypořádat rovněž s argumentací 3. žalované, uváděnou v jejím odvolání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné.

V HK dne 8. ledna 2010

předseda senátu