Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 445/2018 - 15

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, ve věci ochrany proti nečinnosti žalované, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 12. 2018, č. j. - 15,

takto:

I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů se zamítá.

II. Kasační stížnost se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce se žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) domáhal ochrany proti nečinnosti Vězeňské služby České republiky, Vazební věznice České Budějovice, při vyřizování žádosti o informace podle , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). V žalobě zároveň požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením o těchto žádostech rozhodl tak, že žalobce osvobodil od soudních poplatků, avšak návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Ustanovení zástupce z řad advokátů totiž nepovažoval za nezbytně nutné k ochraně žalobcových práv; žaloba obsahovala veškeré náležitosti, žalobce má právnické vzdělání a v problematice a soudním řízení se orientuje.

II. Obsah kasační stížnosti

[2] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost z důvodu uvedeného v , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Žalobce je sice původní profesí advokát, avšak je také osobou s omezeným pohybem pravé ruky, v důsledku čehož má problém psát podání. Posouzení krajského soudu proto považuje za nesprávné a navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí. Zároveň v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu soud ustanovil pro řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů.

III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu

[3] V souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, není podání kasační stížnosti proti usnesení o neustanovení zástupce z řad advokátů spojeno s poplatkovou povinností ani s povinným zastoupením advokátem. O stěžovatelově žádosti o osvobození od soudních poplatků proto soud nerozhodoval. Podle lze navrhovateli na návrh ustanovit zástupce pro řízení o kasační stížnosti, jsou-li u něj splněny předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv; tyto podmínky přitom musí být splněny současně. Aniž by přistupoval ke zkoumání podmínky první, ve vztahu k podmínce druhé soud dospěl k závěru, že se nejedná o právně natolik složitou věc, aby bylo nutné stěžovateli, který nadto disponuje právním vzděláním, zástupce pro řízení o kasační stížnosti ustanovovat (srov. obdobně rozsudek NSS ze dne 14. 8. 2015, č. j. - 14). Soud proto stěžovatelovu žádost o ustanovení právního zástupce pro řízení o kasační stížnosti prvním výrokem zamítl.

[4] Soud následně posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[5] Kasační stížnost není důvodná.

[6] Soud podotýká, že žalobce opakovaně podává typově totožné žaloby týkající se žádostí o informace po žalované, ve kterých opakovaně žádá o ustanovení zástupce z řad advokátů. O těchto žádostech krajské soudy rozhodují zpravidla totožně, jako tomu bylo v projednávaném případě (viz např. rozsudek ze dne 8. 1. 2019, č. j. - 13). V právě citovaném rozsudku Nejvyšší správní soud podrobně vyložil svou judikaturu a kritéria, kterými se krajské soudy při posuzování návrhů na ustanovení zástupce musí řídit. V podrobnostech proto soud odkazuje na zmíněný rozsudek a na tomto místě pouze konstatuje, že krajský soud se uvedenými kritérii řídil a dospěl ke správnému závěru. Stěžovatel byl schopen náležitě zformulovat žalobu, jakožto bývalý advokát se dostatečně orientuje jak v soudním řízení a právním řádu obecně, tak v problematice, které se žaloba týká. K námitce omezení pohyblivosti pravé ruky stěžovatele soud, obdobně jako v citovaném rozsudku, uvádí, že žaloba byla psána strojově a podána vytištěná v listinné podobě, což svědčí o tom, že stěžovatel je schopen si, i při svém zdravotním omezení, zajistit alternativní způsob sepsání podání. Rozhodnutí krajského soudu je proto věcně správné.

[7] Závěrem, vzhledem k množství sporů vedených stěžovatelem a jejich povaze, Nejvyšší správní soud považuje za vhodné poukázat na svůj rozsudek ze dne 26. 10. 2011, č. j. - 66, publ. pod č. 2601/2012 Sb. NSS, podle kterého i osvobození od soudních poplatků lze výjimečně „odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které účastník vede. O výše uvedený případ se může jednat, vede-li účastník s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle , o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry (netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, nýbrž jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí).“ Stěžovatel má bezpochyby, stejně jako stěžovatelka v citovaném rozsudku, plné právo vést spory, které se netýkají jeho majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, náklady na vedení takových sporů ve formě osvobozování od soudních poplatků a ustanovování zástupců z řad advokátů, které je zásadně povinen hradit každý žalobce, však není povinen za stěžovatele nést stát.

IV. Závěr a náklady řízení

[8] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (, věta druhá, ). O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle , dle kterého o kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.

[9] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o , ve spojení s Stěžovatel, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení o kasační stížnosti nevznikly náklady nad rámec úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2019

JUDr. Radan Malík

předseda senátu