Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 16/2016 - 45

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Mrázovou, Ph.D. v právní věci

žalobce: A. V.,

bytem …………….

zastoupený advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem,

sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4

proti

žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje,

sídlem Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 1. 2016, č. j. JMK 2101/2016, sp. zn. S-JMK

149815/2015/ODOS/St,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

I. Vymezení věci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení shora specifikovaného rozhodnutí žalovaného,

jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu

Židlochovice, odbor dopravy, ze dne 15. 10. 2015, č. j. OD/11462/2015-11 (dále též

„prvostupňové rozhodnutí“).

2. Prvostupňovým správním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle

, o provozu na pozemních komunikacích

a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „silniční zákon“), za který

mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a současně povinnost uhradit náklady řízení ve výši

1.000 Kč.

3. Přestupku se měl žalobce dopustit tím, že dne 29. 5. 2015 v 16:15 hod. řídil vozidlo tov. zn. S. I.,

RZ: ………., na silnici …… v obci V., kde byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR,

přičemž bylo zjištěno, že na vozidle byly z nedbalosti provedeny neoprávněné technické úpravy,

čímž se stalo vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Na vozidle

byl proveden neschválený zásah do osvětlení vozidla, kdy svítilny svítící vpředu nepřerušovaným

světlem byly zatmaveny a upraveny na svícení jiné než bílé originální barvy, v zadní části byly

svítilny taktéž zatmaveny a upraveny na svícení jiné než červené barvy. Na výfukovém potrubí

vozidla byla zjištěna jeho neúplnost, kdy zásahem do tohoto potrubí byl odstraněn tlumič hluku

vozidla. Uvedeným jednáním žalobce porušil § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, ve spojení s §

40 odst. 2 písm. a) bod 4 a , o schvalování

technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel, ve znění platném pro

projednávanou věc (dále jen „ “).

II. Shrnutí žalobní argumentace

4. Ve včas podané žalobě žalobce namítal, že ,

má na mysli závadu na osvětlení jen v situaci, že bude dodatečně namontována svítilna svítící

dopředu nebo dozadu, která bude nadále svítit jinou barvou než barvou bílou, resp. dozadu

barvou červenou. Proto žalobce nemůže souhlasit s názorem správního orgánu v tom, že

závadou podle citovaného ustanovení je i situace, kdy svítilny (u žalobce přední světlomety

a zadní skupina světel) budou zatmaveny. V takovém případě totiž dochází ke snížení svítivosti,

ale nedochází ke změně barvy světla, což má vyplývat z definice posledně citovaného ustanovení

vyhlášky. Žalobci přitom bylo kladeno za vinu, že měl užít vozidlo se zatmavenými světly. Podle

posledně citovaného ustanovení vyhlášky může být závadou pouze změna barvy světla a nikoliv

zatmavení světel. Správní orgán sice dále ve shodě s právním předpisem uvedl, že přední

světlomety byly „upraveny na svícení jiné než bílé originální barvy“ a dále, že u zadních světel

bylo provedeno „zatmavení do černé barvy, což mělo vliv na intenzitu svícení a taktéž barvu“,

k tomu však žalobce dále uvedl několik námitek. Předně, že zatmavení zadních světel do černé

barvy nemohlo mít vliv na barvu vyzařovaného světla, resp. účastníky silničního provozu toto

nemohlo být zaznamenáno, neboť lidské oko není schopné vnímat černé světlo. Zatmavení

zadních světel tedy nemohlo mít vliv na barvu vyzařovaného světla, nýbrž pouze na jeho

intenzitu. Přitom snížená intenzita svítivosti není závadou ve smyslu § 40 odst. 2 písm. a) bod 4

cit. vyhlášky.

5. K úpravě předních světlometů žalobce namítal, že na nich měl nalepenu transparentní fólii na

světla typu „chameleon“, která chrání světla před vnějšími vlivy a kamínky. Je pravdou, že fólie

má vliv na zabarvení světlometů, nemění však barvu světla, neboť je plně propustná. Proto

žalobce navrhl provést důkaz znaleckým posudkem, zda daná fólie mění barvu vyzařovaného

světla světlomety.

6. Z fotografií nemůže být dovozováno, zda fólie nalepená na světlometech má za následek měnit

barvu vyzařovaného světla. Z fotografií lze pouze seznat, že na světlometech byla nalepena

zatmavovací fólie.

3

7. V tomto směru by bylo na místě např. vyslechnout zasahující policisty, aby uvedli, zda došlo ke

změně barvy vyzařovaného světla. Zjištění z fotografií je neprůkazné. Jde o fyzikální veličinu

(světlo o různých vlnových délkách), kterou je nutné exaktně zjišťovat. K tomu žalobce odkázal

na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 10. 2014, č. j. -20, který se týkal

měření propustnosti světla autoskel speciálním přístrojem.

8. Barvu světla lze zjistit pomocí speciálního přístroje – měřiče barvy světla, tzv. kolorimetru.

Použitím tohoto zařízení by bylo postaveno najisto, jaká je barva světla vyzařovaná světlomety,

na kterých měl žalobce nalepenu fólii. Z fotografií nelze zjistit, zda fólie měla vliv na barvu světla.

Proto nebylo bez důvodných pochybností zjištěno, zda žalobce užil vozidlo, na kterém byly

závady ve smyslu § 40 odst. 2 písm. a) bod 4 cit. vyhlášky. Subjektivní názor policistů, který

následně vtělili do úředního záznamu a dalších dokumentů, nic neprokazuje.

9. Žalobce dále namítal, že úvahy správního orgánu, co do naplnění závad na vozidle ve smyslu § 40

odst. 2 písm. c) se míjí se skutečným obsahem tohoto ustanovení.

Správní orgán totiž vzal za zjištěné, že „na výfuku chybí jeho rozšířená část – tlumič, tedy byl

proveden zásah do výfukového systému, což může ovlivnit jeho funkci a bezpečnost.“ Přitom

závadou ohrožující bezpečnost ve smyslu citovaného ustanovení vyhlášky je netěsnost nebo

neúplnost výfukového potrubí nebo zjevný zásah do něj mající vliv na vnější hluk vozidla.

Správní orgán tedy zjevně vyhodnotil chybějící tlumič jako zásah do výfukového systému, když

uvedl, že tam chybí tlumič. Následně však uvedl, pouze to, že takový zásah může ovlivnit funkci

výfukového potrubí a bezpečnost. Nijak ale nehodnotil, zda zásah do výfukového potrubí měl

vliv na vnější hluk vozidla, ač zjevně posoudil absenci tlumiče jako zásah do tohoto potrubí. Jeho

úvahy tak nejsou úplné. Měl se totiž zabývat právě tím, zda zásah do výfukového potrubí

spočívající v odstranění tlumiče, má vliv na vnější hluk vozidla, jakož i tím, zda jde o zásah

zjevný. V této části je tak prvostupňové rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn.

.

10. Z výroku pak není patrné, zda žalobce byl uznán vinným z užití vozidla, které mělo neúplné

výfukové potrubí, nebo z užití vozidla, do jehož potrubí bylo zasaženo (prvostupňový správní

orgán uvedl „Na výfukovém potrubí vozidla byla zjištěna jeho neúplnost, kdy zásahem do tohoto

potrubí byl odstraněn tlumič hluku vozidla“). Pokud by soud uvážil, že tento výrok je dostatečně

jasný a vyplývá z něj, že správní orgán měl za to, že žalobce užil vozidlo s neúplným výfukovým

potrubím, žalobce k tomu namítl, že takový výrok o vině nemá podklad v odůvodnění, neboť

úvahy správního orgánu se týkaly zásahu do potrubí a nikoliv jeho neúplnosti.

11. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí bylo uvedeno, že „na vozidle byly z nedbalosti provedeny

neoprávněné technické úpravy, čímž se stalo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních

komunikacích“. Je tedy zjevné, že správní orgán vzal za zjištěné, že vozidlo užité žalobcem bylo

technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Přitom vozidlo je technicky

nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích v případech uvedených v § 37 zákona č.

Podle cit. zák. je jediným myslitelným důvodem technické

nezpůsobilosti situace, kdy by silniční vozidlo pro závady v technickém stavu bezprostředně

ohrožovalo bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Je tedy zjevné, že správní orgán ve

výroku konstatoval, že vozidlo užité žalobcem bezprostředně ohrožovalo bezpečnost provozu na

pozemních komunikacích, avšak neodůvodněně stíhal žalobce pouze za přestupek dle § 125c

odst. 1 písm. k) ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona a nikoliv pro přestupek dle

§ 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona, ač to bylo nasnadě.

12. Žalobce tedy namítal, že ačkoliv správní orgán zjištěné technické závady na vozidle kvalifikoval

jako závady ve smyslu a písm. c) , tedy jako

závady ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (ve smyslu § 40 odst. 1 cit.

vyhlášky), posoudil jednání žalobce pouze jako porušení § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, ač

takové jednání měl posoudit jako přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního

zákona.

13. Z citované vyhlášky podle žalobce totiž vyplývá, že předmětné závady jsou závadami, které

ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, pročež takové vozidlo nesmí být

užito v provozu na pozemních komunikacích. Vedle toho existují i jiné technické podmínky,

které bezpečnost provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 40 odst. 1 cit. vyhlášky

neohrožují. Proto podle žalobce mají být podle § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 5 odst. 1

písm. a) silničního zákona řešeny pouze případy, kdy je užito motorové vozidlo nesplňující

technické podmínky, avšak nemající závady ve smyslu § 40 odst. 1 cit. vyhlášky. Naopak případy

vozidel se závadami podle § 40 odst. 1 cit. vyhlášky mají být řešeny jako přestupky podle § 125c

odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona. Názor žalobce vychází z vůle zákonodárce, který

v § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona uvedl, že přestupku se dopustí ten, kdo řídí

vozidlo, které je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích tak závažným

způsobem, že bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích.

14. Je-li tedy zjištěno, že bylo užito vozidlo, na kterém jsou závady ve smyslu § 40 odst. 1 cit.

vyhlášky, pročež vozidlo bez dalšího ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích,

je na místě zabývat se tím, zda vozidlo kvůli těmto závadám ohrožuje bezpečnost provozu

bezprostředně, tedy jak předpokládá § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona. Správní

orgán se však touto problematikou nezabýval, pročež rozhodnutí zatížil nepřezkoumatelností.

Přitom z právních závěrů vyplývaly indicie pro jinou právní kvalifikaci jednání žalobce. Pokud se

správní orgán rozhodne pro jednu z možných právních kvalifikací, aniž zdůvodní, proč tak učinil,

jde o projev libovůle. Není přitom rozhodné, že zvolenou právní kvalifikací podle § 125c odst. 1

písm. k) silničního zákona byla snížena hrozící sankce.

15. Správní orgán zřejmě považoval závady v osvětlení za závady bezprostředně ohrožující provoz na

pozemních komunikacích, když současně poukázal na to, že osvětlení je jednou z hlavních

technických zabezpečení pro zajištění maximální vzájemné viditelnosti, a tedy i k zajištění

bezpečnosti účastníků silničního provozu. Lze předpokládat, že správní orgán tedy údajnou

závadu v osvětlení považoval za natolik závažnou, že bezprostředně ohrožovala provoz na

pozemních komunikacích.

16. Ačkoliv zákon o přestupcích rozlišuje nedbalost vědomou a nevědomou, správní orgán toto

rozlišování nereflektoval, pročež nedostál požadavkům uvedeným v ,

, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť nezjistil stav věci v potřebném

rozsahu. Z tohoto důvodu je prvostupňové rozhodnutí rovněž nepřezkoumatelné.

17. Žalobce následně připustil, že prvostupňový správní orgán v odůvodnění uvedl v podstatě opis

dikce , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů

(dále jen „zákon o přestupcích“), jenž normuje nedbalost nevědomou. K tomu žalobce podotýká,

že odůvodnění rozhodnutí musí být srozumitelné pro adresáta povinností, přičemž žalobce není

osobou s právním vzděláním. Není mu proto zřejmé, že pokud vzal správní orgán za zjištěné, že

„nevěděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ale vzhledem k okolnostem

a svým osobním poměrům to vědět měl a mohl“, že jej uznal vinným z přestupků ve formě

nevědomé nedbalosti. Proto je odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nepřezkoumatelné

z důvodu nesrozumitelnosti, když by mělo být odůvodnění rozhodnutí psáno jazykem, kterému

5

rozumí osoba bez právního vzdělání, popř. by měly být užívány zákonné pojmy, jejichž význam

je v obecném povědomí.

18. Žalobce dále označil za nedostatečné úvahy správního orgánu o zavinění žalobce v souvislosti se

závadou na výfukovém potrubí. K tomu správní orgán konstatoval opět dikci zákonného

ustanovení pro nevědomou nedbalost a dále doplnil, že „Stačilo se pouze řádně seznámit

s podmínkami a možnostmi technických úprav vozidla tak, aby byly splněny jeho technické

podmínky provozování na pozemních komunikacích“. Podle žalobce tedy správní orgán vycházel

z toho, že žalobce věděl, že na výfukovém potrubí chybí tlumič, resp. že ho právě žalobce

odstranil, avšak v řízení nic takového nebylo prokázáno, když to současně nebylo ani zjišťováno.

Tímto prvostupňový správní orgán způsobil nepřezkoumatelnost svého rozhodnutí. K tomu

žalobce dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j.

-75, v němž se soudy zabýval nepřezkoumatelností z toho důvodu, že správní

orgán opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu

se zákonem.

19. Žalobce má za to, že zavinění žalobce co do užití vozidla, na jehož výfukovém potrubí byla

závada ve smyslu , nebylo v řízení prokázáno,

neboť proto absentují přezkoumatelné úvahy.

20. Žalobce závěrem namítal nesrozumitelnost výroku prvostupňového rozhodnutí, neboť z něj není

zřejmé, který nedostatek technického stavu vozidla porušuje které právní ustanovení. Správní

orgán učinil nejprve výčet technických závad (zatmavení předních svítilen, zatmavení zadních

svítilen, neúplnost výfukového potrubí, kdy zásahem do něj byl odstraněn tlumič hluku vozidla)

a následně výčet právních ustanovení, které měl žalobce užitím vozidla v takovém technickém

stavu porušit [§ 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, § 40 odst. 2 písm. a) bod 4, § 40 odst. 2 písm.

c) ]. Z výroku tak podle žalobce není zřejmé, jaká je právní kvalifikace

užití vozidla u závady v osvětlení a u neúplnosti výfukového potrubí bez tlumiče hluku. Podle

žalobce nelze takový výrok považovat za zákonný, neboť není dostatečně jasný a určitý.

21. V této souvislosti žalobce odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka

Liberec, ze dne 9. 4. 2015, č. j. -33, z něhož vyplývá, že vzhledem ke sběrné

skutkové podstatě uvedené v § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona a dále k jen obecně

formulované povinnosti řidiče uvedené v § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, musí být součástí

právní kvalifikace skutku také uvedení ustanovení zvláštního právního předpisu, které stanoví

technické podmínky pro užití motorového vozidla, jenž nebyly v daném případě naplněny.

22. Vzhledem k výše uvedenému žalobce soudu navrhl, aby zrušil obě správní rozhodnutí.

III. Vyjádření žalovaného k žalobě

23. Ve vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že s obsahem žaloby nesouhlasí, žaloba je v celém rozsahu

nedůvodná a nároky v ní uplatněné žalovaný neuznává. Napadené rozhodnutí považuje za

správné a řádně odůvodněné. Oba správní orgány postupovaly při svém rozhodování zcela

v souladu s platnou právní úpravou.

24. Žalobce ani jeho zmocněnec se k věci nevyjádřili v průběhu celého správního řízení, jak před

prvostupňovým správním orgánem, tak i v odvolacím řízení, nevznesli žádné konkrétní výhrady

ohledně přestupků, o kterých bylo vedeno správní řízení.

6

25. Řízení bylo zahájeno vydáním příkazu, kterým byl žalobce uznán vinným shora popsanými

přestupky. Proti tomuto příkazu podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce odpor (v něm

se k věci nevyjádřil). K nařízenému ústnímu jednání dne 5. 10. 2015 se žalobce ani jeho

zmocněnec přes řádné předvolání nedostavili a neomluvili se. Ústní jednání tedy proběhlo v jejich

nepřítomnosti. K podkladům pro rozhodnutí se žalobce ani jeho zmocněnec před vydáním

rozhodnutí nevyjádřili. Proti posléze vydanému prvoinstančnímu rozhodnutí podal zmocněnec

žalobce blanketní odvolání, avšak ani na výzvu správního orgánu k doplnění tohoto odvolání

nebylo ve stanovené lhůtě reagováno. Jelikož k doplnění odvolání nedošlo, bylo povinností

odvolacího orgánu přezkoumat v zásadě jen soulad napadeného rozhodnutí a správního řízení

s právními předpisy. Žalobci nic nebránilo v tom, aby provedená skutková zjištění rozporoval

nejpozději v odvolacím řízení. Právě z důvodu účelového uplatnění námitek zpochybňujících

zjištěný skutkový stav až v řízení před soudem byly zamítnuty žaloby vedené Krajským soudem

v Brně v obdobných řízeních pod sp. zn. a . Také Nejvyšší správní

soud v rozsudku ze dne 23. 4. 2015, č. j. -43, uvedl, že jakkoliv je správní

soudnictví podrobeno principu plné jurisdikce, není jeho cílem nahrazovat řízení správním

orgánem, neboť soudní přezkum nelze vnímat jako odvolací řízení v plné apelaci. Jinak řečeno,

účastník správního řízení nemůže svoji liknavost zhojit až v řízení soudním.

26. V nyní posuzované věci byl prvostupňovým správním orgánem opatřen dostatek důkazů o tom,

že se žalobce dopustil shora citovaných přestupků. Bylo vycházeno především

z fotodokumentace vozidla pořízené Policií ČR, na níž jsou detailně zachyceny veškeré závady na

vozidle (výfukové potrubí, přední i zadní svítilny), pro které vozidlo nesplňuje technické

podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Provedené závěry jsou správné, byly učiněny

na základě správného zhodnocení důkazů a na základě úplného důkazního řízení. Ze

shromážděných podkladů byl bezpečně zjištěn stav věci (tj. kdo byl řidičem vozidla, a že vozidlo

nesplňovalo pro závady na výfukovém potrubí a v osvětlení technické podmínky dle zvláštního

právního předpisu). Žalobce byl náležitě poučen o svých procesních právech, která mu byla

umožněna realizovat. Rozhodnutí byla náležitě odůvodněna.

27. Žalovaný současně zopakoval závěry vyplývající z napadených správních rozhodnutí

a v podrobnostech odkázal na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí. Vzhledem k výše

uvedenému soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou.

IV. Replika žalobce

28. Jelikož žalobce podal svoji žalobu v poslední den dvouměsíční lhůty k podání správní žaloby (dne

15. 3. 2016 ve 21:21:46), nebylo již možné, aby v replice podané až dne 3. 10. 2016 rozšiřoval

žalobu o další dosud nenapadané žalobní body. Bylo pouze možné, aby včas podané žalobní

body případně upřesnil.

29. V reakci na písemné vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že ve správním řízení nebyl povinen se

nijak hájit, pokud zůstal pasivní, nelze mu to klást k tíži v tom smyslu, že by ztratil právo na

přezkum správního rozhodnutí správním soudem. Jde o jeho ústavní právo vyplývající z čl. 36

odst. 2 d. Podle rozsudku NSS ze dne 14. 1. 2014, č. j.

-68, postupuje správní orgán v řízení o přestupku tak, aby byl zjištěn stav věci,

o němž nejsou důvodné pochybnosti. Přitom obviněný z přestupku není povinen se hájit, není

povinen uvádět na svou obhajobu jakákoliv tvrzení nebo o nich nabízet důkazy.

30. K pasivitě obviněného z přestupku ve správním řízení žalobce rozsáhle citoval z rozhodnutí NSS

ze dne 6. 1. 2016, č. j. -47. Z uvedeného rozhodnutí mj. vyplývá, že správní soud

je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu v přestupkové věci povinen vždy zkoumat

uplatněnou obranu obviněného z přestupku, přestože byl žalobce v předchozím řízení pasivní. Je

pak na správním soudu, aby zhodnotil, jak dostatečně a jednoznačně byl určen skutkový stav ze

strany správních orgánů, a na základě tohoto zhodnocení zvolil kritérium pro posouzení

opodstatněnosti námitek žalobce.

31. Jelikož správní orgány neprovedly dostatečné dokazování, zůstala zde důvodná pochybnost např.

o tom, zda fólie skutečně měnily barvu světla, nebo zda chybějící tlumič způsoboval hluk. Ke své

pasivitě žalobce doplnil, že byl přesvědčen o své nevině, protože např. nevěděl, že mu upadl

výfuk, když výfuk nedělal nepřiměřený hluk (poznámka soudu: jedná se o novou, již

nepřípustnou argumentaci). Žalobce má též nově za to, že zatmavovací fólie nemění barvu světla,

a pokud ano, tak to žalobce nemohl rozpoznat. Jelikož měl za to, že přestupek nespáchal,

nepovažoval za nutné se ve správním řízení hájit. Považoval za dostačující podat jen blanketní

odvolání, neboť prvostupňové rozhodnutí bylo nezákonné a nepřezkoumatelné, pročež jej měl

žalovaný v souladu s právními předpisy zrušit.

32. Žalobce dále uvedl, že doplňuje žalobní body tak, že k písemné replice přikládá ještě screenshot

fólie – produktu na e-shopu, kde žalobce fólie na světla zakoupil. Tuto u žalobce navrhl

k důkazu o tom, že fólie, které měl nalepené na předních světlech, nemění vyzařované světlo, ale

pouze jejich vzhled. Z vytištěné stránky se dle něj podává, že předmětný produkt byl označen

jako „transparentní chameleon folie na světla“. V popisu produktu je podle žalobce uvedeno, že

jde o holografickou transparentní folii na světla – chameleon; samolepicí 3D folii na ochranu

světel; folii, jenž je navíc opatřena krycí folií proti poškrábání při instalaci.

33. Dle webových stránek dodavatele je tedy zřejmé, že jde o transparentní fólie, které nijak

neovlivňují vyzařované světlo. Nelze tedy předpokládat, že by někdo nabízel produkty, které

fakticky nelze využít, neboť by jejich využití v provozu na pozemních komunikacích bylo

nezákonné.

34. Z presumpce poctivosti vyplývá, že žalobce mohl důvěřovat v popis tohoto produktu, tedy že jde

o fólii transparentní, a že její užití je dovolené.

35. K již dříve uplatněnému žalobnímu bodu žalobce doplnil, že subjektivní názor policistů,

zachycený v jejich úředním záznamu, není způsobilý prokázat změnu barvy světla, neboť

dokumenty, z nichž tento názor vyplývá, nejsou způsobilé prokázat tuto rozhodnou skutečnost.

K jednostranným právním úkonům se vyjadřoval již NSS v rozsudku ze dne 6. 5. 2015, č. j.

-39. K použití úředního záznamu i oznámení o přestupku se dále vyjadřoval NSS

v rozhodnutí ze dne 19. 8. 2016, č. j. -36.

36. Žalobce dále doplnil, že úvahy žalobce o nevědomé nedbalosti v bodech č. 44 až 47 žaloby

(k neúplnosti výfukového potrubí) by bylo možno též vztáhnout na přestupek spočívající

v nedovolené úpravě osvětlení. Správní orgán se nezabýval tím, zda žalobce alespoň mohl vědět,

že předmětná folie mění barvu světla, resp. zda zabarvení je natolik výrazné, že si ho mohl

žalobce povšimnout. Podle žalobce fólie barvu světel neměnily, a pokud ji mění, tak změna barvy

byla natolik nepatrná, že si ji žalobce nemohl povšimnout. V takovém případě je zcela vyloučeno

zavinění dle § 4 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích [poznámka soudu: žalobce chybně uvedl

ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích]. Jelikož nebyly zjištěny všechny znaky daného

zavinění (nebylo zjištěno, že žalobce mohl zjistit, že folie mění barvu světel), je třeba uzavřít, že

prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a současně ani nebyl

dostatečně zjištěn skutkový stav.

8

37. Zcela nově žalobce v replice namítal (dosud toto nezmiňoval), že se správní orgán nezabýval

každým přestupkem zvlášť (zvlášť „výfukem“ a zvlášť „světly“), nýbrž posoudil věc jako jeden

přestupek. Dle žalobce jde o souběh jednočinný nestejnorodý, nikoliv o jeden přestupek. Na

základě toho se správní orgán vyslovoval při svých úvahách paušálně, což např. v otázce zavinění

není přípustné. V tomto žalobce odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010,

sp. zn. , podle něhož musí být forma zavinění určena jednoznačně.

38. Žalobce dále poukázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2015, č. j.

-31, podle něhož byl žalobce uznán vinným ze spáchání více přestupků, přičemž

každý z nich byl zjevně naplněn jiným skutkem (tj. nejednalo se o jednočinný souběh), pročež

bylo na místě, aby byl výrok rozhodnutí z důvodu zřejmosti a přehlednosti systematicky

rozčleněn podle jednotlivých přestupků. Ze závěru uvedeného rozhodnutí pak vyplývá, že ve

věci, kterou posuzoval, nekorespondoval popis skutku s výčtem porušených zákonných

ustanovení a výčtem přestupků.

V. Jednání před soudem dne 6. 12. 2018

39. V rámci řádné přípravy jednání soud vyzval žalobce prostřednictvím jeho zástupce k upřesnění

navrhovaných důkazů tak, aby mohl zajistit jejich provedení při nařízeném jednání. Žalobce ani

jeho právní zástupce však na tuto výzvu nereagovali.

40. Přestože pouze žalobce požadoval projednání věci při nařízeném jednání (žalovaný souhlasil

s rozhodnutím věci bez jednání dle , , ve

znění pozdějších předpisů, dále jen „ “), k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Jeho

právní zástupce se rovněž bez omluvy nedostavil k soudnímu jednání. K jednání se dostavil

pouze zástupce žalovaného (zaměstnanec). Vzhledem k tomu, že bylo žalobci a jeho právnímu

zástupci doručeno předvolání k jednání řádně a včas, rozhodl soud o tom, že bude jednat

v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce.

41. Žalobcem blíže neupřesněný návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem (zda fólie mění

barvu světla) a výslechem zasahujících policistů (zda došlo ke změně barvy vyzařovaného světla;

žalobce však blíže neupřesnil osoby svědků) byl soudem při jednání zamítnut pro nadbytečnost

(a rovněž pro částečnou nekonkrétnost). Podle názoru soudu by nyní zasahující policisté, coby

svědci, těžko mohli upřesňovat okolnosti svého zásahu a provedených zjištění vzhledem

k velkému časovému odstupu od jimi provedené kontroly vozidla. S lepším výsledkem to mohlo

být provedeno v době vedení správního řízení, kde měl žalobce tyto výslechy případně

navrhovat. Ve správním řízení však nebyl aktivní a v tomto ohledu byl nečinný. Neoprávněné

technické úpravy vozidla byly důvodem, proč hlídka Policie ČR žalobce zastavila a kontrolovala,

tzn. z důvodu zrakem snadno rozpoznatelného nesprávného osvětlení vozidla. Toto zjištění také

policisté uvedli do oznámení přestupku. V případě výslechu by tito policisté zjevně neuvedli nic

nového. Znalecký posudek by bylo v současné době rovněž obtížné provést pro delší časový

odstup od události, kdy folie ze světel vozidla mohla být již odstraněna. V této souvislosti soud

upozorňuje na to, že barva vyzařovaného světla u předmětného vozidla byla snadno

pozorovatelná zrakem zasahujících policistů. Uvedené zjištění rovněž zachytili ve

fotodokumentaci a videozáznamu. Z logiky věci lze dovodit, že „zatmavovací fólie“ bude

umísťována na světla právě pro tlumení vyzařovaného světla, pročež původní jas světla a jeho

bělost budou potlačeny. Zabarvení fólie způsobí i barvu vyzařovaného světla. Dojde tedy ke

změně i utlumení barvy.

42. Zástupce žalovaného v reakci na přílohu žalobce k podané replice předložil u soudního jednání

dva výtisky nabídky fólií z e-shopu na webových stránkách, které nabízely ke koupi transparentní

[OBRÁZEK]9

fólie na světla. Jednalo se o www.autodoplnky.cz, kde byla nabízena transparentní fólie na světla

– chameleon modrá za 250 Kč, a dále www.escape6.cz, kde byla nabízena transparentní fólie na

světla chameleon čirá v ceně za 250 Kč. V obou případech šlo o výtisk z těchto konkrétních

webových stránek ze dne 5. 12. 2018, přičemž v obou případech zástupce žalovaného důrazně

poukázal na doprovodný text k uvedenému zboží, v němž je uvedeno, že fólie není schválena pro

provoz na pozemních komunikacích. Z textu nabízeného zboží je v obou případech zřejmé, že

fóliemi lze „snadno měnit zabarvení světlometů a dalších dílů třeba každý den“. Z výše

uvedených listinných podkladů je tedy zřejmé, že těmito fóliemi lze měnit zabarvení světlometů,

avšak fólie není schválena pro provoz na pozemních komunikacích. Naproti tomu screenshot

pořízený žalobcem dne 3. 10. 2016 z webových stránek www.carbon3d.cz, jenž byl přílohou

repliky žalobce, nabízí transparentní chameleon folii na světla – 30 cm x 1 metr za cenu 250 Kč,

avšak z další textace u tohoto výtisku nabízeného produktu lze vyčíst pouze to, že jde o fólii na

ochranu světel. Bližší text k tomuto zboží buď nebyl na e-shopu připojen, nebo při vytištění

tohoto listu nebyl příslušný text otevřen tak, aby byl rovněž vytištěn. Bližší popis výrobku by však

měl být dostupný. Soud při posuzování věci vycházel z podkladů založených ve správním spise,

především z podkladů zachycených na CD nosiči (fotodokumentace a videozáznam celé spodní

části vozidla žalobce). Zástupce žalovaného při jednání setrval na své dosavadní argumentaci.

VI. Posouzení věci krajským soudem

43. Soud přezkoumal v mezích žalobních bodů napadené rozhodnutí žalovaného, jakož

i předcházející rozhodnutí prvostupňového správního orgánu, včetně řízení předcházejících jejich

vydání, a shledal, že žaloba není důvodná.

44. Ze správního spisu soud ověřil průběh správního řízení a jednání žalobce. Zjistil, že žalobce byl

dne 29. 5. 2015 zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR v obci V. Na vozidle byly zjištěny

neoprávněné technické úpravy předních a zadních světel a výfukového potrubí, přičemž

z nedbalosti se tak stalo vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích.

Tím měl žalobce porušit § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona ve spojení s § 40 odst. 2 písm. a)

bod 4 a , čímž se měl dopustit přestupků dle

odst. 1 písm. k) silničního zákona, za což mu byla uložena pokuta ve výši 1.500 Kč a rovněž

povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč.

45. K průběhu správního řízení krajský soud ze správního spisu zjistil, že ve věci byl nejprve vydán

dne 29. 6. 2015 příkaz (Městský úřad Židlochovice), proti němu podal žalobce prostřednictvím

zmocněnce včas odpor. Následně bylo nařízeno ústní jednání na den 24. 8. 2015, z něhož se

zmocněnec omluvil z důvodu dovolené. Proto bylo nařízeno jednání v novém termínu na den

5. 10. 2018, k němuž se však žalobce i jeho zmocněnec, ač byli řádně předvoláni, bez omluvy

nedostavili. Ústní jednání tak proběhlo v jejich nepřítomnosti. O jednání byl pořízen protokol.

Městský úřad Židlochovice vydal dne 15. 10. 2015 prvostupňové rozhodnutí, v němž byl žalobce

uznán vinným ze spáchání shora citovaných přestupků. Proti rozhodnutí žalobce podal dne

2. 11. 2015 odvolání bez elektronického podpisu, které opětovně správnímu orgánu doručil dne

9. 11. 2015 s elektronickým podpisem. Jelikož odvolání nemělo náležitosti podle § 37 odst. 2

a , byli žalobce i jeho zmocněnec vyzváni, aby odvolání doplnili. Na výzvu

správního orgánu však bylo reagováno opět blanketním odvoláním ze dne 9. 11. 2015 (již

s elektronickým podpisem), v němž žalobce mj. požádal o zaslání správního spisu. Nato

prvostupňový správní orgán reagoval usnesením s poučením o tom, že žalobce má právo dostavit

se na úřad a nahlížet do spisu a činit si z něj výpisy, opisy či kopie. Vzhledem k nedoplnění

odvolání ani na výzvu správního orgánu, přezkoumal žalovaný napadené prvostupňové

rozhodnutí v plném rozsahu a vydal následně rozhodnutí o odvolání, které je nyní

přezkoumáváno soudem na podkladě podané žaloby.

46. Přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona se dopustí ten, kdo v provozu na

pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno pod písm. a) až j), nesplní nebo

poruší povinnost stanovenou v hlavě II silničního zákona.

47. Podle § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona je řidič kromě povinností uvedených v § 4 dále

povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.

48. Podle platí, že jsou-li na vozidle závady, které ohrožují

bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nesmí být vozidlo užito v provozu na

pozemních komunikacích, s výjimkou nouzového dojetí.

49. Podle je závadou podle odst. 1 spočívající

v osvětlení vozidla vždy situace, jsou-li dodatečně namontovány nebo upraveny svítilny svítící

dopředu nepřerušovaně světlem jiné barvy než bílé, kromě předních svítilen do mlhy žluté barvy,

a dozadu nepřerušovaně svítící světlem jiné barvy než červené.

50. Podle je závadou podle odst. 1 na výfukovém

potrubí vždy netěsnost nebo neúplnost výfukového potrubí nebo zjevný zásah do tohoto potrubí

mající vliv na vnější hluk vozidla.

51. Aby bylo možné uznat žalobce vinným z přestupku, muselo být v řízení prokázáno, že jako řidič

užil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.

Tyto skutečnosti byly ve správním řízení prokázány a ve shodě se správními orgány má soud na

základě podkladů obsažených ve správním spise za to, že žalobce svým jednáním naplnil

skutkovou podstatu shora citovaného přestupku.

52. V řízení bylo bezpečně zjištěno, že žalobce jako řidič vozidla RZ: ……. byl zastaven

a kontrolován hlídkou Policie ČR, které při této kontrole předložil svůj řidičský průkaz

i občanský průkaz. Totožnost žalobce coby řidiče vozidla tedy byla bezpečně zjištěna.

53. K naplnění skutkové podstaty shora citovaného přestupku došlo jednáním žalobce, a to tím, že

v provozu na pozemních komunikacích užil a řídil vozidlo, které nesplňovalo technické

podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Skutečnost, že předmětné vozidlo

nesplňovalo technické podmínky, byla jednoznačně prokázána podklady založenými ve správním

spise, které zasahující policisté pořídili při kontrole řidiče. Jedná se především o fotodokumentaci

a videozáznam vozidla., které Policie ČR pořídila při silniční kontrole v místě spáchání přestupků.

Fotodokumentace i videozáznam vozidla jsou součástí správního spisu a jsou uloženy na CD

nosiči. Je z nich zcela zřejmá nedovolená úprava předních i zadních světel vozidla a rovněž

nedostatky výfukového potrubí. Přední svítilny svítící dopředu byly zcela zjevně upraveny na

svícení jiné než bílé originální barvy (jako modré až zelené), stejně tak zadní svítilny svítící dozadu

byly upraveny a značně zatmaveny a svítící světlem jiné než červené barvy (temně červené až

černé). Z fotodokumentace podle soudu dále vyplývá, že s těmito svítilnami a především barvou

vyzařovaného světla jsou v ostrém kontrastu naopak světla kolem jedoucích aut, včetně barvy

jejich svícení, která byla během předmětné silniční kontroly na fotodokumentaci rovněž

zachycena (v odpoledních hodinách). Kolem jedoucí vozidla zřetelně a jasně bíle svítila, na rozdíl

od zabarvených, nezřetelných a potemnělých svítilen žalobce. Z fotodokumentace a především

z videozáznamu celého podvozku vozidla (zabíráno dlouze v detailech) je pak zřejmá neúplnost

výfukového potrubí, kdy zásahem do tohoto výfukového potrubí byl odstraněn tlumič hluku. Na

záznamu podvozku je rovněž přiloženo osvědčení o registraci vozidla s uvedením registrační

značky vozidla a jména a příjmení žalobce.

54. Shora popsané závady zjištěné na vozidle, které žalobce užil v provozu na pozemních

komunikacích (tedy závady v osvětlení a na výfukovém potrubí vozidla) zcela odpovídají

závadám, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 40 odst. 1

, kdy takové vozidlo nesmí být užito v provozu na pozemních

komunikacích. Žalobce přesto takové vozidlo v provozu na pozemních komunikacích užil,

přičemž byl kontrolován jako řidič tohoto vozidla policejní hlídkou na silnici II/425 v obci

Vojkovice. Podle jsou závadou, která ohrožuje bezpečnost

provozu na pozemních komunikacích, vždy závady v osvětlení vozidla (posuzovaná situace

odpovídá bodu 4 citovaného ustanovení, neboť v případě řidičem užitého vozidla byly upraveny

svítilny svítící dopředu světlem jiné barvy než bílé a rovněž dozadu světlem jiné barvy než

červené) a závady na výfukovém potrubí vozidla (v posuzovaném případě se jednalo o neúplnost

tohoto výfukového potrubí, neboť zásahem do tohoto potrubí byl odstraněn tlumič na

výfukovém potrubí). Zjištěné závady na vozidle jednoznačně prokazují podklady založené ve

správním spise. Žalobce tyto podklady ani závěry z nich učiněné ve správním řízení nijak

nerozporoval. Z uvedeného rozsahu nezjistil ani krajský soud žádná pochybení, která by mohla

být důvodem pro zrušení správních rozhodnutí. Žalobce svým jednáním tedy porušil povinnost

uloženou mu v § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona a svým jednáním naplnil skutkovou

podstatu přestupku uvedeného v § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona. Ostatním znakům

přestupku, především zavinění se bude krajský soud věnovat v další části rozsudku v souvislosti

s vypořádáním žalobních námitek.

55. Za shora uvedené jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 1.500 Kč, tedy pokuta při samé

spodní hranici zákonného rozmezí, neboť za uvedené jednání se podle § 125c odst. 4 písm. f)

silničního zákona uloží pokuta od 1.500 kč do 2.500 Kč. Ve věci bylo především zohledněno jako

polehčující to, že šlo o ojedinělé protiprávní jednání žalobce v provozu na pozemních

komunikacích, neboť tento nemá v evidenční kartě řidiče žádný záznam za přestupek, a současně

nebylo zjištěno, že by žalobce svým jednáním někoho bezprostředně ohrozil.

56. Soud bude dále vypořádávat žalobní námitky. Rozhodně nesouhlasí s názorem žalobce v tom, že

pokud došlo k zatmavení svítilen, došlo tímto pouze ke snížení svítivosti, čímž nedochází ke

změně barvy světla. Podklady ve správním spise (fotodokumentace a videozáznam vozidla) bylo

jednoznačně prokázáno, že přední i zadní světla vozidla byla upravena na svícení jiné než

požadované barvy, vpředu je požadována originální bílá jasná barva, a vzadu je požadována

originální jasně červená barva. Z fotodokumentace založené ve správním spise vyplývá, že

u předních světel vozidla šlo o zabarvení do modra až zelena, u zadních světel se jednalo

o zabarvení do temně červeno-hněda až černa. V každém případě šlo o významnou odchylku od

vyhláškou požadované barvy světel. Barva svítilny udává tón samotnému vyzařovanému světlu.

Žalobci nebylo v napadených rozhodnutích vytýkáno, že došlo k zatmavení světel, ale v souladu

s to, že došlo k neoprávněnému zásahu do osvětlení vozidla tak, že

svítilny svítící dopředu i dozadu svítí světlem jiné barvy, než je vyhláškou požadováno (dopředu

jasné bílé barvy, dozadu červené barvy). Podle názoru soudu však musí dojít použitím fólie na

zatmavení světel zcela jednoznačně ke změně zabarvení osvětlení vozidla. Například „černé

světlo“ nevydává téměř žádné světlo. Viditelnost takového vozidla pro ostatní účastníky

silničního provozu je zcela nemožná, zvláště v noci nebo při nepříznivých podmínkách v zimě.

Takové nevhodné osvětlení vozidla v provozu na pozemních komunikacích zcela postrádá smysl.

Hrozí zde nebezpečí přehlédnutí uvedeného vozidla a srážky s ním. Tmavé a tlumené světlo lze

špatně vnímat. Žádoucí je naopak aby vozidlo bylo nepřehlédnutelné a jasně vidět. Podstatou

požadavků je maximální viditelnost vozidel na pozemních

komunikacích, a tedy i svítivost jejich svítilen, nikoliv tlumení jejich osvětlení zabarvováním

a zatmavováním. Takové vozidlo s nedostatečným a především vyhlášce neodpovídajícím

osvětlením nemůže být užito v provozu na pozemních komunikacích. Žalobcem použité vozidlo

v provozu na pozemních komunikacích díky použití zatmavovací fólie na světla svítilo odlišně, na

místo vyhláškou požadovaného bílého světla vpředu a červeného světla vzadu (míněno jasně

bílého světla a jasně červeného světla). Změna barvy podle soudu vzniká právě zatmavením,

zvláště při použití fólie s modrým či zeleným tónem.

57. V bodě 7 žaloby sám žalobce přiznal, že prvostupňový správní orgán mu zcela v souladu s právní

úpravou vytýkal, že „byly upraveny přední světlomety na svícení jiné než bílé originální barvy“

a dále, že „u zadních světel bylo provedeno zatmavení do černé barvy, což mělo vliv na intenzitu

svícení a taktéž na barvu“. Z uvedeného vyplývá, že správní orgány kvalifikovaly pochybení

žalobce zcela v souladu s právními předpisy, konkrétně s

58. V této souvislosti žalobce uvedl řadu dalších spekulací ohledně použití fólie a změny barvy světla,

které však krajský soud zcela odmítá. V bodě 9 žaloby dokonce uvedl, že nalepená fólie typu

„chameleon“ má skutečně vliv na zabarvení světlometů, podle něj však nemění barvu světla.

V tomto směru krajský soud odkazuje na shora provedený výklad a s názorem žalobce se

neztotožňuje. Změna barvy osvětlení vozidla žalobce přiměla hlídku Policie ČR zastavit řidiče

a zkontrolovat jeho vozidlo. Z podkladů založených ve správním spise je zřejmé, že změna barvy

vyzařovaného světla (vpředu i vzadu) byla snadno pozorovatelná pouhým okem a zřejmá

i laikům. Takové vozidlo zcela jistě ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích.

Z uvedených důvodů nebylo třeba provádět důkaz znaleckým posudkem, zda použitá fólie

měnila barvu vyzařovaného světla u předmětného vozidla. Z logiky věci použití zatmavovací fólie

na světla bude barvu vyzařovaného světla tlumit, nikoliv zesvětlovat a projasňovat, přitom světlo

zabarví do tónu, jaký fólie sama má. Policisté konají desítky kontrol vozidel týdně, snadno

rozpoznají nevhodnou barevnost osvětlení vozidel. Svá zjištění zasahující policisté z kontroly

předmětného vozidla sepsali do úředního záznamu, jenž podrobně popisuje průběh kontroly

a zjištěné závady na vozidle, která pak korespondují s oznámením o přestupku. Žalobce se na

místě odmítl k věci vyjádřit. O zjištěných závadách pořídili zasahující policisté také

fotodokumentaci a videozáznam, které zcela korespondují s jejich popisem zjištěných závad.

Výslech zasahujících policistů považoval krajský soud, jak již bylo shora uvedeno, za nadbytečný,

a to nejen proto, že jednání žalobce bylo dostatečně prokázáno již podklady založenými ve

správním spise, ale i vzhledem k velkému časovému odstupu od proběhlé kontroly vozidla. Dnes

by těžko mohly výpovědi policistů více objasnit okolnosti jednání žalobce a závad na vozidle,

neboť s delším časovým odstupem by si tito policisté těžko mohli pamatovat více detailů, než

v době kontroly předmětného vozidla. Žalobce mohl své domněnky konfrontovat s policisty již

ve správním řízení, kde mohl navrhovat jejich výslech, avšak neučinil tak, k ústnímu jednání se

bez omluvy nedostavil a k věci se po celou dobu nijak nevyjádřil.

59. Policisty je třeba obecně považovat za nestranné svědky, kteří při provedení silniční kontroly

a v následném řízení vystupují jako úřední osoby, které nemají zájem na výsledku řízení. To jistě

nevylučuje situace, kdy jsou policisté na věci osobně či jinak zainteresováni, pročež je důvod

pochybovat o jejich nestrannosti. V nyní projednávané věci však žalobce neuvedl žádné důvody,

proč by byli zasahující policisté motivováni k tomu, aby zjistili a zdokumentovali závady vozidla

zcela účelově a v rozporu s realitou.

60. Podstatou právní úpravy závad na vozidle, které ohrožují bezpečnost provozu na pozemních

komunikacích, a pro které nesmí být vozidlo užito v tomto provozu, je zajistit bezpečnost na

silnicích. Žalobce se však snaží účelovým vyzobáváním některých slov, které byly správními

orgány užity při skutkové a právní kvalifikaci jednání žalobce, zpochybnit tyto závěry správních

orgánů s cílem vyvinit se. Smyslem řádně osvětleného vozidla (tedy v souladu s vyhláškou č.

) je tedy jasné a nepřehlédnutelné osvětlení vozidla. Toto požadované osvětlení však

bylo v případě žalobce pozměněno použitím předmětné zatmavovací fólie tak, že bylo osvětlení

potlačeno a barevně změněno. Neodpovídá proto záměru zákonodárce, který shora uvedenou

právní úpravou dbá o ochranu všech účastníků silničního provozu.

61. Použití speciálního přístroje pro měření barvy světla (žalobce zmínil kolorimetr) nebylo

v posuzovaném případě nutné, neboť i z fotodokumentace vyplývá, že změna zabarvení byla

zřetelná pouhým okem, tedy že svítilny předmětného vozidla vyzařují barvu odlišnou od barvy

požadované Jednalo se o barvu zelenomodrou (kvůli nalepené

nazelenalé fólii – dle tvrzení samotného žalobce), na rozdíl od požadované originální jasné bílé,

barevně netlumené. U zadních svítilen šlo o červeno-hnědý až černý tón. Fólie tedy měly vliv na

barvu vyzařovaného světla v rozporu s požadavky uvedenými ve

Žalobce sám v bodě 9 žaloby přiznává zelenou barvu fólie, která byla nalepena na předních

svítilnách. Logicky tedy bude přes tuto fólii vyzařovat jiná barva světla než původní originální

bílá. Soud je toho názoru, že takový vůz není dobře osvětlen (v rozporu s požadavky vyhlášky č.

) a vzniká tak ohrožení pro všechny účastníky provozu na komunikacích. Tato

nedostatečnost či odlišnost v osvětlení je skutečně vidět pouhým okem. Žalobce mohl uvedené

rozporovat již ve správním řízení, ale neučinil tak. Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího

správního soudu ze dne 9. 10. 2014, č. j. -20, soud nepovažuje v nyní projednávané

věci za příkladný, neboť v poukazované věci šlo o procentuální hodnotu propustnosti světla

u autoskel. Pokud žalobce ještě poukazoval na pasáž v uvedeném rozsudku NSS týkající se

zkreslení úsudku svědka kvůli momentálním světelným podmínkám, pak ani tato situace

neodpovídá nyní posuzovanému případu, neboť vozidlo žalobce bylo kontrolováno během dne.

Přesto bylo nevhodné osvětlení vozidla snadno rozpoznatelné. Ve zhoršených světelných

podmínkách, např. večer, by byla tato odlišnost ještě významnější.

62. Žalobce dále namítal, že úvahy co do porušení se

míjí se skutečným obsahem tohoto ustanovení, neboť prvostupňový správní orgán vzal za

zjištěné, že „na výfuku chybí jeho rozšířená část – tlumič, tedy byl proveden zásah, co může

ovlivnit funkci a bezpečnost“. S uvedeným tvrzením se krajský soud nemůže ztotožnit, neboť

prvostupňový správní orgán vzal zcela v souladu s dikcí § 40 odst. 2 písm. c) cit. vyhlášky za

prokázané, že na výfukovém potrubí předmětného vozidla byla zjištěna neúplnost tohoto

výfukového potrubí (viz výrok prvostupňového správního rozhodnutí), přičemž k této neúplnosti

(která je zcela v souladu s citovaným ustanovením vyhlášky) došlo zásahem do výfukového

potrubí, kdy byl odstraněn tlumič hluku vozidla. Je obecně známé, že ve výfukovém potrubí

vozidla se nachází tlumič hluku vozidla. Z pořízené fotodokumentace a videozáznamu celého

podvozku předmětného vozidla však vyplývá, že vozidlo mělo tlumič hluku vozidla odstraněn,

resp. se ve výfukovém systému nenacházel, pročež toto výfukové potrubí nebylo úplné. Vlastní

zjištění správního orgánu tkvělo v zjištění neúplnosti výfukového potrubí. Tato vznikla právě

zásahem do potrubí, kdy byl tlumič hluku odstraněn. Na uvedeném zjištění správních orgánů

neshledává krajský soud nic závadného. Jelikož tlumič výfukového potrubí musel být v původní

výbavě vozidla, následné zjištění, že se tlumič hluku vozidla v potrubí nenachází, jasně směřovalo

k tomu, že výfukové potrubí je neúplné. Zjištění této neúplnosti výfukového potrubí vozidla, jenž

byla doložena videozáznamem a fotografií, zcela postačuje k naplnění dikce § 40 odst. 2 písm. c)

(dikci ustanovení lze naplnit buď netěsností, nebo neúplností potrubí

anebo zjevným zásahem do potrubí, majícím vliv na vnější hluk vozidla). Za tohoto skutkového

stavu nebylo již nutné zkoumat ovlivnění funkce výfukového potrubí nebo vliv na vnější hluk

vozidla. Z logiky věci však neexistence tlumiče hluku na výfukovém potrubí musela ovlivňovat

nejen jeho funkci, ale především hluk potrubí. To však nebylo předmětem dokazování, přičemž

plně postačovalo zjištění policistů, že výfukové potrubí předmětného vozidla bylo neúplné (byl

z něj odstraněn tlumič hluku vozidla). Úvahy správních orgánů byly úplné a nedošlo

k nepřezkoumatelnosti napadených správních rozhodnutí, pročež i odkaz žalobce na rozhodnutí

Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. , nebyl případný.

63. K námitkám žalobce soud dále uvádí, že z výroku prvostupňového správního rozhodnutí je

zjevné, že žalobce byl uznán vinným z užití vozidla, které mělo neúplné výfukové potrubí. Tento

výrok je dostatečně jasný, přitom z odůvodnění pak vyplývá, jak k této neúplnosti došlo.

Neúplnost výfukového potrubí vozidla byla způsobena zásahem do něj tím, že z něj byl

odstraněn tlumič hluku vozidla (zjevně patrné z fotodokumentace a videozáznamu pořízeného

Policií ČR při kontrole vozidla). K neúplnosti výfukového systému v daném případě nemohlo

dojít bez nějakého zásahu, proto provedení „zásahu do potrubí“ správní orgány zmínily. Nebylo

však nutné šetřit, kdo takový zásah provedl, pro porušení cit. vyhlášky plně postačovalo zjištění

o neúplnosti potrubí, jak bylo výše uvedeno. Vozidlo bylo autorizovaným výrobcem schváleno

pro provoz na pozemních komunikacích a muselo nutně mít veškerou povinnou výbavu.

Konečně ani žalobce jakkoliv nezpochybňoval zjištění Policie ČR, že se tlumič hluku na

výfukovém potrubí vozidla v době jeho kontroly nenachází.

1. Žalobce se dále pustil v bodě 26 žaloby do rozboru výroku prvostupňového správního

rozhodnutí, a to do té části, kde bylo uvedeno, že „Při kontrole bylo zjištěno, že na vozidle byly

z nedbalosti provedeny neoprávněné technické úpravy, čímž se stalo technicky nezpůsobilé

k provozu na pozemních komunikacích.“ Žalobce z toho dovozoval, že pokud správní orgán

vzal za zjištěné, že vozidlo užité žalobcem bylo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních

komunikacích, pak šlo o případy uvedené v , když jediným možným

důvodem byl důvod uvedený v § 37 písm. a) cit. zák., podle něhož takto technicky nezpůsobilé

vozidlo pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na

pozemních komunikacích. K tomu však soud uvádí, že takový případ v nyní posuzované věci

nebyl řešen (ku prospěchu žalobce). Žalobce zcela zbytečně konstruuje ve svůj neprospěch zcela

jinou skutkovou podstatu přestupku. Zcela zbytečně se žalobce podivoval nad tím, proč nebyl

stíhán za daleko přísnější přestupek podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona, když

jeho vozidlo podle jeho názoru bezprostředně ohrožovalo bezpečnost na pozemních

komunikacích, a proč byl stíhán pouze za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona

ve spojení s porušením § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona. Takto přísně správní orgány jednání

žalobce nekvalifikovaly, a to v souladu s právními předpisy a jejich výkladem, protože uvedené

ustanovení dopadá na jiné případy. V této souvislosti lze poukázat např. na závěr odůvodnění

napadeného rozhodnutí žalovaného, v němž bylo mj. uvedeno, že nebylo také zjištěno, že by

obviněný (žalobce) svým jednáním někoho „bezprostředně“ ohrozil.

2. Závady na vozidle uvedené v a 2 , mohou ohrozit

bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, avšak nejde o „bezprostřední ohrožení“

bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, které vyplývá z žalobcem poukazované právní

kvalifikace dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona. Ta nebyla zcela po právu

v posuzované věci aplikována. Podle posledně citovaného ustanovení totiž hrozí řidičům

v případě naplnění této skutkové podstaty pokuta od 5.000 Kč až do 10.000 Kč, včetně uložení

zákazu činnosti od 6 měsíců až na 1 rok (nezpůsobilost vozidla k provozu na pozemních

komunikacích tak závažným způsobem, že bezprostředně ohrožuje účastníky provozu). Avšak

takové bezprostřední ohrožení, které má na mysli posledně citované ustanovení, v posuzovaném

případě nehrozilo, resp. nebylo zjištěno, proto uvedené jednání žalobce takto nebylo posouzeno.

Jednání žalobce bylo kvalifikováno podle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona, podle něhož

žalobci hrozila pouze pokuta od 1.500 až do 2.500 Kč [jiným jednáním, než pod písm. a) až j)

nesplní či poruší povinnosti řidiče]. Z uvedeného je jasně patrno, že na základě správných

skutkových zjištění bylo hodnoceno jednání žalobce podle mírnější právní kvalifikace (pro

žalobce příznivější), a to zcela správně a v souladu se skutkovými zjištěními.

3. Je-li vozidlo špatně osvětleno, resp. v rozporu s , není logicky

technicky způsobilé k provozu na pozemních komunikacích, přičemž tyto závady podle vyhlášky

č. vždy ohrožují bezpečnost tohoto provozu a takové vozidlo v tomto provozu na

pozemních komunikacích nesmí být užito. Z právní úpravy provedené v § 40 odst. 1 a 2 vyhlášky

č. vyplývá, že vedle zde citovaných závad mohou existovat i další závady, které

mohou ohrožovat bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Podle § 40 odst. 3 cit.

vyhlášky pak platí, že jsou-li na vozidle závady související s brzdovým systémem, jedná se vždy

o závadu, která bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích

(o takovou situaci se však v nyní posuzované věci nejednalo, v tom spočívá uvedený rozdíl).

V posuzované věci šlo o závady spočívající v osvětlení vozidla a na výfukovém potrubí, pročež

šlo o závady, které podle ohrožují bezpečnost provozu na

pozemních komunikacích, avšak nezpůsobují bezprostřední ohrožení bezpečnosti provozu na

pozemních komunikacích, jak je to uvedeno např. v § 40 odst. 3 cit. vyhlášky. V této souvislosti

se nelze ztotožnit s názorem žalobce, že mohou existovat i takové technické podmínky vozidla,

které neohrožují bezpečnost provozu na pozemních komunikacích ve smyslu § 40 odst. 1

Pokud vozidlo nesplňuje technické podmínky stanovené zvláštním

právním předpisem, tak v podstatě vždy ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních

komunikacích, jinak by tyto situace a závady právní předpisy neupravovaly. Zákonodárce by

neupravoval technické podmínky vozidla, které může být užito v zájmu bezpečnosti provozu na

pozemních komunikacích, jako „nezbytnou“ povinnost řidiče. Řidič má povinnost znát technický

stav vozidla a užít v provozu na pozemních komunikacích pouze takové vozidlo, které splňuje

technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem a nemá závady, které ohrožují

bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Pokud by pak žalobce měl na mysli zcela jiné

odlišnosti či vady na vozidle, které nebyly předmětem projednávání této věci, pak by šlo o zcela

akademickou debatu, k níž soudní řízení neslouží. Nebylo třeba se dále zabývat ani právní

kvalifikací dle § 125c odst. 1 písm. a) bod 3 silničního zákona, na kterou poukazoval žalobce,

a která zcela po právu nebyla v dané věci použita, neboť nebylo zjištěno bezprostřední ohrožení

bezpečnosti provozu. Z tohoto důvodu nebyly správní rozhodnutí zatíženy nepřezkoumatelností,

když v žádném případě z použitých právních závěrů nevyplývaly jakékoliv indicie o jiné možné

právní kvalifikaci jednání žalobce. Nešlo o jakýkoliv projev libovůle, a to i v tom případě, že

správní orgán poukázal na to, že zejména osvětlení vozidla je jedním z hlavních technických

zabezpečení pro zajištění maximální vzájemné viditelnosti, a tedy zajištění bezpečnosti účastníků

silničního provozu. Lze však důvodně považovat závadu v osvětlení za závažnou, která ohrožuje

bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, v posuzované věci však nikoliv bezprostředně

ohrožujících tento provoz.

4. Žalobce dále vytkl správní orgánům, že nedostály zákonným požadavkům, nezjistí-li v jaké

konkrétní míře nedbalosti měl žalobce přestupek spáchat, pročež napadené rozhodnutí bylo

nepřezkoumatelné.

5. Námitce nerozlišování vědomé či nevědomé nedbalosti nemůže krajský soud přisvědčit. Podle

§ 3 zákona o přestupcích postačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti. Dle § 4

odst. 1 zákona o přestupcích je rozlišována nedbalost vědomá a nevědomá. Z výše uvedeného

vyplývá, že zákon o přestupcích vyžaduje k odpovědnosti za přestupek pouze nedbalostní

zavinění, nikoliv však další upřesňování této nedbalosti. Neuvedení konkrétní formy nedbalosti

soud nepovažuje za pochybení, neboť není obligatorní náležitostí rozhodnutí, přičemž takový

závěr je i v souladu s judikaturou NSS.

6. Žalobce v kontrastu s výše uvedenou námitkou v bodě 41 žaloby dokonce uvedl, že je pravdou,

že správní orgán (prvostupňový správní orgán) v odůvodnění uvedl, že „obviněný nevěděl, že

svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ale vzhledem k okolnostem a svým

osobním poměrům to vědět měl a mohl.“ Tímto žalobce přiznal, že se z odůvodnění

prvostupňového správního rozhodnutí jednoznačně dozvěděl o zjištěních správního orgánu, a to,

že žalobce vinil ze zavinění přestupků ve formě nevědomé nedbalosti, když text zcela odpovídá

dikci uvedené v § 4 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích. Mimo poukazu na toto přiznání

žalobce dále krajský soud uvádí, že z odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí také

vyplývá to, že prvostupňový správní orgán vysvětloval rozdíly mezi vědomou a nevědomou

nedbalostí přímo použitím dikce uvedené k těmto nedbalostem v § 4 odst. 1 písm. a) a b) zákona

o přestupcích, přičemž pro případ žalobce následně zopakoval dikci uvedenou v § 4 odst. 1 písm.

b) zákona o přestupcích, která právě odpovídá nedbalosti nevědomé. Žalobci tedy muselo být

zcela zřejmé, jak byla subjektivní stránka přestupku v jeho věci posouzena. Prvostupňový správní

orgán tedy dostál zákonnému požadavku na vypořádání „zavinění“ tak, že šlo o zavinění

z nedbalosti, přičemž nad rámec zákonných požadavků i upřesnil, že šlo o nedbalost nevědomou.

Odůvodnění rozhodnutí bylo v tomto směru zcela srozumitelné, nikoliv nepřezkoumatelné, jak

se snažil žalobce dovodit.

7. Žalobce dále namítal nedostatečnost úvah správního orgánu o zavinění v souvislosti s užitím

motorového vozidla se závadou na výfukovém potrubí. Podle žalobce údajně správní orgán

vycházel z toho, že žalobce věděl o tom, že na výfukovém potrubí chybí tlumič, resp. že právě

žalobce tlumič odstranil. Podle žalobce však nic takového nebylo v řízení prokázáno, a dokonce

ani zjišťováno. Z tohoto žalobce konstruoval nepřezkoumatelnost rozhodnutí, neboť správní

orgán podle něj opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované. Uvedeným

konstrukcím však krajský soud nemohl přisvědčit.

8. Z obsahu odůvodnění prvostupňového správního rozhodnutí vyplývá, že správní orgán celé

jednání žalobce posoudil jako zavinění z nedbalosti nevědomé podle § 4 odst. 1 písm. b) zákona

o přestupcích. Dokonce v souladu s dikcí uvedeného ustanovení slovně vypsal, že obviněný

nevěděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, ale vzhledem k okolnostem

a svým osobním poměrům to vědět měl a mohl. Dále uvedl, že se stačilo pouze řádně seznámit

s podmínkami a možnostmi technických úprav vozidla tak, aby byly splněny jeho technické

podmínky k provozování na pozemních komunikacích. Tato doslovně uvedená argumentace

správního orgánu v prvostupňovém správním rozhodnutí se zcela míjí s tvrzením žalobce

v žalobě. Z rozhodnutí nevyplývá, zda žalobce skutečně věděl o tom, že na výfukovém potrubí

chybí tlumič, avšak vzhledem k tomu, že je zletilý, svéprávný a je držitelem řidičského oprávnění

(tj. složil řidičské zkoušky i ze znalosti právních předpisů souvisejících s řízením motorového

vozidla na pozemních komunikacích), takovou skutečnost měl vědět, resp. měl si před užitím

vozidla ověřit jeho technický stav a současně platilo, že tuto skutečnost vědět mohl, neboť žádné

okolnosti mu v tom nebránily. Rozhodně však v řízení nebylo zjišťováno, že právě žalobce

tlumič z výfukového potrubí odstranil, a toto nebylo ani prokazováno, neboť to nebylo

předmětem řízení. Současně však platí, že žalobce nikdy neúplnost výfukového potrubí

a chybějící tlumič nerozporoval.

9. Pokud jde o zdůvodnění subjektivní stránky přestupku, pak krajský soud toto považuje za

dostačující. Splněna byla současně i obligatorní náležitost rozhodnutí o přestupku, neboť byla

řádně uvedena forma zavinění. Neuvedení konkrétní formy nedbalostního zavinění ve výroku

prvostupňového správního rozhodnutí nepředstavuje nezákonnost rozhodnutí, neboť rozlišování

mezi nedbalostí vědomou či nevědomou není obligatorní náležitostí rozhodnutí o přestupku, jak

ostatně uvedl Nejvyšší správní soud např. v rozsudku ze dne 22. 2. 2017, č. j. -37.

10. Žalobce dále rozporoval nesrozumitelnost výroku prvostupňového správního rozhodnutí.

Přestože obsahuje právní kvalifikaci jednotlivých nesplněných technických podmínek vozidla,

není z něj podle žalobce zřejmé, který nedostatek technického stavu vozidla porušuje které právní

ustanovení, protože správní orgán nejprve učinil výčet technických závad (závada v osvětlení

vpředu a vzadu a neúplnost výfukového potrubí vozidla) a následně provedl výčet právních

ustanovení, které měl žalobce užitím tohoto vozidla porušit [§ 5 odst. 1 písm. a) silničního

zákona, a ].

11. Krajský soud nemůže přisvědčit shora uvedené žalobní námitce, neboť má i vzhledem k tomu, že

žalobce je právní laik, za to, že celý výrok prvostupňového rozhodnutí o přestupku je řádně

systematizován a je přehledný a srozumitelný, přičemž jsou v něm řádně uvedena veškerá

aplikovaná ustanovení právních předpisů. S ohledem na argumentaci žalobce má krajský soud za

to, že tímto zákon rozhodně porušen nebyl, přičemž postupem prvostupňového správního

orgánu se výrok nestal nepřehledným a ani nepřezkoumatelným. Všemi technickými závadami na

užitém vozidle žalobce porušil stejné ust. § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona, které mu ukládá

kromě povinností uvedených v § 4 silničního zákona také povinnost užít vozidlo splňující

technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem. Posledně citované ustanovení je

uvedeno ihned za skutkovou větou výroku a za ním následují 2 odkazy na ustanovení vyhlášky č.

, které specifikují technické závady vozidla v pořadí, jak jsou uvedeny v citované

vyhlášce a jak byly rovněž specifikovány ve skutkové větě tohoto výroku. Obě technické závady

vozidla na osvětlení a na výfukovém potrubí tedy nelze zaměnit. Jak již bylo shora uvedeno, je

také zcela zřejmá právní kvalifikace jednání žalobce, jak v případě závady v osvětlení, tak

i v případě neúplnosti výfukového potrubí. Výrok je tedy zcela zákonný, jasný, určitý

a srozumitelný.

12. Pokud žalobce odkazoval na právní závěry vyslovené Krajským soudem v Ústí nad Labem,

pobočka Liberec ze dne 9. 4. 2015, č. j. -33, které měly spočívat v tom, že sběrná

skutková podstata v § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona odkazující na § 5 odst. 1 písm. a)

cit. zák. obsahuje pouze obecně formulovanou povinnost řidiče užít vozidlo splňující technické

podmínky, pročež součástí právní kvalifikace skutku musí být také uvedení ustanovení zvláštního

právního předpisu, jenž technické podmínky stanoví, pak krajský soud v nyní přezkoumávané

věci konstatuje, že i tato podmínka byla splněna. V nyní posuzované věci správní orgány

neaplikovaly pouze § 125c odst. 1 písm. k) ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) silničního zákona,

avšak v této souvislosti také upřesnily konkrétní závady na vozidle pomocí naplnění dikce

zvláštního právního předpisu s porušením konkrétních technických podmínek, a to odkazy na

a 2 písm. a) bod 4 a písm. c) Z výroku správního

rozhodnutí jasně vyplývá, jakým jednáním bylo porušeno konkrétní ustanovení právních

předpisů, včetně konkretizace technických závad na vozidle, které bylo užito v provozu na

pozemních komunikacích [v rámci sběrné skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1

písm. k) silničního zákona].

13. Žalobce v replice v reakci na argumentaci žalovaného v písemném vyjádření uvedl, že nebyl ve

správním řízení povinen se nijak hájit a nelze mu to klást k tíži. V tomto směru žalobce odkazoval

také na rozhodnutí NSS ze dne 6. 1. 2016, č. j. -47. V této souvislosti se nelze

ztotožnit s právním názorem žalovaného, jenž argumentoval tím, že žalobce své námitky poprvé

uplatnil až v žalobě, pročež k nim nelze přihlížet, neboť soudní řízení nemá nahrazovat řízení

před správními orgány. Krajský soud nezpochybňuje, že o možnosti uplatnění některých námitek

musel žalobce vědět již v průběhu správního řízení, pročež jejich uplatnění až v rámci podání

správní žaloby může svědčit o jejich účelovosti či nevěrohodnosti. Dle ustálené judikatury se

v přestupkovém řízení však zásada koncentrace neuplatňuje a je zcela na obviněném z přestupku,

jakou zvolí v řízení procesní strategii (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2014,

č. j. -68). Obdobný závěr ve vztahu k uplatněným novým námitkám vyplývá

rovněž z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 2. 5. 2017, č. j. -71, v němž byl

vysloven právní názor, že: „Žalobní tvrzení či důkazní návrhy krajský soud nemůže odmítnout jako

opožděné nebo účelové jen proto, že je obviněný z přestupku neuplatnil, ač tak dle § 73 odst. 2 zákona o

přestupcích učinit mohl, v řízení před správními orgány. Krajský soud však na základě skutkového a právního

stavu věci, který je dle povinen v mezích žalobních bodů přezkoumat, může tato žalobní tvrzení

shledat irelevantními nebo nevěrohodnými, a důkazní návrhy k jejich prokázání odmítnout jako nadbytečné (§ 52

odst. 1 ). Tyto své závěry musí krajský soud náležitě odůvodnit.“

14. Jako novum žalobce v replice uplatnil argumentaci, v souvislosti s přesvědčením o své nevině, že

např. nevěděl, že mu upadl výfuk, avšak současně měl za to, že výfuk nedělal nepřiměřený hluk.

K tomu soud uvádí, že soud se přestupkem i samotným zaviněním ve vztahu k neúplnosti

výfukového sytému zabýval detailně ve výkladu shora, a proto na výše uvedený výklad blíže

odkazuje. Navíc teorie o náhodně upadeném výfuku se nově objevila až v replice žalobce ze dne

3. 10. 2016, což bylo učiněno až po dvouměsíční lhůtě k podání správní žaloby, v níž měly být

žalobní body precizovány ( ). Přitom rozšiřovat žalobu o další žalobní body lze

jen ve lhůtě pro podání žaloby ( ). Samotná žaloba byla podána v poslední den

lhůty, tedy dne 15. 3. 2016 a její případné rozšiřování o další žalobní body po této lhůtě, např.

v replice ze dne 3. 10. 2016 je opožděné, a proto nepřípustné.

15. K důkazu, jenž žalobce k replice připojil jako screenshot produktu fólie prodávané na e-shopu,

kde fólie zakoupil, soud nejprve odkazuje na výklad provedený shora k provedenému dokazování

a závěrům učiněným ohledně navrhovaných důkazů. K uvedenému listinnému důkazu (výtisku

z e-shopu) krajský soud uvádí, že z něj nelze dovozovat takové závěry, jak by si přál žalobce. Je

zde pouze uvedeno, že jde o holografickou transparentní fólii na světla – chameleon o rozměru

30 cm x 1m za cenu 250 Kč včetně DPH s tím, že jde o samolepící 3D fólii na ochranu světel,

přičemž fólie je navíc opatřena krycí fólií proti poškrábání při instalaci. Z uvedeného však nelze

dovodit, že jde o fólii, která nijak neovlivní vyzařované světlomety, jak se snaží dovodit žalobce

v replice. Toto nijak nemůže vyvrátit závěry správního orgánu na podkladě zjištění policistů při

kontrole vozidla, přičemž tato zjištění jsou zcela markantní z pořízené fotodokumentace, která je

součástí správního spisu. Pro policisty byla rozdílnost v zabarvení osvětlení předmětného vozidla

na první pohled seznatelná. Žalobce sice dále argumentoval důvěrou v popis tohoto produktu, že

jde o fólii plně transparentní, a proto plně použitelnou v provozu na pozemních komunikacích.

Takové závěry však nelze seznat z předkládané y. Tyto závěry současně vyvrací žalovaný,

který při jednání předložil rovněž výtisky obdobných produktů z e-shopu (viz výklad výše),

z nichž jednoznačně vyplývá, že pomocí těchto transparentních fólií lze měnit zabarvení

světlometů a dále i to, že fólie není schválena pro provoz na pozemních komunikacích. Lze se tak

důvodně domnívat, že uvedené se týká i fólie, která byla použita na osvětlení kontrolovaného

vozidla. Žalobce zjevně nepředložil kompletní popis svého produktu na e-shopu. Správnost

popisu tohoto produktu, transparentnost fólie a povolení k užívání tohoto produktu v provozu

na pozemních komunikacích nebyla prokázána.

16. Úkony policistů, jakož i nevědomou nedbalostí se krajský soud zabýval již ve výkladu výše

(v rámci vypořádávání jednotlivých žalobních bodů), pročež těmto bodům se již znovu na

podkladě repliky nevěnoval. Pro bližší vysvětlení odkazuje na výklad výše. Přesto však k otázce

zavinění krajský soud ještě doplňuje (v souvislosti s tvrzením, že změna barvy osvětlení byla

natolik nepatrná, že si ji žalobce nemohl povšimnout), že na vozidle, které je schválené z výroby

originálním výrobcem, je logicky nevhodné cokoliv upravovat či odstraňovat (lepit na světlomety

tlumící fólie či odstraňovat z výfuku tlumiče hluku). Pokud tedy žalobce chtěl něco měnit či

upravovat na vozidle, měl si osvěžit aktuální právní předpisy a zjistit v jakém rozsahu a za jakých

podmínek je toto vůbec možné realizovat. Neznalost právních předpisů neomlouvá. Žalobce je

dospělý a svéprávný člověk, navíc je držitelem řidičského oprávnění, tedy složil řidičské zkoušky,

a proto musí vědět, jakými právními předpisy je provoz na pozemních komunikacích regulován.

17. Zcela nově žalobce namítal ve své replice ze dne 3. 10. 2016 (tedy opožděně, po uplynutí

dvouměsíční lhůty k podání žaloby), že se správní orgán nezabýval každým přestupkem zvlášť,

tedy zvlášť neúplností výfukového systému a zvlášť změnou zabarvení světel, a nesprávně tak

posoudil věc jako jeden přestupek. Přitom dle žalobce šlo o souběh jednočinný, nestejnorodý

a nikoliv o jeden přestupek.

18. Krajský soud se částečně ztotožňuje s názorem žalobce, že v případě porušení dvou povinností

řidiče došlo v jednočinném souběhu ke spáchání dvou přestupků, byť v podobě naplnění stejné,

tzv. zbytkové skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) silničního zákona. Toto

pochybení správních orgánů však bylo žalobci ku prospěchu z hlediska výše přísnosti sankce,

neboť nebyla v tomto důsledku při výměře sankce uplatněna zásada absorpce ve smyslu dnes již

neplatného ust. § 12 odst. 2 zákona o přestupcích. Absorpční princip představuje uložení pokuty

dle přísněji postižitelného přestupku, přičemž druhý spáchaný přestupek je okolností přitěžující,

k níž je třeba vždy přihlédnout při ukládání výše pokuty. K uvedenému je vhodné doplnit, že

prvostupňový správní orgán žalobci uložil pokutu na samotné spodní hranici zákonem stanovené

sazby, přestože v rámci svých úvah jednoznačně reflektoval skutečnost, že svým jednáním porušil

hned několik povinností řidiče, které vyplývají ze silničního zákona a

19. Není pravdou, že se správní orgán ve svých úvahách vyslovoval paušálně, např. v otázce zavinění.

K tomu soud příkladmo odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn.

, v němž se tento soud vyjadřoval k souhrnným zjištěním. Z tohoto nálezu

vyplývá, že lze rozlišovat mezi důkazy, které stojí samostatně a je třeba je samostatně posuzovat,

a mezi konkrétně vymezenými skupinami důkazů, u kterých lze provést společné hodnocení,

neboť to umožnuje jejich charakter a kontext. Žalobce sice neupřesnil, v jakém rozsahu údajnou

paušálnost úvah správního orgánu namítá, avšak obecně lze k tomu uvést, že v nyní posuzované

věci byla posuzována určitá skupina důkazů, která byla spojena jediným místem, jediným

časovým okamžikem a obdobným jednáním obviněného. Je proto třeba je vykládat v jejich

společném kontextu. Obdobné zákonné povinnosti, jež byly žalobcem coby řidičem v daném

případě ve stejném místě a čase porušeny, bylo rovněž možno z hlediska zavinění vykládat ve

společném kontextu. Soud v postupu prvostupňového správního orgánu neshledal žádné

pochybení, které by mělo zakládat nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí a jímž by měl být

žalobce zkrácen na svých právech.

20. Odkaz v replice na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2015, č. j. -31,

nebyl v dané věci přiléhavý (nejednalo se o jednočinný souběh).

21. Soud závěrem uvádí, že napadené rozhodnutí žalovaného i prvostupňové správní rozhodnutí

vychází ze spolehlivě a přesně zjištěného stavu věci, k vydání rozhodnutí byly shromážděny

dostatečné podklady, zjištěný skutkový stav byl správně právně posouzen a v řízení před

správním orgánem nedošlo k porušení práv žalobce. Žalobce nebyl rozhodnutím žalovaného

zkrácen na svých právech, obě správní rozhodnutí jsou řádně odůvodněna v souladu s § 68 odst.

3 .

VII. Závěr a náklady řízení

22. Soud tedy shledal námitky žalobce neopodstatněnými. Jelikož v řízení nevyšly najevo ani žádné

vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou podle § 78

odst. 7

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož nestanoví-li

tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení

před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce ve

věci úspěch neměl (žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta), a nemá proto právo na náhradu

nákladů řízení. Žalovanému správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku

řízení právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné

administrativní činnosti nevznikly.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být

stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který

za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Brno 6. prosince 2018

JUDr. Kateřina Mrázová, Ph.D., v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

B. Z.