Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 437/2018 - 29

[14] Lze tedy učinit dílčí závěr, že městský soud měl při přezkumu napadeného rozhodnutí vycházet ze skutkového stavu v době vydání napadeného rozsudku. Pokud by tedy v řízení vyšly najevo relevantní skutečnosti, které se sice udály až po vydání rozhodnutí žalovaného, ale před rozhodnutím městského soudu, byl by je povinen zohlednit.

[15] Nejvyšší správní soud se dále zabýval tím, zda byl městský soud povinen přihlédnout ke stěžovatelem tvrzeným událostem i za situace, kdy nebyly v řízení o žalobě namítány.

[16] Obecně platí, že soud přezkoumává napadené správní rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů ( , věta první, ). Také z tohoto pravidla však existují výjimky. Jednou z takových výjimek je, podobně jako u , prolomení pravidla s ohledem na zásadu non-refoulement (viz bod [11] tohoto usnesení). Pokud by soud měl k dispozici poznatky o tom, že žadateli o mezinárodní ochranu je nezbytné poskytnout doplňkovou ochranu dle zákona o azylu, neboť její neposkytnutí by bylo narušením zásady non-refoulement a ochranu již nelze poskytnout v jiném řízení, rozhodnutí žalovaného by musel zrušit, i kdyby taková skutečnost nebyla namítána v žalobě (srovnej usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 3. 2011, č.j. - 84, č. 2288/2011 Sb. NSS).

[17] Pokud by tedy stěžovatelem prezentované okolnosti byly důvodem k udělení doplňkové ochrany, měl k nim městský soud přihlédnout. Nejvyšší správní soud se proto dále soustředil na otázku, zda stěžovatelem uváděné skutečnosti svědčí o důvodné obavě, že by mu v případě návratu na Ukrajinu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle § 14a zákona o azylu.

[18] Ve své judikatuře se opakovaně zabýval tím, zda ozbrojený konflikt na Ukrajině představuje pro žadatele o mezinárodní ochranu skutečné nebezpečí vážné újmy dle citovaných ustanovení. Vycházel z toho, že ke kladné odpovědi na uvedenou otázku by musely být splněny tyto podmínky: (i.) země původu se nachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, (ii.) žadatel o mezinárodní ochranu je civilista, (iii.) žadatel o mezinárodní ochranu by byl v souvislosti s tímto konfliktem v zemi původu vystaven vážnému a individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 3. 2009, č. j. - 68, publ. pod č. 1840/2009 Sb. NSS). S ohledem na to, že konflikt na Ukrajině je dlouhodobě lokalizován ve východní části země, žadatelům o mezinárodní ochranu z jiných částí obvykle nehrozí vystavení vážnému a individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity a nejsou u nich splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany (srovnej např. usnesení ze dne 31. 3. 2015, č. j. - 28, ze dne 30. 4. 2015, č. j. - 69, či ze dne 21. 2. 2019, č. j. - 26, a mnohá další).

[19] Stěžovatel, který je ze západní části země (Užhorodského okresu), svými tvrzeními směřuje k tomu, že ani v této části země není bezpečnostní situace dobrá, a konkrétně poukazuje na vyhlášení válečného stavu ukrajinským parlamentem dne 26. 11. 2018. Uvedená skutečnost však není způsobilá přijaté závěry změnit. Nejvyšší správní soud nijak nesnižuje závažnost situace na Ukrajině, z výše uvedeného nicméně vyplývá, že pro posouzení podmínek pro udělení doplňkové ochrany je rozhodující faktický stav v jednotlivých částech země (zda v nich probíhají či dostatečně pravděpodobně hrozí boje dosahující určité intenzity) a na tom formální prohlášení ukrajinských orgánů nic nemění. Jinými slovy, jakkoli vyhlášení válečného stavu obecně je závažnou událostí, nemá přímý vztah k důvodné obavě, že žadateli o mezinárodní ochranu v případě návratu na Ukrajinu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu.

[20] Nejvyšší správní soud pro úplnost dodává, že nepřehlédl tvrzení stěžovatele, dle kterého je situace na Ukrajině dlouhodobě nestabilní. Kromě poukazu na vyhlášení válečného stavu však stěžovatel neuvedl nic konkrétního a soudu tedy nezavdal důvod přehodnocovat opakovaně přijímaný závěr, dle kterého žadatelům ze západní části země obecně nehrozí nebezpečí vážné újmy dle § 14a zákona o azylu.

[21] Lze tedy uzavřít, že stěžovatelem uváděné skutečnosti nejsou důvodem k udělení doplňkové ochrany a městský soud se jimi nemusel z úřední povinnosti zabývat. Napadenému rozsudku nelze nic vytknout.

IV. Závěr a náklady řízení

[22] Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji podle shledal nepřijatelnou a odmítl ji.

[23] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , větu první, , ve spojení s , dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

[24] Nejvyšší správní soud dále rozhodoval o odměně Mgr. Gabriely Kopuleté, která byla stěžovateli ustanovena jako zástupkyně usnesením městského soudu ze dne 23. 11. 2016, č. j. – 22. Podle , věty poslední, zástupce ustanovený v řízení před krajským (zde městským) soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Podle věty první téhož ustanovení zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát.

[25] Ustanovená zástupkyně učinila v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon právní služby, kterým je písemné podání ve věci samé – podání kasační stížnosti [ , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb , ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „ “)]. Za jeden úkon právní služby zástupkyni náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč [ ve spojení s bodem 5. advokátního tarifu] a dále 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů podle advokátního tarifu. Částka v celkové výši 3 400 Kč jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 20. března 2019

JUDr. Radan Malík

předseda senátu