Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
22 A 16/2016 - 45.pdf
PDF · 0 B
No categories available
22 A 16/2016 - 45
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci
žalobce: A. V.,
bytem …………….
zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem,
sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4
proti
žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje,
sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2016, č. j. JMK 2101/2016, sp. zn. S-JMK
149815/2015/ODOS/St,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á .
II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í
I. Vymezení věci
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného,
jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu
Židlochovice, odbor dopravy, ze dne 15. 10. 2015, č. j. OD/11462/2015-11 (dále též
„prvostupňové rozhodnutí“).
2. Prvostupňovým správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle
§ 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“), za který
mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a současně povinnost uhradit náklady řízení ve výši
1.000 Kč.
3. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 29. 5. 2015 v 16:15 hod. řídil vozidlo tov. zn. S. I.,
RZ: ………., na silnici …… v obci V., kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR,
přičemž bylo zjištěno, že na vozidle byly z nedbalosti provedeny neoprávněné technické úpravy,
čímž se stalo vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Na vozidle
byl proveden neschválený zásah do osvětlení vozidla, kdy svítilny svítící vpředu nepřerušovaným
světlem byly zatmaveny a upraveny na svícení jiné než bílé originální barvy, v zadní části byly
svítilny taktéž zatmaveny a upraveny na svícení jiné než červené barvy. Na výfukovém potrubí
vozidla byla zjištěna jeho neúplnost, kdy zásahem do tohoto potrubí byl odstraněn tlumič hluku
vozidla. Uvedeným jednáním žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, ve spojení s §
40 odst. 2 písm. a) bod 4 a § 40 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 361/2014 Sb. , o schvalování
technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel, ve znění platném pro
projednávanou věc (dále jen „vyhláška č. 341/2014 Sb. “).
II. Shrnutí žalobní argumentace
4. Ve včas podané žalobě žalobce namítal, že § 40 odst. 2 písm. a) bod 4 vyhlášky č. 341/2014 Sb. ,
má na mysli závadu na osvětlení jen v situaci, že bude dodatečně namontována svítilna svítící
dopředu nebo dozadu, která bude nadále svítit jinou barvou než barvou bílou, resp. dozadu
barvou červenou. Proto žalobce nemůže souhlasit s názorem správního orgánu v tom, že
závadou podle citovaného ustanovení je i situace, kdy svítilny (u žalobce přední světlomety
a zadní skupina světel) budou zatmaveny. V takovém případě totiž dochází ke snížení svítivosti,
ale nedochází ke změně barvy světla, což má vyplývat z definice posledně citovaného ustanovení
vyhlášky. Žalobci přitom bylo kladeno za vinu, že měl užít vozidlo se zatmavenými světly. Podle
posledně citovaného ustanovení vyhlášky může být závadou pouze změna barvy světla a nikoliv
zatmavení světel. Správní orgán sice dále ve shodě s právním předpisem uvedl, že přední
světlomety byly „upraveny na svícení jiné než bílé originální barvy“ a dále, že u zadních světel
bylo provedeno „zatmavení do černé barvy, což mělo vliv na intenzitu svícení a taktéž barvu“,
k tomu však žalobce dále uvedl několik námitek. Předně, že zatmavení zadních světel do černé
barvy nemohlo mít vliv na barvu vyzařovaného světla, resp. účastníky silničního provozu toto
nemohlo být zaznamenáno, neboť lidské oko není schopné vnímat černé světlo. Zatmavení
zadních světel tedy nemohlo mít vliv na barvu vyzařovaného světla, nýbrž pouze na jeho
intenzitu. Přitom snížená intenzita svítivosti není závadou ve smyslu § 40 odst. 2 písm. a) bod 4
cit. vyhlášky.
5. K úpravě předních světlometů žalobce namítal, že na nich měl nalepenu transparentní fólii na
světla typu „chameleon“, která chrání světla před vnějšími vlivy a kamínky. Je pravdou, že fólie
má vliv na zabarvení světlometů, nemění však barvu světla, neboť je plně propustná. Proto
žalobce navrhl provést důkaz znaleckým posudkem, zda daná fólie mění barvu vyzařovaného
světla světlomety.
6. Z fotografií nemůže být dovozováno, zda fólie nalepená na světlometech má za následek měnit
barvu vyzařovaného světla. Z fotografií lze pouze seznat, že na světlometech byla nalepena
zatmavovací fólie.
7. V tomto směru by bylo na místě např. vyslechnout zasahující policisty, aby uvedli, zda došlo ke
změně barvy vyzařovaného světla. Zjištění z fotografií je neprůkazné. Jde o fyzikální veličinu
(světlo o různých vlnových délkách), kterou je nutné exaktně zjišťovat. K tomu žalobce odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014, č. j. 2 As 64/20136 -20, který se týkal
měření propustnosti světla autoskel speciálním přístrojem.
8. Barvu světla lze zjistit pomocí speciálního přístroje – měřiče barvy světla, tzv. kolorimetru.
Použitím tohoto zařízení by bylo postaveno najisto, jaká je barva světla vyzařovaná světlomety,
na kterých měl žalobce nalepenu fólii. Z fotografií nelze zjistit, zda fólie měla vliv na barvu světla.
Proto nebylo bez důvodných pochybností zjištěno, zda žalobce užil vozidlo, na kterém byly
závady ve smyslu § 40 odst. 2 písm. a) bod 4 cit. vyhlášky. Subjektivní názor policistů, který
následně vtělili do úředního záznamu a dalších dokumentů, nic neprokazuje.
9. Žalobce dále namítal, že úvahy správního orgánu, co do naplnění závad na vozidle ve smyslu § 40
odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 341/2014 Sb. se míjí se skutečným obsahem tohoto ustanovení.
Správní orgán totiž vzal za zjištěné, že „na výfuku chybí jeho rozšířená část – tlumič, tedy byl
proveden zásah do výfukového systému, což může ovlivnit jeho funkci a bezpečnost.“ Přitom
závadou ohrožující bezpečnost ve smyslu citovaného ustanovení vyhlášky je netěsnost nebo
neúplnost výfukového potrubí nebo zjevný zásah do něj mající vliv na vnější hluk vozidla.
Správní orgán tedy zjevně vyhodnotil chybějící tlumič jako zásah do výfukového systému, když
uvedl, že tam chybí tlumič. Následně však uvedl, pouze to, že takový zásah může ovlivnit funkci
výfukového potrubí a bezpečnost. Nijak ale nehodnotil, zda zásah do výfukového potrubí měl
vliv na vnější hluk vozidla, ač zjevně posoudil absenci tlumiče jako zásah do tohoto potrubí. Jeho
úvahy tak nejsou úplné. Měl se totiž zabývat právě tím, zda zásah do výfukového potrubí
spočívající v odstranění tlumiče, má vliv na vnější hluk vozidla, jakož i tím, zda jde o zásah
zjevný. V této části je tak prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn.
10. Z výroku pak není patrné, zda žalobce byl uznán vinným z užití vozidla, které mělo neúplné
výfukové potrubí, nebo z užití vozidla, do jehož potrubí bylo zasaženo (prvostupňový správní
orgán uvedl „Na výfukovém potrubí vozidla byla zjištěna jeho neúplnost, kdy zásahem do tohoto
potrubí byl odstraněn tlumič hluku vozidla“). Pokud by soud uvážil, že tento výrok je dostatečně
jasný a vyplývá z něj, že správní orgán měl za to, že žalobce užil vozidlo s neúplným výfukovým
potrubím, žalobce k tomu namítl, že takový výrok o vině nemá podklad v odůvodnění, neboť
úvahy správního orgánu se týkaly zásahu do potrubí a nikoliv jeho neúplnosti.
11. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí bylo uvedeno, že „na vozidle byly z nedbalosti provedeny
neoprávněné technické úpravy, čímž se stalo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních
komunikacích“. Je tedy zjevné, že správní orgán vzal za zjištěné, že vozidlo užité žalobcem bylo
technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Přitom vozidlo je technicky
nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích v případech uvedených v § 37 zákona č.
56/2001 Sb. Podle § 37 písm. a) cit. zák. je jediným myslitelným důvodem technické
nezpůsobilosti situace, kdy by silniční vozidlo pro závady v technickém stavu bezprostředně
ohrožovalo bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Je tedy zjevné, že správní orgán ve
výroku konstatoval, že vozidlo užité žalobcem bezprostředně ohrožovalo bezpečnost provozu na
pozemních komunikacích, avšak neodůvodněně stíhal žalobce pouze za přestupek dle § 125c
odst. 1 písm. k) ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona a nikoliv pro přestupek dle
§ 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona, ač to bylo nasnadě.
12. Žalobce tedy namítal, že ačkoliv správní orgán zjištěné technické závady na vozidle kvalifikoval
jako závady ve smyslu § 40 odst. 2 písm. a) bod 4 a písm. c) vyhlášky č. 341/2014 , tedy jako
závady ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (ve smyslu § 40 odst. 1 cit.
vyhlášky), posoudil jednání žalobce pouze jako porušení § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, ač
takové jednání měl posoudit jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního
zákona.
13. Z citované vyhlášky podle žalobce totiž vyplývá, že předmětné závady jsou závadami, které
ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, pročež takové vozidlo nesmí být
užito v provozu na pozemních komunikacích. Vedle toho existují i jiné technické podmínky,
které bezpečnost provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 40 odst. 1 cit. vyhlášky
neohrožují. Proto podle žalobce mají být podle § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 5 odst. 1
písm. a) silničního zákona řešeny pouze případy, kdy je užito motorové vozidlo nesplňující
technické podmínky, avšak nemající závady ve smyslu § 40 odst. 1 cit. vyhlášky. Naopak případy
vozidel se závadami podle § 40 odst. 1 cit. vyhlášky mají být řešeny jako přestupky podle § 125c
odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona. Názor žalobce vychází z vůle zákonodárce, který
v § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona uvedl, že přestupku se dopustí ten, kdo řídí
vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným
způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.
14. Je-li tedy zjištěno, že bylo užito vozidlo, na kterém jsou závady ve smyslu § 40 odst. 1 cit.
vyhlášky, pročež vozidlo bez dalšího ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,
je na místě zabývat se tím, zda vozidlo kvůli těmto závadám ohrožuje bezpečnost provozu
bezprostředně, tedy jak předpokládá § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona. Správní
orgán se však touto problematikou nezabýval, pročež rozhodnutí zatížil nepřezkoumatelností.
Přitom z právních závěrů vyplývaly indicie pro jinou právní kvalifikaci jednání žalobce. Pokud se
správní orgán rozhodne pro jednu z možných právních kvalifikací, aniž zdůvodní, proč tak učinil,
jde o projev libovůle. Není přitom rozhodné, že zvolenou právní kvalifikací podle § 125c odst. 1
písm. k) silničního zákona byla snížena hrozící sankce.
15. Správní orgán zřejmě považoval závady v osvětlení za závady bezprostředně ohrožující provoz na
pozemních komunikacích, když současně poukázal na to, že osvětlení je jednou z hlavních
technických zabezpečení pro zajištění maximální vzájemné viditelnosti, a tedy i k zajištění
bezpečnosti účastníků silničního provozu. Lze předpokládat, že správní orgán tedy údajnou
závadu v osvětlení považoval za natolik závažnou, že bezprostředně ohrožovala provoz na
pozemních komunikacích.
16. Ačkoliv zákon o přestupcích rozlišuje nedbalost vědomou a nevědomou, správní orgán toto
rozlišování nereflektoval, pročež nedostál požadavkům uvedeným v § 3 zákona č. 500/2004 Sb. ,
správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „SŘ “), neboť nezjistil stav věci v potřebném
rozsahu. Z tohoto důvodu je prvostupňové rozhodnutí rovněž nepřezkoumatelné.
17. Žalobce následně připustil, že prvostupňový správní orgán v odůvodnění uvedl v podstatě opis
dikce § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb. , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o přestupcích“), jenž normuje nedbalost nevědomou. K tomu žalobce podotýká,
že odůvodnění rozhodnutí musí být srozumitelné pro adresáta povinností, přičemž žalobce není
osobou s právním vzděláním. Není mu proto zřejmé, že pokud vzal správní orgán za zjištěné, že
„nevěděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ale vzhledem k okolnostem
a svým osobním poměrům to vědět měl a mohl“, že jej uznal vinným z přestupků ve formě
nevědomé nedbalosti. Proto je odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nepřezkoumatelné
z důvodu nesrozumitelnosti, když by mělo být odůvodnění rozhodnutí psáno jazykem, kterému
rozumí osoba bez právního vzdělání, popř. by měly být užívány zákonné pojmy, jejichž význam
je v obecném povědomí.
18. Žalobce dále označil za nedostatečné úvahy správního orgánu o zavinění žalobce v souvislosti se
závadou na výfukovém potrubí. K tomu správní orgán konstatoval opět dikci zákonného
ustanovení pro nevědomou nedbalost a dále doplnil, že „Stačilo se pouze řádně seznámit
s podmínkami a možnostmi technických úprav vozidla tak, aby byly splněny jeho technické
podmínky provozování na pozemních komunikacích“. Podle žalobce tedy správní orgán vycházel
z toho, že žalobce věděl, že na výfukovém potrubí chybí tlumič, resp. že ho právě žalobce
odstranil, avšak v řízení nic takového nebylo prokázáno, když to současně nebylo ani zjišťováno.
Tímto prvostupňový správní orgán způsobil nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí. K tomu
žalobce dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j.
2 Ads 58/2003 -75, v němž se soudy zabýval nepřezkoumatelností z toho důvodu, že správní
orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu
se zákonem.
19. Žalobce má za to, že zavinění žalobce co do užití vozidla, na jehož výfukovém potrubí byla
závada ve smyslu § 40 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 341/2014 Sb. , nebylo v řízení prokázáno,
neboť proto absentují přezkoumatelné úvahy.
20. Žalobce závěrem namítal nesrozumitelnost výroku prvostupňového rozhodnutí, neboť z něj není
zřejmé, který nedostatek technického stavu vozidla porušuje které právní ustanovení. Správní
orgán učinil nejprve výčet technických závad (zatmavení předních svítilen, zatmavení zadních
svítilen, neúplnost výfukového potrubí, kdy zásahem do něj byl odstraněn tlumič hluku vozidla)
a následně výčet právních ustanovení, které měl žalobce užitím vozidla v takovém technickém
stavu porušit [§ 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, § 40 odst. 2 písm. a) bod 4, § 40 odst. 2 písm.
c) vyhlášky č. 341/2014 Sb. ]. Z výroku tak podle žalobce není zřejmé, jaká je právní kvalifikace
užití vozidla u závady v osvětlení a u neúplnosti výfukového potrubí bez tlumiče hluku. Podle
žalobce nelze takový výrok považovat za zákonný, neboť není dostatečně jasný a určitý.
21. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka
Liberec, ze dne 9. 4. 2015, č. j. 60 A 10/2014 -33, z něhož vyplývá, že vzhledem ke sběrné
skutkové podstatě uvedené v § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona a dále k jen obecně
formulované povinnosti řidiče uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, musí být součástí
právní kvalifikace skutku také uvedení ustanovení zvláštního právního předpisu, které stanoví
technické podmínky pro užití motorového vozidla, jenž nebyly v daném případě naplněny.
22. Vzhledem k výše uvedenému žalobce soudu navrhl, aby zrušil obě správní rozhodnutí.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě
23. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s obsahem žaloby nesouhlasí, žaloba je v celém rozsahu
nedůvodná a nároky v ní uplatněné žalovaný neuznává. Napadené rozhodnutí považuje za
správné a řádně odůvodněné. Oba správní orgány postupovaly při svém rozhodování zcela
v souladu s platnou právní úpravou.
24. Žalobce ani jeho zmocněnec se k věci nevyjádřili v průběhu celého správního řízení, jak před
prvostupňovým správním orgánem, tak i v odvolacím řízení, nevznesli žádné konkrétní výhrady
ohledně přestupků, o kterých bylo vedeno správní řízení.
25. Řízení bylo zahájeno vydáním příkazu, kterým byl žalobce uznán vinným shora popsanými
přestupky. Proti tomuto příkazu podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce odpor (v něm
se k věci nevyjádřil). K nařízenému ústnímu jednání dne 5. 10. 2015 se žalobce ani jeho
zmocněnec přes řádné předvolání nedostavili a neomluvili se. Ústní jednání tedy proběhlo v jejich
nepřítomnosti. K podkladům pro rozhodnutí se žalobce ani jeho zmocněnec před vydáním
rozhodnutí nevyjádřili. Proti posléze vydanému prvoinstančnímu rozhodnutí podal zmocněnec
žalobce blanketní odvolání, avšak ani na výzvu správního orgánu k doplnění tohoto odvolání
nebylo ve stanovené lhůtě reagováno. Jelikož k doplnění odvolání nedošlo, bylo povinností
odvolacího orgánu přezkoumat v zásadě jen soulad napadeného rozhodnutí a správního řízení
s právními předpisy. Žalobci nic nebránilo v tom, aby provedená skutková zjištění rozporoval
nejpozději v odvolacím řízení. Právě z důvodu účelového uplatnění námitek zpochybňujících
zjištěný skutkový stav až v řízení před soudem byly zamítnuty žaloby vedené Krajským soudem
v Brně v obdobných řízeních pod sp. zn. 32 A 42/2014 a 22 A 49/2014 . Také Nejvyšší správní
soud v rozsudku ze dne 23. 4. 2015, č. j. 2 As 215/2014 -43, uvedl, že jakkoliv je správní
soudnictví podrobeno principu plné jurisdikce, není jeho cílem nahrazovat řízení správním
orgánem, neboť soudní přezkum nelze vnímat jako odvolací řízení v plné apelaci. Jinak řečeno,
účastník správního řízení nemůže svoji liknavost zhojit až v řízení soudním.
26. V nyní posuzované věci byl prvostupňovým správním orgánem opatřen dostatek důkazů o tom,
že se žalobce dopustil shora citovaných přestupků. Bylo vycházeno především
z fotodokumentace vozidla pořízené Policií ČR, na níž jsou detailně zachyceny veškeré závady na
vozidle (výfukové potrubí, přední i zadní svítilny), pro které vozidlo nesplňuje technické
podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Provedené závěry jsou správné, byly učiněny
na základě správného zhodnocení důkazů a na základě úplného důkazního řízení. Ze
shromážděných podkladů byl bezpečně zjištěn stav věci (tj. kdo byl řidičem vozidla, a že vozidlo
nesplňovalo pro závady na výfukovém potrubí a v osvětlení technické podmínky dle zvláštního
právního předpisu). Žalobce byl náležitě poučen o svých procesních právech, která mu byla
umožněna realizovat. Rozhodnutí byla náležitě odůvodněna.
27. Žalovaný současně zopakoval závěry vyplývající z napadených správních rozhodnutí
a v podrobnostech odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Vzhledem k výše
uvedenému soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou.
IV. Replika žalobce
28. Jelikož žalobce podal svoji žalobu v poslední den dvouměsíční lhůty k podání správní žaloby (dne
15. 3. 2016 ve 21:21:46), nebylo již možné, aby v replice podané až dne 3. 10. 2016 rozšiřoval
žalobu o další dosud nenapadané žalobní body. Bylo pouze možné, aby včas podané žalobní
body případně upřesnil.
29. V reakci na písemné vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že ve správním řízení nebyl povinen se
nijak hájit, pokud zůstal pasivní, nelze mu to klást k tíži v tom smyslu, že by ztratil právo na
přezkum správního rozhodnutí správním soudem. Jde o jeho ústavní právo vyplývající z čl. 36
odst. 2 Listiny základních práv a svobo d. Podle rozsudku NSS ze dne 14. 1. 2014, č. j.
5 As 126/2011 -68, postupuje správní orgán v řízení o přestupku tak, aby byl zjištěn stav věci,
o němž nejsou důvodné pochybnosti. Přitom obviněný z přestupku není povinen se hájit, není
povinen uvádět na svou obhajobu jakákoliv tvrzení nebo o nich nabízet důkazy.
30. K pasivitě obviněného z přestupku ve správním řízení žalobce rozsáhle citoval z rozhodnutí NSS
ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As 217/2015 -47. Z uvedeného rozhodnutí mj. vyplývá, že správní soud
je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu v přestupkové věci povinen vždy zkoumat
uplatněnou obranu obviněného z přestupku, přestože byl žalobce v předchozím řízení pasivní. Je
pak na správním soudu, aby zhodnotil, jak dostatečně a jednoznačně byl určen skutkový stav ze
strany správních orgánů, a na základě tohoto zhodnocení zvolil kritérium pro posouzení
opodstatněnosti námitek žalobce.
31. Jelikož správní orgány neprovedly dostatečné dokazování, zůstala zde důvodná pochybnost např.
o tom, zda fólie skutečně měnily barvu světla, nebo zda chybějící tlumič způsoboval hluk. Ke své
pasivitě žalobce doplnil, že byl přesvědčen o své nevině, protože např. nevěděl, že mu upadl
výfuk, když výfuk nedělal nepřiměřený hluk (poznámka soudu: jedná se o novou, již
nepřípustnou argumentaci). Žalobce má též nově za to, že zatmavovací fólie nemění barvu světla,
a pokud ano, tak to žalobce nemohl rozpoznat. Jelikož měl za to, že přestupek nespáchal,
nepovažoval za nutné se ve správním řízení hájit. Považoval za dostačující podat jen blanketní
odvolání, neboť prvostupňové rozhodnutí bylo nezákonné a nepřezkoumatelné, pročež jej měl
žalovaný v souladu s právními předpisy zrušit.
32. Žalobce dále uvedl, že doplňuje žalobní body tak, že k písemné replice přikládá ještě screenshot
fólie – produktu na e-shopu, kde žalobce fólie na světla zakoupil. Tuto listin u žalobce navrhl
k důkazu o tom, že fólie, které měl nalepené na předních světlech, nemění vyzařované světlo, ale
pouze jejich vzhled. Z vytištěné stránky se dle něj podává, že předmětný produkt byl označen
jako „transparentní chameleon folie na světla“. V popisu produktu je podle žalobce uvedeno, že
jde o holografickou transparentní folii na světla – chameleon; samolepicí 3D folii na ochranu
světel; folii, jenž je navíc opatřena krycí folií proti poškrábání při instalaci.
33. Dle webových stránek dodavatele je tedy zřejmé, že jde o transparentní fólie, které nijak
neovlivňují vyzařované světlo. Nelze tedy předpokládat, že by někdo nabízel produkty, které
fakticky nelze využít, neboť by jejich využití v provozu na pozemních komunikacích bylo
nezákonné.
34. Z presumpce poctivosti vyplývá, že žalobce mohl důvěřovat v popis tohoto produktu, tedy že jde
o fólii transparentní, a že její užití je dovolené.
35. K již dříve uplatněnému žalobnímu bodu žalobce doplnil, že subjektivní názor policistů,
zachycený v jejich úředním záznamu, není způsobilý prokázat změnu barvy světla, neboť
dokumenty, z nichž tento názor vyplývá, nejsou způsobilé prokázat tuto rozhodnou skutečnost.
K jednostranným právním úkonům se vyjadřoval již NSS v rozsudku ze dne 6. 5. 2015, č. j.
6 As 239/2016 -39. K použití úředního záznamu i oznámení o přestupku se dále vyjadřoval NSS
v rozhodnutí ze dne 19. 8. 2016, č. j. 6 As 144/2016 -36.
36. Žalobce dále doplnil, že úvahy žalobce o nevědomé nedbalosti v bodech č. 44 až 47 žaloby
(k neúplnosti výfukového potrubí) by bylo možno též vztáhnout na přestupek spočívající
v nedovolené úpravě osvětlení. Správní orgán se nezabýval tím, zda žalobce alespoň mohl vědět,
že předmětná folie mění barvu světla, resp. zda zabarvení je natolik výrazné, že si ho mohl
žalobce povšimnout. Podle žalobce fólie barvu světel neměnily, a pokud ji mění, tak změna barvy
byla natolik nepatrná, že si ji žalobce nemohl povšimnout. V takovém případě je zcela vyloučeno
zavinění dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích [poznámka soudu: žalobce chybně uvedl
ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích]. Jelikož nebyly zjištěny všechny znaky daného
zavinění (nebylo zjištěno, že žalobce mohl zjistit, že folie mění barvu světel), je třeba uzavřít, že
prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a současně ani nebyl
dostatečně zjištěn skutkový stav.
37. Zcela nově žalobce v replice namítal (dosud toto nezmiňoval), že se správní orgán nezabýval
každým přestupkem zvlášť (zvlášť „výfukem“ a zvlášť „světly“), nýbrž posoudil věc jako jeden
přestupek. Dle žalobce jde o souběh jednočinný nestejnorodý, nikoliv o jeden přestupek. Na
základě toho se správní orgán vyslovoval při svých úvahách paušálně, což např. v otázce zavinění
není přípustné. V tomto žalobce odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010,
sp. zn. 7 Tdo 448/2010 , podle něhož musí být forma zavinění určena jednoznačně.
38. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2015, č. j.
41 A 58/2014 -31, podle něhož byl žalobce uznán vinným ze spáchání více přestupků, přičemž
každý z nich byl zjevně naplněn jiným skutkem (tj. nejednalo se o jednočinný souběh), pročež
bylo na místě, aby byl výrok rozhodnutí z důvodu zřejmosti a přehlednosti systematicky
rozčleněn podle jednotlivých přestupků. Ze závěru uvedeného rozhodnutí pak vyplývá, že ve
věci, kterou posuzoval, nekorespondoval popis skutku s výčtem porušených zákonných
ustanovení a výčtem přestupků.
V. Jednání před soudem dne 6. 12. 2018
39. V rámci řádné přípravy jednání soud vyzval žalobce prostřednictvím jeho zástupce k upřesnění
navrhovaných důkazů tak, aby mohl zajistit jejich provedení při nařízeném jednání. Žalobce ani
jeho právní zástupce však na tuto výzvu nereagovali.
40. Přestože pouze žalobce požadoval projednání věci při nařízeném jednání (žalovaný souhlasil
s rozhodnutím věci bez jednání dle § 51 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve
znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s. “), k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Jeho
právní zástupce se rovněž bez omluvy nedostavil k soudnímu jednání. K jednání se dostavil
pouze zástupce žalovaného (zaměstnanec). Vzhledem k tomu, že bylo žalobci a jeho právnímu
zástupci doručeno předvolání k jednání řádně a včas, rozhodl soud o tom, že bude jednat
v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce.
41. Žalobcem blíže neupřesněný návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem (zda fólie mění
barvu světla) a výslechem zasahujících policistů (zda došlo ke změně barvy vyzařovaného světla;
žalobce však blíže neupřesnil osoby svědků) byl soudem při jednání zamítnut pro nadbytečnost
(a rovněž pro částečnou nekonkrétnost). Podle názoru soudu by nyní zasahující policisté, coby
svědci, těžko mohli upřesňovat okolnosti svého zásahu a provedených zjištění vzhledem
k velkému časovému odstupu od jimi provedené kontroly vozidla. S lepším výsledkem to mohlo
být provedeno v době vedení správního řízení, kde měl žalobce tyto výslechy případně
navrhovat. Ve správním řízení však nebyl aktivní a v tomto ohledu byl nečinný. Neoprávněné
technické úpravy vozidla byly důvodem, proč hlídka Policie ČR žalobce zastavila a kontrolovala,
tzn. z důvodu zrakem snadno rozpoznatelného nesprávného osvětlení vozidla. Toto zjištění také
policisté uvedli do oznámení přestupku. V případě výslechu by tito policisté zjevně neuvedli nic
nového. Znalecký posudek by bylo v současné době rovněž obtížné provést pro delší časový
odstup od události, kdy folie ze světel vozidla mohla být již odstraněna. V této souvislosti soud
upozorňuje na to, že barva vyzařovaného světla u předmětného vozidla byla snadno
pozorovatelná zrakem zasahujících policistů. Uvedené zjištění rovněž zachytili ve
fotodokumentaci a videozáznamu. Z logiky věci lze dovodit, že „zatmavovací fólie“ bude
umísťována na světla právě pro tlumení vyzařovaného světla, pročež původní jas světla a jeho
bělost budou potlačeny. Zabarvení fólie způsobí i barvu vyzařovaného světla. Dojde tedy ke
změně i utlumení barvy.
42. Zástupce žalovaného v reakci na přílohu žalobce k podané replice předložil u soudního jednání
dva výtisky nabídky fólií z e-shopu na webových stránkách, které nabízely ke koupi transparentní
[OBRÁZEK]9 22 A 16/2016
fólie na světla. Jednalo se o www.autodoplnky.cz, kde byla nabízena transparentní fólie na světla
– chameleon modrá za 250 Kč, a dále www.escape6.cz, kde byla nabízena transparentní fólie na
světla chameleon čirá v ceně za 250 Kč. V obou případech šlo o výtisk z těchto konkrétních
webových stránek ze dne 5. 12. 2018, přičemž v obou případech zástupce žalovaného důrazně
poukázal na doprovodný text k uvedenému zboží, v němž je uvedeno, že fólie není schválena pro
provoz na pozemních komunikacích. Z textu nabízeného zboží je v obou případech zřejmé, že
fóliemi lze „snadno měnit zabarvení světlometů a dalších dílů třeba každý den“. Z výše
uvedených listinných podkladů je tedy zřejmé, že těmito fóliemi lze měnit zabarvení světlometů,
avšak fólie není schválena pro provoz na pozemních komunikacích. Naproti tomu screenshot
pořízený žalobcem dne 3. 10. 2016 z webových stránek www.carbon3d.cz, jenž byl přílohou
repliky žalobce, nabízí transparentní chameleon folii na světla – 30 cm x 1 metr za cenu 250 Kč,
avšak z další textace u tohoto výtisku nabízeného produktu lze vyčíst pouze to, že jde o fólii na
ochranu světel. Bližší text k tomuto zboží buď nebyl na e-shopu připojen, nebo při vytištění
tohoto listu nebyl příslušný text otevřen tak, aby byl rovněž vytištěn. Bližší popis výrobku by však
měl být dostupný. Soud při posuzování věci vycházel z podkladů založených ve správním spise,
především z podkladů zachycených na CD nosiči (fotodokumentace a videozáznam celé spodní
části vozidla žalobce). Zástupce žalovaného při jednání setrval na své dosavadní argumentaci.
VI. Posouzení věci krajským soudem
43. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož
i předcházející rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, včetně řízení předcházejících jejich
vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.
44. Ze správního spisu soud ověřil průběh správního řízení a jednání žalobce. Zjistil, že žalobce byl
dne 29. 5. 2015 zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR v obci V. Na vozidle byly zjištěny
neoprávněné technické úpravy předních a zadních světel a výfukového potrubí, přičemž
z nedbalosti se tak stalo vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.
Tím měl žalobce porušit § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona ve spojení s § 40 odst. 2 písm. a)
bod 4 a § 40 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 341/2014 Sb. , čímž se měl dopustit přestupků dle § 125c
odst. 1 písm. k) silničního zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a rovněž
povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč.
45. K průběhu správního řízení krajský soud ze správního spisu zjistil, že ve věci byl nejprve vydán
dne 29. 6. 2015 příkaz (Městský úřad Židlochovice), proti němu podal žalobce prostřednictvím
zmocněnce včas odpor. Následně bylo nařízeno ústní jednání na den 24. 8. 2015, z něhož se
zmocněnec omluvil z důvodu dovolené. Proto bylo nařízeno jednání v novém termínu na den
5. 10. 2018, k němuž se však žalobce i jeho zmocněnec, ač byli řádně předvoláni, bez omluvy
nedostavili. Ústní jednání tak proběhlo v jejich nepřítomnosti. O jednání byl pořízen protokol.
Městský úřad Židlochovice vydal dne 15. 10. 2015 prvostupňové rozhodnutí, v němž byl žalobce
uznán vinným ze spáchání shora citovaných přestupků. Proti rozhodnutí žalobce podal dne
2. 11. 2015 odvolání bez elektronického podpisu, které opětovně správnímu orgánu doručil dne
9. 11. 2015 s elektronickým podpisem. Jelikož odvolání nemělo náležitosti podle § 37 odst. 2
a § 82 odst. 2 SŘ , byli žalobce i jeho zmocněnec vyzváni, aby odvolání doplnili. Na výzvu
správního orgánu však bylo reagováno opět blanketním odvoláním ze dne 9. 11. 2015 (již
s elektronickým podpisem), v němž žalobce mj. požádal o zaslání správního spisu. Nato
prvostupňový správní orgán reagoval usnesením s poučením o tom, že žalobce má právo dostavit
se na úřad a nahlížet do spisu a činit si z něj výpisy, opisy či kopie. Vzhledem k nedoplnění
odvolání ani na výzvu správního orgánu, přezkoumal žalovaný napadené prvostupňové
rozhodnutí v plném rozsahu a vydal následně rozhodnutí o odvolání, které je nyní
přezkoumáváno soudem na podkladě podané žaloby.
46. Přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona se dopustí ten, kdo v provozu na
pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písm. a) až j), nesplní nebo
poruší povinnost stanovenou v hlavě II silničního zákona.
47. Podle § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále
povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.
48. Podle § 40 odst. 1 vyhlášky č. 341/2014 Sb. platí, že jsou-li na vozidle závady, které ohrožují
bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na
pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí.
49. Podle § 40 odst. 2 písm. a) bod 4 vyhlášky č. 341/2014 Sb. je závadou podle odst. 1 spočívající
v osvětlení vozidla vždy situace, jsou-li dodatečně namontovány nebo upraveny svítilny svítící
dopředu nepřerušovaně světlem jiné barvy než bílé, kromě předních svítilen do mlhy žluté barvy,
a dozadu nepřerušovaně svítící světlem jiné barvy než červené.
50. Podle § 40 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 341/2014 Sb. je závadou podle odst. 1 na výfukovém
potrubí vždy netěsnost nebo neúplnost výfukového potrubí nebo zjevný zásah do tohoto potrubí
mající vliv na vnější hluk vozidla.
51. Aby bylo možné uznat žalobce vinným z přestupku, muselo být v řízení prokázáno, že jako řidič
užil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.
Tyto skutečnosti byly ve správním řízení prokázány a ve shodě se správními orgány má soud na
základě podkladů obsažených ve správním spise za to, že žalobce svým jednáním naplnil
skutkovou podstatu shora citovaného přestupku.
52. V řízení bylo bezpečně zjištěno, že žalobce jako řidič vozidla RZ: ……. byl zastaven
a kontrolován hlídkou Policie ČR, které při této kontrole předložil svůj řidičský průkaz
i občanský průkaz. Totožnost žalobce coby řidiče vozidla tedy byla bezpečně zjištěna.
53. K naplnění skutkové podstaty shora citovaného přestupku došlo jednáním žalobce, a to tím, že
v provozu na pozemních komunikacích užil a řídil vozidlo, které nesplňovalo technické
podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Skutečnost, že předmětné vozidlo
nesplňovalo technické podmínky, byla jednoznačně prokázána podklady založenými ve správním
spise, které zasahující policisté pořídili při kontrole řidiče. Jedná se především o fotodokumentaci
a videozáznam vozidla., které Policie ČR pořídila při silniční kontrole v místě spáchání přestupků.
Fotodokumentace i videozáznam vozidla jsou součástí správního spisu a jsou uloženy na CD
nosiči. Je z nich zcela zřejmá nedovolená úprava předních i zadních světel vozidla a rovněž
nedostatky výfukového potrubí. Přední svítilny svítící dopředu byly zcela zjevně upraveny na
svícení jiné než bílé originální barvy (jako modré až zelené), stejně tak zadní svítilny svítící dozadu
byly upraveny a značně zatmaveny a svítící světlem jiné než červené barvy (temně červené až
černé). Z fotodokumentace podle soudu dále vyplývá, že s těmito svítilnami a především barvou
vyzařovaného světla jsou v ostrém kontrastu naopak světla kolem jedoucích aut, včetně barvy
jejich svícení, která byla během předmětné silniční kontroly na fotodokumentaci rovněž
zachycena (v odpoledních hodinách). Kolem jedoucí vozidla zřetelně a jasně bíle svítila, na rozdíl
od zabarvených, nezřetelných a potemnělých svítilen žalobce. Z fotodokumentace a především
z videozáznamu celého podvozku vozidla (zabíráno dlouze v detailech) je pak zřejmá neúplnost
výfukového potrubí, kdy zásahem do tohoto výfukového potrubí byl odstraněn tlumič hluku. Na
záznamu podvozku je rovněž přiloženo osvědčení o registraci vozidla s uvedením registrační
značky vozidla a jména a příjmení žalobce.
54. Shora popsané závady zjištěné na vozidle, které žalobce užil v provozu na pozemních
komunikacích (tedy závady v osvětlení a na výfukovém potrubí vozidla) zcela odpovídají
závadám, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 40 odst. 1
vyhlášky č. 341/2014 Sb. , kdy takové vozidlo nesmí být užito v provozu na pozemních
komunikacích. Žalobce přesto takové vozidlo v provozu na pozemních komunikacích užil,
přičemž byl kontrolován jako řidič tohoto vozidla policejní hlídkou na silnici II/425 v obci
Vojkovice. Podle § 40 odst. 2 vyhlášky č. 341/2014 Sb. jsou závadou, která ohrožuje bezpečnost
provozu na pozemních komunikacích, vždy závady v osvětlení vozidla (posuzovaná situace
odpovídá bodu 4 citovaného ustanovení, neboť v případě řidičem užitého vozidla byly upraveny
svítilny svítící dopředu světlem jiné barvy než bílé a rovněž dozadu světlem jiné barvy než
červené) a závady na výfukovém potrubí vozidla (v posuzovaném případě se jednalo o neúplnost
tohoto výfukového potrubí, neboť zásahem do tohoto potrubí byl odstraněn tlumič na
výfukovém potrubí). Zjištěné závady na vozidle jednoznačně prokazují podklady založené ve
správním spise. Žalobce tyto podklady ani závěry z nich učiněné ve správním řízení nijak
nerozporoval. Z uvedeného rozsahu nezjistil ani krajský soud žádná pochybení, která by mohla
být důvodem pro zrušení správních rozhodnutí. Žalobce svým jednáním tedy porušil povinnost
uloženou mu v § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona a svým jednáním naplnil skutkovou
podstatu přestupku uvedeného v § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona. Ostatním znakům
přestupku, především zavinění se bude krajský soud věnovat v další části rozsudku v souvislosti
s vypořádáním žalobních námitek.
55. Za shora uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.500 Kč, tedy pokuta při samé
spodní hranici zákonného rozmezí, neboť za uvedené jednání se podle § 125c odst. 4 písm. f)
silničního zákona uloží pokuta od 1.500 kč do 2.500 Kč. Ve věci bylo především zohledněno jako
polehčující to, že šlo o ojedinělé protiprávní jednání žalobce v provozu na pozemních
komunikacích, neboť tento nemá v evidenční kartě řidiče žádný záznam za přestupek, a současně
nebylo zjištěno, že by žalobce svým jednáním někoho bezprostředně ohrozil.
56. Soud bude dále vypořádávat žalobní námitky. Rozhodně nesouhlasí s názorem žalobce v tom, že
pokud došlo k zatmavení svítilen, došlo tímto pouze ke snížení svítivosti, čímž nedochází ke
změně barvy světla. Podklady ve správním spise (fotodokumentace a videozáznam vozidla) bylo
jednoznačně prokázáno, že přední i zadní světla vozidla byla upravena na svícení jiné než
požadované barvy, vpředu je požadována originální bílá jasná barva, a vzadu je požadována
originální jasně červená barva. Z fotodokumentace založené ve správním spise vyplývá, že
u předních světel vozidla šlo o zabarvení do modra až zelena, u zadních světel se jednalo
o zabarvení do temně červeno-hněda až černa. V každém případě šlo o významnou odchylku od
vyhláškou požadované barvy světel. Barva svítilny udává tón samotnému vyzařovanému světlu.
Žalobci nebylo v napadených rozhodnutích vytýkáno, že došlo k zatmavení světel, ale v souladu
s vyhláškou č. 341/2014 Sb. to, že došlo k neoprávněnému zásahu do osvětlení vozidla tak, že
svítilny svítící dopředu i dozadu svítí světlem jiné barvy, než je vyhláškou požadováno (dopředu
jasné bílé barvy, dozadu červené barvy). Podle názoru soudu však musí dojít použitím fólie na
zatmavení světel zcela jednoznačně ke změně zabarvení osvětlení vozidla. Například „černé
světlo“ nevydává téměř žádné světlo. Viditelnost takového vozidla pro ostatní účastníky
silničního provozu je zcela nemožná, zvláště v noci nebo při nepříznivých podmínkách v zimě.
Takové nevhodné osvětlení vozidla v provozu na pozemních komunikacích zcela postrádá smysl.
Hrozí zde nebezpečí přehlédnutí uvedeného vozidla a srážky s ním. Tmavé a tlumené světlo lze
špatně vnímat. Žádoucí je naopak aby vozidlo bylo nepřehlédnutelné a jasně vidět. Podstatou
požadavků § 40 vyhlášky č. 341/2014 Sb. je maximální viditelnost vozidel na pozemních
komunikacích, a tedy i svítivost jejich svítilen, nikoliv tlumení jejich osvětlení zabarvováním
a zatmavováním. Takové vozidlo s nedostatečným a především vyhlášce neodpovídajícím
osvětlením nemůže být užito v provozu na pozemních komunikacích. Žalobcem použité vozidlo
v provozu na pozemních komunikacích díky použití zatmavovací fólie na světla svítilo odlišně, na
místo vyhláškou požadovaného bílého světla vpředu a červeného světla vzadu (míněno jasně
bílého světla a jasně červeného světla). Změna barvy podle soudu vzniká právě zatmavením,
zvláště při použití fólie s modrým či zeleným tónem.
57. V bodě 7 žaloby sám žalobce přiznal, že prvostupňový správní orgán mu zcela v souladu s právní
úpravou vytýkal, že „byly upraveny přední světlomety na svícení jiné než bílé originální barvy“
a dále, že „u zadních světel bylo provedeno zatmavení do černé barvy, což mělo vliv na intenzitu
svícení a taktéž na barvu“. Z uvedeného vyplývá, že správní orgány kvalifikovaly pochybení
žalobce zcela v souladu s právními předpisy, konkrétně s vyhláškou č. 341/2014 Sb.
58. V této souvislosti žalobce uvedl řadu dalších spekulací ohledně použití fólie a změny barvy světla,
které však krajský soud zcela odmítá. V bodě 9 žaloby dokonce uvedl, že nalepená fólie typu
„chameleon“ má skutečně vliv na zabarvení světlometů, podle něj však nemění barvu světla.
V tomto směru krajský soud odkazuje na shora provedený výklad a s názorem žalobce se
neztotožňuje. Změna barvy osvětlení vozidla žalobce přiměla hlídku Policie ČR zastavit řidiče
a zkontrolovat jeho vozidlo. Z podkladů založených ve správním spise je zřejmé, že změna barvy
vyzařovaného světla (vpředu i vzadu) byla snadno pozorovatelná pouhým okem a zřejmá
i laikům. Takové vozidlo zcela jistě ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.
Z uvedených důvodů nebylo třeba provádět důkaz znaleckým posudkem, zda použitá fólie
měnila barvu vyzařovaného světla u předmětného vozidla. Z logiky věci použití zatmavovací fólie
na světla bude barvu vyzařovaného světla tlumit, nikoliv zesvětlovat a projasňovat, přitom světlo
zabarví do tónu, jaký fólie sama má. Policisté konají desítky kontrol vozidel týdně, snadno
rozpoznají nevhodnou barevnost osvětlení vozidel. Svá zjištění zasahující policisté z kontroly
předmětného vozidla sepsali do úředního záznamu, jenž podrobně popisuje průběh kontroly
a zjištěné závady na vozidle, která pak korespondují s oznámením o přestupku. Žalobce se na
místě odmítl k věci vyjádřit. O zjištěných závadách pořídili zasahující policisté také
fotodokumentaci a videozáznam, které zcela korespondují s jejich popisem zjištěných závad.
Výslech zasahujících policistů považoval krajský soud, jak již bylo shora uvedeno, za nadbytečný,
a to nejen proto, že jednání žalobce bylo dostatečně prokázáno již podklady založenými ve
správním spise, ale i vzhledem k velkému časovému odstupu od proběhlé kontroly vozidla. Dnes
by těžko mohly výpovědi policistů více objasnit okolnosti jednání žalobce a závad na vozidle,
neboť s delším časovým odstupem by si tito policisté těžko mohli pamatovat více detailů, než
v době kontroly předmětného vozidla. Žalobce mohl své domněnky konfrontovat s policisty již
ve správním řízení, kde mohl navrhovat jejich výslech, avšak neučinil tak, k ústnímu jednání se
bez omluvy nedostavil a k věci se po celou dobu nijak nevyjádřil.
59. Policisty je třeba obecně považovat za nestranné svědky, kteří při provedení silniční kontroly
a v následném řízení vystupují jako úřední osoby, které nemají zájem na výsledku řízení. To jistě
nevylučuje situace, kdy jsou policisté na věci osobně či jinak zainteresováni, pročež je důvod
pochybovat o jejich nestrannosti. V nyní projednávané věci však žalobce neuvedl žádné důvody,
proč by byli zasahující policisté motivováni k tomu, aby zjistili a zdokumentovali závady vozidla
zcela účelově a v rozporu s realitou.
60. Podstatou právní úpravy závad na vozidle, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních
komunikacích, a pro které nesmí být vozidlo užito v tomto provozu, je zajistit bezpečnost na
silnicích. Žalobce se však snaží účelovým vyzobáváním některých slov, které byly správními
orgány užity při skutkové a právní kvalifikaci jednání žalobce, zpochybnit tyto závěry správních
orgánů s cílem vyvinit se. Smyslem řádně osvětleného vozidla (tedy v souladu s vyhláškou č.
341/2014 Sb. ) je tedy jasné a nepřehlédnutelné osvětlení vozidla. Toto požadované osvětlení však
bylo v případě žalobce pozměněno použitím předmětné zatmavovací fólie tak, že bylo osvětlení
potlačeno a barevně změněno. Neodpovídá proto záměru zákonodárce, který shora uvedenou
právní úpravou dbá o ochranu všech účastníků silničního provozu.
61. Použití speciálního přístroje pro měření barvy světla (žalobce zmínil kolorimetr) nebylo
v posuzovaném případě nutné, neboť i z fotodokumentace vyplývá, že změna zabarvení byla
zřetelná pouhým okem, tedy že svítilny předmětného vozidla vyzařují barvu odlišnou od barvy
požadované vyhláškou č. 341/2014 Sb. Jednalo se o barvu zelenomodrou (kvůli nalepené
nazelenalé fólii – dle tvrzení samotného žalobce), na rozdíl od požadované originální jasné bílé,
barevně netlumené. U zadních svítilen šlo o červeno-hnědý až černý tón. Fólie tedy měly vliv na
barvu vyzařovaného světla v rozporu s požadavky uvedenými ve vyhlášce č. 341/2014 Sb.
Žalobce sám v bodě 9 žaloby přiznává zelenou barvu fólie, která byla nalepena na předních
svítilnách. Logicky tedy bude přes tuto fólii vyzařovat jiná barva světla než původní originální
bílá. Soud je toho názoru, že takový vůz není dobře osvětlen (v rozporu s požadavky vyhlášky č.
341/2014 Sb. ) a vzniká tak ohrožení pro všechny účastníky provozu na komunikacích. Tato
nedostatečnost či odlišnost v osvětlení je skutečně vidět pouhým okem. Žalobce mohl uvedené
rozporovat již ve správním řízení, ale neučinil tak. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. 10. 2014, č. j. 2 As 64/2013 -20, soud nepovažuje v nyní projednávané
věci za příkladný, neboť v poukazované věci šlo o procentuální hodnotu propustnosti světla
u autoskel. Pokud žalobce ještě poukazoval na pasáž v uvedeném rozsudku NSS týkající se
zkreslení úsudku svědka kvůli momentálním světelným podmínkám, pak ani tato situace
neodpovídá nyní posuzovanému případu, neboť vozidlo žalobce bylo kontrolováno během dne.
Přesto bylo nevhodné osvětlení vozidla snadno rozpoznatelné. Ve zhoršených světelných
podmínkách, např. večer, by byla tato odlišnost ještě významnější.
62. Žalobce dále namítal, že úvahy co do porušení § 40 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 341/2014 Sb. se
míjí se skutečným obsahem tohoto ustanovení, neboť prvostupňový správní orgán vzal za
zjištěné, že „na výfuku chybí jeho rozšířená část – tlumič, tedy byl proveden zásah, co může
ovlivnit funkci a bezpečnost“. S uvedeným tvrzením se krajský soud nemůže ztotožnit, neboť
prvostupňový správní orgán vzal zcela v souladu s dikcí § 40 odst. 2 písm. c) cit. vyhlášky za
prokázané, že na výfukovém potrubí předmětného vozidla byla zjištěna neúplnost tohoto
výfukového potrubí (viz výrok prvostupňového správního rozhodnutí), přičemž k této neúplnosti
(která je zcela v souladu s citovaným ustanovením vyhlášky) došlo zásahem do výfukového
potrubí, kdy byl odstraněn tlumič hluku vozidla. Je obecně známé, že ve výfukovém potrubí
vozidla se nachází tlumič hluku vozidla. Z pořízené fotodokumentace a videozáznamu celého
podvozku předmětného vozidla však vyplývá, že vozidlo mělo tlumič hluku vozidla odstraněn,
resp. se ve výfukovém systému nenacházel, pročež toto výfukové potrubí nebylo úplné. Vlastní
zjištění správního orgánu tkvělo v zjištění neúplnosti výfukového potrubí. Tato vznikla právě
zásahem do potrubí, kdy byl tlumič hluku odstraněn. Na uvedeném zjištění správních orgánů
neshledává krajský soud nic závadného. Jelikož tlumič výfukového potrubí musel být v původní
výbavě vozidla, následné zjištění, že se tlumič hluku vozidla v potrubí nenachází, jasně směřovalo
k tomu, že výfukové potrubí je neúplné. Zjištění této neúplnosti výfukového potrubí vozidla, jenž
byla doložena videozáznamem a fotografií, zcela postačuje k naplnění dikce § 40 odst. 2 písm. c)
vyhlášky č. 341/2014 Sb. (dikci ustanovení lze naplnit buď netěsností, nebo neúplností potrubí
anebo zjevným zásahem do potrubí, majícím vliv na vnější hluk vozidla). Za tohoto skutkového
stavu nebylo již nutné zkoumat ovlivnění funkce výfukového potrubí nebo vliv na vnější hluk
vozidla. Z logiky věci však neexistence tlumiče hluku na výfukovém potrubí musela ovlivňovat
nejen jeho funkci, ale především hluk potrubí. To však nebylo předmětem dokazování, přičemž
plně postačovalo zjištění policistů, že výfukové potrubí předmětného vozidla bylo neúplné (byl
z něj odstraněn tlumič hluku vozidla). Úvahy správních orgánů byly úplné a nedošlo
k nepřezkoumatelnosti napadených správních rozhodnutí, pročež i odkaz žalobce na rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1277/2013 , nebyl případný.
63. K námitkám žalobce soud dále uvádí, že z výroku prvostupňového správního rozhodnutí je
zjevné, že žalobce byl uznán vinným z užití vozidla, které mělo neúplné výfukové potrubí. Tento
výrok je dostatečně jasný, přitom z odůvodnění pak vyplývá, jak k této neúplnosti došlo.
Neúplnost výfukového potrubí vozidla byla způsobena zásahem do něj tím, že z něj byl
odstraněn tlumič hluku vozidla (zjevně patrné z fotodokumentace a videozáznamu pořízeného
Policií ČR při kontrole vozidla). K neúplnosti výfukového systému v daném případě nemohlo
dojít bez nějakého zásahu, proto provedení „zásahu do potrubí“ správní orgány zmínily. Nebylo
však nutné šetřit, kdo takový zásah provedl, pro porušení cit. vyhlášky plně postačovalo zjištění
o neúplnosti potrubí, jak bylo výše uvedeno. Vozidlo bylo autorizovaným výrobcem schváleno
pro provoz na pozemních komunikacích a muselo nutně mít veškerou povinnou výbavu.
Konečně ani žalobce jakkoliv nezpochybňoval zjištění Policie ČR, že se tlumič hluku na
výfukovém potrubí vozidla v době jeho kontroly nenachází.
1. Žalobce se dále pustil v bodě 26 žaloby do rozboru výroku prvostupňového správního
rozhodnutí, a to do té části, kde bylo uvedeno, že „Při kontrole bylo zjištěno, že na vozidle byly
z nedbalosti provedeny neoprávněné technické úpravy, čímž se stalo technicky nezpůsobilé
k provozu na pozemních komunikacích.“ Žalobce z toho dovozoval, že pokud správní orgán
vzal za zjištěné, že vozidlo užité žalobcem bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních
komunikacích, pak šlo o případy uvedené v § 37 zákona č. 56/2001 Sb. , když jediným možným
důvodem byl důvod uvedený v § 37 písm. a) cit. zák., podle něhož takto technicky nezpůsobilé
vozidlo pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na
pozemních komunikacích. K tomu však soud uvádí, že takový případ v nyní posuzované věci
nebyl řešen (ku prospěchu žalobce). Žalobce zcela zbytečně konstruuje ve svůj neprospěch zcela
jinou skutkovou podstatu přestupku. Zcela zbytečně se žalobce podivoval nad tím, proč nebyl
stíhán za daleko přísnější přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona, když
jeho vozidlo podle jeho názoru bezprostředně ohrožovalo bezpečnost na pozemních
komunikacích, a proč byl stíhán pouze za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona
ve spojení s porušením § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona. Takto přísně správní orgány jednání
žalobce nekvalifikovaly, a to v souladu s právními předpisy a jejich výkladem, protože uvedené
ustanovení dopadá na jiné případy. V této souvislosti lze poukázat např. na závěr odůvodnění
napadeného rozhodnutí žalovaného, v němž bylo mj. uvedeno, že nebylo také zjištěno, že by
obviněný (žalobce) svým jednáním někoho „bezprostředně“ ohrozil.
2. Závady na vozidle uvedené v § 40 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 341/2014 Sb. , mohou ohrozit
bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, avšak nejde o „bezprostřední ohrožení“
bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, které vyplývá z žalobcem poukazované právní
kvalifikace dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona. Ta nebyla zcela po právu
v posuzované věci aplikována. Podle posledně citovaného ustanovení totiž hrozí řidičům
v případě naplnění této skutkové podstaty pokuta od 5.000 Kč až do 10.000 Kč, včetně uložení
zákazu činnosti od 6 měsíců až na 1 rok (nezpůsobilost vozidla k provozu na pozemních
komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje účastníky provozu). Avšak
takové bezprostřední ohrožení, které má na mysli posledně citované ustanovení, v posuzovaném
případě nehrozilo, resp. nebylo zjištěno, proto uvedené jednání žalobce takto nebylo posouzeno.
Jednání žalobce bylo kvalifikováno podle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, podle něhož
žalobci hrozila pouze pokuta od 1.500 až do 2.500 Kč [jiným jednáním, než pod písm. a) až j)
nesplní či poruší povinnosti řidiče]. Z uvedeného je jasně patrno, že na základě správných
skutkových zjištění bylo hodnoceno jednání žalobce podle mírnější právní kvalifikace (pro
žalobce příznivější), a to zcela správně a v souladu se skutkovými zjištěními.
3. Je-li vozidlo špatně osvětleno, resp. v rozporu s vyhláškou č. 341/2014 Sb. , není logicky
technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, přičemž tyto závady podle vyhlášky
č. 341/2014 Sb. vždy ohrožují bezpečnost tohoto provozu a takové vozidlo v tomto provozu na
pozemních komunikacích nesmí být užito. Z právní úpravy provedené v § 40 odst. 1 a 2 vyhlášky
č. 341/2014 Sb. vyplývá, že vedle zde citovaných závad mohou existovat i další závady, které
mohou ohrožovat bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Podle § 40 odst. 3 cit.
vyhlášky pak platí, že jsou-li na vozidle závady související s brzdovým systémem, jedná se vždy
o závadu, která bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích
(o takovou situaci se však v nyní posuzované věci nejednalo, v tom spočívá uvedený rozdíl).
V posuzované věci šlo o závady spočívající v osvětlení vozidla a na výfukovém potrubí, pročež
šlo o závady, které podle § 40 odst. 1 vyhlášky č. 341/2014 Sb. ohrožují bezpečnost provozu na
pozemních komunikacích, avšak nezpůsobují bezprostřední ohrožení bezpečnosti provozu na
pozemních komunikacích, jak je to uvedeno např. v § 40 odst. 3 cit. vyhlášky. V této souvislosti
se nelze ztotožnit s názorem žalobce, že mohou existovat i takové technické podmínky vozidla,
které neohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 40 odst. 1
vyhlášky č. 341/2014 Sb. Pokud vozidlo nesplňuje technické podmínky stanovené zvláštním
právním předpisem, tak v podstatě vždy ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních
komunikacích, jinak by tyto situace a závady právní předpisy neupravovaly. Zákonodárce by
neupravoval technické podmínky vozidla, které může být užito v zájmu bezpečnosti provozu na
pozemních komunikacích, jako „nezbytnou“ povinnost řidiče. Řidič má povinnost znát technický
stav vozidla a užít v provozu na pozemních komunikacích pouze takové vozidlo, které splňuje
technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem a nemá závady, které ohrožují
bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Pokud by pak žalobce měl na mysli zcela jiné
odlišnosti či vady na vozidle, které nebyly předmětem projednávání této věci, pak by šlo o zcela
akademickou debatu, k níž soudní řízení neslouží. Nebylo třeba se dále zabývat ani právní
kvalifikací dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona, na kterou poukazoval žalobce,
a která zcela po právu nebyla v dané věci použita, neboť nebylo zjištěno bezprostřední ohrožení
bezpečnosti provozu. Z tohoto důvodu nebyly správní rozhodnutí zatíženy nepřezkoumatelností,
když v žádném případě z použitých právních závěrů nevyplývaly jakékoliv indicie o jiné možné
právní kvalifikaci jednání žalobce. Nešlo o jakýkoliv projev libovůle, a to i v tom případě, že
správní orgán poukázal na to, že zejména osvětlení vozidla je jedním z hlavních technických
zabezpečení pro zajištění maximální vzájemné viditelnosti, a tedy zajištění bezpečnosti účastníků
silničního provozu. Lze však důvodně považovat závadu v osvětlení za závažnou, která ohrožuje
bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, v posuzované věci však nikoliv bezprostředně
ohrožujících tento provoz.
4. Žalobce dále vytkl správní orgánům, že nedostály zákonným požadavkům, nezjistí-li v jaké
konkrétní míře nedbalosti měl žalobce přestupek spáchat, pročež napadené rozhodnutí bylo
nepřezkoumatelné.
5. Námitce nerozlišování vědomé či nevědomé nedbalosti nemůže krajský soud přisvědčit. Podle
§ 3 zákona o přestupcích postačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti. Dle § 4
odst. 1 zákona o přestupcích je rozlišována nedbalost vědomá a nevědomá. Z výše uvedeného
vyplývá, že zákon o přestupcích vyžaduje k odpovědnosti za přestupek pouze nedbalostní
zavinění, nikoliv však další upřesňování této nedbalosti. Neuvedení konkrétní formy nedbalosti
soud nepovažuje za pochybení, neboť není obligatorní náležitostí rozhodnutí, přičemž takový
závěr je i v souladu s judikaturou NSS.
6. Žalobce v kontrastu s výše uvedenou námitkou v bodě 41 žaloby dokonce uvedl, že je pravdou,
že správní orgán (prvostupňový správní orgán) v odůvodnění uvedl, že „obviněný nevěděl, že
svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ale vzhledem k okolnostem a svým
osobním poměrům to vědět měl a mohl.“ Tímto žalobce přiznal, že se z odůvodnění
prvostupňového správního rozhodnutí jednoznačně dozvěděl o zjištěních správního orgánu, a to,
že žalobce vinil ze zavinění přestupků ve formě nevědomé nedbalosti, když text zcela odpovídá
dikci uvedené v § 4 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Mimo poukazu na toto přiznání
žalobce dále krajský soud uvádí, že z odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí také
vyplývá to, že prvostupňový správní orgán vysvětloval rozdíly mezi vědomou a nevědomou
nedbalostí přímo použitím dikce uvedené k těmto nedbalostem v § 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona
o přestupcích, přičemž pro případ žalobce následně zopakoval dikci uvedenou v § 4 odst. 1 písm.
b) zákona o přestupcích, která právě odpovídá nedbalosti nevědomé. Žalobci tedy muselo být
zcela zřejmé, jak byla subjektivní stránka přestupku v jeho věci posouzena. Prvostupňový správní
orgán tedy dostál zákonnému požadavku na vypořádání „zavinění“ tak, že šlo o zavinění
z nedbalosti, přičemž nad rámec zákonných požadavků i upřesnil, že šlo o nedbalost nevědomou.
Odůvodnění rozhodnutí bylo v tomto směru zcela srozumitelné, nikoliv nepřezkoumatelné, jak
se snažil žalobce dovodit.
7. Žalobce dále namítal nedostatečnost úvah správního orgánu o zavinění v souvislosti s užitím
motorového vozidla se závadou na výfukovém potrubí. Podle žalobce údajně správní orgán
vycházel z toho, že žalobce věděl o tom, že na výfukovém potrubí chybí tlumič, resp. že právě
žalobce tlumič odstranil. Podle žalobce však nic takového nebylo v řízení prokázáno, a dokonce
ani zjišťováno. Z tohoto žalobce konstruoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť správní
orgán podle něj opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované. Uvedeným
konstrukcím však krajský soud nemohl přisvědčit.
8. Z obsahu odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí vyplývá, že správní orgán celé
jednání žalobce posoudil jako zavinění z nedbalosti nevědomé podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona
o přestupcích. Dokonce v souladu s dikcí uvedeného ustanovení slovně vypsal, že obviněný
nevěděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ale vzhledem k okolnostem
a svým osobním poměrům to vědět měl a mohl. Dále uvedl, že se stačilo pouze řádně seznámit
s podmínkami a možnostmi technických úprav vozidla tak, aby byly splněny jeho technické
podmínky k provozování na pozemních komunikacích. Tato doslovně uvedená argumentace
správního orgánu v prvostupňovém správním rozhodnutí se zcela míjí s tvrzením žalobce
v žalobě. Z rozhodnutí nevyplývá, zda žalobce skutečně věděl o tom, že na výfukovém potrubí
chybí tlumič, avšak vzhledem k tomu, že je zletilý, svéprávný a je držitelem řidičského oprávnění
(tj. složil řidičské zkoušky i ze znalosti právních předpisů souvisejících s řízením motorového
vozidla na pozemních komunikacích), takovou skutečnost měl vědět, resp. měl si před užitím
vozidla ověřit jeho technický stav a současně platilo, že tuto skutečnost vědět mohl, neboť žádné
okolnosti mu v tom nebránily. Rozhodně však v řízení nebylo zjišťováno, že právě žalobce
tlumič z výfukového potrubí odstranil, a toto nebylo ani prokazováno, neboť to nebylo
předmětem řízení. Současně však platí, že žalobce nikdy neúplnost výfukového potrubí
a chybějící tlumič nerozporoval.
9. Pokud jde o zdůvodnění subjektivní stránky přestupku, pak krajský soud toto považuje za
dostačující. Splněna byla současně i obligatorní náležitost rozhodnutí o přestupku, neboť byla
řádně uvedena forma zavinění. Neuvedení konkrétní formy nedbalostního zavinění ve výroku
prvostupňového správního rozhodnutí nepředstavuje nezákonnost rozhodnutí, neboť rozlišování
mezi nedbalostí vědomou či nevědomou není obligatorní náležitostí rozhodnutí o přestupku, jak
ostatně uvedl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 22. 2. 2017, č. j. 6 As 303/2016 -37.
10. Žalobce dále rozporoval nesrozumitelnost výroku prvostupňového správního rozhodnutí.
Přestože obsahuje právní kvalifikaci jednotlivých nesplněných technických podmínek vozidla,
není z něj podle žalobce zřejmé, který nedostatek technického stavu vozidla porušuje které právní
ustanovení, protože správní orgán nejprve učinil výčet technických závad (závada v osvětlení
vpředu a vzadu a neúplnost výfukového potrubí vozidla) a následně provedl výčet právních
ustanovení, které měl žalobce užitím tohoto vozidla porušit [§ 5 odst. 1 písm. a) silničního
zákona, § 40 odst. 2 písm. a) bod 4 a § 40 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 341/2014 Sb. ].
11. Krajský soud nemůže přisvědčit shora uvedené žalobní námitce, neboť má i vzhledem k tomu, že
žalobce je právní laik, za to, že celý výrok prvostupňového rozhodnutí o přestupku je řádně
systematizován a je přehledný a srozumitelný, přičemž jsou v něm řádně uvedena veškerá
aplikovaná ustanovení právních předpisů. S ohledem na argumentaci žalobce má krajský soud za
to, že tímto zákon rozhodně porušen nebyl, přičemž postupem prvostupňového správního
orgánu se výrok nestal nepřehledným a ani nepřezkoumatelným. Všemi technickými závadami na
užitém vozidle žalobce porušil stejné ust. § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, které mu ukládá
kromě povinností uvedených v § 4 silničního zákona také povinnost užít vozidlo splňující
technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Posledně citované ustanovení je
uvedeno ihned za skutkovou větou výroku a za ním následují 2 odkazy na ustanovení vyhlášky č.
341/2014 Sb. , které specifikují technické závady vozidla v pořadí, jak jsou uvedeny v citované
vyhlášce a jak byly rovněž specifikovány ve skutkové větě tohoto výroku. Obě technické závady
vozidla na osvětlení a na výfukovém potrubí tedy nelze zaměnit. Jak již bylo shora uvedeno, je
také zcela zřejmá právní kvalifikace jednání žalobce, jak v případě závady v osvětlení, tak
i v případě neúplnosti výfukového potrubí. Výrok je tedy zcela zákonný, jasný, určitý
a srozumitelný.
12. Pokud žalobce odkazoval na právní závěry vyslovené Krajským soudem v Ústí nad Labem,
pobočka Liberec ze dne 9. 4. 2015, č. j. 60 A 10/2014 -33, které měly spočívat v tom, že sběrná
skutková podstata v § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona odkazující na § 5 odst. 1 písm. a)
cit. zák. obsahuje pouze obecně formulovanou povinnost řidiče užít vozidlo splňující technické
podmínky, pročež součástí právní kvalifikace skutku musí být také uvedení ustanovení zvláštního
právního předpisu, jenž technické podmínky stanoví, pak krajský soud v nyní přezkoumávané
věci konstatuje, že i tato podmínka byla splněna. V nyní posuzované věci správní orgány
neaplikovaly pouze § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona,
avšak v této souvislosti také upřesnily konkrétní závady na vozidle pomocí naplnění dikce
zvláštního právního předpisu s porušením konkrétních technických podmínek, a to odkazy na
§ 40 odst. 1 a 2 písm. a) bod 4 a písm. c) vyhlášky č. 341/2014 Sb. Z výroku správního
rozhodnutí jasně vyplývá, jakým jednáním bylo porušeno konkrétní ustanovení právních
předpisů, včetně konkretizace technických závad na vozidle, které bylo užito v provozu na
pozemních komunikacích [v rámci sběrné skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1
písm. k) silničního zákona].
13. Žalobce v replice v reakci na argumentaci žalovaného v písemném vyjádření uvedl, že nebyl ve
správním řízení povinen se nijak hájit a nelze mu to klást k tíži. V tomto směru žalobce odkazoval
také na rozhodnutí NSS ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 As 217/2015 -47. V této souvislosti se nelze
ztotožnit s právním názorem žalovaného, jenž argumentoval tím, že žalobce své námitky poprvé
uplatnil až v žalobě, pročež k nim nelze přihlížet, neboť soudní řízení nemá nahrazovat řízení
před správními orgány. Krajský soud nezpochybňuje, že o možnosti uplatnění některých námitek
musel žalobce vědět již v průběhu správního řízení, pročež jejich uplatnění až v rámci podání
správní žaloby může svědčit o jejich účelovosti či nevěrohodnosti. Dle ustálené judikatury se
v přestupkovém řízení však zásada koncentrace neuplatňuje a je zcela na obviněném z přestupku,
jakou zvolí v řízení procesní strategii (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2014,
č. j. 5 As 126/2011 -68). Obdobný závěr ve vztahu k uplatněným novým námitkám vyplývá
rovněž z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017, č. j. 10 As 24/2015 -71, v němž byl
vysloven právní názor, že: „Žalobní tvrzení či důkazní návrhy krajský soud nemůže odmítnout jako
opožděné nebo účelové jen proto, že je obviněný z přestupku neuplatnil, ač tak dle § 73 odst. 2 zákona o
přestupcích učinit mohl, v řízení před správními orgány. Krajský soud však na základě skutkového a právního
stavu věci, který je dle § 75 odst. 2 s.ř.s. povinen v mezích žalobních bodů přezkoumat, může tato žalobní tvrzení
shledat irelevantními nebo nevěrohodnými, a důkazní návrhy k jejich prokázání odmítnout jako nadbytečné (§ 52
odst. 1 s.ř.s. ). Tyto své závěry musí krajský soud náležitě odůvodnit.“
14. Jako novum žalobce v replice uplatnil argumentaci, v souvislosti s přesvědčením o své nevině, že
např. nevěděl, že mu upadl výfuk, avšak současně měl za to, že výfuk nedělal nepřiměřený hluk.
K tomu soud uvádí, že soud se přestupkem i samotným zaviněním ve vztahu k neúplnosti
výfukového sytému zabýval detailně ve výkladu shora, a proto na výše uvedený výklad blíže
odkazuje. Navíc teorie o náhodně upadeném výfuku se nově objevila až v replice žalobce ze dne
3. 10. 2016, což bylo učiněno až po dvouměsíční lhůtě k podání správní žaloby, v níž měly být
žalobní body precizovány (§ 72 odst. 1 s.ř.s. ). Přitom rozšiřovat žalobu o další žalobní body lze
jen ve lhůtě pro podání žaloby (§ 71 odst. 2 s.ř.s. ). Samotná žaloba byla podána v poslední den
lhůty, tedy dne 15. 3. 2016 a její případné rozšiřování o další žalobní body po této lhůtě, např.
v replice ze dne 3. 10. 2016 je opožděné, a proto nepřípustné.
15. K důkazu, jenž žalobce k replice připojil jako screenshot produktu fólie prodávané na e-shopu,
kde fólie zakoupil, soud nejprve odkazuje na výklad provedený shora k provedenému dokazování
a závěrům učiněným ohledně navrhovaných důkazů. K uvedenému listinnému důkazu (výtisku
z e-shopu) krajský soud uvádí, že z něj nelze dovozovat takové závěry, jak by si přál žalobce. Je
zde pouze uvedeno, že jde o holografickou transparentní fólii na světla – chameleon o rozměru
30 cm x 1m za cenu 250 Kč včetně DPH s tím, že jde o samolepící 3D fólii na ochranu světel,
přičemž fólie je navíc opatřena krycí fólií proti poškrábání při instalaci. Z uvedeného však nelze
dovodit, že jde o fólii, která nijak neovlivní vyzařované světlomety, jak se snaží dovodit žalobce
v replice. Toto nijak nemůže vyvrátit závěry správního orgánu na podkladě zjištění policistů při
kontrole vozidla, přičemž tato zjištění jsou zcela markantní z pořízené fotodokumentace, která je
součástí správního spisu. Pro policisty byla rozdílnost v zabarvení osvětlení předmětného vozidla
na první pohled seznatelná. Žalobce sice dále argumentoval důvěrou v popis tohoto produktu, že
jde o fólii plně transparentní, a proto plně použitelnou v provozu na pozemních komunikacích.
Takové závěry však nelze seznat z předkládané listin y. Tyto závěry současně vyvrací žalovaný,
který při jednání předložil rovněž výtisky obdobných produktů z e-shopu (viz výklad výše),
z nichž jednoznačně vyplývá, že pomocí těchto transparentních fólií lze měnit zabarvení
světlometů a dále i to, že fólie není schválena pro provoz na pozemních komunikacích. Lze se tak
důvodně domnívat, že uvedené se týká i fólie, která byla použita na osvětlení kontrolovaného
vozidla. Žalobce zjevně nepředložil kompletní popis svého produktu na e-shopu. Správnost
popisu tohoto produktu, transparentnost fólie a povolení k užívání tohoto produktu v provozu
na pozemních komunikacích nebyla prokázána.
16. Úkony policistů, jakož i nevědomou nedbalostí se krajský soud zabýval již ve výkladu výše
(v rámci vypořádávání jednotlivých žalobních bodů), pročež těmto bodům se již znovu na
podkladě repliky nevěnoval. Pro bližší vysvětlení odkazuje na výklad výše. Přesto však k otázce
zavinění krajský soud ještě doplňuje (v souvislosti s tvrzením, že změna barvy osvětlení byla
natolik nepatrná, že si ji žalobce nemohl povšimnout), že na vozidle, které je schválené z výroby
originálním výrobcem, je logicky nevhodné cokoliv upravovat či odstraňovat (lepit na světlomety
tlumící fólie či odstraňovat z výfuku tlumiče hluku). Pokud tedy žalobce chtěl něco měnit či
upravovat na vozidle, měl si osvěžit aktuální právní předpisy a zjistit v jakém rozsahu a za jakých
podmínek je toto vůbec možné realizovat. Neznalost právních předpisů neomlouvá. Žalobce je
dospělý a svéprávný člověk, navíc je držitelem řidičského oprávnění, tedy složil řidičské zkoušky,
a proto musí vědět, jakými právními předpisy je provoz na pozemních komunikacích regulován.
17. Zcela nově žalobce namítal ve své replice ze dne 3. 10. 2016 (tedy opožděně, po uplynutí
dvouměsíční lhůty k podání žaloby), že se správní orgán nezabýval každým přestupkem zvlášť,
tedy zvlášť neúplností výfukového systému a zvlášť změnou zabarvení světel, a nesprávně tak
posoudil věc jako jeden přestupek. Přitom dle žalobce šlo o souběh jednočinný, nestejnorodý
a nikoliv o jeden přestupek.
18. Krajský soud se částečně ztotožňuje s názorem žalobce, že v případě porušení dvou povinností
řidiče došlo v jednočinném souběhu ke spáchání dvou přestupků, byť v podobě naplnění stejné,
tzv. zbytkové skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona. Toto
pochybení správních orgánů však bylo žalobci ku prospěchu z hlediska výše přísnosti sankce,
neboť nebyla v tomto důsledku při výměře sankce uplatněna zásada absorpce ve smyslu dnes již
neplatného ust. § 12 odst. 2 zákona o přestupcích. Absorpční princip představuje uložení pokuty
dle přísněji postižitelného přestupku, přičemž druhý spáchaný přestupek je okolností přitěžující,
k níž je třeba vždy přihlédnout při ukládání výše pokuty. K uvedenému je vhodné doplnit, že
prvostupňový správní orgán žalobci uložil pokutu na samotné spodní hranici zákonem stanovené
sazby, přestože v rámci svých úvah jednoznačně reflektoval skutečnost, že svým jednáním porušil
hned několik povinností řidiče, které vyplývají ze silničního zákona a vyhlášky č. 341/2014 Sb.
19. Není pravdou, že se správní orgán ve svých úvahách vyslovoval paušálně, např. v otázce zavinění.
K tomu soud příkladmo odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn.
IV. ÚS 3902/11 , v němž se tento soud vyjadřoval k souhrnným zjištěním. Z tohoto nálezu
vyplývá, že lze rozlišovat mezi důkazy, které stojí samostatně a je třeba je samostatně posuzovat,
a mezi konkrétně vymezenými skupinami důkazů, u kterých lze provést společné hodnocení,
neboť to umožnuje jejich charakter a kontext. Žalobce sice neupřesnil, v jakém rozsahu údajnou
paušálnost úvah správního orgánu namítá, avšak obecně lze k tomu uvést, že v nyní posuzované
věci byla posuzována určitá skupina důkazů, která byla spojena jediným místem, jediným
časovým okamžikem a obdobným jednáním obviněného. Je proto třeba je vykládat v jejich
společném kontextu. Obdobné zákonné povinnosti, jež byly žalobcem coby řidičem v daném
případě ve stejném místě a čase porušeny, bylo rovněž možno z hlediska zavinění vykládat ve
společném kontextu. Soud v postupu prvostupňového správního orgánu neshledal žádné
pochybení, které by mělo zakládat nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí a jímž by měl být
žalobce zkrácen na svých právech.
20. Odkaz v replice na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2015, č. j. 41 A 58/2014 -31,
nebyl v dané věci přiléhavý (nejednalo se o jednočinný souběh).
21. Soud závěrem uvádí, že napadené rozhodnutí žalovaného i prvostupňové správní rozhodnutí
vychází ze spolehlivě a přesně zjištěného stavu věci, k vydání rozhodnutí byly shromážděny
dostatečné podklady, zjištěný skutkový stav byl správně právně posouzen a v řízení před
správním orgánem nedošlo k porušení práv žalobce. Žalobce nebyl rozhodnutím žalovaného
zkrácen na svých právech, obě správní rozhodnutí jsou řádně odůvodněna v souladu s § 68 odst.
3 správního řádu .
VII. Závěr a náklady řízení
22. Soud tedy shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné
vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78
odst. 7 s.ř.s.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s.ř.s. , podle něhož nestanoví-li
tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení
před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve
věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku
řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné
administrativní činnosti nevznikly.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být
stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který
za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno 6. prosince 2018
JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D., v. r.
samosoudkyně
Za správnost vyhotovení:
B. Z.