Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 452/2018 - 24

pokračování - 25

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce: N. K, zastoupen Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2018, č. j. OAM-923/ZA-ZA11-P10-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2018, č. j. – 26,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah kasační stížnosti

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 6. 2018 neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle až , o azylu.

[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem zamítl. Ve vztahu k možnosti udělení azylu z humanitárních důvodů neshledal rozhodnutí nepřezkoumatelné. Soud nepřisvědčil námitce neurčitosti výroku rozhodnutí ani nedostatečné identifikace žalobce. Krajský soud konstatoval, že jediným (skutečným) důvodem žádosti o mezinárodní ochranu byla legalizace žalobcova pobytu na území ČR – nejedná se tedy o důvod pro udělení azylu, ani humanitárního azylu. Žalobce neuvedl žádnou skutečnost svědčící pro udělení azylu dle § 12 zákona o azylu. Na udělení humanitárního azylu nemá žalobce subjektivní právo. Podle krajského soudu žalovaný při úvahách o humanitárním azylu nepřekročil meze správního uvážení. Soud dále konstatoval, že případné vycestování žalobce z území ČR nemůže představovat závažnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu. V řízení vůbec nebylo prokázáno, že žalobce je otcem nezletilé L. S., ačkoli důkazní břemeno v tomto směru tížilo žalobce. Krajský soud doplnil, že pokud by žalobce pro účely získání pobytového povolení podle zákona o pobytu cizinců musel opustit území České republiky a vrátit se dočasně zpět do země svého původu, tak po dobu jeho nepřítomnosti by se o dceru mohla starat její matka, která se o ni starala i po dobu celého pobytu žalobce ve vězení, kde si odpykával nepodmíněný trest odnětí svobody.

[3] Žalobce (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností, z důvodů, které podřazuje pod , b) a d) , ).

[4] Stěžovatel požadoval zejména udělení humanitárního azylu. Posouzení provedené žalovaným a krajským soudem je nedostatečné. Stěžovatel poukazoval na složitou životní situaci, nemá se kam vrátit, v ČR má celou rodinu, žije zde od svého dětství – je zjevné, že ve stěžovatelově případě by bylo nehumánní azyl neudělit. Stěžovatel předestřel dostatečně jasný a konkrétní „azylový příběh“ odůvodňující udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Správní orgán překročil meze správního uvážení, nebyl aktivní při zjišťování skutkového stavu. Posouzení důvodů pro udělení doplňkové ochrany svědčí o naprostém nepochopení podmínek pro udělení této formy mezinárodní ochrany. S ohledem na osobní situaci stěžovatele hrozí porušení čl. 8 Úmluvy. Krajský soud svůj rozsudek zcela nedostatečně odůvodnil, nezabýval se všemi žalobními námitkami ani skutečným stavem věci. Stěžovatel požaduje zrušení napadeného rozsudku i rozhodnutí žalovaného a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení.

[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na napadené rozhodnutí a rozsudek krajského soudu a navrhl, aby soud kasační stížnost zamítl.

II. Posouzení věci

[6] Kasační stížnost je přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je v souladu s přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti a výčtem jejích typických kritérií se soud zabýval např. v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na jehož odůvodnění pro stručnost odkazuje.

[7] S ohledem na obsah spisu a z něj vyplývající skutková zjištění soud neshledal přesah stěžovatelových vlastních zájmů, ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do stěžovatelova hmotněprávního postavení. Rozhodnutí žalovaného i soudu vychází z náležitě zjištěného skutkového stavu, k jehož objasnění vyvinul žalovaný dostatečnou aktivitu. Odůvodnění rozhodnutí žalovaného rovněž splňuje požadavky stanovené v , jak jsou interpretovány např. v rozsudku ze dne 26. 1. 2006, č. j. - 49. Žalovaný respektoval rozložení důkazního břemene v řízení o žádosti o udělení mezinárodní ochrany, které vyplývá z zákona o azylu (např. rozsudek ze dne 30. 9. 2008, č. j. – 70). Žalovaný (stejně jako následně krajský soud) však dospěl k závěru, že stěžovatel netvrdil žádné skutečnosti, které by bylo možno podřadit pod důvody pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany dle , , , či zákona o azylu. K podmínkám, které je třeba kumulativně splnit pro udělení mezinárodní ochrany, se soud již podrobně vyjádřil např. v rozsudcích ze dne 28. 11. 2008, č. j. – 71, či ze dne 31. 10. 2008, č. j. – 62.

[8] Institut humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu, zejména požadavky na správní uvážení o něm, byl již mnohokrát předmětem řízení před Nejvyšším správním soudem (srov. rozsudky ze dne 18. 9. 2015, č. j. – 28, ze dne 15. 10. 2003, č. j. – 38, či ze dne 11. 3. 2004, č. j. – 55). Stěžovatelovy námitky ohledně jeho neudělení nevyvolávají žádné otázky, které by nebyly již judikaturou řešeny (přítomnost stěžovatelovy rodiny v ČR není okolností, která by odůvodňovala udělení humanitárního azylu; srov. např. rozsudek ze dne 19. 12. 2014, č. j. – 39).

[9] Stěžovatel též namítl nedostatečné posouzení možnosti udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. d) zákona o azylu, podle kterého se za „vážnou újmu“ považuje, „pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky“. Podle ustálené judikatury je v rámci doplňkové ochrany posuzován a chráněn soukromý život cizince na území České republiky pouze ve výjimečných případech (např. rozsudek ze dne 11. 6. 2009, č. j. - 65, či usnesení ze dne 12. 5. 2016, č. j. – 19). Stěžovatelovu osobní situaci však za takový případ považovat nelze.

[10] Je tedy zřejmé, že ustálená a vnitřně jednotná judikatura poskytuje na stěžovatelovy námitky dostatečnou odpověď. Soud neshledal důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, proto ji odmítl pro nepřijatelnost podle

[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti soud rozhodl podle za použití , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. února 2019

JUDr. Lenka Kaniová

předsedkyně senátu