Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 99/2019 - 20

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 3. 2019, č. j. - 50,

takto:

I. Žalobci se neustanovuje zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích žalobu, jíž se domáhal vydání rozhodnutí ve věci poskytnutí žalobou specifikovaných informací ve smyslu , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), o které žalobce požádal Vězeňskou službu České republiky, Vazební věznici České Budějovice, žádostí ze dne 20. 6. 2018. Krajský soud v Českých Budějovicích dospěl k závěru, že povinným subjektem, a tedy správním orgánem, který zasáhl do žalobcových práv, je Vězeňská služba České republiky se sídlem v Praze. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), shledal, že místně příslušným soudem k projednání žalobcovy věci je Městský soud v Praze, a proto mu věc postoupil.

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal včas proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích kasační stížnost. Nesouhlasí s postoupením věci městskému soudu. Za povinný subjekt považuje Vazební věznici v Českých Budějovicích. Postavení povinného subjektu stěžovatel přisuzuje věznici na základě , o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky (dále jen „ “), podle něhož je žalovaná správní jednotkou, která činí za vězeňskou službu právní úkony. Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. Navrhuje napadené usnesení zrušit a věc vrátit Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání.

[3] Nejvyšší správní soud se předně zabýval žádostí o ustanovení zástupce z řad advokátů a o osvobození od soudních poplatků. Nejvyšší správní soud sděluje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, čj. -19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Takovým procesním rozhodnutím je i usnesení o postoupení věci, jak bylo již mnohokrát stěžovateli v předchozích rozhodnutích Nejvyššího správního soudu o totožné otázce sděleno. Stěžovatele tedy netíží poplatková povinnost. Obdobné závěry dovodil rozšířený senát v citovaném rozhodnutí i ve vztahu k povinnosti být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že z kasační stížnosti je zřejmé, čeho se stěžovatel domáhá, jedná se jednoduchou právní otázku a stěžovatel má navíc sám právnické vzdělání, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že stěžovatelovo zastoupení není ani nezbytně třeba k ochraně jeho práv. Rozhodl proto o neustanovení zástupce, jak stanoví výrok I. tohoto rozhodnutí, stejně jako v dalších rozhodnutích tohoto soudu týkajících se téže otázky stěžovatele (k tomu srov. např. rozsudky ze dne 19. 12. 2018, č. j. - 13; ze dne 3. 1. 2019, č. j. - 16; ze dne 17. 10. 2018, č. j. - 10; ze dne 8. 1. 2019, č. j. - 13; ze dne 10. 1. 2019, č. j. - 9; ze dne 16. 1. 2019, č. j. - 10; ze dne 10. 1. 2019, č. j. - 12; ze dne 18. 12. 2018, č. j. - 14; ze dne 13. 12. 2018, č. j. - 19; ze dne 20. 12. 2018, č. j. - 20).

[4] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( , 4 ).

[5] Kasační stížnost není důvodná.

[6] Otázkou místní příslušnosti soudů k projednání žalob týkajících se žádostí o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím, které byly směřovány na Vězeňskou službu České republiky, resp. jednotlivé věznice, se soud již několikrát zabýval, a to mj. v řízeních iniciovaných právě stěžovatelem (např. ve věcech sp. zn. , sp. zn. či sp. zn. ). Stěžovateli jsou tedy závěry zdejšího soudu k této otázce známy. Proto je soud nyní jen stručně shrne, jak již učinil ve věcech stěžovatele mnohokráte.

[7] Podle je k řízení místně příslušný zpravidla ten soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Podstatou této věci je určit správní orgán, který je povinen zabývat se stěžovatelovou žádostí o informace, a je tedy tzv. povinným subjektem.

[8] Za správní orgán ve smyslu lze považovat orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobu nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy. Organizační složka správního orgánu může být správním orgánem rozhodujícím v prvním stupni pouze tehdy, pokud jí právní předpis svěří určité samostatné rozhodovací pravomoci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2008, č. j. -84).

[9] Pokud však zákon nevymezuje organizačním složkám správního orgánu, který je nadán celostátní působností, tedy vnitřním organizačním jednotkám, samostatnou rozhodovací pravomoc, nemohou takové organizační jednotky získat postavení správního orgánu podle Místní příslušnost soudu se v takových případech bude řídit sídlem správního orgánu s celostátní působností, nikoli sídlem jeho vnitřní organizační jednotky (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. -143, nebo také usnesení téhož soudu ze dne 28. 11. 2012, č. j. -71, č. 2803/2013 Sb. NSS).

[10] Věznice jsou podle § 1 odst. 4 zákona o vězeňské službě organizačními jednotkami vězeňské služby jakožto orgánu státní správy s celostátní působností. Jelikož jim žádný zákon nevymezuje v oblasti poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím samostatnou rozhodovací pravomoc, nelze je pro účely určení místní příslušnosti soudu považovat za správní orgán. Krajský soud v Českých Budějovicích proto správně dospěl k závěru, že správním orgánem povinným projednat stěžovatelovu žádost o informace není Věznice v Českých Budějovicích, ale Vězeňská služba České republiky se sídlem v Praze. K projednání stěžovatelovy žaloby je proto podle přílohy č. 2 , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, místně příslušný Městský soud v Praze.

[11] Nejvyšší správní soud proto zamítl kasační stížnost podle

[12] Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ( ve spojení s ); žalované nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec její běžné činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. dubna 2019

JUDr. Radan Malík

předseda senátu