Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 189/2004 - 49

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce O. V. S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2004, č. j. – 25, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním označeným jako stížnost proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení azylu, adresovaným žalovanému a jemu doručeným dne 17. 9. 2003, se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2003, č. j. OAM-918/AŘ-2002, jímž byl ministrem vnitra zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 4. 2001, č. j. OAM-978/CU-02-P18-2001, kterým nebyl žalobci udělen azyl na území České republiky z důvodu nesplnění podmínek uvedených v ustanovení , a o azylu a o změně , o policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu) a současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ustanovení téhož zákona.

Ministerstvo vnitra – odbor azylové a migrační politiky postoupil dne 17. 9. 2003 žalobcovo podání Krajskému soudu v Plzni, jemuž bylo doručeno dne 24. 9. 2003. Uvedený soud v rámci zkoumání podmínek řízení zjistil z přípisu Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 18. 2. 2004, že žalobce podal proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného u uvedeného soudu žalobu dne 22. 9. 2003, řízení probíhá pod sp. zn. a není doposud skončeno. Krajský soud v Hradci Králové ke zprávě přiložil uvedený soud stejnopis žaloby O. V. S. ze dne 19. 9. 2003 a stejnopis žalobou napadeného rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM 918/AŘ-2002. Za této procesní situace Krajský soud v Plzni usoudil, že o téže věci probíhá již u jiného soudu řízení, v němž nebylo dosud rozhodnuto a proto žalobu podanou u tamního soudu odmítl podle ustanovení , (dále jen „ “). V odůvodnění rozhodnutí s odkazem na ustanovení , a zákona o azylu uvedl, že místem hlášeného pobytu žadatele o udělení azylu je zařízení, do něhož je Ministerstvem vnitra umístěn, přičemž takovým zařízením je v případě žalobce Pobytové středisko S., jak bylo ověřeno z evidence odboru azylové a migrační politiky uvedeného ministerstva. Umístění žadatele o azyl ve věznici na území České republiky přitom právní úprava neřeší. Protože Pobytové středisko Seč se nachází v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové, je tento soud místně příslušným k projednání žaloby, která k němu byla podána v pořadí jako první.

Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost, a to z důvodu uvedeného v ustanovení s tím, že z důvodu opatrnosti spatřuje další důvody kasační stížnosti též v ustanovení a d) Soudu prvního stupně vytýká, že napadeným usnesením porušil ustanovení , když žalobce podal žalobu – tedy úkon směřující ke Krajskému soudu v Plzni – již dne 17. 9. 2003 a učinil tak dříve než úkon směřující ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Pokud tedy Krajský soud v Plzni dospěl k názoru, že není místně příslušným k projednání této věci, pak měl postupem podle věc postoupit soudu příslušnému. Žalobce však není přesvědčen ani o tom, že by Krajský soud v Plzni nebyl místně příslušným, neboť je pravdou, že byl dne 3. 7. 2002 přihlášen k pobytu v PoS S., avšak od 19. 7. 2002 je internován ve věznici Plzeň – Bory, kde je též hlášen k pobytu, byť nikoliv ze své vlastní vůle. Je tedy zřejmé, že oficiální pobyt žalobce je od 19. 7. 2002 v obvodu Krajského soudu v Plzni. Žalobce navíc označil napadené usnesení za zmatečné s ohledem na datum jeho vydání 27. 2. 2003, tedy ještě před podáním žaloby. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2003, č. j. – 25 zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Současně s podáním kasační stížnosti požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti s odůvodněním, že potřebuje být nadále přítomen v České republice, aby mohl uplatňovat svoje procesní práva u soudu.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že tato směřuje výhradně proti postupu krajského soudu při odmítnutí žaloby a správní orgán jako účastník původního řízení o udělení azylu se proto k obsahu kasační stížnosti nevyjadřuje a posouzení veškerých právních otázek ponechává na Nejvyšším správním soudu. Vzhledem k tomu nečiní ani žádný procesní návrh. Pouze k žádosti o přiznání odkladného účinku správní orgán poznamenává, že se nedomnívá, že by pro stěžovatele právní následky rozhodnutí znamenaly nenahraditelnou újmu a proto tento jeho návrh nepodporuje.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti; neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a pro něž by se mohl od zásady vázanosti rozsahem a důvody kasační stížnosti odchýlit. Po přezkoumání kasační stížnosti dospěl k závěru, že není důvodná.

Stěžovatel napadá usnesení Krajského soudu v Plzni dovolávajíc se důvodu uvedeného v , tedy nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení. V dané věci Krajský soud v Plzni napadeným usnesením žalobu odmítl podle ustanovení , podle něhož, nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh (žalobu), mimo jiné též tehdy, jestliže o téže věci již řízení u soudu probíhá. Jde o tzv. překážku litispendence (překážku zahájeného řízení), která brání soudu, aby o téže věci probíhalo u soudu jiné řízení. Krajský soud usoudil, že o takový případ jde v projednávané věci a Nejvyšší správní soud se s jeho posouzením této otázky ztotožňuje.

Jak správně zdůraznil v napadeném usnesení Krajský soud v Plzni, je pro posouzení této procesní otázky významné především datum zahájení obou současně probíhajících řízení, když jinak je v projednávané věci nepochybné a ostatně to nezpochybňuje v kasační stížnosti ani stěžovatel, že řízení o žalobě (žalobách) stěžovatele proti témuž rozhodnutí žalovaného probíhají současně u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a u Krajského soudu v Plzni. Podle , je řízení zahájeno dnem, kdy návrh došel soudu; týká-li se návrh věcí uvedených v , nazývá se návrh žalobou. V daném případě se shoduje Nejvyšší správní soud s krajským soudem v závěru, že návrh žalobce je ve smyslu žalobou proti rozhodnutí vydanému v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné. Tento návrh došel Krajskému soudu v Plzni (byl mu postoupen žalovaným) až dne 24. 9. 2003, jak o tom svědčí otisk razítka podatelny uvedeného soudu na přípisu žalovaného ze dne 17. 9. 2003, k němuž je žaloba připojená a jímž je věc postupována uvedenému soudu. U Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích byla žaloba podána dne 22. 9. 2003, jak vyplývá nejen ze zprávy uvedeného soudu, ale též z otisku razítka jeho podatelny na žalobě sepsané právním zástupcem stěžovatele. Stalo se tak nepochybně o dva dny dříve, než došla žaloba proti témuž rozhodnutí žalovaného Krajskému soudu v Plzni. Naposledy uvedený soud proto právem podle později podanou žalobu odmítl. Pro posouzení věci je ve smyslu rozhodné, kdy žaloby došly soudu (soudům) a naopak bez významu zůstává posouzení, která z žalob byla předána dříve k poštovní přepravě, jak se mylně domnívá stěžovatel. Pro posouzení postupu podle (odmítnutí žaloby pro litispendenci), není rozhodující otázka místní příslušnosti soudu, s níž se Krajský soud v Plzni nad rámec potřebného odůvodnění svého závěru o existenci překážky probíhajícího řízení vypořádal, byť tak učinil za použití právní argumentace, kterou Nejvyšší správní soud sdílí.

Pokud stěžovatel napadá usnesení Krajského soudu v Plzni dovolávaje se důvodu uvedeného v , nutno připomenout, že v kasační stížnosti neuvádí v čem spatřuje zmatečnost řízení před soudem ve smyslu uvedeného ustanovení. Podle něho lze totiž kasační stížnost podat z důvodu tvrzené zmatečnosti před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popř. bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.

Žádné takové vady Nejvyšší správní soud nezjistil a ostatně, jak již bylo uvedeno, nebyly ani namítány. Ani tento důvod kasační stížnosti nemohl být proto shledán opodstatněným.

Stěžovatel se dále též dovolává důvodu uvedeného v , tedy nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů

rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek

nezákonné rozhodnutí o věci samé. Lze usuzovat, že za takovou vadu řízení pokládá stěžovatel zřejmou nesprávnost, jíž se soud dopustil při písemném vyhotovení napadeného usnesení v datu jeho vydání. Ze všech časových souvislostí je nepochybné, že usnesení bylo vydáno 27. 2. 2004, když věc u soudu napadla dne 24. 9. 2003. Tuto zřejmou nesprávnost napadeného usnesení pak soud úřední cestou, t. j. postupem podle ustanovení věta první , opravil. V žádném případě však toto pochybení nemohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, jak má na zřeteli ustanovení

V dané věci proto Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému uzavírá, že rozhodnutí Krajského soudu v Plzni bylo vydáno v souladu se zákonem, není stiženo vadami, které jsou v kasační stížnosti vytýkány a Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ustanovení jako nedůvodnou zamítl.

Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl přednostně tak, jak mu to ukládá ustanovení , po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Ostatně nutno připomenout, že o téže věci probíhá u soudu jiné řízení a v něm lze, pokud se tak již nestalo, takový návrh uplatnit.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle Protože v řízení úspěšný žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, přičemž stěžovatel byl v řízení neúspěšný, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. 7. 2004

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu