Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
+ 4 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (14)40 A 4/2015 - 131.pdf
PDF · 0 B
No categories available
40 A 4/2015 - 131
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIK Y
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Markéty
Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera v právní věci
navrhovatelky: M gr. P. R., trvale bytem „X“, zastoupené Mgr. Pavlem Černohousem,
advokátem, se sídlem v Praze, Ve svahu 531/1, proti odpůrci: obe c Tisá, Tisá 205, 403 36 Tisá,
zastoupeným JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova
1070/29, v říze ní o návrhu na zruš e ní části opatření obe cné povahy – úze mního plánu obce
Tisá ze dne 8.6.2012, č.j. ÚP 07/2012/OOP,
t a k t o :
I. V opatření obecné povahy – územním plánu obce Tisá ze dne 8.6.2012, č.j. ÚP
07/2012/OOP, se pro ne zákonnos t dnem právní moci tohoto rozsudku v kapitole „C)
URBANISTICKÁ KONCEPCE“ textové části, v tabulce „NÁVRH NOVÝCH
PLOCH ZASTAVITELNÉ PLOCHY PŘESTAVBY“, v řádcích sloupce „Základní
podmínky využití území, upozornění na možný výskyt ZCHDR“ u ploch č. 9, 11, 12a a
12b zruš uje text „POŘÍZENÍ ÚZEMNÍ STUDIE“;
II. V opatření obecné povahy – územním plánu obce Tisá ze dne 8.6.2012, č.j. ÚP
07/2012/OOP, se pro ne zákonnos t dnem právní moci tohoto rozsudku v kapitole „F)
STANOVENÍ PODMÍNEK PRO VYUŽITÍ PLOCH S ROZDÍLNÝM
ZPŮSOBEM VYUŽITÍ S URČENÍM PŘEVAŽUJÍCÍHO ÚČELU VYUŽITÍ
(HLAVNÍ VYUŽITÍ), POKUD JE MOŽNÉ JEJ STANOVIT, PŘÍPUSTNÉHO
VYUŽITÍ, NEPŘÍPUSTNÉHO VYUŽITÍ, POPŘÍPADĚ PODMÍNĚNĚ
PŘÍPUSTNÉHO VYUŽITÍ TĚCHTO PLOCH A STANOVENÍ PODMÍNEK
PROSTOROVÉHO USPOŘÁDÁNÍ, VČETNĚ ZÁKLADNÍCH POMÍNEK
OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU (NAPŘÍKLAD VÝŠKOVÉ REGULACE
ZÁSTAVBY, INTENZITY VYUŽITÍ POZEMKŮ V PLOCHÁCH)“ textové části,
podkapitole „PLOCHY BYDLENÍ § 4 vyhl. 501/2006 Sb. “, hlavě „BV – bydlení
venkovské“, oddíle „Převažující účel využití“, pododdíle „a) přípustné“ se ve větě
Pokračování 2 40A 4/2015
„Velikost stavebních pozemků na plochách, pro které je stanovena podmínka pořízení
územní studie se předpokládá cca 1600 m2 (plochy 8, 9, 11, 12a, 12b, 14, 15, 16a,
31)“ zruš ují plochy č. 9, 11, 12a, 12b;
III. V opatření obecné povahy – územním plánu obce Tisá ze dne 8.6.2012, č.j. ÚP
07/2012/OOP, se pro ne zákonnos t dnem právní moci tohoto rozsudku v kapitole „I)
POŽADAVKY NA VYMEZENÍ PLOCH A KORIDORŮ, VE KTERÝCH BUDE
ULOŽENO PROVĚŘENÍ JEJICH ZMĚN ÚZEMNÍ STUDIÍ“ textové části, v textu
„Územní studie zastavitelných ploch č. 8 a 9. C ílem územní studie je koordinace
plošného, prostorového funkčního uspořádání včetně řešení technické a dopravní
infrastuktury, veřejných prostranství, zeleně, vazeb na stávající síd lo a krajinu, přiměřená
ochrana melioračních zařízení.“ zruš uje plocha č. 9;
IV. V opatření obecné povahy – územním plánu obce Tisá ze dne 8.6.2012, č.j. ÚP
07/2012/OOP, se pro ne zákonnos t dnem právní moci tohoto rozsudku v kapitole „I)
POŽADAVKY NA VYMEZENÍ PLOCH A KORIDORŮ, VE KTERÝCH BUDE
ULOŽENO PROVĚŘENÍ JEJICH ZMĚN ÚZEMNÍ STUDIÍ“ textové části, zruš uje
text „Územní studie zastavitelné plochy č. 11, 12a, 12b. C ílem studie je koordinace
plošného, prostorového a funkčního uspořádání včetně řešení technické a dopravní
infrastruktury, veřejných prostranství a zeleně, vazeb na stávající síd lo a krajinu,
přiměřená ochrana melioračních zařízení.“;
V. Ve zbytku se návrh zamítá.
VI. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení v částce 19 438,-
Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatelka se domáhala zrušení částí opatření obecné povahy – územního plánu obce
Tisá ze dne 4.6.2012, č.j. ÚP 07/2012/OOP, vydaného dne 4.6.2012 usnesením č. 159/2012
zastupitelstva odpůrce (dále jen „územní plán“) podle § 6 odst. 5 p ísm. c) zákona č. 183/2006 Sb. ,
stavební zákon, ve znění účinném do 31.12.2012 (dále jen „stavební zákon“).
Konkrétně navrhovatelka požadala, aby soud zrušil následující části územního plánu:
- v kapitole „B) KONCEPCE ROZVOJE ÚZEMÍ OBCE, OCHRANY A ROZVOJE JEHO
HODNOT“ textové části, podkapitole „Ochrana hodnot území“ větě poslední, co do textu: „proto
je požadováno zpracování územních studií pro rozsáhlé a exponované celky nově navrhované
zástavby ve vazbě na sídlo, centrum a krajinu“;
- v kapitole „C) URBANISTICKÁ KONCEPCE“ textové části, tabulce „NÁVRH NOVÝCH
PLOCH ZASTAVITELNÉ PLOCHY PŘESTAVBY“, v řádcích sloupce „Základní podmínky
využití území, upozornění na možný výskyt ZCHDR“ vždy co do textu: „POŘÍZENÍ ÚZEMNÍ
STUDIE“;
- v kapitole „F) STANOVENÍ PODMÍNEK PRO VYUŽITÍ PLOCH S ROZDÍLNÝM
ZPŮSOBEM VYUŽITÍ S URČENÍM PŘEVAŽUJÍCÍHO ÚČELU VYUŽITÍ (HLAVNÍ
VYUŽITÍ), POKUD JE MOŽNÉ JEJ STANOVIT, PŘÍPUSTNÉHO VYUŽITÍ,
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 3 40A 4/2015
NEPŘÍPUSTNÉHO VYUŽITÍ, POPŘÍPADĚ PODMÍNĚNĚ PŘÍPUSTNÉHO VYUŽITÍ
TĚCHTO PLOCH A STANOVENÍ PODMÍNEK PROSTOROVÉHO USPOŘÁDÁNÍ , VČETNĚ
ZÁKLADNÍCH POMÍNEK OCHRANY KRAJINNÉHO RÁZU (NAPŘÍKLAD VÝŠKOVÉ
REGULACE ZÁSTAVBY, INTENZITY VYUŽITÍ POZEMKŮ V PLOCHÁCH)“ textové části,
podkapitole „PLOCHY BYDLENÍ § 4 vyhl. 501/2006 Sb. “, hlavě „BV – bydlení venkovské“,
oddíle „Převažující účel využití“, pododdíle „a) přípustné“ co do textu: „Velikost stavebních
pozemků na plochách, pro které je stanovena podmínka pořízení územní studie se
předpokládá cca 1600 m2 (plochy 8, 9, 11, 12a, 12b, 14, 15, 16a, 31)“;
- v kapitole I) POŽADAVKY NA VYMEZENÍ PLOCH A KORIDORŮ, VE KTERÝCH BUDE
ULOŽENO PROVĚŘENÍ JEJICH ZMĚN ÚZEMNÍ STUDIÍ textové části, co do textu: „I)
POŽADAVKY NA VYMEZENÍ PLOCH A KORIDORŮ, VE KTERÝCH BUDE ULOŽENO
PROVĚŘENÍ JEJICH ZMĚN ÚZEMNÍ STUDIÍ
Územní studie zastavitelných ploch č. 8 a 9. Cílem územní studie je koordinace
plošného, prostorového funkčního uspořádání včetně řešení technické a dopravní
infrastuktury, veřejných prostranství, zeleně, vazeb na stávající sídlo a krajinu, přiměřená
ochrana melioračních zařízení.
Územní studie zastavitelné plochy č. 11, 12a, 12b. Cílem studie je koordinace
plošného, prostorového a funkčního uspořádání včetně řešení technické a dopravní
infrastruktury, veřejných prostranství a zeleně, vazeb na stávající sídlo a krajinu, přiměřená
ochrana melioračních zařízení.
Územní studie zastavitelných ploch č. 14, 15, 16a a 31. Cílem studie je koordinace
plošného, prostorového a funkčního uspořádání včetně řešení technické a dopravní
infrastuktury, veřejných prostranství a zeleně, vazeb na stávající sídlo a krajinu.
Lhůta pro pořízení US, její schválení pořizovatelem vložení dat o územní studii do
evidence územně plánovacích činností se stanoví do 31. 12. 2030.“
Navrhovatelka opřela svoji aktivní procesní legitimaci o to, že je vlastníkem nemovitostí
zapsaných na LV č. 578, pro obec Tisá, k.ú. Tisá, a to pozemků parc.č. 3308/1, 3309/1, 3309/2,
3309/3, 3309/4 na ploše č. 9 územního plánu, dále st. č. 140, parc. č. 3321/2, 3319, 3214 na ploše
č. 11 územního plánu, parc. č. 709/1, 3318/3 na ploše č. 12a, parc. č. 3318/2 na ploše č. 12b (dále
jen „pozemky navrhovatelky“).
Ve svém návrhu uvedla, že napadá podmínku stanovenou v územním plánu spočívající
v pořízení územní studie pro plochy č. 9, 11, 12a a 12b ve lhůtě do 31.12.2030, která je podmínkou
zastavitelnosti těchto ploch, neboť ji považuje za nepřiměřený zásah do svého vlastnického práva,
protože jí znemožňuje nepřiměřeně dlouho stavebně využít její pozemky, přesto, že jsou územním
plánem určeny jako zastavitelné. Navrhovatelka má za to, že podmínění rozhodování o změnách
v území zpracováním územní studie představuje svými účinky fakticky stavební uzávěru, neboť
v podstatě znemožňuje pozemky v zastavitelné ploše do doby zpracování územní studie využít pro
účely výstavby. Tímto způsobem zkracuje územní plán vlastníka pozemků dotčených touto
podmínkou na jeho právu plnohodnotně, tj. i pro stavební účely, využít své pozemky. Územní plán
je v napadených částech v rozporu s hmotným právem, neboť dle bodu 4 algoritmu přezkumu
opatření obecné povahy podle testu popsaného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 4 40A 4/2015
27.9.2005, č.j. 1 Ao 1/2005 -98, je v rozporu s hmotným právem a dle bodu 5 algoritmu nesplňuje
podmínku přiměřenosti. V době vydání územního plánu sice nebyla v § 43 odst. 2 stavebního
zákona ani v žádném jiném ustanovení explicitně obsažena podmínka stanovení přiměřené lhůty pro
vložení dat územní studie, avšak navrhovatelka má za to, že i v takovém případě stanovená lhůta
musí být přiměřená a je třeba územní plán posuzovat podle aktuálního znění stavebního zákona.
Pokud byla stanovena lhůta bezmála 20 let pro vložení dat o územní studii do evidence územně
plánovacích činností, je tato lhůta nepochybně nepřiměřená. Sám územní plán výslovně připouští, že
zvolené opatření má stejnou funkci jako stavební uzávěra, a to na straně 71 a 150 odůvodnění
územního plánu. Územní studie stejně jako stavební uzávěra mají být pouze dočasná omezení, což
v daném případě nebylo splněno. Na podporu své argumentace odkázala navrhovatelka na rozsudky
Nejvyššího správního soudu sp.zn. 4 Ao 3/2011, 5 Ao 5/2011 , 5 Ao 2/2011 a usnesení Ústavního
soudu sp.zn. II. ÚS 2691/09 . Dále k přiměřenosti lhůty odkázala na komentářovou literaturu a
stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 28.4.2015, zaslané formou e- mailu navrhovatelce.
Za přiměřenou lhůtu pro pořízení a zaevidování územní studie ve smyslu § 43 odst. 2 stavebního
zákona lze dle návrhu navrhovatelky považovat lhůtu v řádu jednotek let. Za současného právního
stavu lze za přiměřenou lhůtu považovat jedině takovou, která nepřesahuje 3 roky, a to s ohledem na
ustanovení § 101b zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s.ř.s “), které umožňuje
přezkum opatření obecné povahy ve lhůtě tří let. Územní plán předvídá územní studie na nepříliš
rozsáhlému území v menší obci. Plochy, které byly vybrány pro pořízení územní studie, byly vybrány
bez srozumitelného jasného k líče a jedná se tak o projev libovůle. Primárním důvodem pro pořízení
územní studie, jak vyplývá z odůvodnění územního plánu, je ve skutečnosti čas na získání finančních
prostředků. Toto však není zákonem předpokládaný důvod pro stanovení dlouhé doby pro trvání
podmínky zpracování územní studie. Odpůrce se však i přes deklarované vytváření finančních rezerv
nesnaží tyto finanční rezervy vytvářet. Navrhovatelka je připravena zpracovat územní studie pro své
pozemky na své náklady. To sd ělila starostovi odpůrce, který však na tuto nabídku financování nijak
nereagoval. Popsaný stav lze hodnotit jedině jako dlouhodobou, bezdůvodnou a svévolnou nečinnost
odpůrce při zajištění vypracování územní studie podmiňující rozhodování v území, což je možné
považovat i vzhledem k použití shora uvedené judikatury Nejvyššího správního soudu za rozporné se
zákonem. Podmínka pořízení územních studií je však nevyhovující také z hlediska kritéria potřebnosti
a minimalizace zásahů. Jako příklad porušení kritérií potřebnosti a minimalizace zásahů uvedla
navrhovatelka plochu 12a s výměrou pouhých 0,29 ha, u níž se orientačně předpokládá zastavení
jedním rodinným domem a která je dobře dopravně dostupná. Územní plán by měl být zrušen ve
všech částech, které se týkají rozhodování o změnách v území za podmínky zpracování územní
studie, kde se tato podmínka dotýká ploch, ve kterých jsou pozemky ve vlastnictví navrhovatelky.
Odvolatelka je přesvědčena, že samotné odstranění lhůty do 30. 12. 2030 by nezákonnost územního
plánu neodstranilo, neboť by územní plán i nadále existoval v rozporu se zákonem v podobě, která
by pro zpracování územní studie nestanovila lhůtu již vůbec žádnou. Dle názoru navrhovatelky není
dobře možné textově rozdělit napadený územní plán tak, aby se návrh navrhovatelky mohl vztahovat
výhradně na takové plochy, kde se nacházejí její pozemky, a proto navrhuje, aby územní plán byl
zrušen ve všech částech, které se týkají rozhodování o změnách v území pod podmínkou zpracování
územní studie. Bude-li však soud opačného názoru, nic mu nebrání, aby rozhodl o zrušení územního
plánu v menším rozsahu.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 5 40A 4/2015
Na podporu svých tvrzení předložila navrhovatelka stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj
poskytnuté jako odpověď na dotaz navrhovatelky (e- mailem ze dne 28. 4. 2015) a také k důkazu
navrhla Rozvojový program obce Tisá, část B.
Odpůrce ve svém vyjádření k návrhu navrhl jeho zamítnutí v celém rozsahu. Nesouhlasil
s tvrzením žalobkyně, že správní soud musí soulad územního plánu posuzovat primárně podle
právního stavu v době svého rozhodování, neboť to neodpovídá znění ustanovení § 101b odst. 3
s.ř.s. s.ř.s . Dále odkázal na č l. II přechodných ustanovení zákona č. 350/2012 Sb. , kterým byl
novelizován stavební zákon, ze kterého vyplývá, že nelze vycházet ze stavu, který zde je po
novelizaci stavebního zákona účinné od 1.1.2013. V době vydání územního plánu neobsahoval
stavební zákon žádný požadavek na stanovení lhůty, natož přiměřené lhůty. Požadavek na stanovení
lhůty vyplýval z vyhl.č. 500/2006 Sb. , avšak ani zde nebyl uveden žádný požadavek na přiměřenost
této lhůty. Stanovení lhůty pro pořízení územní studie proto bylo pouze na úvaze pořizovatele a je na
zvážení, zda je vůbec soud oprávněn délku této lhůty za tohoto stavu posuzovat. Dále poukázal na
rozsudek Nejvyššího správního soudu sp.zn. 3 Aos 2/2013 s tím, že otázku vhodnosti či
nevhodnosti zvoleného řešení v územním plánu soudu nepřísluší posuzovat. Plochy označené čísly 8,
9, 11, 12a a 12b jsou rozsáhlé o celkové výměře 3,983 ha. Na jejich území se nenachází žádná
infrastruktura podmiňující obytnou výstavbu, s pouhou výjimkou místní komunikace. Stanovená lhůta
k pořízení územní studie koresponduje s dobou účinnosti územního plánu. Navrhovatel má za to, že
je třeba vybudovat nejprve potřebnou infrastrukturu, zejména rozšířit kapacitu čistírny odpadních
vod. V tomto ohledu je aktivní, což doložil S mlouvou o spolupráci při přípravě a realizaci stavby se
Severočeskou vodárenskou a.s., kterou přiložil ke svému vyjádření. Pozemky navrhovatelky byly
do územního plánu zahrnuty jako zastavitelné na žádost navrhovatelky a teprve schválení územního
plánu se sta ly stavebně využitelnými, ovšem se současně uloženou podmínkou zpracování územních
studií. Navrhovatelka získala schválením územního plánu mimo předmětné pozemky i další
zastavitelné plochy, které nejsou vázány žádnou podmínkou a k dnešnímu dni stavebně využity
nejsou, přestože jejich využití k zastavění nic nebrání. Vyhověním návrhu by došlo k zásahu do
ústavních práv obce jako samosprávného společenství občanů, neboť rozvoj obce by byl ovlivňován
jedním občanem s odkazem na jeho hmotná ústavní práva, což není přípustné. Vyhodnocení
účinnosti územního plánu proběhne podle § 55 odst. 1 stavebního zákona v roce 2016 a na základě
tohoto vyhodnocení rozhodnou zastupitelé o případném pořízení územní studií na předmětné lokality.
Na uplatnění dočasné stavební uzávěry formou podmínky zpracování studií neshledává odpůrce nic
rozporného se zákonem. Vzhledem k tomu, že před vydáním územního plánu nebyly předmětné
pozemky navrhovatelky zahrnuty do ploch určených k výstavbě, nedošlo vydáním územního plánu
k omezení práva vlastníka využít své pozemky ke stavebním účelům, neboť toto právo navrhovatelce
dříve nenáleželo. Podstatou hmotného práva, kterého se navrhovatelka dovolává, je získání okamžité
možnosti pozemky, které napadeným územním plánem byly stanoveny jako v budoucnu zastavitelné,
ihned rozparcelovat a rozprodat jako stavební parcely. Vyhověním návrhu by tedy došlo
k neoprávněnému diskriminačnímu zvýhodnění navrhovatelky, výrazně zasahujícímu do práv
ostatních vlastníků pozemků v obci, obyvatel obce a jejich občanů a oprávněných ústavních zájmů
obce samotné, jakož i k podstatnému zásahu do veřejného zájmu na rozvoji obce. Odpůrce vedle již
zmiňované Smlouvy o rozšíření kapacity čistírny odpadních vod zpracoval Rozvojový program obce
Tisá, který vznikl v letech 2013 a 2014 formou komunitní spolupráce. Tento dokument je základní
pro rozvoj území a zabývá se všemi prvky rozvoje komplexně, tedy i výstavbou v jednotlivých
lokalitách obce. Zrušení podmínky zpracování územních studií by vyvolalo neřízený rozvoj stavební
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 6 40A 4/2015
činnosti, v rozporu se schváleným územním plánem a Rozvojovým programem obce Tisá.
Navrhovatelka účelově vytrhává z kontextu ty údaje, které se hodí do rámce jejího návrhu. N elze
argumentovat výměrami jednotlivých samostatných ploch, ale pouze výměrami celých ploch, pro
které mají být územní studie pořízeny. Tyto plochy totiž tvoří nedílný celek souvislého a na sebe
navazujícího území, což je patrné z grafické části územního plánu. Z odůvodnění územního plánu je
dále zřejmé, že nikoliv finanční prostředky, ale zejména čas na prověření uplatňování územního plánu
po jeho vydání je jedním z důvodů pro stanovení lhůty pro zpracování územní studie.
Na podporu svých tvrzení odpůrce navrhl provedení důkazu, a to smlouvou o spolupráci při
přípravě a realizaci stavby ze dne 18. 3. 2014, dále přípisem starosty odpůrce společnosti
Severočeské vodárenské společnosti a.s. ze dne 14. 3. 2014 a Rozvojovým programem obce Tisá,
část D.
V replice navrhovatelka uvedla, že jejím cílem nikdy nebylo umožnit v obci Tisá živelnou
zástavbu, jak se snaží odpůrce podsouvat. Sešněrováním možné výstavby pouze na některé plochy,
jak to prakticky činí územní plán, může vést k velké koncentraci výstavby na malém prostoru a tím i
ke značně nerovnoměrnému rozvoji obce. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
14.10.2011, č.j. 5 Ao 5/2011 -27, vyplývá, že správní soud musí při přezkumu opatření obecné
povahy otázku souladu s hmotným právem a otázku přiměřenosti posuzovat primárně podle právního
stavu v době svého rozhodování. Ze žádného předpisu neplyne, že by vybudování veřejné
infrastruktury mělo časově předcházet zpracování územní studie. Postup a úvahy odpůrce nemají
rozumné opodstatnění. Odpůrce hodlá bez znalosti podrobných odborných výstupů, které z územní
studie plynou, nejprve budovat veřejnou infrastrukturu. Z vyjádření je patrný záměr odpůrce
s opatřením územní studie nespěchat a využít tak plně lhůtu pro zaevidování územních studií, kterou
mu územní plán dává. Pro obec nepředstavuje stanovení téměř dvacetileté lhůty pro zaevidování
územní studie žádnou zvláštní legitimní výhodu, ale naopak pro jednotlivce je značně zatěžující. Je
absurdní, aby byla stanovena záměrně lhůta pro zpracování územní studie v délce odpovídající
přibližně době platnosti územního plánu, neboť územní studie je de facto odborným dotvořením
územního plánu. Dále neexistuje žádná souvislost mezi institutem čtyřletého vyhodnocování územního
plánu a pořízením územních studií. Odpůrce uvádí, že má k dispozici finanční prostředky na
vypracování územní studie, avšak doposud tak neučinil, v čemž shledává navrhovatelka projev
libovůle. Z Rozvojového programu obce Tisá, kterého se odpůrce sám dovolává, vyplývá, že další
pozemky, na nichž by bylo možné stavět, již v obci nejsou a ostatní jsou blokovány pořízení územní
studií.
Právní zástupce navrhovatelky při jednání soudu uvedl, že podstatou sporu je zodpovězení
otázky, zda lhůta 18 le t k pořízení územní studie je lhůtou přiměřenou či excesivní, když dosavadní
nepořízení územní studie výrazně limituje využití pozemků ve vlastnictví navrhovatelky. Trvá na tom,
že doba pořízení územní studie má být odpovídající daným poměrům a má být přiměřené délky.
V daném případě má za to, že odpovídající délka by měla činit cca 1 rok až 2 roky maximálně.
V předmětné věci je tak stanovená 18tiletá lhůta k pořízení studie zcela excesivní a je v rozporu
s hmotným právem. Daná lhůta pak nemůže projít ani testem proporcionality, přičemž odpůrce
nemůže s úspěchem argumentovat ani údajným sháněním finančních prostředků na pořízení územní
studie, když v tomto směru je zjevně nečinný a laxní.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 7 40A 4/2015
Právní zástupce odpůrce uvedl, že v době schvalování územního plánu se v zákonné úpravě
neobjevovala žádná časová lhůta pořízení územní studie. Skutečnost, že zákonodárce žádnou
časovou lhůtu nestanovil, přitom měla praktický podtext, když pořízení územní studie bylo záměrně
ponecháno na úvaze jednotlivých obcí i z hlediska časového. Odpůrce se rozhodl v rámci svých
samosprávných kompetencí, že postupně bude vymezovat pozemky určené k výstavbě, přičemž
v rámci dlouhodobého rozvoje obce lze uvažovat, že i dotčené pozemky ve vlastnictví navrhovatelky
mohou být pozemky určenými k výstavbě. V této souvislosti podotkl, že rovněž i financování
pořízení územní studie je plně odvislé od vůle obce. Má za to, že návrh směřuje ke zrušení části
opatření obecné povahy a nikoliv, že by usiloval o stanovení lhůty k pořízení území studie. V případě
zrušení územního plánu zůstanou dotčené pozemky bez regulace, v důsledku čehož pak může na nich
dojít bez dalšího k živelné výstavbě. Trval na tom, že územní plán není v rozporu s tehdy platnou i
současnou legislativou, přičemž při jeho pořízení nedošlo k nezákonnosti.
Soud při jednání z vlastní iniciativy podle § 52 odst. 1 s.ř.s. s.ř.s . provedl důkaz návrhem územního plánu obce Tisá z července 2010.
Navrhovatelka i odpůrce odkazují na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která stanoví
algoritmus přezkumu opatření obecné povahy sestávající se z pěti kroků (viz např. rozsudek NSS ze
dne 27.9.2005, č.j. 1 Ao 1/2005 -98, www.nssoud.cz). Tento test však vycházel ze znění ustanovení
§ 101d odst. 1 s.ř.s. s.ř.s . účinného do 31.12.2011. Toto ustanovení znělo: „Při rozhodování soud
posuzuje soulad opatření obecné povahy se zákonem, a to, zda ten, kdo je vydal, postupoval v
mezích své působnosti a pravomoci a zda opatření obecné povahy bylo vydáno zákonem
stanoveným způsobem. Přitom není vázán právními důvody návrhu.“
Od 1.1.2012 však nabyla účinnosti novela s.ř.s. s.ř.s . provedená zákonem č. 303/2011 Sb. , která
novelizovala i ustanovení § 101d odst. 1 s.ř.s , které v současnosti zní: „Při rozhodování je soud
vázán rozsahem a důvody návrhu.“ Jak vyplývá z důvodové zprávy k tomuto zákonu, účelem
tohoto ustanovení mělo být zúžení rozsahu přezkumu (viz sněmovní tisk 319/0, VI. volební období
Poslanecké sněmovny, bod 50 až 55, www.psp.cz). Soud má tak za to, že se podstatně od
1.1.2012 změnil postup přezkumu opatření obecné povahy soudem, přičemž došlo k omezení
rozsahu přezkumu oproti dřívější úpravě. Přezkum opatření obecné povahy vychází z ustanovení §
101b odst. 2 a § 101d odst. 1 s.ř.s. s.ř.s . Z těchto ustanovení vyplývá, že soud přezkoumává opatření
obecné povahy pouze v rozsahu, který navrhovatel uplatnil v návrhu nebo ve lhůtě uvedené
v ustanovení § 101b odst. 1 s.ř.s. s.ř.s . Povinností navrhovatele je proto tvrdit, že opatření obecné povahy
nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec
návrhových bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného opatření obecné povahy,
k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle §
101b odst. 4 ve spojení s ustanovením § 76 s.ř.s. s.ř.s .
Soud tak může, tak jako dříve Nejvyšší správní soud (do 31.12.2011), shledat, že návrh na
zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části je důvodný, neboť opatření obecné povahy nebo
jeho části jsou v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti a
pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem (viz §
101d odst. 2 s.ř.s ), avšak pouze v případě, je-li to navrhovatelem ve lhůtě stanovené pro podání
návrhu (§ 101b odst. 1 s.ř.s. s.ř.s .) namítáno.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 8 40A 4/2015
Mezi stranami je nesporné a je to zřejmé i z postoupeného správního spisu, že územní plán
obsahuje mimo jiné i pro plochy č. 9, 11, 12a a 12b, jež zahrnují i pozemky navrhovatelky, jako
podmínku pro novou zástavbu zpracování územních studií. Dle bodu I) územního plánu byla
stanovena lhůta pro pořízení územní studie, její schválení pořizovatelem a vložení dat o územní studii
do evidence územně plánovacích činností do 31.12.2030. Z rozhodnutí o námitkách, které je
součástá odůvodnění územního plánu, je patrné, že navrhovatelka opakovaně vznášela námitky proti
návrhu územního plánu a mimo jiné i proti stanovené lhůtě pro pořízení územních studií. Odpůrce tuto
námitku zámítl s argumentací, že: „V plochách, kde je nutné pořídit územní studii, plní tato
podmína funkci „dočasné stavební uzávěry“, dokud není územní studie pořízena a
zaevidována jako územně plánovací podklad, nelze na těchto plochách stavět. Vzhledem
k tomu, že jsou tyto plochy komplikované a náročné na zajištění nové infrastruktury, byl
termín pro pořízení územní studie stanoven ve velkém časovém rozpětí až do konce roku
2030. Obec si tím vytvořila dostatečný prostor pro zajištění finančních prostředků na
vypracování územních studií, na postupné vyhodnocování uplatňování územního plánu, tedy
na postupné uvolňování ploch pro výstavbu. Výklad Ing. Sklenáře není závazný, žádný právní
předpis neurčuje lhůtu pro pořízení územní studie. Náklady na pořízení územních studií, které
bude muset obec hradit, není obec schopná ve lhůtě požadovaných 4 let zajistit.“ Soud dále
konstatuje, že z návrhu územního plánu z července 2010, který byl veřejně projednán dne
13.9.2010, vyplývá, že původně byla stanovena lhůta pro pořízení územních studií do 31.12.2015.
Následně došlo v novém návrhu územního plánu k prodloužení této lhůty do 31.12.2030 a v této
podobě byl návrh územního plánu znovu veřejně projednán dne 23.4.2012.
Z dosud uvedeného vyplývá, že se strany shodují v tom, že podmínka pořízení územních studií
plní stejnou funkci jako stavební uzávěra, neboť před pořízením územní studie není možno na
pozemcích navrhovatelky stavět.
Mezi stranami však již je sporné, podle které právní úpravy má být napadený územní plán
posuzován. V tomto směru soud odkazuje již na zmíněnou novelizaci s.ř.s. s.ř.s ., která vedla k zavedení
ustanovení § 101b odst. 3 s.ř.s. s.ř.s ., které stanoví, že při přezkoumání opatření obecné povahy vychází
soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání opatření obecné povahy. Vzhledem
k tomu, že dřívější znění s.ř.s. s.ř.s . neobsahovalo obdobné ustanovení, mohla judikatura dospět v rámci
aplikace právních norem s.ř.s. s.ř.s . k závěrům, které jsou dnes již překonané novelizovaným zněním
právního předpisu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 22.4.2011, 5 Ao 2/2011, www.nssoud.cz).
Uvedená změna s.ř.s. s.ř.s . má samozřejmě význam i pro posouzení této věci, neboť soud je povinen
vycházet ze znění právní úpravy (nejen stavebního zákona) účinné v době vydání územního plánu.
Pro tento případ jsou zásadní následující ustanovení stavebního zákona.
Podle § 25 stavebního zákona územně plánovací podklady tvoří územně analytické podklady,
které zjišťují a vyhodnocují stav a vývoj území a územní studie, které ověřují možnosti a podmínky
změn v území; slouží jako podklad k pořizování p o litik y územního rozvoje, územně plánovací
dokumentace, jejich změně a pro rozhodování v území.
Podle § 30 odst. 1 stavebního zákona územní studie navrhuje, prověřuje a posuzuje možná
řešení vybraných problémů, případně úprav nebo rozvoj některých funkčních systémů v území,
například veřejné infrastruktury, územního systému ekologické stability, které by mohly významně
ovlivňovat nebo podmiňovat využití a uspořádání území nebo jejich vybraných částí.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 9 40A 4/2015
Podle § 43 odst. 2 stavebního zákona územní plán může ve vybraných plochách a koridorech
uložit prověření změn jejich využití územní studií nebo pořízení regulačního plánu jako podmínku pro
rozhodování o změnách v území; v tomto případě stanoví podmínky pro jeho pořízení a pro jeho
vydání, které jsou zadáním regulačního plánu. Pořízení regulačního plánu jako podmínka pro
rozhodování pozbývá pro vybranou plochu nebo koridor platnosti, pokud nedojde k vydání
regulačního plánu do 2 le t od podání úplné žádosti v souladu s právními předpisy a zadáním
regulačního plánu.
Soud pro úplnost konstatuje, že od 1.1.2013 došlo ke změně ustanovení § 43 odst. 2
stavebního zákona tak, že v případě podmínění rozhodování územní studií jsou součástí územního
plánu podmínky pro její pořízení a přiměřená lhůta pro vložení dat o ní do evidence územně
plánovací činnosti (§ 30 odst. 4); marným uplynutím lhůty omezení změn v území zaniká.
Podle odborné literatury územní studie jako podmínka pro rozhodování blokuje využití území
obdobně jako stavební uzávěra a po svém vypracování se stává podkladem pro pořizování územně
plánovací dokumentace nebo její změny a pro rozhodování v území (srov. Machačková, J. a kol.:
Stavební zákon, C.H.Beck, 2013, str. 188).
Soud tuto část svých úvah uzavírá konstatováním, že sd ílí náhled stran, že podmínka
zpracování územní studie má stejný efekt jako stavební uzávěra a je nutno na ni takto nahlížet.
K institutu stavební uzávěry se již opakovaně vyjádřila judikatura správních soudů a je možno z ní
částečně vycházet i v daném případě.
Navrhovatelka tvrdí nečinnost obce při vypracování územních studií, odpůrce tvrdí opak, což
obě strany evidentně považují za závažnou skutečnost. Tento náhled na relevanci (ne)činnosti
odpůrce po přijetí územního plánu má zcela zřejmě svoji oporu v rozsudku Nejvyššího správního
soudu ze dne 16.6.2011, sp. zn. 4 Ao 3/2011, www.nssoud.cz, v jehož právní větě je uvedeno: „Za
vybočení z přípustného časového rámce působení územního opatření o stavební uzávěře v
podobě jeho nepřiměřeně dlouhého působení a s ním spojené porušení § 97 odst. 1 stavebního
zákona, pro které by bylo nutno územní opatření o stavební uzávěře zrušit, lze považovat
teprve dlouhodobou, bezdůvodnou a svévolnou nečinnost obce při přijímání územního plánu,
v rámci jehož přípravy bylo územní opatření o stavební uzávěře vydáno. Přitom je třeba
přihlédnout též k aktivitě navrhovatele jako subjektu, do jehož práv je územním opatřením o
stavební uzávěře zasahováno.“
S ohledem na již avizovanou změnu právní úpravy přezkumu opatření obecné povahy od
1.1.2012 , kdy lhůta pro podání návrhu na přezkum opatření obecné povahy byla omezena na tři
roky ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti (viz § 101b odst. 1
s.ř.s. s.ř.s .), oproti předchozímu znění s.ř.s. s.ř.s . kde omezení lhůtou nebylo uvedeno, nelze tento závěr
Nejvyššího správního soudu již plně aplikovat. Nečinnost obce při posuzování opatření obecné
povahy nemusí být zjevná v některých případech ani během tříleté lhůty k podání návrhu na přezkum
opatření obecné povahy zakotvené v ustanovení § 101b odst. 1 s.ř.s. s.ř.s ., zvláště posuzuje- li soud
činnost obce krátce po vydání opatření obecné povahy, pokud navrhovatel podá návrh nevyčkávaje
závěru zákonné lhůty. N avíc by při aplikaci shora uvedeného právního názoru byl navrhovatel pro
zvýšení naděje na úspěch nucen vždy vyčkávat s podáním návrhu a tím by byl nucen odkládat
dosažení soudní ochrany svých práv až na samý závěr uvedené lhůty, jako tomu bylo v tomto
případě. To však lze jen těžko akceptovat. Soud má tedy za to, že je nutno požadavky na stanovení
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 10 40A 4/2015
lhůty pro vypracování územní studie (stejně jako stavební uzávěry) v územním plánu do jisté míry
objektivizovat a v souladu s novelizovaným zněním s.ř.s. s.ř.s . stanovenou lhůtu posuzovat ke dni vydání
opatření obecné povahy. N elze již aplikovat právní názor, že je nutno vyčkat, zda bude obec
kvalifikovaně nečinná, a to s ohledem na stanovenou tříletou lhůtu pro podání návrhu na přezkum
opatření obecné povahy. Soud si nemůže činit ambici na univerzální stanovení přiměřené lhůty
k vypracování územní studie, a to s ohledem na různorodost možných případů, navíc to je úkolem
spíše zákonodárce, ovšem základní objektivní kritéria stanovit jistě lze.
Odpůrce namítl, že v době přijetí územního plánu ho ve stanovení lhůty k vypracování územní
studie, resp. pro vložení dat o ní do evidence územně plánovací činnosti, nic neomezovalo a soud
nemá pravomoc do jeho úvah ingerovat.
Tomuto přístupu je ovšem nutno oponovat. Správní soudy jsou bezpochyby povolány
k ochraně vlastnického práva, k jehož změně či omezení dochází i přijetím územního plánu.
Opakovaně bylo Nejvyšším správním soudem konstatováno, že správní soudy jsou povolány
i k tomu, aby zabránily prvkům libovůle při přijímání územního plánu, a to i co do rozsahu časového
omezení vlastnického práva (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 21.7.2009, sp.zn. 1 Ao
1/2009; rozsudky NSS ze dne 2.10.2013, sp. zn. 8 Ao 1/2011 ; ze dne 16.6.2011, sp. zn. 4 Ao
3/2011, sp.zn. ze dne 27.9.2005, sp. zn. 1 Ao 1/2005 , www.nssoud.cz). Toto stanovisko má svůj
odraz i v zákoně č. 500/2004 Sb. , správní řád (dále jen „správní řád správní řád “), který v ustanovení § 174
odst. 1 pro řízení o přijetí opatření obecné povahy normuje použitelnost části první správního řádu .
V části první § 2 odst. 3 a 4 správního řádu je uvedeno, že správní orgán šetří práva nabytá v dobré
víře, jakož i oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká
a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu.
Správní orgán dbá, aby přijaté řešení bylo v souladu s veřejným zájmem a aby odpovídalo
okolnostem daného případu, jakož i na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných
případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.
V daném případě, je patrno, že navrhovatelka je omezena oproti ostatním vlastníkům
pozemků, jež byly v územním plánu označeny jako zastavitelné, tím, že nemůže na těchto pozemcích
do vypracování územních studií stavět. Soud tak musí posoudit, zda je stanovený časový rozsah
omezení přiměřený a nevykazuje excesivní správní úvahu označovanou také jako libovůle. Jinými
slovy, nebyl-li stanoven časový rámec, ve kterém je nutno vypracovat územní studii, výslovně
zakotven v právních předpisech, neznamená to, že tento časový rámec vůbec neexistuje a je
ponechán zcela na volné neodůvodněné úvaze odpůrce.
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 20.1.2010, sp.zn. 1 Ao 2/2009 , www.nssoud.cz,
zaujal stanovisko, že vhodnost území pro určité využití by měla obec prověřit případně i
prostřednictvím územní studie ještě předtím než závazně stanoví využití území vydáním územně
plánovací dokumentace. Územní studie má tedy zásadně charakter podkladu pro pořizování územně
plánovací dokumentace (tomu odpovídá její zařazení do d ílu 1., hlavy III, části třetí stavebního
zákona věnovaného územně analytickým podkladům) a neměla by sloužit k nahrazení úkolů územně
plánovací dokumentace samotné.
V zákoně č. 350/2012 Sb. , kterým byl novelizován stavební zákon s účinností od 1.1.2013,
v bodu č. 5 Přechodných ustanovení je uvedeno, že úkol prověřit územní studií změny využití plochy
nebo koridoru vymezených v územním plánu jako podmínka pro rozhodování pozbývá platnosti
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 11 40A 4/2015
uplynutím 4 le t ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud není v uvedené územně plánovací
dokumentaci stanovena lhůta pro vložení dat o územní studii do evidence územně plánovací činnosti.
Pořízení a vydání regulačního plánu jako podmínka pro rozhodování v ploše nebo koridoru
vymezených v zásadách územního rozvoje nebo v územním plánu pozbývá platnosti uplynutím 4 let
ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud v zásadách územního rozvoje nebo v územním plánu
není uvedena lhůta pro pořízení a vydání regulačního plánu.
V ustanovení § 55 odst. 1 věta první stavebního zákona se uvádí, že pořizovatel předloží
zastupitelstvu obce nejpozději do 4 let po vydání územního plánu a poté pravidelně nejméně jednou
za 4 roky zprávu o uplatňování územního plánu v uplynulém období.
Pro úplnost soud dodává, že podle § 102 odst. 4 stavebního zákona účinného od 1.1.2013,
pokud bylo rozhodování o změnách v území podmíněno vydáním regulačního plánu z podnětu nebo
zpracováním územní studie a tento regulační plán nenabyl účinnosti nebo tato studie nebyla zapsána
do evidence územně plánovací činnosti do 4 let od vydání územně plánovací dokumentace, která
tuto podmínku stanovila, lhůty podle odstavce 3 se prodlužují o dobu, o kterou byla lhůta 4 let
překročena.
Ze shora uvedené judikatury a znění právních norem je patrné, že zákonodárce nepočítal
s tím, že vypracování územní studie, která má za úkol dotvořit územní plán, bude realizováno na
samém konci platnosti územního plánu, jak uvádí odpůrce, ale naopak by s jejich realizací mělo být
započato v co možná nejkratší době po přijetí územního plánu. Doba stanovená pro vypracování
územní studie by neměla přesahovat dobu, ve které dochází k vyhodnocování územního plánu ve
smyslu ustanovení § 55 odst. 1 stavebního zákona, neboť k vyhodnocení by měly být již
shromážděny dostupné podklady, ke kterým patří i územní studie. Je tak nutno konstatovat, že lhůta
stanovená v územním plánu pro pořízení územní studie, resp. pro její zápis do systému evidence
územně plánovací činnosti, by měla být stanovena maximálně v jednotkách let, což ostatně sám
odpůrce mě l původně v úmyslu, když v první verzi návrhu územního plánu z roku 2010 měly být
územní studie vypracovány do konce roku 2015. Na základě shora uvedeného je v daném případě
nutno konstatovat, že lhůta pro pořízení územních studií v trvání 18 let je lhůtou zcela nepřiměřenou a
v rozporu s ustanovením § 2 odst. 3 a 4 správního řádu , neboť vykazuje prvky libovůle a
diskriminace navrhovatelky.
Soud důkazy navržené stranami neprováděl, neboť to nepovažoval za nutné ke zjištění
skutkového stavu. Stanovisko Ministerstva pro místní rozvoj obsahuje toliko právní názor na
přiměřenou délku lhůty k vypracování studie, přičemž právní názor si na věc učinil soud sám. Další
důkazy se vztahují k činnosti obce při přípravě realizace územních studií, která jak vyloženo shora,
nemá v daném případě relevanci.
S ohledem na omezenou aktivní legitimaci navrhovatelky, nemohl soud vyhovět návrhovému
petitu v celém rozsahu, neboť soud může zrušit územní plán jen v částech týkajících se výhradně
pozemků navrhovatelky a v rozsahu, jež navrhovatelka žádala, tedy pouze ve vztahu k plochám č. 9,
11, 12a a 12b. Výrokem soudu tak zůstaly nedotčeny části územního plánu týkající se obecně
územních studií (kapitola B územního plánu), neboť podmínka územních studií z územního plánu
rozhodnutím soudu nemizí a dále i části netýkající se ploch č. 9, 11, 12a a 12b (kapitoly C, F, I
územního plánu). Podmínka územní studie tak zůstává u ploch č. 8, 14, 15, 16a, 31. Z těchto
důvodů pak musel být návrh navrhovatelky částečně zamítnut.
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 12 40A 4/2015
Soud nesdílí obavu odpůrce z nekontrolovatelné výstavby, neboť tu nelze provádět bez
územního řízení, ve kterém je posuzováno umístění stavby v širších souvislostech (viz § 90 stavebního
zákona). N avíc není vyloučeno, aby odpůrce přijal d ílčí změnu územního plánu spočívající ve
stanovení nové zákonné lhůty k pořízení územní studie.
Soud má za to, že navrhovatelka zaznamenala ve věci úspěch podle § 60 odst. 1 věta první
s.ř.s. s.ř.s ., i přesto, že návrhový petit byl stanoven příliš široce, neboť navrhovatelka v odůvodnění svého
návrhu opírala aktivní legitimaci i požadované zrušení lhůty pro vypracování územní studie pouze o
vlastnictví pozemků na plochách, které se jí dotýkají. Z těchto důvodů rozhodl soud o povinnosti
odpůrce nahradit navrhovatelce do třiceti dnů od právní moci rozsudku náklady řízení v celkové výši
19 438,- Kč, která se skládá z částky 5 000,- Kč za zaplacený soudní poplatek, z částky 12 400,-
Kč za čtyři úkony právní služby právního zástupce navrhovatelky Mgr. Pavla Černohouse, advokáta,
po 3 100,- Kč podle § 7 , § 9 odst. 4 p ísm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění od 1.1.2013,
dále jen „AT“, a to převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 p ísm. a) AT, podání návrhu
a repliky - § 11 odst. 1 p ísm. d) AT, účast u jednání soudu dne 23.9.2015 - § 11 odst. 1 p ísm. g)
AT, dále z částky 1200,- Kč za s tím související režijní paušály po 300,- Kč podle ust. § 13 odst. 1,
odst. 3 AT, dále z cestovného za cestu vlakem z Prahy k soudu a zpět dne 23.9.2015 ve výši 238,-
Kč a náhrada za promeškaný čas ve výši 600,- Kč za 6 půlhodin podle § 14 AT.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační
stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem,
který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli
nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání
kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných
náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho
zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení
soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách:
www.nssoud.cz.
V Ústí nad Labem dne 23. září 2015
JUDr. M arké ta Lehká, Ph.D. v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Iva Tovarová
(K.ř.č. 1 - rozsudek)
Pokračování 13 40A 4/2015
(K.ř.č. 1 - rozsudek)