Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 141/2018 - 28

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: AUTOCENTRUM HB s. r. o., se sídlem Lidická 1057, Havlíčkův Brod, zastoupen JUDr. Martinem Soukupem, Ph.D., advokátem se sídlem Římská 2575/31, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2018, č. j. - 60,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Platebními výměry ze dne 18. 2. 2015, č. j. 329266/15/2903-50522-601203, č. j. 329267/15/2903-50522-601203, č. j. 359007/15/2903-50522-711553, č. j. 359008/15/2903-50522-711553, a č. j. 329269/15/2903-50522-601203, Finanční úřad pro Kraj Vysočina, Územní pracoviště v Havlíčkově Brodě (dále též „správce daně“), vyrozuměl žalobce o předpisu úroku z prodlení úhrady daňových povinností na dani z přidané hodnoty (dále též „DPH“) za zdaňovací období měsíců září až prosince roku 2011 a ledna roku 2012 (dále též „platební výměry“).

[2] Rozhodnutím ze dne 8. 1. 2016, č. j. 492/16/5300-21441-708995, žalovaný zamítl odvolání žalobce a uvedené platební výměry potvrdil (dále též „rozhodnutí o odvolání“).

II.

[3] Žalobce podal proti rozhodnutí o odvolání žalobu. Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“) žalobu zamítl rozsudkem identifikovaným ve výroku tohoto rozhodnutí. Uvedl, že se nezabýval námitkami napadajícími zákonnost doměření daně, neboť tyto nemají v řízení týkajícím se platebních výměrů na úrok z prodlení místo. Ostatní námitky krajský soud věcně posoudil a vyhodnotil je jako nedůvodné. Žalobu proto zamítl.

III.

[4] Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, ve které tvrdil, že úrok z prodlení neměl za předmětná zdaňovací období vůbec vzniknout, neboť nevznikla samotná daňová povinnost stěžovatele na DPH (o této je vedeno před Nejvyšším správním soudem řízení sp. zn. ). Stěžovatel dále trval na tom, že v daňovém řízení týkajícím se doměření DPH doložil splnění podmínek pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu v souvislosti s dodáním vozidel do Německa. Prodej byl uskutečněn na základě faktur, dodacích listů a potvrzení o převzetí a dodání vozidla. Orgány finanční správy však na stěžovatele kladly v rozporu s principem volného pohybu zboží vysoké požadavky. Z těchto důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud (v návaznosti na výsledek řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. ) zrušil napadený rozsudek a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení.

IV.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s posouzením věci provedeným krajským soudem. Má za to, že předmětem soudního přezkumu je vždy pouze konkrétní žalobou napadené rozhodnutí. Tím spíše, je-li souběžně vedeno řízení o kasační stížnosti týkající se rozhodnutí, jejichž tvrzenou nezákonností stěžovatel v kasační stížnosti zpochybňuje zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

V.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[7] Kasační stížnost není důvodná.

[8] Stěžovatel kasační stížností brojí proti rozsudku, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí o odvolání, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti platebním výměrům na úrok z prodlení.

[9] Podle , daňový řád, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „daňový řád“): (1) Daňový subjekt je v prodlení, neuhradí-li splatnou daň nejpozději v den její splatnosti. (2) Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit úrok z prodlení za každý den prodlení, počínaje pátým pracovním dnem následujícím po dni splatnosti až do dne platby včetně. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení se uplatní nejdéle za 5 let prodlení. Pokud je pro daň stanoven náhradní den splatnosti, běží úrok z prodlení počínaje pátým pracovním dnem následujícím po původním dni její splatnosti. […] (6) Správce daně může daňový subjekt vyrozumět o předpisu úroku z prodlení platebním výměrem kdykoliv, vyžaduje-li to stav osobního daňového účtu daňového subjektu.

[10] Nejvyšší správní soud opakovaně vyslovil, že v řízení týkajícím se úroku z prodlení nelze přezkoumávat zákonnost rozhodnutí, kterým byla stanovena vlastní daňová povinnost (jejíž neuhrazení vedlo ke vzniku úroku z prodlení).

[11] Již v rozsudku ze dne 11. 5. 2005, č. j. - 62, publikovaném pod č. 1182/2007 Sb. NSS, zdejší soud konstatoval, že přezkoumává-li celní ředitelství rozhodnutí, kterým byl daňovému subjektu sdělen předpis úroku z prodlení (za předchozí právní úpravy označeného jako „penále“), zjišťuje pouze, zda existuje rozhodnutí, kterým mu byla povinnost hradit celní dluh řádně sdělena, zda daňový subjekt svou daňovou povinnost zaplatit vyměřenou daň ve stanovené lhůtě nesplnil, a zda se penále počítá v souladu s právní úpravou. Tímto rozsahem přezkumu je při zachování dispoziční zásady vázán rovněž soud. V rozsudku ze dne 29. 5. 2008, č. j. - 93, pak Nejvyšší správní soud uvedl, že nebylo-li pravomocné rozhodnutí ukládající daňovému subjektu zaplatit daň předepsaným způsobem zrušeno, nelze v žalobě proti rozhodnutí o sdělení úroku z prodlení k této dlužné dani úspěšně namítat, že rozhodnutí týkající se úroku je nezákonné proto, že daňová povinnost byla stanovena neoprávněně (srov. i recentní rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2018, č. j. - 37).

[12] Nejvyšší správní soud se proto (stejně jako krajský soud) v nynějším řízení nemohl zabývat kasačními námitkami cílícími do zákonnosti stanovení daně (tj. námitkami, že stěžovatel doložil splnění podmínek pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu v souvislosti s dodáním vozidel do Německa). Jejich věcné vypořádání totiž nepatří do řízení ve věci úroku z prodlení, nýbrž do řízení ve věci vlastní daňové povinnosti (tj. řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. ).

[13] Na řízení týkající se doměření daňové povinnosti je pak stěžovatele nutno odkázat i ve vztahu k jeho kasační námitce, že úrok z prodlení neměl za předmětná zdaňovací období vůbec vzniknout, neboť nevznikla samotná daňová povinnost stěžovatele na DPH. Rozsudkem ze dne 7. 5. 2019, č. j. - 31, Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost stěžovatele napadající rozsudek krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutím, jimiž byla stěžovateli doměřena předmětná DPH. Předmětná daňová povinnost (jejíž pozdní uhrazení vedlo ke vzniku úroku z prodlení) tudíž prošla soudním přezkumem a nadále existuje. Podrobněji odkazuje soud na uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu 7. 5. 2019, č. j. - 31.

[14] Jiné než uvedené námitky stěžovatel v kasační stížnosti neuplatnil. Nenapadl např. způsob výpočtu úroku z prodlení, dobu, za kterou mu byl úrok vypočten atp. Řízení o kasační stížnosti je však ovládáno zásadou dispoziční. Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního rozhodnutí. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. - 78 a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. - 95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. - 20, ze dne 27. 10. 2010, č. j. - 99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. - 46, ze dne 17. 12. 2008, č. j. - 60).

[15] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[16] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. května 2019

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu