Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 13/2003 - 40

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Radana Malíka v právní věci stěžovatelky N. T. M. H., zastoupené JUDr. Petrem Říhou, advokátem se sídlem v Třeboni, Husova 68/I za účasti Ministerstva vnitra se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2003, č. j. – 14,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 2. 7. 2003 č. j. – 14 zamítl žalobu podanou stěžovatelkou proti rozhodnutí Ministerstva vnitra (dále jen „ministerstvo“) ze dne 17. 1. 2003 č. j. OAM-2537/VL-20-C10-2002, kterým nebyl stěžovatelce udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a současně bylo vysloveno, že se na stěžovatelku nevztahuje překážka vycestování podle citovaného zákona. Ministerstvo své rozhodnutí odůvodnilo tím, že stěžovatelka v průběhu řízení potvrdila, že hlavním a jediným důvodem jejího odchodu z Vietnamu byly ekonomické potíže vyvolané nízkou mzdou, která jí nestačila na obživu. Ministerstvo konstatovalo, že stěžovatelka neuvedla žádnou konkrétní skutečnost, kterou by bylo možno podřadit pod ustanovení , b) , když ekonomické potíže nelze pod toto ustanovení podřadit. Stěžovatelka rovněž nesplňuje důvody pro udělení azylu podle a po posouzení její osobní situace a poměrů v zemi její státní příslušnosti neshledalo rovněž důvody pro udělení azylu podle citovaného zákona. Při posouzení existence překážek vycestování vycházelo ministerstvo z informací, které shromáždilo v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv ve Vietnamské socialistické republice.

Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích podala stěžovatelka v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uvedla, že svou žádost o azyl odůvodnila jednoznačně politickými důvody, neboť při pohovoru upřesnila, že důvod, pro který o azyl žádá, je jednoznačně nespokojenost se stavem dodržování lidských práv. Do České republiky vycestovala kromě jiného v naději, že zde bude svobodně žít. Stěžovatelka se domnívá, že sama nespokojenost se stavem dodržování lidských práv je důvodem pro udělení azylu, a proto splňuje podmínku . Z tohoto důvodu se domáhala zrušení napadeného rozsudku a současně požádala, aby kasační stížnosti byly přiznány odkladné účinky.

Ministerstvo ve svém vyjádření popřelo oprávněnost podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, byly vydány v souladu s právními předpisy, a odkázalo na správní spis. Pokud stěžovatelka poukázala na to, že samotná nespokojenost se stavem dodržování lidských práv je důvodem pro udělení azylu, namítalo ministerstvo, že tomu tak není, protože stěžovatelka by musela prokázat, že svou nespokojenost nějakým způsobem veřejně projevila, tento projev je úřadům její země znám a úřady podnikly kroky, které by stěžovatelce znemožnily další obdobné projevy. Nic takového však stěžovatelka v průběhu řízení o udělení azylu netvrdila. Proto ministerstvo navrhlo, aby soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

rovněž umožňuje udělení azylu za účelem sloučení rodiny podle ustanovení nebo humanitární azyl podle ustanovení .

Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne 13. 5. 2002 návrh na zahájení řízení o udělení azylu, ve kterém uvedla, že ve Vietnamu nejsou dodržována lidská práva, není tam svoboda, a proto tam nechce žít.

Podle , 3 je Nejvyšší správní soud vázán důvody a rozsahem kasační stížnosti. Stěžovatelka v kasační stížnosti jako důvod jejího podání pouze uvedla, že splňuje podmínku , protože se domnívá, že sama nespokojenost se stavem dodržování lidských práv je důvodem pro udělení azylu.

Stěžejní pro určení, komu bude azyl udělen, je . Podle tohoto ustanovení se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má. Dikce citovaného ustanovení v sobě zahrnuje dva samostatné kruhy pro udělení azylu. První je založen na odůvodněném strachu z pronásledování z taxativně uvedených důvodů a druhý spočívá v pronásledování za uplatňování politických práv a svobod. Pouhou nespokojenost se stavem dodržování lidských práv, ani nijak neprojevenou, pod tyto důvody nelze podřadit.

Z důvodů výše uvedených Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.

O návrhu, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek podle ust. Nejvyšší správní soud nerozhodl, neboť se jedná o věc, která byla vyřízena v souladu s ust. ve spojení s , přednostně.

Účastníkům řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení v souladu s ustanovením , 2 ve spojení s , protože stěžovatelka neměla ve věci úspěch a ministerstvu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2003

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu