Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 297/2018 - 29

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: S. S., zastoupena Mgr. Ing. Vlastimilem Mlčochem, advokátem se sídlem Sekaninova 1204/36, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2018, č. j. OAM-253/ZA-ZA11-LE27-2018, o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 8. 2018, č. j. – 22,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

[1] Žalobkyně je státní příslušnicí Ukrajiny. Dne 18. 3. 2018 podala opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany. V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný rozhodl o nepřípustnosti podané žádosti dle , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, a řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil dle téhož zákona.

[2] Proti napadenému rozhodnutí podala žalobkyně dne 31. 7. 2018 žalobu. Lustrem v evidenci spisů Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“) zjistil, že zcela identická žaloba proti témuž rozhodnutí žalovaného byla krajskému soudu doručena dne 31. 7. 2018, a proto v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobu z důvodu překážky litispendence odmítl podle , (dále jen „ “).

[3] Proti napadenému usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost. Namítá, že žaloby nebyly identické, neboť druhá žaloba měla v petitu žádost o odkladný účinek. Krajský soud měl obě žaloby spojit do jednoho řízení.

[4] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že v napadeném rozhodnutí ani v řízení jemu předcházejícímu neporušil žádná zákonná ustanovení a námitky stěžovatelky nejsou oprávněné. K námitkám týkajícím se důvodu pro odmítnutí žaloby se nevyjádřil.

[5] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo ( ), kasační stížnost byla podána včas ( ) a stěžovatelka je zastoupena advokátem ( ). Tvrdí nezákonnost usnesení o odmítnutí žaloby, namítá tedy přípustný kasační důvod [ ].

[6] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), přičemž žádnou takovou neshledal.

[7] Podle „[n]estanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat“.

[8] Pro posouzení překážky již probíhajícího řízení ( ve spojení s ) je ve smyslu rozhodné, kdy žaloby došly soudu (soudům); naopak bez významu zůstává, která z žalob byla dříve předána k poštovní přepravě (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 7. 2004, č. j. – 49, publ. pod č. NSS). Totožnost věci v řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí [ ] je dána totožností účastníků a napadeného rozhodnutí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2011, č. j. – 60). K posuzování překážky litispendence by soudy měly přistupovat velmi obezřetně a vždy zvažovat, zda pozdější podání je samostatným návrhem zahajujícím řízení, nebo jen doplněním návrhu dříve podaného; tehdy by nešlo o nové soudní řízení a nemohla by vzniknout ani překážka litispendence (POTĚŠIL a kol. . Komentář. Praha: Leges, 2014, s. 365).

[9] V posuzovaném případě není sporu o tom, že obě žaloby byly podány stěžovatelkou a proti témuž správnímu rozhodnutí, je tedy dána totožnost věci. Rovněž není sporné, že podání v nyní posuzovaném případě došlo krajskému soudu později než podání, jemuž byla přidělena sp. zn. . Podání obsahovalo všechny náležitosti žaloby a identické odůvodnění. Krajský soud proto správně posoudil, že se nemohlo jednat o doplnění dříve podané žaloby. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud v souladu s krajským soudem k závěru, že projednání návrhu bránila překážka litispendence, a bylo proto na místě žalobu odmítnout dle Zamýšlela-li žalobkyně podat návrh na přiznání odkladného účinku žalobě vedené pod sp. zn. , nic jí nebránilo učinit takový návrh samostatně po podání žaloby, a to tím spíše, že byla již v řízení před krajským soudem zastoupena advokátem.

[10] Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že nebyly naplněny tvrzené důvody kasační stížnosti, a proto ji podle in fine zamítl.

[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s ve spojení s Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšný žalovaný netvrdil, že by mu nad rámec jeho běžné činnosti jakékoli náklady vznikly. Proto Nejvyšší správní soud rozhodl, že se žalovanému náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. října 2018

JUDr. Miluše Došková

předsedkyně senátu