Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
9 Azs 17/2019 - 36.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 Azs 17/2019 - 36
[30] Lze tedy učinit dílčí závěr, že krajský soud měl při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházet ze skutkového stavu v době vydání napadeného rozsudku. Pokud by tedy v řízení vyšly najevo relevantní skutečnosti, které se sice udály až po vydání rozhodnutí žalovaného, ale před rozhodnutím krajského soudu, byl by je povinen zohlednit.
[31] Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda byl krajský soud povinen přihlédnout ke stěžovatelem tvrzeným událostem i za situace, kdy nebyly v řízení o žalobě namítány.
[32] Obecně platí, že soud přezkoumává napadené správní rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 , věta první, s. ř. s. s. ř. s. ). Také z tohoto pravidla však existují výjimky. Jednou z takových výjimek je, podobně jako u § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , prolomení pravidla s ohledem na zásadu non-refoulement (viz bod [27]). Pokud by soud měl k dispozici poznatky o tom, že žadateli o mezinárodní ochranu je nezbytné poskytnout doplňkovou ochranu dle § 14a zákona o azylu, neboť její neposkytnutí by bylo narušením zásady non-refoulement (a ochranu již nelze poskytnout v jiném řízení, rozhodnutí žalovaného by musel zrušit, i kdyby taková skutečnost nebyla namítána v žalobě (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 8. 3. 2011, č. j. 7 Azs 79/2009 - 84, č. 2288/2011 Sb. NSS).
[33] Pokud by tedy stěžovatelem prezentované okolnosti byly důvodem k udělení doplňkové ochrany, měl k nim krajský soud přihlédnout. Nejvyšší správní soud se proto dále soustředil na otázku, zda stěžovatelem uváděné skutečnosti svědčí o důvodné obavě, že by mu v případě návratu na Ukrajinu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu.
[34] Ve své judikatuře se opakovaně zabýval tím, zda ozbrojený konflikt na Ukrajině představuje pro žadatele o mezinárodní ochranu skutečné nebezpečí vážné újmy dle citovaných ustanovení. Vycházel z toho, že ke kladné odpovědi na uvedenou otázku by musely být splněny tyto podmínky: (i.) země původu se nachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, (ii.) žadatel o mezinárodní ochranu je civilista, (iii.) žadatel o mezinárodní ochranu by byl v souvislosti s tímto konfliktem v zemi původu vystaven vážnému a individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí (srov. rozsudek NSS ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 -68, č. 1840/2009 Sb. NSS). S ohledem na to, že konflikt na Ukrajině je dlouhodobě lokalizován ve východní části země, žadatelům o mezinárodní ochranu z jiných částí obvykle nehrozí vystavení vážnému a individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity a nejsou u nich splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany (srov. např. usnesení NSS ze dne 31. 3. 2015, č. j. 4 Azs 15/2015 - 28, ze dne 30. 4. 2015, č. j. 9 Azs 13/2015 - 69, či ze dne 21. 2. 2019, č. j. 4 Azs 411/2018 - 26).
[35] Stěžovatel, který před vycestováním do Bulharska bydlel v Kyjevě, tj. v centrální části země, několik set kilometrů od míst zasažených konfliktem, kde v současnosti stále bydlí jeho manželka s dvěma dětmi, tvrzeními směřuje k tomu, že ani v této části země není bezpečnostní situace dobrá, a konkrétně poukazuje na vyhlášení válečného stavu ukrajinským parlamentem dne 26. 11. 2018. Uvedená skutečnost však není způsobilá přijaté závěry změnit. Nejvyšší správní soud nijak nesnižuje závažnost situace na Ukrajině, z výše uvedeného nicméně vyplývá, že pro posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany je rozhodující faktický stav v jednotlivých částech země (zda v nich probíhají či dostatečně pravděpodobně hrozí boje dosahující určité intenzity) a na tom formální prohlášení ukrajinských orgánů nic nemění. Jinými slovy, jakkoli vyhlášení válečného stavu obecně je závažnou událostí, nemá přímý vztah k důvodné obavě, že žadateli o mezinárodní ochranu v případě návratu na Ukrajinu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu (viz usnesení NSS ze dne 20. 3. 2019, č. j. 9 Azs 437/2018 - 29).
[36] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že nepřehlédl tvrzení stěžovatele, dle kterého je situace na Ukrajině dlouhodobě nestabilní. Kromě poukazu na vyhlášení válečného stavu však stěžovatel neuvedl nic konkrétního a soudu tedy nezavdal důvod přehodnocovat opakovaně přijímaný závěr, dle kterého žadatelům z centrální části země obecně nehrozí nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu.
[37] Ani obava z nástupu vojenské služby není sama o sobě azylově relevantním důvodem. Problematikou služby v armádě se NSS opakovaně zabýval (viz rozsudky ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 - 49 a ze dne 7. 8. 2012, č. j. 2 Azs 17/2012 - 44) a dospěl k závěru, že samotné odmítání této služby, byť by její výkon byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích či válečném konfliktu, není azylově relevantní.
[38] Soud dále uvádí, že ve stěžovatelově situaci se ani nejedná o odepření vojenské služby, neboť povolávací rozkaz mu ještě nebyl doručen. Hrozbu trestněprávního postihu za vyhýbání se vojenské službě (nepřevzetí povolávacího rozkazu) stěžovatel ve správním řízení neuvedl, i přesto se jí žalovaný i krajský soud podrobně zabývali (viz str. 6, 7 a 10 rozhodnutí žalovaného a odstavce 25, 34 a 35 rozsudku krajského soudu). Kasační soud k již učiněným závěrům jen pro úplnost dodává, že výše uvedené jako azylově relevantní důvod neobstojí. Výjimkami by byly situace, kdy by nastoupením do ukrajinských ozbrojených sil hrozilo žadateli akutní nebezpečí ze strany teroristických organizací a ukrajinský stát by nebyl schopen zajistit bezpečnost svých branců (viz rozsudek ze dne 9. 6. 2008, č. j. 5 Azs 18/2008 - 83, č. 2406/2011 Sb. NSS) nebo by při vojenských akcích docházelo k páchání vojenských zločinů (např. etnické čistky, genocida) a porušování mezinárodního práva v této oblasti anebo by žadateli z důvodu jeho národnosti hrozila v ukrajinských ozbrojených silách vážná újma ve smyslu zákona o azylu (viz usnesení NSS ze dne 31. 3. 2016, č. j. 9 Azs 303/2015 - 32; a ze dne 8. 3. 2018, č. j. 9 Azs 452/2017 - 34).
IV. Závěr a náklady řízení
[39] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu § 104a s. ř. s. s. ř. s. shledal nepřijatelnou a odmítl ji.
[40] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 60 odst. 3 větu první, s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[41] Stěžovateli byla krajským soudem ustanovena zástupkyně Mgr. Martina Řehořová, advokátka se sídlem Československé armády 287/19, Hradec Králové, a to usnesením ze dne 10. 11. 2017, č. j. 31 Az 11/2017 -16. Podle § 35 odst. 10 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. zástupkyni stěžovatele, která mu byla soudem ustanovena k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.
[42] Ustanovená zástupkyně učinila v řízení před Nejvyšším správním soudem celkem jeden úkon právní služby, kterým je jedno písemné podání soudu ve věci samé [§ 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) , ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „advokátní tarif “)] spočívající v sepsání kasační stížnosti. Za jeden úkon právní služby zástupkyni stěžovatele náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [§ 9 odst. 4 písm. d) ve spojení s § 7 bodem 5. advokátního tarifu]. Náhrada nákladů řízení se zvyšuje o 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Ustanovená zástupkyně je plátkyní DPH, proto jí výše odměny byla navýšena o 714 Kč. Zástupkyni stěžovatele se tedy přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. května 2019
JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu