Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17Co 421/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Rozsudek

Krajský soud v xxx rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. xxx a soudců JUDr. xxx a Mgr. xxx ve věci žalobkyně

D. Š.,

zastoupené Mgr. M.J., advokátem, proti žalovanému

J.Š.,

zastoupenému Mgr. Ing. J.J.,Ph.D., advokátkou, o vyklizení bytu, k odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v xxx ze dne 30. srpna 2004, č.j. -52, a proti usnesení téhož soudu ze dne 13. října 2004, č.j. -57,

t a k t o :

I. Rozsudek okresního soudu ze dne 30.8.2004, č.j. -52, se

m ě n í

tak,

že žalovaný je povinen vyklidit byt č. 39/1 sestávající ze dvou pokojů a kuchyně s příslušenstvím v I. nadzemním podlaží vlevo v domě čp. 39 v xxx a vyklizený jej žalobkyni předat do 15 dnů poté, co mu bude zajištěno náhradní ubytování.

II. Usnesení okresního soudu ze dne 13.10.2004, č.j.

-57, se

p o t v r z u j e .

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 5.412,-- Kč do tří dnů od právní moci toh

oto rozsudku k rukám jejího zástupce.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému vyklidit byt č. 39/1 o velikosti 2 + 1 s příslušenstvím v prvním nadzemním podlaží vlevo v domě čp. 39 v xxx a vyklizený jej žalobkyni předat do patnácti dnů poté, co mu žalobkyně zajistí náhradní ubytování (výrok I) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).

Napadeným usnesením okresní soud uložil žalovanému zaplatit soudní poplatek 1.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku ze dne 30.8.2004, č.j. -52.

Rozhodnutí o věci samé odůvodnil následovně. Žalobkyně se domáhala vyklizení svého bytu žalovaným, bývalým manželem. Rozvodem manželství zaniklo jeho právo byt užívat, přesto ho sám obývá. Žalovaný sice byl ochoten byt vyklidit, ale až po zajištění náhradního bytu žalobkyní. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k těmto skutkovým a právním závěrům. Účastníci řízení se po sňatku 26.3.1983 stali společnými nájemci (dříve uživateli

)

ve výroku popsaného družstevního bytu (dále jen byt). Členkou družstva byla sama žalobkyně na základě rozsudku Okresního soud v xxx z 27.5.1983, sp. zn. 179/83. Smlouvou s družstvem nabyla byt bezúplatně do svého vlastnictví. Manžels

t

ví účastníků bylo 9.10.2003 rozvedeno. Byt obývá žalovaný, platí inkaso. Žalobkyně žije s nezletilou dcerou účastníků u rodičů. Okresní soud na zjištěný skutkový stav aplikoval § 126 odst. 1 obč. zák. Právo žalovaného bydlet v bytě žalobkyně bylo odvozeno

od skutečnosti, že byli manžely. Rozvodem manželství zaniklo. Žalobkyně se právem domáhala vyklizení žalovaného z bytu. Okresní soud pak řešil otázku, zda žalovaný má právo byt vyklidit až po zajištění bytové náhrady, a pokud ano, jaká forma náhrady mu ná

l

eží. Za použití analogie (§ 853 obč. zák.) postupoval podle § 712 odst. 3 věty druhé obč. zák., odkazujícího na § 705 odst. 1 a odst. 2 větu druhou obč. zák. Ten upravuje poměry manželů, kterým vzniklo sňatkem právo společného nájmu či za trvání manželstv

í

společné členství a nájem družstevního bytu. O takový případ nejde. Žalovaný uzavřel se žalobkyní sňatek v době, kdy ona sama byla členkou družstva. Sňatkem vzniklo právo společného nájmu bytu, které rozvodem zase zaniklo. Rozvedený manžel má podle § 712

odst. 3 věty prvé obč. zák. právo jen na náhradní ubytování. Takové právo by žalovanému náleželo, nebýt toho, že žalobkyně bezúplatným převodem nabyla byt od družstva do svého vlastnictví podle Tato okolnost nemůže zlepšit právní posta

v

ení žalovaného v tom, že by po změně právního vztahu žalobkyně k bytu získal právo na náhradní byt. Okresní soud v té souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. a , podle nichž pokud by žalobkyně nenabyla byt

d

o svého vlastnictví, žalovanému by příslušelo právo jen na náhradní ubytování. Okresní soud proto shledal předpoklady pro přiznání jen této náhrady, kterou musí zajistit žalobkyně, popřípadě může být tato náhrada zajištěna postupem podle

S

b. Neodepřel žalovanému právo na bytovou náhradu podle § 3 obč. zák. Stejně tak neshledal důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 712 odst. 3 věty prvé obč. zák. pro vázání povinnosti byt vyklidit na zajištění náhradního bytu, jak žalovaný požadoval

.

Zákon takovými okolnostmi nemínil trvání manželství po dobu 20 let ani placení za služby spojené s užíváním bytu. Žalovaný totiž uhrazuje jen to, co sám spotřebovává. Dluhy účastníků dříve vzniklé budou předmětem vypořádání společného jmění. Okresní sou

d

pak uložil žalovanému, aby byt vyklidil do patnácti dnů poté, co mu žalobkyně zajistí náhradní ubytování.

Proti tomu podal žalovaný obsáhlé odvolání. Zrekapituloval jednotlivá skutková zjištění. Vyjádřil názor, že okresní soud správně zjistil skutkový stav a že správně dovodil, že žalovanému zaniklo právo byt užívat. Nesouhlasil však s formou bytové náhrady. V době zániku práva žalovaného byt užívat byla vlastnicí bytu žalobkyně. Podle tohoto stavu měl okresní soud posoudit právo žalovaného na bytovou n

á

hradu. Měl jí být náhradní byt. Nebyly shledány ani prokazovány důvody zvláštního zřetele hodné, které by vedly k přiznání práva na bytovou náhradu ve formě pouhého ubytování. Žalovaný navrhl, aby krajský soud změnil napadená rozhodnutí tak, že je sice po

v

inen byt vyklidit, ale až poté, co mu žalobkyně zajistí náhradní byt, a že se žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek neukládá. Popřípadě aby napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně pokládala rozsudek okresního soudu za správný a jako takový měl být potvrzen. Poukázala na to, že z bytu s dcerou odešla k rodičům kvůli neshodám se žalovaným. Ty trvají, a tak se do bytu vrátit nemůže. U žalovaného nejsou takové důvody, které by vedly k přiznání bytové náhra

d

y vyšší kvality. Od rozvodu, kdy obývá byt neoprávněně a nic za to žalobkyni neplatí.

Krajský soud projednal odvolání podle , , ve znění před nabytím účinnosti novely provedené , to je před 1.4.2004 (dále jen ). Postupoval podle článku II, bodu 2 citované novely. Zjistil, že obě odvolání podala osoba k tomu oprávněná včas ( a věta prvá ) a že jsou přípustná ( a a contrario). Přezkoumal ro

z

hodnutí okresního soudu spolu s řízením, které jim předcházelo, z pohledu všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů ( a 5 ).

Odvolání je opodstatněné, i když z jiných než v něm uplatněných důvodů.

Okresní soud provedl důkazy potřebné pro rozhodnutí, zhodnotil je a přiléhavě uzavřel, že žalobkyně jako vlastnice bytu se právem domáhá po žalovaném, rozvedeném manželovi, vyklizení bytu a že právo na bytovou náhradu se posoudí analogicky podle § 712 odst. 3 věty druhé obč. zák. V da

l

ším se krajský soud v právním posouzení poněkud liší od okresního soudu, i když posléze dospěl k závěru o stejné kvalitě bytové náhrady pro žalovaného. Žalovaný přestal být se žalobkyní společným nájemcem družstevního bytu dnem účinků vkladu vlastnického

práva žalobkyně do katastru nemovitostí 10.5.1999. Od té doby odvozoval své právo v bytě bydlet od existujícího rodinně právního vztahu manželů. Rozvodem manželství právní důvod bydlení manžela – nevlastníka – zanikl. Měl by mít právo na bytovou náhradu v

e

formě náhradního bytu a jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, jen na náhradní ubytování (§ 712 odst. 3 věta druhá obč. zák.). A právě takové důvody zde krajský soud shledal v okolnosti změny právního vztahu žalobkyně k bytu. Manželství účastní

k

ů trvalo od 26.3.1983 do 9.10.2003. Od 10.5.1999 se žalobkyně stala vlastnicí bytu. Do té doby po případném rozvodu manželství účastníků by žalovanému náležela bytová náhrada pouze ve formě náhradního ubytování. Žalobkyně se o získání bytu do vlastnictví

p

řičinila sama, respektive žalovaný na tom žádnou zásluhu neměl. Vedle toho, jak sám uvedl, v době po rozvodu manželství platí pouze za služby spojené s užíváním bytu, jinými slovy neplatí žalobkyni žádný ekvivalent nájemného za užívání jejího bytu. Žalobk

y

ně tak nejenže nedostává úhradu za používání své věci (bytu), ale navíc sama platí poplatek za správu bytu, jak sdělila. V tom krajský soud shledal okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které přiznal žalovanému právo jen na náhradní ubytování. Převážil

y

svým významem nad skutečností, že žalovaný v bytě bydlí 20 let a v místě je zaměstnán.

Žalovaný není povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit, pokud pro něj nebude odpovídající bytová náhrada zajištěna (§ 712 odst. 6 obč. zák.). Žádné zákonné ustanovení neukládá povinnost zajistit bytovou náhradu pro žalovaného žalobkyni, i když ve většině případů je to právě vlastník vyklizované nemovitosti, kdo tuto povinnost splní. Nicméně soud takto splnění povinnosti uložit nemůže. Okresní soud pochybil, když k

z

ajištění bytové náhrady zavázal žalobkyni.

Krajský soud ještě podotýká, že tvrzení žalobkyně o možnosti žalovaného bydlet v domě v B., jehož je spoluvlastníkem, zůstala v prvostupňovém řízení neúplná, důkazy nabídnuty nebyly. Pokud by bylo prokázáno, že žalovaný takovou možnost má, mohla by tato skutečnost vést k odepření práva na jakoukoli bytovou náhradu. Žalobkyně se však neodvolala a k odvolání žalovaného se jeho právní postavení zhoršit ani nemohlo.

Z těchto důvodů krajský soud rozsudek okresního soudu změnil ve výroku I podle tak, že žalovaný je povinen byt vyklidit a vyklizený jej žalobkyni odevzdat do patnácti dnů po zajištění náhradního ubytování.

Krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu o soudním poplat

ku podle jako věcně správné a odkazuje na jeho odůvodnění. Ostatně žalovaný jeho nesprávnost dovozoval pouze z toho, že měl za nesprávný rozsudek okresního soudu v části o formě bytové náhrady. Krajský soud rozsudek sice změnil, ale vzhledem

k jeho obsahu se jedná o rozhodnutí svým charakterem potvrzující.

Krajský soud znovu rozhodl o nákladech řízení u soudu prvního stupně podle Žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, když každý z účastníků měl ve věci úspěch jen částečný. Žalobkyně navrhla vyklizení bez bytové náhrady, žalovaný žádal náhradu ve formě náhradního bytu, přiznáno bylo ubytování.

Nakonec krajský soud rozhodl podle o nákladech odvolacího řízení tak, že žalovaný je povinen zaplatit je ve výši 5.412,- Kč žalobkyni, která měla v této fázi řízení ve věci plný úspěch (z hlediska obsahu výroku). Náklady sestávají z odměny za zastupování advokátem 3.800,- Kč, z 2 paušálních náhrad hotových výloh po 75,- Kč, z náhrad za 8 půlhod

i

n zmeškaného času po 50,- Kč a z cestovních výloh 1.062,- Kč ( , , 3 a 4, a odst. 3 vyhl. č. ). Protože se sazby odměny advokáta stanoví pro řízení v jednom stupni a v sazbě jso

u

zahrnuty všechny úkony právní služby provedené advokátem (s výjimkou odměny, o níž soud rozhoduje podle ), nebyl důvod přiznávat žalobkyni zvlášť odměnu za některé úkony v odvolacím řízení, zde za vyjádření k odvolání do nákladů řízení, jak p

o

žadovala ( ).

P o u č e n í:

Proti tomuto rozhodnutí není přípustné odvolání ani dovolání. Přípustnost dovolání však může být založena závěrem dovolacího soudu, dospěje-li k tomu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Lze je podat ve dvojím vyhotovení ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení u Okresního soudu v xxx k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, do mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávně

ný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V xxx dne 11. května 2005