Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 263/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem k stížnosti stěžovatele P. H., zastoupeného Mgr. Markem Škráškem, advokátem, sídlem Cihlářská 643/19, Brno, proti usnesení Ústavního soudu ze dne 18. února 2026

sp. zn.

vydaného ve věci jeho ústavní stížnosti proti výrokům II. a III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2024 č. j. -645 a výroku V. rozsudku Okresního soud v Břeclavi ze dne 8. června 2023 č. j. -499, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a F. S., jako vedlejšího účastníka řízení, o návrhu stěžovatele ze dne 26. února 2026, takto:

Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. února 2026 sp. zn. se ruší.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel nejprve podal dne 15. 1. 2025 u Ústavního soudu ústavní stížnost proti v záhlaví specifikovaným rozhodnutím Okresního soudu v Břeclavi (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") s tím, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v , a d.

2. Ústavní soud usnesením ze dne 12. 11. 2025

sp. zn.

danou ústavní stížnost odmítl s odůvodněním, že proti napadenému rozsudku krajského soudu podal vedlejší účastník dovolání, přičemž ústavní stížnost proti nákladovým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu je nepřípustná, bylo-li proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno i dovolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto.

3. Následně stěžovatel podal dne 29. 1. 2026 v téže věci novou ústavní stížnost, ze které se mimo jiné podává, že dovolání vedlejšího účastníka Nejvyšší soud usnesením ze dne 2. 12. 2025 č. j. -707 odmítl a zavázal vedlejšího účastníka k náhradě nákladů dovolacího řízení.

4. Ústavní soud nedopatřením a s ohledem na skutečnost, že ke spisu vedenému pod

sp. zn.

nebyl přiložen spis vedený pod

sp. zn.

, usnesením ze dne 18. 2. 2026

sp. zn.

podanou ústavní stížnost odmítl s protichůdným odůvodněním, že lhůta k podání ústavní stížnosti proti nákladovým výrokům rozsudku krajského soudu začala stěžovateli běžet již dnem doručení rozhodnutí tohoto (krajského) soudu a stěžovatel v této lhůtě ústavní stížnost nepodal. Toto konstatování je v rozporu s obsahem spisu vedeného pod

sp. zn.

a usnesením vydaným v této věci, z kterého vyplývá, že stěžovatel podal včas ústavní stížnost proti výrokům II. a III. rozsudku krajského soudu a výroku V. rozsudku okresního soudu, tato ústavní stížnost byla nicméně odmítnuta jako nepřípustná, neboť proti výrokům I., II. a III. rozsudku krajského soudu "podal dovolání vedlejší účastník a o tomto dovolání nebylo dosud pravomocně rozhodnuto" (subsidiarita ústavní stížnosti - viz body 7 až 12 usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

). Navíc Ústavní soud v této věci výslovně konstatoval, že "dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti začne běžet až po doručení konečného rozhodnutí v této věci - ať už jím bude rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání vedlejšího účastníka, nebo případně jiné rozhodnutí vydané v navazujícím řízení" (bod 13 usnesení

sp. zn.

).

5. Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 26. 2. 2026, tedy bez zbytečného odkladu, se stěžovatel obrátil na Ústavní soud s žádostí o vysvětlení situace s tím, že uvedeným postupem mu byla znemožněna realizace ústavně zaručených práv s požadavkem na postup "možné nápravy, jak toto nedopatření (nikoli k újmě práv stěžovatele) zhojit". Toto podání posoudil Ústavní soud podle obsahu jako návrh ve smyslu § 61 odst. 3 trestního řádu ve spojení s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

6. Podle , pokud tento zákon nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení a předpisy vydané k jeho provedení. Podle marginální rubriky k se pro řízení před Ústavním soudem předpokládá použití soudních řádů, avšak dikce citovaného ustanovení odkazuje pouze na a předpisy vydané k jeho provedení. Ústavní soud již v minulosti judikoval, že uvedený rozpor mezi plurálem obsaženým v marginální rubrice a konkrétním odkazem v dikci normy nutno interpretovat v tom smyslu, že pokud nestanoví jinak, použijí se pro řízení před Ústavním soudem přiměřeně ustanovení a předpisy vydané k jeho provedení, pakliže z povahy věci na danou procesní situaci nedopadá přiměřené použití toliko řádu trestního [srov. nález ze dne 4. 11. 1999

sp. zn.

(N 156/16 SbNU 157)].

7. Podle § 61 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, se ustanovení odstavců 1 a 2 § 61 trestního řádu užije přiměřeně i tehdy, ukáže-li se, že lhůta k podání opravného prostředku, který byl zamítnut jako opožděný, zmeškána nebyla. Podle § 61 odst. 2 trestního řádu, "byl-li opravný prostředek už zamítnut jako opožděný, zruší orgán ... svoje rozhodnutí o zamítnutí opravného prostředku".

8. V nyní posuzované věci je zřejmé, že stěžovatel podal v pořadí první ústavní stížnost vedenou u Ústavního soudu pod

sp. zn.

v zákonné dvouměsíční lhůtě. Usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2026

sp. zn.

, kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako opožděně podanou, je proto nesprávné, neboť se ukázalo, že lhůta k podání ústavní stížnosti, která byla zamítnuta jako opožděná, zmeškána nebyla.

9. Z uvedených důvodů Ústavní soud podle za přiměřeného použití § 61 odst. 3 trestního řádu usnesení ze dne 18. 2. 2026

sp. zn.

zrušil.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2026

Pavel Šámal v. r.

soudce zpravodaj