Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1254/19

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti A. K. a A. K., zastoupených stěžovatelem jako advokátem, proti usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. -39 ze dne 4. 4. 2019, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo dojít zejména k porušení d.

Z napadeného rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. -50 ze dne 21. 6. 2018 byla zamítnuta žaloba syna stěžovatelů směřující proti rozhodnutí Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky č. j. VZP-17-04211688-S463 ze dne 6. 12. 2017, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Odboru zdravotní péče, oddělení kontroly a revize zdravotní péče pobočky žalované pro hl. město Prahu a Středočeský kraj č. j. VZP-17-02986408-A435 ze dne 5. 9. 2017, jímž nebylo vyhověno jeho žádosti o úhradu přípravku Opdivo z veřejného zdravotního pojištění pro léčbu maligního melanomu.

Rozsudek Městského soudu v Praze napadl syn stěžovatelů kasační stížností. V průběhu řízení o ní zemřel. Nato Nejvyšší správní soud v záhlaví citovaným usnesením kasační stížnost odmítl s tím, že povaha věci neumožňovala v řízení pokračovat, jelikož se jednalo o práva a povinnosti, které jsou podle hmotného práva vázány pouze na osobu zemřelého a na právní nástupce nepřecházejí.

Proti rozhodnutí Nejvyššího správního soudu brojí stěžovatelé ústavní stížností, domáhajíce se jeho kasace. Stěžovatelé namítli, že hmotněprávní povaha předmětu řízení, které zahájil a vedl až do své smrti jejich syn jako žalobce, umožňuje, resp. nebrání tomu, aby práva a povinnosti, o něž v řízení jde, po jeho smrti přešla podle hmotného práva na ně jako jeho jediné dědice a univerzální právní nástupce a aby s nimi Nejvyšší správní soud pokračoval v zahájeném řízení jako s procesními nástupci. Odtud stěžovatelé též vyvozují svoji aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti. Tuto svoji argumentaci v ústavní stížnosti dále přiblížili.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatelů i obsah naříkaného soudního rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ačkoli stěžovatelé nebyli účastníky řízení o žalobě svého syna vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. (a tím ani v řízení o následné kasační stížnosti), nelze v obecné rovině vyloučit zásah Nejvyššího správního soudu do základních práv stěžovatelů jako (alespoň možných) právních nástupců v mezidobí zemřelého žalobce. Konkrétně by kasační soud, nevyčkávaje výsledku dědického řízení, mohl odmítnutím kasační stížnosti případně znemožnit stěžovatelům realizaci procesního nástupnictví, čímž by zasáhl do jejich práva na přístup k soudu jako součásti práva na spravedlivý proces, aniž by tento jeho postup byl jakkoli odčinitelný. Proto pokládá Ústavní soud v dané věci stěžovatele za osoby oprávněné podat ústavní stížnost proti napadenému usnesení Nejvyššího správního soudu. Po seznámení se s jeho důvody pro odmítnutí kasační stížnosti však Ústavní soud výhradám stěžovatelů nepřisvědčil.

Právo na úhradu léčivého přípravku podle § 16 zákona o veřejném zdravotním pojištění se vskutku váže výlučně k osobě pojištěnce. Třebaže se jedná o "nárok" s hmotněprávním základem, nelze přehlédnout, že v případě úhrady zdravotní služby podle § 16 cit. zákona příslušná zdravotní pojišťovna hradí ve výjimečných případech zdravotní služby jinak zdravotní pojišťovnou nehrazené, je-li poskytnutí takových zdravotních služeb jedinou možností z hlediska zdravotního stavu pojištěnce. Toto právo (či spíše dobrodiní) primárně nemá majetkovou, ale osobní povahu. Rozhodujícím je zdravotní stav pojištěnce a právě jemu a jeho zdraví má přiznání uvedeného práva v prvé řadě sloužit. Takové právo nemůže být předmětem žádného nástupnictví. Nejvyšší správní soud tak nepochybil, pakliže s ohledem na úmrtí žalobce (původního stěžovatele) přikročil k odmítnutí kasační stížnosti, jelikož v řízení nebylo možno dále pokračovat.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. května 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu