Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 17/2019 - 90

II.

[5] Stěžovatelé napadli rozsudek krajského soudu kasační stížností formálně z důvodů uvedených v , b), c) a d) Konkrétně namítali, že právní názor krajského soudu, týkající se práva cizinců na azyl, nemůže obstát, neboť právo Evropské unie zakládá právní nárok cizince na udělení mezinárodní ochrany v případě splnění podmínek stanovených Ženevskou úmluvou. Stejně tak nelze souhlasit s jeho právním názorem, že reálné nebezpečí pronásledování nebo vážné újmy může stěžovatelům hrozit až v okamžiku, kdy s nimi bude zahájeno řízení o uložení správního vyhoštění. Žádost stěžovatelů byla již posuzována jako následná opakovaná žádost, jsou tak kdykoliv ohroženi dopravením na hraniční přechod, aniž by jim bylo umožněno hájit svá práva v řízení o uložení správního vyhoštění.

[6] Stěžovatelé jsou dále toho názoru, že o jejich žalobě rozhodoval vyloučený soudce. Soudce krajského soudu JUDr. Aleš Korejtko se totiž „nechal unést a namísto kvalitní přesvědčivé argumentace zahrnul odůvodnění svého rozhodnutí hodnotícími soudy“ (k tomu odkázali na body č. 20 a č. 38 napadeného rozsudku). Negativní vztah soudce ke stěžovatelům lze podle jejich názoru seznat i z článku „Soudce Korejtko: Azyl je vážná věc, neslouží k legalizaci pobytu”, zveřejněného dne 26. 2. 2016 na portálu ceska-justice.cz, kde se JUDr. Korejtko vyjadřuje k případu stěžovatelů a uvádí přitom konkrétní informace z dříve probíhajícího řízení, včetně data narození nezletilého stěžovatele c). Poukázali také na skutečnost, že jmenovaný soudce kandidoval v roce 2010 jako nestraník za stranu Svobodných do obecního zastupitelstva města Chrudim, jejíž volební program z roku 2017 zahrnuje „zachování naší samostatné přísné imigrační politiky“.

[7] Podle stěžovatelů také krajský soud pochybil, když se nezabýval jejich důkazními návrhy osvědčujícími skutečnost, že správnímu orgánu předložili důkazní materiál, který nebyl založen do správního spisu. Krajský soud měl přistoupit k provedení dokazování a náležitě zjistit skutečný stav věci; vycházel však toliko z předávacího protokolu Ředitelství služby cizinecké policie, ze kterého vyplývá, že důkazní prostředky při podání žádosti předkládány nebyly. Obecná formulace, že správní orgány neměly žádného motivu k zapření předkládaných dokumentů, je nedostatečná a nepřezkoumatelná. Krajský soud nadto došel k nesprávnému závěru, že zjištění toho, zda písemnosti byly správnímu orgánu předloženy, je pro danou věc nepodstatné, neboť uplatňované důvody pro udělení mezinárodní ochrany nejsou důvodné. Pokud by se totiž s nimi správní orgán seznámil, mohl by eventuelně přistoupit k meritornímu posouzení azylové žádosti. Soud také nahradil svým rozhodováním správní akt výkonné moci, ač k tomu není oprávněn.

[8] Krajský soud měl zkoumat, zda lze dospět k závěru, že by stěžovatelům v zemi původu mohlo hrozit pronásledování. Soud také přezkoumatelným způsobem nereagoval na namítanou změnu situace v jejich zemi původu. Stěžovatelka a) se nikdy svými politickými postoji netajila a obává se proto, že bude souzena a vězněna stejně jako její babička. Krajský soud a správní orgán rovněž opomněl, že v Turecku došlo ke změně ústavního systému, což činí obtížnějším domáhat se tam ochrany základních práv.

[9] Stěžovatelé dále krajskému soudu vytkli, že nereagoval ani na jejich návrhy na položení předběžné otázky a případného zohlednění nových skutečností a provedení dalšího dokazování, které zanesli do repliky k vyjádření žalovaného k žalobě. Podle jejich názoru s ohledem na kasační stížnost nelze považovat za opravný prostředek ve smyslu , písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie a za soud poslední instance je třeba považovat ve věcech mezinárodní ochrany krajský soud. Pokud by tomu tak nebylo, pak je nutno vykládat tak, že návrh na zahájení řízení o předběžné otázce je vždy elementem, který vylučuje aplikaci uvedeného ustanovení, neboť kasační stížnosti obsahující takový návrh podstatně převyšují zájem stěžovatele. Nejvyššímu správnímu soudu navrhli, aby ohledně této jejich domněnky položil Soudnímu dvoru Evropské unie předběžnou otázku.

[10] Podstatný přesah vlastních zájmů ve smyslu spatřovali stěžovatelé v tom, že je třeba stanovit, zda krajské soudy mohou nahrazovat svými úvahami meritorní rozhodnutí správního orgánu v případě, kdy je přezkoumáváno toliko procesní rozhodnutí o zastavení správního řízení, a také to, zda jsou krajské soudy povinny pokládat předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie či návrh na položení předběžné otázky. Za zásadní také považují řešení otázky, zda je z rozhodování o žalobě vyloučen soudce, který v minulosti publikoval článek pohoršující se nad předešlými žalobami stěžovatele a soudce, jenž prokazatelně sympatizuje s politickou stranou, jež prosazuje zásadní zostření migrační a azylové politiky. Podle stěžovatelů také byly porušeny judikatorní závěry Nejvyššího správního soudu, když nebyl brán ohled na uvěznění babičky stěžovatelky a) a její případ nebyl posuzován v celé jeho souvislosti.

[11] Závěrem stěžovatelé navrhli, aby aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek i žalobou napadené správní rozhodnutí a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

[12] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku a vyjádření přesvědčení, že rozsudek krajského soudu je zákonný, a stejně tak i žalobou napadené správní rozhodnutí. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou, případně zamítl jako nedůvodnou.

III.

[13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem ( ).

[14] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s musí nejprve zabývat otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. K podrobnějšímu vymezení institutu přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany (azylu) lze pro stručnost odkázat na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, publikované pod č. 933/2006 Sb. NSS. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je – kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce – pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek. Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů.

[15] V projednávané věci spatřovali stěžovatelé přesah vlastních zájmů v nutnosti řešení otázek specifikovaných výše, které vyplývaly z jimi tvrzených pochybení krajského soudu.

[16] Nejprve je třeba konstatovat, že Nejvyšší správní soud žádná pochybení krajského soudu nezjistil. Průběh řízení byl standardní, odůvodnění napadeného rozsudku bylo dostatečné. Soud se podrobně vypořádal se všemi skutečnostmi, které stěžovatelé uvedli, i s důkazními návrhy, které učinili. K tomu je třeba dodat, že v projednávané věci krajský soud nenahrazoval svými úvahami odůvodnění rozhodnutí žalovaného, jelikož převážná většina důvodů žádosti o azyl, ke kterým se vyjadřoval, byla v obecné rovině uvedena v ručně psané žádosti stěžovatelky a) o mezinárodní ochranu založené ve správním spise, některé pak byly uvedeny až v žalobě. Jeho vypořádání tam uvedených skutečností bylo sice podrobnější, než vypořádání žalovaného, nicméně se jimi soud správně zabýval pouze z toho hlediska, zda se jedná o nové skutečnosti, které nebyly řešeny v předchozích řízeních a zda jsou vůbec takového charakteru, že by se mohlo jednat o podstatnou změnu okolností se vztahem k pronásledování nebo hrozbě vážné újmy osob stěžovatelů (tedy zda jsou ve vztahu k další opakované žádosti o azyl vůbec relevantní). To je podle názoru Nejvyššího správního soudu v souladu s jeho ustálenou judikaturou a s úpravou řízení o dalších opakovaných žádostech v zákoně o azylu.

[17] Pokud jde o vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, kritéria posuzování této otázky jsou stanoveny bohatou a ustálenou judikaturou jak Ústavního soudu (např. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. , nález ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. , nález ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. ), tak Nejvyššího správního soudu (namátkou např. usnesení ze dne 29. 4. 2003, č. j. – 16, ze dne 13. 4. 2010, č. j. – 68, či ze dne 11. 6. 2010, č. j. - 78). Zodpovězení otázky nastolené stěžovateli v rámci odůvodnění přijatelnosti jejich kasační stížnosti (tj. zda je vyloučen soudce, který publikoval článek pohoršující se nad jejich předešlými žalobami a který sympatizuje s politickou stranou prosazující zostření migrační politiky) by pak představovalo posouzení věci samé za aplikace této ustálené judikatury.

[18] Žádnou právní otázku, ať již z oblasti práva hmotného či procesního, k níž by byl nucen se vyjádřit za účelem sjednocování judikatury, tak Nejvyšší správní soud v projednávané věci nenalezl. Relevantní judikaturu k otázkám, které stěžovatelé nastolili v žalobě a poté opakovaně v kasační stížnosti, uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku již krajský soud [a to včetně otázky relevance uvěznění babičky stěžovatelky a) ve vztahu k žádosti stěžovatelů o azyl].

[19] Nejvyšší správní soud se rovněž zabýval návrhem stěžovatelů na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie, přičemž jej neshledal důvodným. Jak vyplývá z judikatury zdejšího soudu, soudem poslední instance v řízeních ve věcech mezinárodní ochrany je právě Nejvyšší správní soud (viz např. rozsudek ze dne 15. 10. 2016, č. j. - 30). Krajský soud tedy nepochybil, pokud stěžovateli nastolenou předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie nepoložil. Nelze mu také vyčítat, že se návrhem stěžovatelů na položení této otázky v napadeném rozsudku výslovně nezabýval, neboť takovou povinnost mu právní úprava ani judikatura nestanoví. Z rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu také plyne, že návrh na položení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské unie nemá za následek to, že by podaná kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele (viz např. usnesení ze dne 4. 4. 2019, č. j. - 73). Nadto je třeba uvést, že úprava soudní hierarchie a opravných prostředků ve správním soudnictví, je v kompetenci tuzemského právního řádu, nejedná se o sporný výklad evropského práva. Pokládat uvedené otázky jakožto předběžné Soudnímu dvoru Evropské unie by tedy nebylo namístě.

[20] Nejvyšší správní soud tak z výše uvedených důvodů kasační stížnost stěžovatelů odmítl jako nepřijatelnou podle

[21] Výrok o nákladech řízení se opírá o věta první za použití , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 22. srpna 2019

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu