Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Na 51/2019 - 12

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: M. J., zastoupen Mgr. Danielem Bartošem, advokátem se sídlem Bílinská 1, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě žalobce pro zmatečnost spojené s návrhem na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. - 12,

takto:

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě.

Odůvodnění:

[1] Nejvyššímu správnímu soudu bylo doručeno podání označené jako žaloba pro zmatečnost a návrh na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. - 12, jímž byla odmítnuta jeho kasační stížnost. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce z vážných zdravotních důvodů (virová oční infekce) bez vlastní viny zmeškal lhůtu k doplnění kasační stížnosti, kterou podal ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. . Tyto důvody byly osvědčeny kopiemi lékařských zpráv. Korespondence ve věci mu byla zasílána do jeho datové schránky a byla doručena, včetně výzev k doplnění kasační stížnosti, fikcí.

[2] Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví ( d). Ve správním soudnictví neexistuje žaloba pro zmatečnost či jiný obdobný procesní prostředek, jenž by umožňoval dodatečné zrušení pravomocného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu o odmítnutí kasační stížnosti. Takový prostředek nápravy není k dispozici ani pro situace, kdy podmínka řízení mohla být zajištěna včasným jednáním účastníka, avšak nestalo se tak kvůli okolnostem stojícím mimo jeho vůli či zavinění. Úzká výjimka týkající se obnovy řízení na žalobce zjevně nedopadá – totiž bez ohledu na obsahovou podstatu věci zapovídá obnovu řízení proti rozhodnutí o kasační stížnosti.

[3] To, jaké prostředky nápravy jsou jednotlivcům v rámci obecného soudnictví k dispozici, je v mezích ústavního pořádku a mezinárodních závazků České republiky věcí politického rozhodnutí zákonodárce. Není patrné, že by případ žalobce ukazoval ústavní deficity platné zákonné úpravy, neboť není ústavní povinností státu zajistit nápravu jakýchkoli tvrdostí, jež dopadnou na jednotlivce v důsledku jeho osobní situace. Stát má vytvořit jednotlivci přiměřený prostor pro hájení jeho práv (například stanovením přiměřených lhůt k plnění procesních povinností), avšak je na jednotlivci, aby se sám postaral o to, že pro případ nemoci či jiné podobné situace za něho bude jednat jiná osoba (příbuzný, soused apod.). Žalobce jistě mohl při patřičné obezřetnosti i za vážného postižení svého zraku nechat jinou osobu v přiměřených intervalech kontrolovat svoji datovou schránku a pověřit ji, aby reagovala na došlou poštu. Již na první pohled je tedy zřejmé, že ve věci žalobce nevedly k odmítnutí kasační stížnosti ústavní deficity platného „jednoduchého“ práva, nýbrž nedostatečná obezřetnost samotného žalobce.

[4] S ohledem na to Nejvyšší správní soud bez pochyb o tom, že by tak bylo protiústavně zasaženo do práv žalobce, odmítl jeho žalobu podle jako návrh podle tohoto zákona nepřípustný, neboť jej nelze podřadit pod žádný z procesních prostředků ochrany práv jednotlivce v řízení před správními soudy, jež jsou taxativně vymezeny v či v jiných zákonech.

[5] Ve věci nepřipadalo v úvahu ani postoupení žaloby některému z krajských soudů nebo správnímu orgánu, protože zjevně ani tyto orgány nemají pravomoc se jí zabývat.

[6] O náhradě nákladů řízení o žalobě rozhodl Nejvyšší správní soud za použití tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žaloba byla odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 9. dubna 2019

JUDr. Karel Šimka

předseda senátu