Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Ads 17/2026 - 37

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: A. K., zastoupena advokátkou JUDr. Barborou Steinlauf, Fetrovská 29, Praha, proti žalované: Revizní komise Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Orlická 4, Praha, proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2025, čj. VZP-25-03670938-D4GE, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2026, čj. -63,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2026, čj. -63, se zrušuje ve výroku I, kterým se ruší rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2025, čj. VZP-25-03670938-D4GE, kterým bylo zastaveno řízení o odvolání MUDr. P. K, v rozsahu výroků I, II a IV rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Regionální pobočky Praha, pobočky pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj, ze dne 14. 11. 2023, čj. VZP-23-06001638-A444.

II. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2026, čj. -63, se zrušuje ve výroku II.

III. Žaloba ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. se odmítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

1. Vymezení věci

[1] Žalobkyně se žalobou u Městského soudu v Praze bránila proti rozhodnutí žalované o zastavení řízení o odvolání pojištěnce MUDr. P. K., který podal žádost o mimořádnou úhradu léčivého přípravku SPRAVATO (160 balení) z prostředků zdravotního pojištění. Městský soud žalobkyni vyhověl a rozhodnutí žalované zrušil, neboť dospěl k závěru, že se dostatečně nezabývala tím, zda je v nynější věci s ohledem na specifické okolnosti možné pokračovat v řízení o úhradě léčivého přípravku podle , o veřejném zdravotním pojištění (zákon o veřejném zdravotním pojištění), s právními nástupci zesnulého pojištěnce (žadatele).

2. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně

[2] Žalovaná (stěžovatelka) rozsudek městského soudu napadá kasační stížností z důvodu podle , tedy pro nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.

[3] Stěžovatelka nesouhlasí s posouzením otázky, zda je možné pokračovat v řízení o úhradě léčivého přípravku podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění s právními nástupci pojištěnce, který v průběhu řízení zemřel. Jelikož nárok na úhradu léčivého přípravku jinak nehrazeného ze zdravotního pojištění představuje nárok osobní povahy, stěžovatelka poté, co se dozvěděla o úmrtí pojištěnce, řízení zastavila. Městský soud však následně nesprávně vyhodnotil, že nárok podle uvedeného ustanovení se stal nárokem majetkové povahy, pročež stěžovatelce uložil, aby v řízení pokračovala a zabývala se specifickými okolnostmi této věci. Tento závěr je ale v přímém rozporu s právním názorem NSS, který v rozsudku ze dne 21. 11. 2025, čj. -31 (bod 12), uvedl, že „právo na úhradu léčivého přípravku podle zákona o veřejném zdravotním pojištění se váže výlučně k osobě pojištěnce“, a současně, že toto právo nemůže být předmětem dědictví ani jiného právního nástupnictví ve smyslu Z tohoto rozsudku se sice současně podává, že nárok zesnulého pojištěnce by se stal nárokem majetkovým tehdy, vyhověly-li by správní orgány jeho žádosti, to se však v nyní posuzované věci nestalo. Stěžovatelka přiznala úhradu co do 9 balení léčivého přípravku SPRAVATO, a v tomto rozsahu se tedy nárok stal nárokem majetkovým, nicméně ve zbylém rozsahu (151 balení) byl nárok nadále vázán na osobu žadatele, neboť o něm nebylo věcně rozhodnuto. Městský soud proto nesprávně interpretoval a aplikoval závěry NSS, když dospěl k závěru, že stěžovatelka měla v řízení pokračovat s právní nástupkyní původního žadatele.

[4] Žalobkyně uvádí, že městský soud správně dovodil, že stěžovatelka měla v řízení pokračovat s právní nástupkyní zesnulého pojištěnce, neboť posuzovaná věc se týká zpětné úhrady léčby, kterou pojištěnec podstoupil a která mu byla částečně uhrazena. Jelikož nároku pojištěnce bylo částečně vyhověno, dospěl městský soud ke správnému závěru, že se jeho nárok stal nárokem majetkovým. To ostatně vyplývá rovněž z rozsudku městského soudu ze dne 27. 2. 2025, čj. -52, který předcházel rozhodnutí o zastavení řízení a podle kterého měla stěžovatelka znovu rozhodovat o úhradě 151 balení léčivého přípravku SPRAVATO, neboť v předchozím řízení rozhodla v rozporu ústavně zaručeným právem na bezplatnou zdravotní péči.

[5] Stěžovatelka v replice k vyjádření žalobkyně připomíná, že předmětem přezkumu byly pouze výroky I, II a IV původního rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nikoli výrok III, kterým byla schválena úhrada léčivých přípravků pro futuro (9 balení). K rozsudku městského soudu pod čj. -52 stěžovatelka doplňuje, že se zabýval tím, zda je možné řízení z důvodu žádosti o zpětnou úhradu jinak z pojištění nehrazené lékařské služby zastavit, nebo zda je nezbytné se nárokem věcně zabývat. Otázka zpětné úhrady se ale týkala pouze výroku I napadeného rozhodnutí správního orgánu I. stupně, nikoli výroků II a IV, pročež nelze právní nástupnictví vztahovat ke všem 151 balením léčivého přípravku.

3. Posouzení věci NSS

[6] Stěžovatelka činí sporným, zda měla pokračovat v řízení o žádosti podle § 16 ve spojení s § 19 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění s právní nástupkyní pojištěnce MUDr. P. K., který v průběhu správního řízení (dne 17. 3. 2025) zemřel.

[7] Řízení o úhradě léčivého přípravku SPRAVATO je vedeno již od roku 2021. Předmětem původního řízení byla úhrada 160 balení léčivého přípravku SPRAVATO, z nichž úhrada 9 balení byla schválena rozhodnutím Všeobecné zdravotní pojišťovny, Regionální pobočky Praha, pobočky pro hl. město Prahu a Středočeský kraj (správní orgán I. stupně) ze dne 14. 12. 2022.

[8] Správní orgány následně pokračovaly v řízení o úhradě zbylých 151 balení léčivého přípravku, přičemž správní orgán I. stupně dne 14. 11. 2023 rozhodl tak, že

I. řízení zastavil co do 57 balení léčivého přípravku podle , neboť dospěl k závěru, že představuje návrh na zpětnou úhradu;

II. řízení zastavil co do 27 balení léčivého přípravku podle § 66 odst. 1 písm. g) správního řízení, neboť se žádost stala zjevně bezpředmětnou;

III. schválil návrh na úhradu 9 balení léčivého přípravku; a

IV. zamítl návrh na úhradu 58 balení léčivého přípravku, neboť tento návrh předpokládal budoucí léčbu na další necelé dva roky.

[9] Proti výrokům I, II a IV podal MUDr. P. K. dne 29. 11. 2023 odvolání (viz příloha č. 2. 1. 123 z podání 308272/2025), které stěžovatelka zamítla a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 14. 11. 2023. Zamítavé rozhodnutí následně napadl žalobou, které městský soud rozsudkem ze dne 27. 2. 2025 vyhověl, rozhodnutí stěžovatelky zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Současně žalované (stěžovatelce) uložil, aby napříště vyložila § 16 ve spojení s § 19 odst. 1 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění tak, že umožňuje refundaci uhrazených finančních prostředků již od doby podání žádosti o mimořádné proplacení léčivého přípravku.

[10] K tomu je třeba doplnit, že žaloba směřovala proti rozhodnutí žalované (stěžovatelka) a dále výslovně pouze proti výrokům I. II a IV rozhodnutí správního orgánu I. stupně (viz také repliku stěžovatelky). Předmětem řízení před městským soudem proto nebyl výrok III rozhodnutí správního orgánu I. stupně, což je ostatně logické, jelikož v tomto rozsahu bylo žalobci vyhověno. Proto je také z odůvodnění rozsudku městského soudu patrno, že se zabýval rozhodnutím stěžovatelky jen v té jeho části, kterou potvrdila právě výroky I, II a IV rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Výrok III rozhodnutí správního orgánu I. stupně tedy vyhovujícím rozsudkem městského soudu ze dne 27. 2. 2025 zůstal nedotčen.

[11] V průběhu dalšího správního řízení však pojištěnec o úhradu léčivého přípravku dne 17. 3. 2025 zemřel, pročež stěžovatelka řízení o odvolání zastavila ve smyslu .

[12] Podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění příslušná zdravotní pojišťovna hradí podle § 19 odst. 1 písm. a) ve výjimečných případech zdravotní služby jinak ze zdravotního pojištění nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Jak k tomu uvedl Ústavní soud, právo na úhradu léčivého přípravku podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění se váže výlučně k osobě pojištěnce. Třebaže se jedná o „nárok“ s hmotněprávním základem, nelze přehlédnout, že v případě úhrady zdravotní služby podle § 16 cit. zákona příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Toto právo (či spíše dobrodiní) primárně nemá majetkovou, ale osobní povahu. Rozhodujícím je zdravotní stav pojištěnce a právě jemu a jeho zdraví má přiznání uvedeného práva v prvé řadě sloužit. Takové právo nemůže být předmětem žádného nástupnictví. (usnesení ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. ; obdobně usnesení NSS ze dne 4. 4. 2019, čj. -40, bod 8).

[13] Právním nástupcům zesnulého pojištěnce tedy obecně nenáleží právo domáhat se úhrady zdravotní služby podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění. To však neplatí v případě, že správní orgány žádosti zesnulého pojištěnce vyhověly. V takovém případě se totiž z osobního nároku stává nárok majetkový (rozsudek NSS ze dne 21. 11. 2025, čj. -31).

[14] Z obsahu napadeného rozsudku je zřejmé, že s touto judikaturou byl městský soud seznámen, nicméně odlišnost rozhodovaného případu shledal v okolnosti, že o nároku pojištěnce o výjimečnou úhradu služby již bylo částečně rozhodnuto za jeho života. Přitom z části bylo dokonce jeho žádosti vyhověno.

[15] K tomu NSS uvádí, že z okolnosti, že o žádosti o výjimečnou úhradu zdravotní služby bylo rozhodnuto již za života pojištěnce, ještě nutně neplyne závěr o nároku právních nástupců domáhat se úhrady příslušné zdravotní služby. Podstatné je, aby o této žádosti bylo rozhodnuto kladně: v případě rozhodnutí negativního by tento výklad (tzn. změna nároku z osobního na majetkový) nedával rozumný smysl.

[16] Jak se podává ze shora uvedeného, v nyní posuzované věci správní orgány nevyhověly návrhu zesnulého pojištěnce, a to co do 142 balení léčivého přípravku – výroky I, II a IV rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 14. 11. 2023, do kterých podal pojištěnec odvolání. Městský soud sice rozhodnutí stěžovatelky zrušil a věc jí vrátil k novému rozhodnutí, v mezidobí však pojištěnec zemřel. Závěr městského soudu ohledně možnosti pokračovat v řízení s právní nástupkyní zůstavitele je proto nezákonný a odporující shora zmíněné judikatuře.

[17] Zastavila-li tedy stěžovatelka řízení o odvolání, které se týkalo výroků I, II a IV rozhodnutí správního orgánu I. stupně, podle , učinila tak zcela v souladu se zákonem i judikaturou. Městský soud měl proto žalobu podanou právní nástupkyní původního žalobce odmítnout [ ], protože byla podána osobou zjevně neoprávněnou.

[18] Konečně NSS uvádí, že jeho rozsudkem není zasaženo do výroku III rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kterým byl schválen návrh na úhradu 9 balení léčivého přípravku. Tento výrok nebyl napaden odvoláním a následná žaloba se týkala jiných výrokových částí, pročež lze uzavřít, že je tento výrok v právní moci. Jelikož současně platí, že v případě, kdy správní orgány žádosti zesnulého pojištěnce vyhověly, stává se z osobního nároku nárok majetkový se všemi z toho plynoucími důsledky, je zřejmé, že i tento nárok se ještě za života žalobce stal nárokem majetkovým.

4. Závěr

[19] Protože NSS shledal kasační stížnost důvodnou, napadený rozsudek městského soudu podle zrušil a žalobu podle odmítl.

[20] V případě, že NSS zruší rozsudek krajského (městského) soudu a současně rozhodne o odmítnutí žaloby, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti také o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí městského soudu (, věta druhá, ). Náklady řízení o žalobě a náklady řízení o kasační stížnosti tvoří v takovém případě jeden celek a NSS rozhodne o jejich náhradě jediným výrokem (srov. rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2008, čj. -98). NSS proto o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

[21] Protože NSS napadený rozsudek zrušil a současně žalobu odmítl, zaplacený soudní poplatek za žalobu ani za kasační stížnost se nevrací (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2021, čj. -49, č. 4263/2021 Sb. NSS).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2026

Vojtěch Šimíček

předseda senátu