Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 91/2019 - 26

- 27

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudce JUDr. Petra Průchy a soudkyně Mgr. Ing. Veroniky Baroňové v právní věci žalobkyně: S. R., zastoupená JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. října 2018 č. j. OAM-686/ZA-ZA12-VL16-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2019 č. j. – 28,

takto:

I. Kasační stížnost žalobkyně se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně požádala dne 8. srpna 2018 o mezinárodní ochranu. Uvedla, že není členkou žádné politické strany, nikdy se politicky neangažovala a o politiku se nezajímá. Pochází z města Ch. v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Jako důvod žádosti o mezinárodní ochranu uvedla, že by si v České republice ráda sehnala vlastní bydlení, protože je zde klid a nechce se vracet na Ukrajinu.

[2] Při pohovoru žalobkyně sdělila, že do České republiky přijela na návštěvu za bratrem. Nějakou dobu žila s českým partnerem, jeho prostřednictvím žádala o povolení k přechodnému pobytu, ale nakonec od něj utekla. Na živobytí si vydělávala na brigádách, uklízela a myla nádobí, má něco našetřeno. Žalobkyně je rozvedená, její děti žijí na Ukrajině. Přiznala, že má v pase množství výjezdních příkazů, ale při nelegální práci ji policie nepřistihla. Chtěla požádat o povolení k pobytu, ale řekli jí, že má problém, protože je v České republice nelegálně. Na Ukrajinu se vrátit nechce, neví, co by tam dělala, děti jsou dospělé a s matkou si nikdy nerozuměla. Nechce se tam vrátit ani za účelem legalizace pobytu na území České republiky. V zemi původu nikdy neměla žádné problémy a nemá tam žádný majetek. V případě návratu na Ukrajinu by se snažila dostat zpět do České republiky, ale nemyslí si, že by se jí to podařilo, pracovní víza i místa ve frontě jsou drahá. Před odjezdem do České republiky provozovala hospodu, ale nevydělávala dost. Žalobkyně je v České republice prakticky od roku 2013, na Ukrajině není práce, její matka z důchodu jen živoří. O povolení k pobytu žádala již v roce 2014, ale o tom, že jí nebylo uděleno, se dozvěděla až v roce 2018, a to jí už uplynula lhůta k odvolání. V roce 2016 jela žalobkyně na Vánoce a na silvestra na Ukrajinu podívat se na vnučku, předtím byla na návštěvě v únoru roku 2015.

[3] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný žalobkyni neudělil žádnou z forem mezinárodní ochrany podle – , o azylu, ve znění pozdějších předpisů. Shledal, že žalobkyni nehrozí azylově relevantní pronásledování, mimo jiné proto, že se na Ukrajinu pravidelně vrací, nikdy tam neměla žádné potíže a nepožádala o mezinárodní ochranu bezprostředně po příjezdu do České republiky. Ani zhoršenou bezpečnostní situaci na Ukrajině nelze dle názoru žalovaného považovat za důvod pro udělení mezinárodní ochrany.

[4] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Praze (dále jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v záhlaví. Konstatoval, že podání žádosti o mezinárodní ochranu až ve chvíli, kdy žalobkyni hrozilo nucené vycestování z České republiky, utvrdilo žalovaného v tom, že cílem žalobkyně byla legalizace pobytu, avšak na základě této okolnosti neposuzoval věrohodnost výpovědi žalobkyně a řádně ji zhodnotil. Tvrzení žalobkyně, že má pacifistické politické přesvědčení, označil krajský soud za novou skutečnost, již žalobkyni nic nebránilo uvést již ve správním řízení a nikoli až v žalobě. Nad rámec této úvahy krajský soud doplnil, že z dostupných informací o zemi původu nevyplývá, že by byly osoby veřejně projevující pacifistické názory na Ukrajině pronásledovány. Žalobkyně navíc netvrdí, že by své přesvědčení kdykoli veřejně projevila či že by měla v úmyslu je projevit. Nepříznivou ekonomickou situaci na Ukrajině ve spojení s nefunkčním systémem přijímání žádostí o povolení k pobytu na zastupitelském úřadě České republiky nepovažoval krajský soud za důvod hodný zvláštního zřetele, na jehož základě by bylo možné žalobkyni udělit humanitární azyl. Žalobkyně nemá nárok na udělení povolení k pobytu na území České republiky, a proto potíže s jeho získáním nemohou odůvodnit udělení mezinárodní ochrany. Ani vyhlášení výjimečného stavu v souvislosti s ruskou námořní blokádou ukrajinského území na pobřeží Azovského moře závěry krajského soudu nezvrátilo, neboť výjimečný stav již netrvá a žalobkyně navíc pochází z města velmi vzdáleného od této oblasti.

[5] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu včas kasační stížnost. Zdůraznila, že pochází ze státu zasaženého ozbrojeným konfliktem, což se negativně promítá do tamní bezpečnostní i ekonomické situace. V zemi původu nemá stěžovatelka možnost najít zdroj obživy a nemá tam funkční zázemí, je „odkázána na pohostinnost České republiky“, kde jedině může pokrýt své životní náklady. Ze zpráv o situaci na Ukrajině je zjevné, že tam dochází k nerozlišujícímu násilí, v jehož důsledku umírají civilisté. Stěžovatelka je přesvědčena, že by byla ohrožena v důsledku pouhé přítomnosti na území Ukrajiny. Faktická nemožnost zajistit si živobytí v zemi původu vylučuje možnost podání žádosti o povolení k pobytu na území České republiky. Na závěr stěžovatelka žalovanému vytkla, že se zaměřil pouze na její členství v politických stranách a na definovatelné politické názory, ačkoli okruh politických práv a svobod je širší. Stěžovatelka své politické názory spatřuje v tom, „jakým způsobem se vymezuje proti stávající politické representaci domovského státu, přičemž ačkoliv se sama nehlásí k žádnému opozičnímu proudu, tak je toho názoru, že zejména ekonomický stav domovského státu, široké korupční prostředí a neschopnost zajistit bezpečí vlastním občanům vyjadřují politický proud, vůči němuž se vymezuje, a střetu s tím se obává“.

[6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Ve správním řízení vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu a z aktuálních podkladů.

[7] Nejvyšší správní soud považuje námitku týkající se politického přesvědčení stěžovatelky za nepřípustnou s ohledem na , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), podle něhož nejsou v kasační stížnosti přípustné důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. Politické přesvědčení v podobě obecného „vymezování vůči stávající politické reprezentaci“ stěžovatelka v žalobě neuváděla, označovala se za pacifistku. Nejvyšší správní soud navíc připomíná, že i tento žalobní bod krajský soud vypořádal pouze nad rámec toho, co považoval za nutné, neboť shledal, že stěžovatelce nic nebránilo uvést své politické přesvědčení ve správním řízení (žalovaný se na ně přímo ptal), a není tak důvod připouštět tuto skutkovou novotu až v řízení o žalobě.

[8] Ve zbývajícím rozsahu vyhodnotil Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu , neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatelky (k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. dubna 2006 č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno ( ), Nejvyšší správní soud stručné odůvodnění připojuje.

[9] Nejvyšší správní soud setrvale judikuje, že ozbrojený konflikt na Ukrajině není sám o sobě důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, neboť nejde o „totální konflikt“ (usnesení ze dne 15. ledna 2015 č. j. - 17, ze dne 9. prosince 2015 č. j. - 32, ze dne 13. prosince 2016 č. j. - 33, ze dne 22. února 2018 č. j. - 40 či ze dne 27. února 2019 č. j. - 31). Stěžovatelka pochází z města Ch. v Zakarpatské oblasti, tedy ze západní části Ukrajiny, jíž se bojové operace nedotýkají (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. prosince 2015 č. j. - 24 či již usnesení ze dne 4. dubna 2018 č. j. - 34).

[10] Ekonomické důvody, tedy obtíže s hledáním práce, taktéž nejsou – bez přistoupení dalších okolností – azylově relevantní (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 27. srpna 2003 č. j. - 54 a ze dne 28. listopadu 2003 č. j. - 68, usnesení ze dne 2. května 2012 č. j. 1 Azs 3/2012 - 55 a ze dne 16. května 2017 č. j. - 29).

[11] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na stěžovatelčiny námitky. Nejvyšší správní soud rovněž nedospěl k závěru, že by krajský soud hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Ačkoli to učinil již žalovaný, upozorňuje Nejvyšší správní soud stěžovatelku na to, že „poskytnutí azylu je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území České republiky a nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR, tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. , o pobytu cizinců na území ČR“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2004 č. j. - 48) a prostřednictvím žádostí o mezinárodní ochranu nelze obcházet povinnosti vyplývající pro cizince z citovaného zákona, popřípadě z jiných právních předpisů.

[12] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. července 2019

JUDr. Tomáš Langášek

předseda senátu