Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 120/2019 - 13

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci žaloby na ochranu proti nečinnosti žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 4. 2019, č. j. - 45,

takto:

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce se zamítá.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podle , o svobodném přístupu k informacím (dále jen „ “) žádal Vězeňskou službu Česká republika, Věznice Kynšperk nad Ohří o poskytnutí informací v oblasti ubytování. V této souvislosti podal u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) žalobu na ochranu proti nečinnosti. Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného usnesení krajského soudu, jímž byla jeho žaloba postoupena v souladu s , (dále jen „ “) k rozhodnutí Městskému soudu v Praze, neboť žalovanou je Vězeňská služba Česká republika, jejíž sídlo je v Praze.

[2] V kasační stížnosti požádal stěžovatel o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti, neboť je osobou se zdravotním postižením.

[3] Nejvyšší správní soud v usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, dospěl k závěru, že „stěžovatel má povinnost zaplatit poplatek za řízení o kasační stížnosti jen tehdy, pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí krajského soudu o návrhu ve věci samé (o žalobě), či o jiném návrhu, jehož podání je spojeno s poplatkovou povinností [ , a o soudních poplatcích.“ V tomto případě nebylo ovšem napadeným usnesením rozhodováno ve věci samé, a proto nevzniká stěžovateli povinnost soudní poplatek zaplatit.

[4] Závěry rozšířeného senátu učiněné ve vztahu k soudnímu poplatku dále promítl rozšířený senát v uvedeném usnesení i do úvah o povinném zastoupení stěžovatele. „Je-li podána kasační stížnost proti usnesení krajského soudu o neosvobození od soudních poplatků, o neustanovení zástupce či proti jinému procesnímu usnesení učiněnému v řízení o žalobě, je rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o kasační stížnosti učiněno v rámci tohoto řízení, a proto se zde ustanovení a 2 neuplatní.“ Stěžovatel tak nemusí být v tomto řízení zastoupen advokátem. Nejvyšší správní soud i přesto posoudil žádost stěžovatele o ustanovení zástupce z hlediska toho, zda je takový postup nutný k ochraně jeho práv. Dospěl k závěru, že ustanovení zástupce stěžovateli není třeba, neboť se jedná o věc jednoduchou, projednatelnou a z kasační stížnosti jednoznačně vyplývá, čeho se stěžovatel domáhá. Nejvyšší správní soud zároveň odkazuje na řadu předchozích řízení zahájených stěžovatelem, ve kterých se stejně jako v projednávané věci jednalo o otázku místní příslušnosti soudu k projednání žalob týkajících se žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím (srov. např. rozsudky ze dne 19. 12. 2018, č. j. - 13; ze dne 3. 1. 2019, č. j. - 16; ze dne 17. 10. 2018, č. j. - 10; ze dne 8. 1. 2019, č. j. - 13; ze dne 10. 1. 2019, č. j. - 9; ze dne 16. 1. 2019, č. j. - 10; ze dne 10. 1. 2019, č. j. - 12; ze dne 18. 12. 2018, č. j. - 14; ze dne 13. 12. 2018, č. j. - 19; ze dne 20. 12. 2018, č. j. - 20). V těchto řízeních Nejvyšší správní soud opakovaně vyslovil závěr, že ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatele, který navíc má sám právní vzdělání, nezbytné. Nejvyšší správní soud tak návrh na ustanovení zástupce zamítl.

[5] Nejvyšší správní soud dále zkoumal zákonnost výše označeného usnesení o postoupení věci. V kasační stížnosti stěžovatel označuje za žalovanou Vězeňskou službu Česká republika, Věznice Kynšperk nad Ohří a uvádí, že aplikace zákona o svobodném přístupu k informacím nesmí být vystavena libovůli organizačních složek státu, kdy je poskytována stěžovateli omezená míra údajů a poté jsou s poukazem na postavení žalované transportovány odpovědnosti na blíže neurčený právní subjekt bez určení příslušného orgánu jednajícího jeho jménem.

[6] Stěžovatel podal u Krajského soudu v Plzni žalobu na ochranu proti nečinnosti Vězeňské služby České republiky, Věznice Kynšperk nad Ohří, kterou svým dopisem požádal o poskytnutí informací v oblasti ubytování. V řízení o poskytování informací stěžovatel podal dne 13. 8. 2018 proti postupu žalované stížnost, o které dosud nebylo rozhodnuto, ačkoliv lhůta pro vydání rozhodnutí již uplynula.

[7] Podle „nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany“. Podle je „žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení“. Podle „není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému“.

[8] Krajský soud v Plzni otázku místní příslušnosti posoudil správně. Podle § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, jsou „povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce“.

[9] Podle , o vězeňské službě a justiční stráži, je „Vězeňská služba správním úřadem a účetní jednotkou“.

[10] Podle téhož zákona jsou „organizačními jednotkami Vězeňské služby generální ředitelství, vazební věznice, věznice, y pro výkon zabezpečovací detence, Střední odborné učiliště a Akademie Vězeňské služby. Generální ředitelství zabezpečuje plnění společných úkolů ostatních organizačních jednotek, které metodicky řídí a kontroluje. V čele vazebních věznic, věznic, ústavů pro výkon zabezpečovací detence, Středního odborného učiliště a Akademie Vězeňské služby jsou ředitelé, které jmenuje a odvolává generální ředitel“.

[11] Podle § 4 tohoto zákona „právní úkony jménem státu činí za Vězeňskou službu generální ředitel. Ředitelé vazebních věznic, věznic a dalších organizačních jednotek Vězeňské služby jsou oprávněni jednat a činit právní úkony za Vězeňskou službu ve všech věcech, kromě těch, které podle tohoto zákona nebo rozhodnutí ministra nebo generálního ředitele patří do jejich pravomoci.“

[12] Správním orgánem a povinným subjektem, který měl vydat rozhodnutí ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím je tudíž Vězeňská služba České republiky, nikoliv její konkrétní věznice Kynšperk nad Ohří. Jelikož Vězeňská služba České republiky sídlí v Praze, místně příslušným krajským soudem k projednání žaloby je Městský soud v Praze. Ke shodnému závěru ostatně dospěl Nejvyšší správní soud i v případě, v němž rozhodoval ve věci žaloby stěžovatele na ochranu před nečinností správního orgánu v případě žádosti o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, o jejichž poskytnutí žádal věznici Valdice či věznici Kuřim (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2016, č. j. – 28, či rozsudek ze dne 3. 1. 2019, č. j. - 16).

[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené neshledal usnesení Krajského soudu v Plzni rozporným se zákonem, proto kasační stížnost podle in fine zamítl.

[14] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ve spojení s Stěžovatel nebyl ve věci úspěšný, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto jí soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. května 2019

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu