Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 546/2026

-63

USNESENÍ

M. S.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 10 182 140 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2025, č. j. -31, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 14. 7. 2025, č. j. -6, nepřipustil zastoupení žalobce L. L., narozeným XY, bytem XY.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 22. 10. 2025, č. j. -31, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasně podaným dovoláním (č. l. 54), které však Nejvyšší soud podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „“, odmítl.

Z dovolání je zřejmé, že žalobce nesouhlasí s napadeným usnesením odvolacího soudu. Neobsahuje však náležitosti vyžadované ustanovením , neboť žalobce nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Žalobce v dovolání pouze parafrázoval obsah , a , aniž by konkretizoval, který z předpokladů přípustnosti dovolání považuje za splněný.

Nejvyšší soud přitom ve svých rozhodnutích opakovaně uvedl, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. , nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ). K ústavní konformitě požadavku na vymezení důvodů přípustnosti dovolání se pak Ústavní soud vyjádřil ve stanovisku pléna sp. zn. .

Přípustnost dovolání podle nezakládá ani jediná trochu srozumitelně formulovaná námitka, že Ústavní soud ani Nejvyšší soud nikdy nerozhodovaly o možné diskriminaci dle v porovnání s Na řešení této otázky dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu není založeno a být ani nemůže, neboť žalobce podal proti rozhodnutí soudu prvního stupně blanketní odvolání bez odůvodnění. Uvedená námitka žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. , uveřejněné pod č. 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), což zároveň neumožňuje Nejvyššímu soudu posoudit ústavnost dovolatelem odkazované právní úpravy a případně podat i návrh na její zrušení Ústavním soudem, jak se dovolatel domáhá, neboť by k tomu nebyly splněny podmínky y (Nejvyšší soud by danou právní úpravu v této věci nemohl aplikovat).

Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému dovolání podle odmítl, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly žalobcem v zákonné dovolací lhůtě odstraněny ( ).

Žalobce v dovolání navrhoval odklad vykonatelnosti napadeného usnesení, aby nebylo o věci samé rozhodnuto dříve, než bude rozhodnuto o podaném dovolání. Spis s dovoláním však byl Nejvyššímu soudu předložen dne 27. 2. 2026, přičemž rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé byl vyhlášen dne 11. 12. 2025. Návrh na odklad vykonatelnosti je tak již bezpředmětný a Nejvyšší soud o něm nerozhodoval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 3. 2026

JUDr. Pavel Simon předseda senátu