Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 101/2018 - 37

-38

pokračování

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: D. T. N., zastoupen Mgr. Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem nám. 28. října 1898/9, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2018, č. j. - 30,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Rozhodnutím ze dne 26. 9. 2016, č. j. OAM-704/ZA-ZA11-HA11-2016, žalovaný rozhodl, že se žalobci neuděluje mezinárodní ochrana podle až 14b , o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále „“).

II.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji zamítl rozsudkem ze dne 26. 1. 2018, č. j. – 30. Rozsudek krajského soudu, stejně jako zde uváděná judikatura Nejvyššího správního soudu, je k dispozici na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.

III.

[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v a d)

[4] Podle názoru stěžovatele jsou v jeho případě splněny podmínky pro udělení doplňkové ochrany podle , neboť lze dovodit důvodné obavy, že pokud by byl stěžovatel vrácen do země původu, hrozí mu skutečné nebezpečí vážné újmy. Ve Vietnamu nemůže účinně využít ochrany státu, když sami příslušníci policejního sboru jsou těmi, kteří konají ponižující zacházení a trestání (neodůvodněné sankcionování a vyžadování úplatků). Stěžovatel se neztotožňuje ani s hodnocením krajského soudu, který nezákonné jednání policistů označil za problémy s nízkou intenzitou.

[5] Stěžovatele nelze neudělením azylové ochrany trestat za to, že důvody, pro něž opustil svou vlast, neuvedl ve své žádosti, nýbrž až při pohovoru. Rovněž neuvedení všech důvodů pro opuštění země původu stěžovatelem by nemělo být v rámci azylového řízení sankcionováno „neúspěchem“ v řízení a tedy neudělením azylové ochrany. Ani nevyjádření se k podkladům pro rozhodnutí by nemělo být stěžovateli kladeno za vinu. Stěžovatel je cizincem, jenž přirozeně nedisponuje právním vzděláním, a tedy nelze očekávat, že využije všech svých procesních práv bezezbytku. Uvedené by platilo rovněž pro nevyjádření se k podkladům pro rozhodnutí z toho důvodu, že stěžovatel považoval zjištěný skutkový stav, resp. podklady obsažené ve spise za dostatečné pro naplnění podmínek pro udělení azylové ochrany. Nelze z toho tedy učinit závěr, tak jak to učinil krajský soud, že žádné jiné důvody pro udělení azylové ochrany v případě stěžovatele nejsou dány. Rozsudek krajského soudu je tak nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

IV.

[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (, 4 ).

[7] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.

[8] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci nevyložil žádné důvody, které by svědčily pro odklon.

[9] K tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů se v obecné rovině Nejvyšší správní soud mnohokrát vyjádřil (viz např. rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75, ze dne 29. 7. 2004, č. j. - 52, ze dne 18. 10. 2005, č. j. - 73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. - 44, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 25. 5. 2006, č. j. - 245, ze dne 17. 1. 2008, č. j. - 64). Rozhodnutí soudu je třeba považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů zejména tehdy, pokud není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů nebo při utváření právního závěru, z jakého důvodu soud považoval žalobní námitky za liché či mylné nebo proč nepovažoval právní argumentaci v žalobě za důvodnou. Meritorní přezkum rozhodnutí soudu je tak možný pouze za předpokladu, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku. Tato kritéria napadený rozsudek splňuje, neboť je z jeho odůvodnění zcela zřejmé, jakými úvahami byl při posouzení věci v rozsahu žalobních bodů krajský soud veden a k jakému závěru na jejich základě dospěl. Skutečnost, že stěžovatel se závěry krajského soudu nesouhlasí, nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku pro jeho údajnou nepřezkoumatelnost.

[10] V žádosti o udělení mezinárodní ochrany stěžovatel jako důvod jejího podání uvedl, že jeho pobyt v České republice byl zrušen, nechce se vrátit do Vietnamu, chce v České republice zůstat. Ve Vietnamu pracoval ve firmě, nelíbilo se mu tam, nechce se tam vracet. Výslovně uvedl, že jiné důvody nemá. Ve Vietnamu má manželku a dvě dosud nezletilé děti. Při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany stěžovatel dále uvedl, že ve Vietnamu pracoval jako řidič. V roce 2008 se dozvěděl o možnosti podnikat v České republice, vyřídil si tedy příslušné doklady a odjel. V České republice původně několik měsíců podnikal, později začal pracovat ve firmě na zpracování komunálního odpadu. Kvůli práci se nezdržoval v místě hlášeného pobytu, nevyzvedl si doporučený dopis od cizinecké policie a z toho důvodu mu byl zrušen v červenci 2014 pobyt. Pokoušel se odvolat, v roce 2016 však obdržel výjezdní příkaz. Do Vietnamu se nechce vrátit, proto požádal o azyl. Vietnam není demokratická země. Když pracoval jako řidič, stávalo se mu, že ho zastavili příslušníci dopravní policie, a to i v případě, když nic neprovedl a chtěli po něm peníze. V některých případech tam nějaký malý důvod byl. Pokud by dobrovolně nezaplatil, vždy by byli schopní najít nějakou chybu. Takovému jednání je ve Vietnamu vystaveno více lidí. Stěžovatel se s policisty hádal, nadával jim, oni mu vyhrožovali odebráním řidičského průkazu, jednou obdržel jeden trestný bod, v případě tří bodů dojde k odebrání řidičského průkazu. Stěžovatel vždy policistům zaplatil, aby ho pustili dál na cestu. S těmito problémy se stěžovatel potýkal přibližně od roku 2001, tedy od doby, kdy začal pracovat jako řidič. Se státními orgány žádné jiné problémy neměl. V případě návratu se obává opět problémů s policisty, kdyby je zase potkal.

[11] Co se týče obav stěžovatele, že mu po návratu do Vietnamu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy ze strany dopravních policistů vyžadujících po řidičích úplatky, tyto lze podle mínění zdejšího soudu samy o sobě (aniž by byly provázeny dalšími relevantními okolnostmi) považovat za přehnané a nenaplňující určitou minimální intenzitu a závažnost újmy, která je typově srovnatelná s intenzitou újmy hrozící při nejmírnější azylově relevantní újmě, tj. takové, jež by ještě naplnila znak „pronásledování“ ve smyslu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 10. 2006, č. j. – 52, publ. pod č. 1066/2007 Sb. NSS). S potížemi, které stěžovatel uvádí, je možné se setkat i v jiných zemích, s vyspělejším demokratickým systémem. Ustálená judikatura k (viz například rozsudek ze dne 13. 3. 2009, č. j. - 68, publikovaný pod 1849/2009 Sb. NSS) vyhrazuje doplňkovou ochranu pouze pro nejvážnější a bezprostředně hrozící ohrožení života a zdraví žadatele o mezinárodní ochranu, což rozhodně není případ stěžovatelem tvrzených obav. V této souvislosti lze i odkázat na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 12. 2005, č. j. - 41: „Příkoří, jemuž se stěžovatel vycestováním z vlasti vyhýbá, tj. jednorázové potíže s policisty v jednom konkrétním případě, nelze z hlediska jeho intenzity ještě považovat za jev státní mocí přímo vyvolaný, tajně podporovaný, státními orgány vědomě trpěný či státní mocí záměrně nedostatečně potlačovaný ve smyslu . Aby bylo možné shledat absenci státní ochrany před chováním příslušníků policie při výkonu služby, musel by stěžovatel vyčerpat všechny reálně dostupné prostředky ochrany, což se v daném případě nestalo, neboť stěžovatel sám přezkum postupu policistů o své vůli zastavil.“ Jestliže stěžovatel vyjádřil obecnou nedůvěru v justiční systém v zemi jeho původu, k tomu Nejvyšší správní soud připomíná, že podle konstantní judikatury pouhou nedůvěru občana ve státní instituce ve vlasti nelze podřadit pod důvody pro udělení mezinárodní ochrany (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 3. 2004, č. j. – 37, a ze dne 21. 11. 2003, č. j. - 40).

[12] Pokud jde o tvrzení stěžovatele, že jej nelze sankcionovat za neuvedení všech důvodů pro opuštění země původu, resp. za nevyjádření se k podkladům pro rozhodnutí, lze plně odkázat na ustálenou judikaturu zdejšího soudu, zejména na rozsudek ze dne 20. 11. 2003, č. j. - 59, publ. pod č. NSS. Z něj plyne, že je povinností správního orgánu zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že zde azylově relevantní skutečnosti jsou. Správní orgán nemá povinnost domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a činit posléze k těmto důvodům příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.

[13] Je třeba poukázat rovněž na to, že stěžovatel požádal o udělení mezinárodní ochrany za situace, kdy bylo zrušeno jeho povolení k dlouhodobému pobytu, a v červenci 2016 obdržel výjezdní příkaz. Lze proto předpokládat, že o udělení mezinárodní ochrany požádal, aby si legalizoval svůj pobyt na území České republiky a vyhnul se tak správnímu vyhoštění. V jeho jednání tak lze spatřovat účelovost (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 2. 2006, č. j. - 54, a ze dne 29. 6. 2005, č. j. - 83).

[14] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle

[15] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 24. května 2018

Mgr. David Hipšr

předseda senátu