Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

51 A 18/2020 - 99

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Šimůnkové a soudců

Mgr. Ing. Petra Šuránka a Mgr. Josefa Straky ve věci

navrhovatelek: a) M. P.

bytem x

proti

b) P. V.

bytem x

obě zastoupeny advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou

sídlem Údolní 33, 602 00 Brno

odpůrkyni: obec Modletice

sídlem Modletice 6, 251 01 Modletice

zastoupena advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D.

sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1

o návrhu na zrušení části opatření obecné povahy č. 1/2019/OOP – Změny č. 11 Územního plánu obce Modletice, schválené usnesením Zastupitelstva obce Modletice ze dne 6. 2. 2019, č. 2/2/2019,

takto:

I. Opatření obecné povahy č. 1/2019/OOP – Změna č. 11 Územního plánu obce

Modletice, se ruší v rozsahu textové a grafické části vymezující plochu Z11-3, v níž

je rozhodování o změnách v území podmíněno pořízením regulačního plánu, a to

včetně zadání regulačního plánu RP1, a to s účinností od 22. 2. 2023.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Obsah návrhu na zrušení části opatření obecné povahy

1. Navrhovatelky se společným návrhem podle části třetí, hlavy druhé, dílu sedmého zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), odeslaným

dne 21. 2. 2020, domáhají zrušení v záhlaví označeného opatření obecné povahy (dále jen

„napadená změna“), a to v části stanovící pro plochu Z11-3 pořízení regulačního plánu

z podnětu jako podmínku pro rozhodování o změnách v území.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

2

2. Navrhovatelky uvádějí, že jsou spoluvlastnicemi pozemku p. č. x v katastrálním území M. u D. a

obci M., na jehož části o rozloze cca 0,75 ha byla již změnou č. 9 Územního plánu obce

Modletice v roce 2013 vymezena nově zastavitelná plocha smíšeného obytného území (OS),

tehdy jako lokalita 9/5 (dále též „sporný pozemek“). Na odpovídající část svého pozemku

o rozloze cca 0,9 ha navrhovatelky uzavřely 31. 1. 2018 smlouvu o budoucí kupní smlouvě se

společností M. s. r. o. (dále jen „developer“), která zahájila projektovou přípravu záměru

výstavby objektů k bydlení vycházejících z regulativů platných v dané lokalitě, na niž vynaložila

již statisíce korun. Napadenou změnou však odpůrkyně nečekaně i přes jejich námitky pro

sporný pozemek jako součást plochy Z11-3 stanovila podmínku pro rozhodování o změnách

v území v podobě pořízení regulačního plánu z podnětu (RP1 – M. – obytné území 1), a to

s excesivně dlouhou lhůtou pro jeho pořízení v trvání 6 let. Navrhovatelky jsou přesvědčeny, že

tímto postupem odpůrkyně nezákonně a nepřiměřeně zasáhla do jejich vlastnického práva a do

práva na legitimní očekávání výkonu veřejné moci v souladu se zásadami dobré správy.

3. Navrhovatelky v první řadě namítají, že důsledkem napadené změny bude zastavení jakéhokoliv

stavebního rozvoje nemovitostí v ploše Z11-3 až na dobu 6 let. Poukazují na to, že podle § 62

odst. 2 písm. b) , o územním plánování a stavebním řádu, ve znění

(dále jen „“) o pořízení regulačního plánu z podnětu

rozhoduje zastupitelstvo obce v samostatné působnosti, přičemž ve svém rozhodování není nijak

omezeno. Navrhovatelky tak nemohou proces pořízení regulačního plánu nijak urychlit a není

vyloučeno, že sporný pozemek bude fakticky zablokován po celých 6 let, protože na vydání

regulačního plánu v době kratší 6 let neexistuje právní nárok. Regulační plán na podnět tak do

práv navrhovatelek zasahuje podstatně více než regulační plán na žádost, který by jim umožnil

iniciovat jeho pořízení. Sporný pozemek navrhovatelek má hodnotu v řádu desítek milionů Kč a

stanovením podmínky pořízení regulačního plánu z podnětů došlo k jeho výraznému

znehodnocení, které představuje nepřiměřený zásah do vlastnického práva zaručeného čl. 11

(dále jen „“). Za maximální přiměřenou lhůtu lze podle

navrhovatelek považovat s přihlédnutím k ustanovením a bodu

5 čl. II lhůtu 4 let od nabytí účinnosti územního plánu nebo jeho změny,

omezení v trvání 6 let je však neproporcionální. Lze též poukázat na obdobnost důsledků

stanovené podmínky a územní rezervy a na to, že podle nálezu Ústavního soudu ze dne

19. 12. 2017, sp. zn. , vzniká v případě blokace pozemku soukromého vlastníka

pro stavební činnost územní rezervou vlastníkovi nárok na kompenzaci za omezení vlastnického

práva.

4. Podle navrhovatelek je přitom potřebnost podmínky pořízení regulačního plánu v ploše Z11-3

(stejně jako u dalších ploch řešených napadenou změnou) v napadené změně zcela

nezdůvodněná. Navrhovatelky mají za to, že ani neexistuje žádný legitimní důvod pro stanovení

takové podmínky. Přitom poukazují na to, že v roce 2013 byl sporný pozemek vymezen jako

zastavitelná plocha náhradou za jinou, stejně velkou část pozemku navrhovatelek, která byla ze

zastavitelných ploch vyřazena, s argumentací, že jde o místo vhodnější pro funkci bydlení

z hlediska kompaktního tvaru zástavby i napojení na dopravní a technickou infrastrukturu obce,

přičemž dojde k záboru méně hodnotné zemědělské půdy. Rozhodování v území přitom tehdy

nebylo podmíněno pořízením regulačního plánu, naopak územní plán považoval lokalitu za

vhodnou k zástavbě, jelikož nemění koncepci veřejné infrastruktury ani nevyvolává požadavky na

její změnu. Od roku 2013 přitom na sporném pozemku nedošlo k žádné změně, kterou by bylo

možné požadavek regulačního plánu odůvodnit. Tvrzení odpůrkyně v rozhodnutí o námitkách,

podle nějž se územní plánování musí přizpůsobovat změnám v území, a proto byl nově stanoven

požadavek pořízení regulačního plánu, je podle navrhovatelek nepodložené, neboť v žádné části

odůvodnění napadené změny nelze nalézt konkrétní důvody, které by se vztahovaly právě

k lokalitě Z11-3. V odůvodnění zmiňovaný nově přijatý názor odpůrkyně, že je třeba budoucí

zástavbu v této ploše regulovat podrobnějším nástrojem územního plánování, je pouhým

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

3

tvrzením bez jakéhokoliv odůvodnění. Pokud chtěla odpůrkyně takto postupovat, měla tuto

podmínku stanovit již při vymezení sporného pozemku jako zastavitelné plochy. Vysvětlení

přijatého řešení v napadené změně je podle navrhovatelek paušální, postrádá rozhodovací

důvody, a jako takové je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

5. Navrhovatelky dále brojí proti tomu, že zadání regulačního plánu RP1 počítá s tím, že bude

obsahovat celou řadu omezujících podmínek (návrh soustavy veřejných prostorů, rozčlenění

území na stavební pozemky, určení trasování pozemních komunikací a jejich uspořádání apod.),

které mohou zcela znemožnit umístění zamýšleného záměru investora. Nadto když se investor

obrátil na odpůrkyni se žádostí o jednání o podmínkách regulace sporného pozemku, tak obdržel

přípis starosty ze dne 29. 3. 2019, v němž byly k podmínkám plynoucím ze zadání regulačního

plánu v napadené změně doplněny základní požadavky obce k regulačnímu plánu a plánovací

smlouvě, podle nichž má být minimální velikost parcel 800 m2, rodinné domy mají mít nejméně

dvě parkovací stání, bytové domy podzemní garáže alespoň se dvěma parkovacími stáními na byt

a obci má být uhrazen finanční příspěvek na budování technické infrastruktury a občanské

vybavenosti ve výši 5 milionů Kč.

6. Jedním z požadavků zadání regulačního plánu je též vymezení pásu krajinné zeleně o šířce 8-10 m

podél okraje řešeného území na rozhraní s volnou krajinou, jenž má být realizován nejpozději

k datu kolaudace veřejné infrastruktury v ploše Z11-3. Takový požadavek však znamená výrazné

zmenšení zastavitelné plochy sporného pozemku a rovná se prakticky vyvlastnění části pozemku

za účelem umístění veřejné zeleně, jelikož k takto vymezené části pozemku navrhovatelkám

zůstane pouze holé vlastnictví. Navrhovatelky ztratí možnost s dotčenou částí pozemku nakládat,

budou muset strpět ohraničení sporného pozemku vysokou zelení a s tím spojené negativní vlivy

(imise pylů, zastínění pozemku aj.) a nebudou moci jej ani zcizit, protože jen stěží se najde kupec,

který by o tuto část pozemku mohl mít zájem. Takové omezení je podle navrhovatelek

nepřiměřené a odporuje y, podle nějž je možné vlastnické právo omezit pouze

ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu. Navrhovatelky v napadené změně postrádají

skutečné důvody a cíle, které tímto omezením odpůrkyně sleduje, a pokud je zmiňováno, že

takový požadavek plynul ze závazného stanoviska dotčeného orgánu, považují to za zavádějící

argumentaci, jelikož po společném jednání takovou úpravu navrhoval samotný pořizovatel

a dotčený orgán ochrany přírody a krajiny vyslovoval pouze souhlas s řešením navrhovaným

pořizovatelem. I kdyby však takový požadavek skutečně uplatnil orgán ochrany přírody a krajiny,

jednalo by se o požadavek zcela neodůvodněný a nezákonný, neboť v souladu s § 4 odst. 4

byl dotčený orgán vázán svých předchozím stanoviskem, jímž souhlasil

s vymezením sporného pozemku jako zastavitelné lokality v roce 2013. Podle § 4 odst. 4

tedy nemělo být přihlíženo k tomuto navazujícímu závaznému stanovisku

v téže věci, neboť v případě změny č. 11 nedochází k novému dotčení krajinného rázu na

sporném pozemku. Na umístění pásu o šířce 8-10 m ostatně navrhovatelky nespatřují ani žádný

veřejný zájem. Pokud odpůrkyně při vypořádání námitek konstatovala, že se tím zastavitelná část

sporného pozemku nezmenšila, neboť zeleň se bude započítávat do minimálního podílu

nezpevněných ploch, který u ploch OS činí 50 %, navrhovatelky namítají, že takto je ale přesně

dáno, kde se tyto nezpevněné plochy budou nacházet, zatímco předtím mohl být podíl

nezpevněných ploch rovnoměrně rozdělen na jednotlivých pozemcích podle potřeb vlastníků

a plánovaného projektu investora.

7. Navrhovatelky též mají za to, že napadená změna není v souladu s cíli a úkoly územního

plánování, přičemž její odůvodnění mělo podle ustálené judikatury správních soudů alespoň

stručně vyjádřit, který z těchto úkolů změna územního plánu řeší, který nikoliv a z jakých

důvodů. Napadená změna toto vyhodnocení obsahuje pouze ve vztahu k plochám Z11-1, Z11-2

a Z11-6, ne však již k ploše Z11-3, resp. plochám, v nichž byla nově zakotvena podmínka

pořízení regulačního plánu. Napadená změna podle navrhovatelek nevytváří předpoklady pro

výstavbu ve smyslu , neboť podmínku pořízení regulačního plánu stanoví

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

4

pro plochu Z11-3 neproporcionálně a diskriminačně a sporný pozemek blokuje pro možnost

výstavby až na 6 let, ačkoliv odpůrkyni muselo být z námitek jasné, že na sporném pozemku je

připravován projekt výstavby bydlení podle původních regulativů.

8. Jako zcela nepřiměřenou pak navrhovatelky vnímají podmínku č. 9 zadání regulačního plánu,

podle níž má regulační plán nahradit územní rozhodnutí o dělení a scelování pozemků. I

v případě včasného pořízení regulačního plánu dojde k zásahu do jejich vlastnického práva,

neboť podrobnější regulace území nebude odpovídat zamýšlenému záměru navrhovatelek, na

který již byly vynaloženy značné prostředky. Diskriminační je podmínka pořízení regulačního

plánu podle navrhovatelek proto, že u ploch Z11-1, Z11-2a a Z11-2b tato podmínka není

stanovena.

II. Obsah vyjádření odpůrkyně

9. Odpůrkyně přisvědčuje navrhovatelkám v tom, že sporný pozemek byl zařazen do zastavitelných

ploch v roce 2013 jako vhodnější náhrada za jinou, méně vhodnou plochu navrhovatelek.

Zdůrazňuje ovšem, že navrhovatelky měly 6,5 roku na to, aby učinily kroky k získání územního

rozhodnutí, od roku 2013 však byly pasivní, přičemž od května 2017, kdy bylo schváleno zadání

napadené změny, si mohly být vědomy nové podmínky zpracování regulačního plánu. Právě

touto optikou je nutné nahlížet tvrzení navrhovatelek o zastavení stavebního vývoje. Odpůrkyně

také nikdy nebyla seznámena s opakovaně zdůrazňovanými projekty, na něž údajně měly být

vynaloženy značné prostředky, investor (tj. osoba odlišná od navrhovatelek) v rámci jednání

předkládal pouze velmi obecné a nenákladné studie. Ani za celý jeden rok po nabytí účinnosti

napadené změny navrhovatelky nepodaly podnět k pořízení regulačního plánu. Odpůrkyně

přitom podotýká, že nikdy nezamítla žádný podnět na pořízení regulačního plánu a že neodmítá

jednání s investorem a na jeho podání obratem reaguje, což ostatně navrhovatelky též doložily

v přílohách návrhu. Sama odpůrkyně má zájem na brzké a kvalitní výstavbě v předmětné lokalitě,

protože jejím dlouhodobým cílem je zde vytvořit nové centrum obce. Tvrzení o vynaložení

značných částek na projektovou přípravu zahájenou počátkem roku 2018 tak odpůrkyně

považuje za zavádějící a poukazuje na žádost investora z poloviny roku 2018 o změnu územního

plánu obce tak, aby sporný pozemek spadal do čistě obytného území s bytovými domy (OCbd),

z níž dovozuje, že cílem investora je maximálně vytěžit území navýšením počtu podlaží a výšky

budov a zastavěné plochy bez ohledu na okolí a dopady na život současných a budoucích

obyvatel obce. I proto zastupitelstvo uvedenou žádost dne 8. 8. 2018 zamítlo s tím, že požaduje

řešit území komplexně včetně sousedních pozemků shodného funkčního využití tak, aby byl

garantován vznik veřejných prostor a prostranství.

10. Volba podmínky zpracování regulačního plánu na podnět, a nikoliv na žádost, nebyla motivována

snahou odpůrkyně o svévolné blokování výstavby na sporném pozemku, ale potřebou silnějšího

postavení obce v procesu přijímání regulačního plánu. Navíc přísné podmínky v § 43 odst. 2

umožňují obejít podmínku regulačního plánu na návrh opakovaným

předkládáním nekvalitních regulačních plánů až do uplynutí jednoleté lhůty. Odpůrkyně přitom

nepovažuje úvahy navrhovatelek o přiměřené lhůtě pro pořízení regulačního plánu odvozené

z za odpovídající, neboť tam uváděná lhůta 4 let je pouze

odvozena od pětileté lhůty, v níž má vlastník dotčený změnou funkčního určení pozemku nárok

na náhradu, tak, aby vlastníkovi byl zachován alespoň jeden rok na získání územního rozhodnutí.

Ostatně zmiňující prodlužování lhůt přímo předpokládá

i možnost stanovení delší než čtyřleté lhůty. Zcela nepřípadným je pak podle odpůrkyně poukaz

navrhovatelek na blokaci pozemku územní rezervou, neboť územní rezerva slouží zcela jiným

účelům.

11. Pokud jde o důvody pro stanovení podmínky pořízení regulačního plánu, odpůrkyně připomíná,

že její územní plán dlouhodobě reguluje výstavbu v obci mimo jiné požadavkem, aby při návrhu

nové obytné zástavby byla respektována historická hodnota středu obce a výšková hladina

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

5

původní zástavby, stejně jako soulad s dochovaným krajinným rázem. V dalších stupních

projektové dokumentace pak územní plán požaduje dostatečně kapacitní řešení nových

komunikací včetně případné možnosti parkování a minimálně jednostranných chodníků. Kromě

toho jsou stanoveny minimální podíly nezpevněných ploch, maximální výšky objektů a

maximální procento zastavění stavebního pozemku. Již před přijetím napadené změny tedy byly

navrhovatelky vázány těmito regulativy a nebyly oprávněny umístit na sporný pozemek

jakoukoliv obytnou výstavbu. Nicméně vzhledem k tomu, že územní plán nesmí obsahovat

podrobnosti náležející územnímu rozhodnutí, a s ohledem na potřebu stanovení dostatečně

určitých a účinných podmínek pro obytná území bylo zapotřebí podrobné podmínky zakotvit v

regulačním plánu. Jeho potřebu podle odpůrkyně odůvodňují i její dlouhodobé negativní

zkušenosti s obytnou výstavbou nerespektující urbanistický a architektonický ráz obce,

nedostatečnost technické a dopravní infrastruktury (včetně řešení dopravy v klidu) a blízkost

obytných území centru obce, z níž plyne jejich větší vliv na veřejné zájmy chráněné odpůrkyní.

12. Samotná podmínka zpracování regulačního plánu přitom byla napadenou změnou stanovena pro

všechna území všeobecně obytná (OV), smíšená obytná (OS) i území nerušící výroby, služeb

a komerce (NK) v rezidenční zóně obce, takže nelze hovořit o diskriminaci. Pokud

navrhovatelky poukazují na plochy Z11-1, Z11-2a a Z11-2b, pro něž tato podmínka není

stanovena, odpůrkyně uvádí, že nejsou součástí obytné části území obce, nýbrž vyplňují zbytkové

plochy na okraji katastru v území komerční zóny podél dálnic D1 a D0. Důvodem stanovení

podmínky pořízení regulačního plánu byly návaznost takto regulovaných území na obytná území

a centrum obce, ochrana kulturně historických hodnot obce v dalším rozvoji obce, dlouhodobě

negativní zkušenost obce s neadekvátní obytnou výstavbou, nedostatečná účinnost územního

plánu na prosazení naplňování Strategického plánu rozvoje obce a potřeba detailního stanovení

podmínek pro obytná území, které zajistí dlouhodobě udržitelný rozvoj zdravého bydlení

charakteru v obci díky kvalitním veřejným prostranstvím a vyspělé technické infrastruktuře.

Související námitky navrhovatelek přitom odpůrkyně v odůvodnění napadené změny vypořádala

a na toto vypořádání nelze uplatňovat s ohledem na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne

7. 5. 2013, sp. zn. , přemrštěné požadavky.

13. Odpůrkyně podotýká, že v průběžně aktualizovaném Strategickém plánu rozvoje obce se

předpokládá významný nárůst počtu obyvatel z cca 600 na cca 1 500. Toto navýšení musí být

podle odpůrkyně doprovázeno rozvojem kvalitní občanské vybavenosti a infrastruktury (veřejná

prostranství, komunikace) i kvalitním životním prostředím (zeleň). Jedním z hlavních cílů je pak

vytvoření nového centra obce, které je dlouhodobě plánováno právě v ploše Z11-3, která sousedí

s areálem bývalého zámku vlastněným také navrhovatelkami. K tomuto areálu pak územní plán

stanoví již 18 let požadavek, aby celý areál barokního zámku (byť je aktuálně využíván pro

výrobní provozy a sklady, je poškozen nevhodnými přístavbami a není zapsán v seznamu

nemovitých kulturních památek) byl pokud možno rehabilitován do původní podoby, což je

spojeno s požadavkem, aby v blízkosti zámeckého areálu nebyly zřizovány stavby, které by svou

hmotou, urbanistickým rozložením, tvarem a materiálovým zpracováním byly v rozporu

s původním stavem zámeckého komplexu. Přesto dosud navrhovatelky neučinily nic pro

odstranění nevhodných přístaveb, přičemž územní plán nedává odpůrkyni dostatečně silné

nástroje pro jeho prosazení. Naddimenzovaná výstavba s nedostatkem veřejných prostranství,

parkovacích míst či infrastruktury by přitom tento záměr obce mohla trvale zmařit.

14. Pokud jde o podmínku zřízení pásu krajinné zeleně, odpůrkyně tuto podmínku vůbec

nevyžadovala, jak plyne z návrhu zadání, ale s tímto požadavkem přišel již ve stanovisku ze dne

22. 3. 2017 k návrhu zadání orgán ochrany přírody a krajiny, na což pořizovatel reagoval

obecným stanovením této podmínky v návrhu územního plánu, na což dále orgán ochrany

přírody krajiny reagoval stanoviskem ze dne 15. 11. 2017, v němž svůj požadavek konkretizoval

jako požadavek pásu „zeleně v šíři 8-10 m vysoké krajinné zeleně umístěné ve směru do volné krajiny

s realizaci k datu kolaudace infrastruktury.“ Proto považuje vypořádání odpovídající námitky

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

6

navrhovatelek odpůrkyně za správné. Pokud jde pak o otázku vázanosti takovým stanoviskem,

odpůrkyně zdůrazňuje, že podmínka se neváže k územnímu plánu, ale k regulačnímu plánu

vymezovanému zadáním, takže se jednalo o novou situaci z hlediska předpokladů uvedených v

, nejedná se o stanovisko v totožné věci a týká se skutečností

vyplývajících z větší podrobnosti územně plánovací dokumentace.

15. K námitce nesouladu s cíli a úkoly územního plánování odpůrkyně uvádí, že podmínka

zpracování regulačního plánu stanovícího podrobnější podmínky pro využití pozemků přímo

tyto cíle a úkoly naplňuje, neboť směřuje ke zkvalitnění architektury a urbanismu obce, aniž by

byla diskriminační či neproporční. Tato podmínka naplňuje úkol obce pečovat o všestranný

rozvoj svého území, potřeby svých občanů a ochranu veřejného zájmu, za nějž lze považovat i

takovou regulaci budoucí výstavby, která umožní příjemný a pohodlný život budoucím i

současným obyvatelům obce na základě garance vzniku veřejných prostranství se zelení, výstavby

přiměřené velikosti pozemků i možnostem infrastruktury obce a dispozice dostatečným počtem

parkovacích míst, díky čemuž nebude ohrožována bezpečnost a plynulost dopravy ani vzhled

obce. Veřejný zájem na takto koncipované výstavbě nepochybně podle odpůrkyně převažuje nad

soukromým zájmem navrhovatelek či investora maximálně zhodnotit svůj majetek bez ohledu na

s tím spjaté dopady. Čl. 11y totiž nestanoví jen požadavek ochrany vlastnického práva, ale

toto právo též omezuje a reguluje.

16. Odpůrkyně dále nesouhlasí s tím, že by regulační plán měl nutně nahradit i územní rozhodnutí

o dělení a scelování pozemků pro účely parcelace, neboť v zadání je předpokládána pouze taková

možnost, nikoliv povinnost [slovy „(podle potřeby)“]. Závěrem proto odpůrkyně navrhla, aby byl

návrh soudem zamítnut.

III. Replika navrhovatelek

17. Navrhovatelky v replice konstatují, že 4 roky za přiměřenou lhůtu pro vydání regulačního plánu

považuje nejen komentářová literatura ke (Macháčková, j. a kol. Stavební

zákon. Komentář. 3. vydání. Praha C. H. Beck, 2018, str. 234-235), ale i judikatura, jak

dosvědčuje např. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2015,

č. j. -131, který se vyjadřuje k obdobnému problému přiměřenosti lhůty pro pořízení

územní studie. Byť ve zvlášť složitých a odůvodněných případech je možné stanovit i lhůtu delší,

odpůrkyně v odůvodnění napadené změny (včetně vypořádání námitek) žádné důvody pro to, že

by se mělo jednat o zvlášť složitý případ, neposkytuje. Doplňovat důvody, které měly být

obsaženy již v napadeném opatření obecné povahy, až v řízení před soudem je přitom

nepřípustné, jak potvrdil již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2016,

č. j. -82. Proto je třeba mít stanovenou lhůtu 6 let za excesivní. Kromě toho

navrhovatelky opakují, že o pořízení regulačního plánu rozhoduje v samostatné působnosti

zastupitelstvo odpůrkyně, takže je fakticky výstavba na jejich pozemku zablokována. V této

souvislosti dodávají, že investor absolvoval od ledna 2018 mnoho schůzek a konzultací

s odpůrkyní, při nichž odpůrkyně neustále stupňovala své podmínky a požadavky pro souhlas se

záměrem, a to nejdříve požadavkem zahrnutí sousedních pozemků logistického areálu, které

vlastní odlišný vlastník, s nímž je obec ve sporu, posléze požadavkem zapracování nové návsi

obce, na což navazovala s ohledem na vysoké finanční požadavky vlastníka logistického areálu

nabídka spolufinancování odkupu a vybudování infrastruktury odpůrkyní, příprava smlouvy o

spolupráci s odpůrkyní a dohoda se starostou na podání žádosti o změnu územního plánu

umožňující navýšení zástavby, která však byla zamítnuta, aby byly následně odpůrkyní doplněny

požadavky na způsob využití území, přípravu technické infrastruktury a realizaci chodníku a

veřejného osvětlení podél silnice do centra obce, která se záměrem investora nesouvisí, došlo

k nezdůvodněnému odmítnutí návrhu smlouvy o spolupráci a požadavku na uzavření plánovací

smlouvy, neochotě ke kompromisu a uplatnění dalších, v žalobě již zmíněných požadavků nad

rámec zadání regulačního plánu. Z toho je dle navrhovatelek patrné, že odpůrce má v úmyslu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

7

bránit stavebnímu rozvoji na sporném pozemku. V takové situaci je skutečně odpovídající

podmínku pořízení regulačního plánu srovnávat s blokací pozemků územní rezervou.

18. Navrhovatelky již více než dva roky s odpůrcem vyjednávají o podmínkách umístění záměru na

sporném pozemku, zástupci investora se s odpůrkyní setkávali v roce 2018 zhruba s měsíční

frekvencí, a přesto jim odpůrkyně žádným způsobem ani nenaznačila, že hodlá přijmout

napadenou změnu s požadavkem pořízení regulačního plánu. Navrhovatelky a investor se o ní

dozvěděli až zcela náhodou z úřední desky odpůrkyně na podzim 2018. V průběhu projednávání

také byl odpůrkyni v souvislosti s dojednáváním spolufinancování předložen i odhad finančních

nákladů na realizaci výstavby, takže odpůrkyně měla podrobné informace o záměru investora

a připravovaném projektu.

19. Navrhovatelky též připomínají, že jsou v obci aktivní a provozují celou řadu veřejně prospěšných

činností, v minulosti tak na své náklady opravily zcela zničený rybník a dlouhá léta neudržovaný

park, vybudovaly kulturní sál a v současnosti bezplatně poskytují mateřské škole zahradu

a pozemek sloužící jako dětské hřiště. Mají proto za to, že s nimi odpůrkyně nejedná solidně.

Odpůrkyně svým požadavkem zástavby sousedního logistického areálu zcela zjevně nerespektuje

vlastnické vztahy v území a v rámci územního plánování postupuje značně svévolně tím, že mění

funkční využití pozemků v územním plánu pouze podle svých představ mimo rámec zákonných

mantinelů. Odpůrkyně nezohlednila práva jednotlivých vlastníků a dotčených osob a její jednání

tak nevyhovuje základním podmínkám testu proporcionality. Již v rozsudku Krajského soudu

v Praze ze dne 24. 4. 2018, č. j. -63, přitom soud uzavřel, že regulované území

obci nepatří, a nemůže tak k němu přistupovat z pozice suveréna autoritativně určujícího

vlastníkům pozemků, jak je mohou využít čistě na základě vlastní představy. Investor již

několikrát měnil projekt podle požadavků odpůrkyně, ta však stále stupňuje své požadavky.

Napadenou změnu tak nelze považovat za opatření, které zasahuje do práv dotčených vlastníků

jen v nezbytně nutné míře a tím nejšetrnějším možným způsobem.

20. Navrhovatelky trvají na tom, že napadená změna neobsahuje žádné relevantní důvody pro

stanovení podmínky pořízení regulačního plánu, v samotném odůvodnění vypořádání jejich

námitek odpůrkyně pouze uvádí, že dospěla k názoru o potřebnosti zpracování regulačního

plánu, aniž pro to poskytla nějaký objektivní důvod. Prázdné je i konstatování, že proti

regulačnímu plánu nelze nic namítat, protože se jedná o regulérní nástroj územního plánování.

S odůvodněním přichází odpůrkyně až ve vyjádření k jejich návrhu, což však není přípustné, a

navíc uváděné důvody nemohou obstát. Pokud má odpůrkyně dlouhodobě negativní zkušenosti

s obytnou výstavbou, měla zpřísnit stávající regulativy využití plochy či využít jiných nástrojů

územního plánování. Chtěla-li odpůrkyně stanovit podrobnější regulaci, pak mohla stanovit

podmínku zpracování regulačního plánu na návrh. Navrhovatelkám není přitom jasné, jak

podmínění využití sporné plochy souhlasem odpůrkyně může vyřešit problémy uváděné ve

vyjádření. Územní plánování je dlouhodobým procesem, který by měl zachovávat určitou

kontinuitu. Svým postupem odpůrkyně vybočuje již z nastavené koncepce územního plánování

pro sporný pozemek. Pokud odpůrkyně měla potřebu podmínit jeho využití pořízením

regulačního plánu, měla tak učinit již v roce 2013, nebo měla v souladu se závěry rozsudku

Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, č. j. -50, odůvodnit svůj postup

dostatečně závažnými a z objektivních změn plynoucími okolnostmi nebo věcnou nesprávností

původního řešení vedoucího k závažné kolizi s veřejným zájmem. Nic takového však odpůrkyně

ani netvrdí.

IV. Podstatný obsah správního spisu

21. Soud ze spisového materiálu předloženého v elektronické podobě zjistil, že sporný pozemek

navrhovatelek byl změnou č. 9 Územního plánu obce Modletice ze dne 18. 7. 2013 zařazen jako

lokalita č. x namísto jiného pozemku navrhovatelek shodné rozlohy do ploch OS, tj. smíšeného

obytného území, (spolu se sousedícím logistickým areálem v lokalitě č. x, u nějž bylo jako

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

8

u plochy přestavby stejným způsobem změněno funkční využití z původní plochy průmyslové

výroby) s odůvodněním, že navazuje západním směrem na plochu přestavby č. x a že je umístěn

z hlediska kompaktního tvaru obytné zástavby, z hlediska obsluhy dopravní a technickou

infrastrukturou a z hlediska nižší kvality zabrané zemědělské půdy výhodněji. Rozhodování

v území přitom nebylo podmíněno pořízením regulačního plánu ani územní studie.

22. Dne 6. 4. 2016 zastupitelstvo odpůrkyně jednomyslně rozhodlo o pořízení napadené změny

s tím, že by měla mj. vymezit pro dosud nezastavěné rozvojové plochy podmínku regulačního

plánu a jeho zadání. Od 22. 2. 2017 byla na úřední desce (i internetových stránkách) odpůrkyně

vyvěšena veřejná vyhláška oznamující projednávání návrhu zadání napadené změny. Dne

22. 3. 2017 uplatnil Městský úřad v Říčanech k návrhu zadání stanovisko, v němž mj. z pozice

orgánu ochrany přírody a krajiny souhlasil s vymezením plochy určené pro zpracování

regulačního plánu na ploše Z11-3 s tím, že „regulační plán bude navrhovat k odclonění dle § 12 odst.

-krajinný ráz zelení do volné krajiny.“ Tento požadavek byl vzat pořizovatelem

na vědomí s tím, že bude zapracován do návrhu zadání regulačního plánu. Dne 17. 5. 2017

zastupitelstvo odpůrkyně schválilo zadání napadené změny. Podle zadání je důvodem pořízení

napadené změny realizace požadavků nastíněných v usnesení zastupitelstva odpůrkyně, přičemž

v rámci plochy Z11-3 jde o požadavek vymezení podmínky pořízení regulačního plánu

z podnětu, který by stanovil podmínky pro rozhodování o změnách využití plochy. Napadená

změna přitom bude v dotčených lokalitách usilovat o zajištění trvale udržitelného rozvoje všech

složek území a osídlení – tedy o zachování historických, kulturních a přírodních hodnot v území

při zajištění podmínek pro rozvoj obce.

23. Dne 17. 10. 2017 se konalo společné jednání o návrhu napadené změny, k němuž dne

15. 11. 2017 uplatnil Městský úřad v Říčanech stanovisko, v němž mj. z pozice orgánu ochrany

přírody a krajiny souhlasil s vymezením plochy určené pro zpracování regulačního plánu na ploše

Z11-3 s tím, že „regulační plán bude navrhovat k odclonění dle odst. -krajinný

ráz – pás zeleně v šíři 8-10 m vysoké krajinné zeleně umístěné ve směru do volné krajiny s realizací k datu

kolaudace infrastruktury.“ Dne 14. 11. 2017 uplatnila též připomínku odpůrkyně, která požadovala

úpravu hranic mj. i plochy Z11-3 (bez dopadu na sporný pozemek). V návaznosti na společné

projednání stanovil dne 8. 10. 2018 pořizovatel ve spolupráci s pověřeným zastupitelem

odpůrkyně pokyny pro úpravy návrhu napadené změny, v nichž pod bodem SJ*5 stanovil

potřebu doplnit zelený pas vyžadovaný orgánem ochrany přírody a krajiny do návrhu zadání

regulačního plánu RP1 a pod bodem SJ*10 upravit hranice území, na něž se vztahuje podmínka

pořízení regulačního plánu. Navrhovatelky ve fázi zadání ani ve fázi společného projednání

neuplatnily žádné připomínky.

24. Dne 22. 11. 2018 proběhlo veřejné projednání návrhu napadené změny, jejž se zúčastnily

i navrhovatelky. V rámci diskuse navrhovatelka a) namítla, že již při změně č. x v roce 2013 jim

byl přes jejich nesouhlas vyměněn zastavitelný pozemek. Nynější požadavek na regulaci je

zásahem do jejich práv a vnímají jej jako diskriminační. Podmínka vymezení pásu veřejné zeleně

pak má povahu vyvlastnění a o zeleň se budou muset starat, když bude na jejich pozemku. Sníží

se tím hodnota jejich pozemků, proto žádají, aby se jejich pozemků regulační plán netýkal. Mezi

poli a obytnými domy podle ní nemusí být vysoká zeleň. Starosta a pověřený zastupitel reagoval

slovy, že z pohledu vlastníka ji chápe a že obec jim nabízela možnost vykoupení. Regulační plán

je tam na základě požadavku obce, protože územní plán nedokáže dostatečně ohlídat výstavbu.

Zeleň naopak není podmínkou obce, ale odboru životního prostředí Městského úřadu

v Říčanech, který požaduje vymezit po obvodu 10 m zeleně. K dotazu zástupce investora pak

uvedl, že lhůta 6 let pro zpracování regulačního plánu je maximální (pořizovatel podotkl, že

regulační plán může být pořízen i dříve), regulační plán bude zpracován na základě pokynů obce

a může investorovi nahradit některá povolení ze stavebního úřadu. Na vyslovenou obavu

investora, že regulační plán nebude v souladu s prvotním záměrem, starosta reagoval

konstatováním, že obec nechce zpřísňovat regulativy. Projektantka pak dodala, že ona dostane

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

zadání zpracovat regulační plán společně se zadáním projektanta, jaké stavby chce umístit a s tím

bude muset souhlasit obec.

25. Dne 26. 11. 2018 podaly navrhovatelky námitku proti návrhu změny, v níž argumentovaly velmi

obdobně jako v nyní podaném návrhu. Námitkám však nebylo vyhověno s odůvodněním, podle

nějž požadavek na uplatnění regulačního plánu byl uplatněn v souladu s § 43 odst. 2 stavebního

zákona, proti čemuž nelze nic namítat, protože se jedná o regulérní nástroj územního plánování.

Tento požadavek byl uveden již v zadání a navrhovatelky k němu neuplatnily žádné připomínky.

Obec dospěla k závěru, že je třeba budoucí zástavbu v této lokalitě regulovat podrobnějším

nástrojem územního plánování, aniž by vlastníkům upíral právo na realizaci stavebních záměrů,

avšak v souladu s podrobnějšími pravidly stanovenými závaznou územně plánovací dokumentací

vydanou obcí, díky čemuž lze zajistit účinně ochranu zájmů obce a jejích občanů namísto toho,

aby obec tyto zájmy musela uplatňovat jako námitku v územním řízení, které je v rukou orgánu

státní správy, a nikoliv samosprávy. Uplatnění podmínky regulačního plánu není diskriminační

ani nejde o projev libovůle, jelikož tento nástroj je uplatněn v souladu se a je

užit i v dalších zastavitelných plochách na území obce. Usnesení zastupitelstva o pořízení změny

ze dne 6. 4. 2016 je trvale zveřejněno, a navrhovatelky tak měly 3 roky na to si zajistit příslušné

územní rozhodnutí za údajně vynaložené značné prostředky. Úvaha navrhovatelek, že tvorba

regulačního plánu bude trvat 6 let, je chybná. Jedná se o lhůtu, do kdy má být regulační plán

vydán zastupitelstvem obce, a pokud s ní navrhovatelky nesouhlasí, mohou na příslušném

formuláři postupem podle uplatnit podnět na jeho pořízení a celý

proces pořizování regulačního plánu z vlastní vůle urychlit. Pokud jde o námitku proti zelenému

pásu, ve vypořádání námitky byla popsána stanoviska uplatněná orgánem ochrany životního

prostředí, v návaznosti na něž byl zpracován pokyn k úpravě návrhu. Nejde ani o výrazné

zmenšení zastavitelné plochy sporného pozemku, protože se tato zeleň bude započítávat do

podílu nezpevněných ploch, který u ploch OS činí 50 %. Dotčený orgán požadavek uplatnil zcela

v souladu s , jelikož se jedná o požadavek vztahující se

k podrobnějšímu řešení územně plánovací dokumentací, jíž regulační plán nepochybně je. Proto

tento požadavek pořizovatel promítl do návrhu zadání regulačního plánu.

26. Podle konečného znění napadené změny, schváleného usnesením zastupitelstva odpůrkyně dne

6. 2. 2019, je tedy sporný pozemek ve spoluvlastnictví navrhovatelek zařazen do plochy Z11-3,

pro niž napadená změna stanoví pořízení a vydání regulačního plánu RP1 – Modletice – obytné

území 1 jako podmínku pro rozhodování o změnách využití plochy. V části 3.10.1 nově

doplňované kapitoly do výrokové části územního plánu je stanoveno, že „Změna č.11 vymezuje 5

ploch s podmínkou pořízení a vydání regulačního plánu, jedná se o regulační plány z podnětu. Lhůta pro vydání

regulačních plánů se stanovuje do 6 let od nabytí účinnosti Změny č.11 ÚPO Modletice.“ V části 3.10.3

doplňované výrokové části pak napadená změna stanoví zadání regulačního plánu RP1 tak, že

„RP navrhne soustavu veřejných prostorů (ulic a veřejných prostranství), která zajistí prostupnost území

a dopravní obsluhu stavebních pozemků. Regulační plán rozčlení řešené území na jednotlivé stavební pozemky,

které budou provázány s veřejně přístupnými plochami s umístěním veřejné zeleně a dalšími veřejnými

prostranstvími. (…) Navržená struktura zástavby bude respektovat charakter přilehlého zastavěného území. RP

stanoví podrobné regulativy prostorového uspořádání území, zejména uliční čáru, stavební čáru, a popřípadě stanoví

nezastavitelnou část pozemků, pokud tak vyplyne z existence ochranných pásem infrastruktury, kompozičních

záměrů, nebo záměrů ochrany přírody. RP v rámci trasování komunikací stanoví jejich prostorové uspořádání,

tedy šířkový profil uličního prostoru, pravidla pro oplocení stavebních pozemků, a případně stanoví nároky na

stanovení neoplocených úseků uliční čáry, pokud to koncepce řešení vyžádá. RP stanoví pravidla pro oplocení

pozemků, pro výšku staveb, a případné nároky na výškové osazení staveb (na základě skutečných výškových

údajů). Regulační plán navrhne uliční čáry a stanoví přesná pravidla pro řešení hranice mezi zastavitelnou a

nezastavitelnou částí území. Regulační plán vymezí na rozhraní řešené plochy s volnou krajinou pás zeleně k

odclonění zástavby a zachování krajinného rázu. Uspořádání staveb bude respektovat regulativy, stanovené v

ÚPO Modletice ve znění jeho 11 změn. (…) Při řešení regulačního plánu budou respektovány zájmy ochrany

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

[OBRÁZEK]10

přírody a krajiny. Návrh regulačního plánu vymezí z důvodu ochrany krajinného rázu podél okraje řešeného

území na rozhraní s volnou krajinou pás krajinné zeleně o šířce 8-10 m, jehož realizace bude provedena

nejpozději k datu kolaudace veřejné infrastruktury v lokalitě Z11-3. (…) Výstavba v řešeném území v nových

lokalitách bude podmíněna vybudováním veřejné technické infrastruktury nebo úpravami stávající veř. tech.

infrastruktury, bez níž nelze realizovat stavební záměry v těchto zastavitelných plochách (bude prověřena kapacita

stávajícího zdroje pitné vody a kapacita technologické linky centrální čistírny odpadních vod). (…) Součástí RP

bude řešení dopravy a dopravní napojení území: RP vymezí kromě dopravního prostoru a jízdních pruhů případně

i plochy pro pohotovostní odstavná stání vozidel a plochy pro pěší provoz. Plochy mohou být dopravně napojeny ze

severu a východu ze stávajících místních komunikací. Podmínkou při návrhu RP a vymezení pozemků je návrh

dopravního napojení lokality a její návaznost na stávající zástavbu. (…) Jako veřejně prospěšné stavby budou

vymezeny tyto stavby: (…) Pozemní komunikace a veřejná prostranství (plochy pro dopravu): případné nová

významná veřejná prostranství a komunikace. Regulační plán zahrne do řešení pěší cestu s doprovodnou zelení (dle

ÚPO VPS 9/6). Jako opatření ve veřejném zájmu budou vymezeny tyto prvky v území: případné plochy

pozemků pro veřejnou, rekreační a pobytovou zeleň. (…) Vydaný regulační plán nahradí v řešené lokalitě tato

územní rozhodnutí: územní rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků pro určení parcelace území (podle potřeby)

(…) Případné požadavky na plánovací smlouvu a dohodu o parcelaci -budou specifikovány v době přípravy nebo

platnosti regulačního plánu. (…) Jedná se o regulační plán z podnětu.“

27. V odůvodnění napadené změny se kromě výše již rekapitulovaného odůvodnění rozhodnutí

o námitkách navrhovatelek obsaženého v tabulce vyhodnocení veřejného projednání napadené

změny uvádí, že návrh napadené změny „je v souladu s cíli a úkoly územního plánování, včetně požadavků

na ochranu architektonických a urbanistických hodnot v území a požadavky na ochranu nezastavěného území.

[Napadená změna] nemění pro řešené lokality zásadním způsobem prostorové podmínky (pouze v lokalitě

Z11-2 upravuje min. podíl zpevněných ploch a výšku zástavby, v ploše Z11-1 podíl zpevněných ploch) a je v

souladu se stávající platnou územně plánovací dokumentací, s ohledem na stávající podobu sídla a krajinný ráz.“

Dále je pak soulad s cíli a úkoly územního plánování konkrétně vyhodnocen jen k plochám Z11-

1, Z11-2 a Z11-6 (veřejně prospěšná stavba protihlukových stěn). Je též zmíněno, že v lokalitě

Z11-3 nedochází k záborům ZPF a že zde nejsou vymezeny nové zastavitelné plochy, jedná se o

vymezení lokality pro regulační plán. Obecně vzato lze říci, že odůvodnění napadené změny vlivy

plochy Z11-3 nijak konkrétně nehodnotí, neboť kromě doplnění podmínky zpracování

regulačního plánu nedochází v dané ploše k žádné změně dosavadních regulativů.

28. Veřejná vyhláška oznamující vydání napadené změny byla vyvěšena na úřední desce odpůrkyně

dne 7. 2. 2019 a nabyla účinnosti v souladu s , ,

ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) patnáctým dnem po tomto dni, tedy dne

22. 2. 2019.

V. Posouzení návrhu soudem

29. Soud ověřil, že návrh byl podán včas a obsahuje požadované náležitosti (§ 101b odst. 1 a 2

). Dále se zabýval přípustností návrhu. Podle věty první je návrh na zrušení

opatření obecné povahy nebo jeho částí oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl zkrácen na svých

právech opatřením obecné povahy vydaným správním orgánem.

30. V dané věci je zjevné, že napadená změna byla vydána formou opatření obecné povahy za použití

odpovídajících ustanovení a . Navrhovatelky svou aktivní

legitimaci k podání návrhu dovozují ze spoluvlastnictví pozemku p. č. x v katastrálním území M.

u D. a obci M.. Mezi účastníky řízení není sporu o tom, že se jedná o pozemek, který je

napadenou změnou regulován, ani o tom, že doplněný regulativ stanovící podmínku pro

rozhodování o změnách v území v podobě pořízení regulačního plánu z podnětu změnil regulaci

využití sporného pozemku způsobem, který ztížil realizaci vlastnického práva navrhovatelek

např. v podobě výstavby respektující dosavadní regulativy územního plánu, neboť bez pořízení

regulačního plánu by taková výstavba nemohla být povolena. Takové dotčení na právech je

myslitelné, a zakládá proto aktivní procesní legitimaci navrhovatelek.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

11

31. Soud tedy přistoupil k věcnému posouzení návrhu, přičemž vycházel ze skutkového a právního

stavu, který tu byl v době vydání napadené změny ( ), tj. ze skutkového

a právního stavu ke dni 22. 2. 2019. Z tohoto důvodu nepovažoval pro rozhodnutí soudu za

významná tvrzení, jakým způsobem probíhala jednání mezi investorem a odpůrkyní po tomto

datu. Za nadbytečné pak považoval též navržené důkazy vztahující se k průběhu jednání mezi

investorem a odpůrkyní v době pořizování napadené změny, neboť ani případné zamlčení údaje

o probíhajícím řízení samo o sobě nemůže zpochybnit závěr, že navrhovatelkám byly příslušné

doručeny řádným vyvěšením na úřední desce odpůrkyně. Že by byly navrhovatelky či

investor odpůrkyní ujišťovány, že žádné řízení neběží, navrhovatelky netvrdí. Nebyl důvod ani

provádět dokazování listinami, jež jsou součástí předloženého správního spisu, neboť tím se

v řízení nedokazuje. Soud proto pro své závěry nepotřeboval provádět dokazování.

32. Soud přezkoumal napadenou změnu v rozsahu a mezích bodů, jež byly uplatněny v návrhu ze

dne 21. 2. 2020. S ohledem na koncentraci řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy

nebo jeho části, v souladu s níž nelze v dalším řízení rozšiřovat návrh o další návrhové body (§

101b odst. 2 věta druhá ), by se soud nemohl zabývat později uplatněnými výtkami

navrhovatelek, které by neměly předobraz v původním návrhu.

33. Při přezkumu včasně uplatněných návrhových bodů soud shledal, že je namístě zrušit napadenou

změnu z důvodu její nepřezkoumatelnosti v části stanovující, že podmínkou pro rozhodování

o změnách v území v podobě pořízení regulačního plánu bude regulační plán z podnětu a že má

být pořízen ve lhůtě 6 let. V takovém případě nebylo třeba nařizovat ve věci jednání [§ 101b

odst. 4 ve spojení s ].

34. K problematice nepřezkoumatelnosti soud nejprve připomíná, že územní plán jako opatření

obecné povahy obsahuje dvojí odůvodnění – jednak vlastní odůvodnění a jednak odůvodnění

rozhodnutí o námitkách. Z užitého přiměřeně dle je

zřejmé, že ve vlastním odůvodnění územního plánu nesmí chybět esenciální obsahové náležitosti

odůvodnění běžného správního rozhodnutí. Byť vlastní odůvodnění územního plánu zásadně

zůstává spíše v obecné rovině a není nutné, aby v něm byla odůvodněna příslušná regulace

z pohledu každého dotčeného pozemku či všech řešených ploch, musí být i v něm uvedeny

důvody výroku, podklady pro jeho vydání a úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich

hodnocení a při výkladu právních předpisů (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze

dne 16. 12. 2008, č. j. -136, č. 1795/2009 Sb. NSS). Rozhodnutí o námitkách pak

umožňuje individualizovaně reagovat na konkrétní výtky, jež proti regulaci uplatnili v procesu

pořizování územního plánu jednotliví dotčení vlastníci, a musí z něho být seznatelné, z jakého

důvodu považuje obec uplatněné námitky za liché, mylné či vyvrácené nebo proč považuje

tvrzené skutečnosti za nerozhodné či nesprávné (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

24. 11. 2010, č. j. -169, č. 2266/2011 Sb. NSS).

35. Pokud jde o namítaný nedostatek odůvodnění souladu vymezení plochy Z11-3 s cíli a úkoly

územního plánování, soud má za to, že napadená změna obsahuje dostačující odůvodnění,

třebaže konkrétně k ploše Z11-3 v rámci svého obecného odůvodnění specifické důvody

nepředkládá. V tomto směru je především třeba si uvědomit, jaké otázky napadená změna pro

plochu Z11-3 upravuje. Formálně vzato, pokud jde o podobu výstavby na sporném pozemku a

dalších pozemcích v ploše Z11-3, napadená změna žádným způsobem nemění dosavadní

požadavky územního plánu. Pouze přidává dodatečnou procesní podmínku, že pro danou

plochu bude nezbytné nejprve zpodrobnit územně plánovací regulaci formou zpracování

regulačního plánu, který ovšem podle musí být v souladu

s územním plánem; odchýlení od regulativů obsažených v územním plánu je možné jen za

současného přijetí jeho změny (srov. ). Pokud nějaké dodatečné

požadavky na podobu a umístění výstavby na sporném pozemku vzniknou, přinese je teprve

regulační plán, až bude vydán. Teprve v tom okamžiku proto dává smysl hodnotit soulad s cíli a

úkoly územního plánování ve smyslu , jelikož v době

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

vydání napadené změny není podoba takových regulativů známa a nelze ji předjímat. Samotná

podmínka pořízení regulačního plánu pak bez dalšího z povahy věci nemůže být v rozporu s cíli

a úkoly územního plánování, neboť regulační plán je zákonem přímo předpokládaný nástroj,

jímž má být v procesu územního plánování právě souladu budoucího využití území s cíli a úkoly

územního plánování dosaženo. Zda se podařilo tohoto cíle v mezích uvážení, jímž příslušný

územně samosprávný celek disponuje, dosáhnout, lze hodnotit teprve až na základě podoby

takového regulačního plánu poté, co bude vydán (tj. ex post), nikoliv na základě spekulací o

podobě budoucí regulace v okamžiku, kdy bylo o budoucím využití tohoto fakultativního

nástroje teprve rozhodnuto (tj. ex ante). Rozhodnutí podmínit výstavbu v určité lokalitě

zpracováním regulačního plánu tedy není třeba z hlediska souladu s cíli a úkoly územního plánu

odůvodňovat. Tomu přitom odpovídá i obecná část odůvodnění napadené změny, pokud

v tomto směru pouze zdůrazňuje, že obsahové změny vymezení plochy Z11-3 nepřináší a že

pouze přidává požadavek zpracování detailnější územně plánovací dokumentace.

36. Výjimka však musí platit v těch případech, pokud samotné zadání regulačního plánu v sobě již

obsahuje zcela konkrétní požadavek na podobu budoucího řešení v regulačním plánu, tj. pokud

stanoví nikoliv to, jaké otázky mají být v podrobnější územně plánovací dokumentaci prověřeny

a upraveny a pomocí jakých nástrojů, ale přímo stanoví, jaký konkrétní požadavek musí být

v regulačním plánu splněn. V takové situaci, kdy je již podoba budoucího řešení předurčena

zadáním, by nebylo v návrhu na zrušení regulačního plánu možné úspěšně brojit proti takovému

řešení, neboť od něj by se již regulační plán nemohl odchýlit z důvodu vázanosti územním

plánem. Takový mantinel pak skutečně je nutné podrobit hodnocení souladu s cíli a úkoly

územního plánování již při přijímání územního plánu obsahujícího takovou podmínku. Z obsahu

zadání regulačního plánu RP1 přitom vyplývá, že několik zcela konkrétních požadavků na

parametry budoucí výstavby v ploše Z11-3 obsahuje, a to kromě pravidel pro nakládání se

srážkovými vodami a podmínky předchozího ověření dostatečnosti kapacit pro odvod

splaškových vod a dodávky vody především zcela konkrétní podmínku zřízení zeleného pásu na

vnějším okraji zástavby. Pouze soulad těchto parametrů s cíli a úkoly územního plánování tak

bylo namístě u plochy Z11-3 prověřit a odůvodnit, a to v podrobnosti odpovídající spornosti

otázek jimi řešených, již signalizuje především obsah připomínek a námitek podaných v procesu

pořizování územního plánu. Vzhledem k tomu, že proti tomuto řešení brojily navrhovatelky

námitkami pouze ve vztahu k předepsané povinnosti vymezit pás krajinné zeleně, bylo třeba se

v odůvodnění napadené změny reagovat této otázce; k méně konkrétním pravidlům v oblasti

nakládání s vodami a provozu vodovodů a kanalizací nebylo třeba nic bližšího uvádět, neboť tato

pravidla zjevně cílům a úkolům územního plánování neodporují. K podmínce zřízení pásu zeleně

se přitom odpůrkyně vyjádřila v pasáži věnované odůvodnění rozhodnutí o námitkách a zčásti

též ústně, jak vyplývá ze záznamu o průběhu veřejného projednání napadené změny, přičemž

přijatelností takového vypořádání se soud bude zabývat v dalším textu. Námitka

nepřezkoumatelnosti otázky souladu napadené změny s cíli a úkoly územního plánování (pokud

jde o regulaci sporného pozemku) tedy není důvodná.

37. Nedostatek odůvodnění napadené změny soud neshledal ani ve vztahu k otázce, proč vůbec byla

podmínka regulačního plánu přijata. Jakkoliv tuto otázku nelze hodnotit prizmatem naplňování

cílů a úkolů územního plánování, v situaci, kdy se navrhovatelky takovému řešení bránily

podáním námitek, bylo třeba alespoň nastínit důvody, které odpůrkyni k takovému zásahu do

jejich vlastnického práva vedly. Samotné konstatování, že se jedná o nástroj, s nímž stavební

zákon počítá, se přitom nemusí zdát jako přesvědčivé odůvodnění, neboť se podle stavebního

zákona jedná o nástroj fakultativní. Odpůrkyně však nabídla i další důvody, proč v daném území

podle ní nevystačí zohlednění cílů a úkolů územního plánování v územním řízení postupem

podle , popř. podle ve spojení s , když

v další části odůvodnění konstatovala, že proti tomuto požadavku v zadání napadené změny

navrhovatelky neprotestovaly a že dospěla k závěru, že je třeba budoucí zástavbu v této lokalitě

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

regulovat podrobnějším nástrojem územního plánování, aniž by vlastníkům upírala právo na

realizaci stavebních záměrů, avšak v souladu s podrobnějšími pravidly stanovenými závaznou

územně plánovací dokumentací vydanou obcí, díky čemuž lze zajistit účinně ochranu zájmů obce

a jejích občanů namísto toho, aby obec tyto zájmy musela uplatňovat jako námitku v územním

řízení, které je v rukou orgánu státní správy, a nikoliv samosprávy. Jinými slovy tedy projevila

nedůvěru v řádné zohlednění svých potřeb a požadavků stavebním úřadem, resp. dotčeným

orgánem na úseku územního plánování, a jejím cílem bylo možné využít zákonem nabízené

možnosti uplatnění práva na samosprávu též na podrobnější úrovni, než se kterou počítá

samotný institut územního plánu, přičemž neshledala argumenty navrhovatelek uplatněné až

v závěrečné fázi téměř tříletého procesu pořizování změny územního plánu za dostatečně pádné,

aby již takřka hotový dokument zcela přehodnocovala ve vztahu ke sporným pozemkům. Byť ve

své podstatě ani zde nejde o věcné důvody, které jsou předkládány teprve až následně ve

vyjádření adresovaném soudu, soud nemůže tyto argumenty odmítnout.

38. Je totiž pravdou, že zákonodárce skutečně nejpodrobnější fázi procesu územního plánování, již

lze uskutečnit jak v procesu územního řízení, tak prostřednictvím přijetí regulačního plánu

(dokonce s eventuální možností nahrazení územního rozhodnutí), umožňuje v podstatné míře

přenést z rukou státu, který má zásadní vliv na výkon přenesené působnosti stavebními úřady, do

rukou samosprávy, čímž jim otvírá prostor pro výkon ústavně chráněného práva na obecní

samosprávu, do nějž stát (stavební úřad, ale též soud) může zasahovat, jen vyžaduje-li to ochrana

zákona a jen způsobem zákonem stanoveným (srov. y, popř. nález

Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2019, ). Nestanoví-li zákon zvláštní podmínky pro

uplatnění této možnosti (srov. ), je skutečně jen na vůli obce jako

samosprávného společenství, zda tuto zákonem garantovanou možnost využije, či zda se místo

toho pasivně spokojí s posouzením rozhodných otázek státem. Z hlediska ústavního rozměru

práva na samosprávu je tak regulace místních záležitostí formou regulačního plánu přijímaného

obcí primárním nástrojem podrobné regulace a ponechání těchto otázek v plném rozsahu či

zčásti na územním řízení v rukou státu, teprve volbou subsidiární, jakkoliv v praxi je patrně

většina obcí z hlediska využití svých práv spíše pasivní a ponechává tyto otázky na stavebních

úřadech, do jejichž činnosti však následně již nejsou autoritativně oprávněny zasahovat a musí se

spokojit s rolí pouhého účastníka, jemuž již nenáleží právo volby řešení v mezích správního

uvážení, jež může být při vyvažování vzájemně protikladných cílů a úkolů územního plánování

značně široké. Ani soud přitom není v takové situaci oprávněn vnucovat odpůrkyni, aby se

výkonu zákonem založené samosprávné působnosti vzdala jen proto, že některý z vlastníků

nemovitostí v jí spravovaném území by preferoval raději cestu individuální regulace stavebním

úřadem. Soud může jen reagovat na excesy v procesu územního plánování a porušení

konkrétních právních norem. Pokud se tedy navrhovatelky obávají, že budoucí regulační plán

znemožní realizaci projektu připraveného investorem bez legitimních důvodů, což by

nepochybně mohlo mít dopad i do jejich majetkové sféry (například ztrátou očekávaného výnosu

v důsledku nenaplnění podmínek smlouvy o budoucí kupní smlouvě ke spornému pozemku),

budou mít nepochybně možnost tyto důvody uplatnit v návrhu směřovaném proti obsahu

takového regulačního plánu. V nynější fázi pak mohou účinně napadat podmínky, jež byly pro

pořízení regulačního plánu nastaveny, nemohou však uspět s požadavkem, aby podmínka

zpracování regulačního plánu nebyla vůbec přijata. Rozhodnutí obce o stanovení požadavku

pořízení regulačního plánu přitom nepodmiňuje ani požadavkem prokázání

změny podmínek v území, takový požadavek tudíž na úkor práva na samosprávu nemůže

vynucovat ani soud. Proto ani tento návrhový bod nemůže být důvodný.

39. Jinak je tomu však ve vztahu k navrhovatelkami zpochybňované volbě regulačního plánu

z podnětu (jako alternativy regulačního plánu na žádost) a zvolené lhůtě pro pořízení regulačního

plánu. Právo na samosprávu totiž není absolutní a nemá automatickou přednost před ústavně

chráněnými právy subjektů, které mohou být činností samosprávy, jakožto veřejné moci dotčeny.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

14

Disponuje-li tedy samospráva uvnitř své působnosti správním uvážením, jako je tomu právě při

volbě typu regulačního plánu či délky lhůty pro jeho pořízení, musí při volbě řešení vedle

veřejných zájmů, mezi něž nepochybně patří i zájem obce na udržitelném rozvoji jejího území,

vážit i zájmy dotčených subjektů, v praxi zejména nezbytnost a rozsah omezení vlastnických práv.

Musí proto též v reakci na námitky nabídnout věcné argumenty, proč k určitému řešení

přistoupila a proč je s tím spojené omezení vlastnického práva potřebné. V tomto směru

navrhovatelky již ve svých námitkách nesouhlasily s tím, že regulační plán má být pořizován

z podnětu (byť nežádaly, aby byl změněn na regulační plán na žádost) a ve lhůtě 6 let s tím, že

rozhodnutí o jeho pořízení je neomezeně v rukou zastupitelstva odpůrkyně a tento stav může

vést k zablokování stavební aktivity na sporném pozemku až na celých dalších 6 let. Odpůrkyně

na tuto část námitek reagovala konstatováním, že jde o nejzazší lhůtu, přičemž navrhovatelky

mohou proces pořízení regulačního plánu urychlit tím, že k jeho pořízení uplatní podnět na

příslušném formuláři. Konstatovala též, že takto byl požadavek formulován již v návrhu zadání a

nikdo proti němu nevznesl připomínky.

40. K tomu soud uvádí, že samotné zastupitelstvo odpůrkyně požadavek na typ pořizovaného

regulačního plánu neformulovalo a to, že se má jednat o regulační plán z podnětu, bylo poprvé

uvedeno ve zveřejněném návrhu zadání. Navrhovatelky tedy skutečně mohly uplatnit připomínky

proti tomuto řešení již v návaznosti na zveřejnění tohoto návrhu veřejnou vyhláškou na úřední

desce odpůrkyně ve lhůtě do 30 dnů, tj. do 24. 3. 2017, případně v dalších fázích projednání

samotného návrhu napadené změny. I s přihlédnutím k další části odůvodnění, v níž je

poukazováno na jednotný postup vůči všem zastavitelným územím v rezidenční části obce, tak

nelze říci, že by se odpůrkyně této námitce nevěnovala, obzvláště když navrhovatelky přímo

nenavrhovaly změnu typu regulačního plánu (na regulační plán na žádost), ale brojily jen proti

této podmínce jako takové. V této části tedy soud neshledává napadenou změnu za

nepřezkoumatelnou pro nedostatek důvodů.

41. Totéž ale neplatí pro stanovenou lhůtu 6 let. Byť (na rozdíl od nynějšího návrhu) navrhovatelky

výslovně neoznačily tuto lhůtu za excesivní, z kontextu námitek bylo bezpochyby možné dovodit,

že kromě samotné podmínky pořízení regulačního plánu jim vadí i samotná délka stanovené

lhůty. Vypořádání námitek však žádný argument, proč lhůta nemůže být kratší, ani náznakem

neuvádí. K délce lhůty žádný argument nezazněl, a to ani podle obsahu písemného záznamu

o průběhu veřejného projednání návrhu napadené změny, přičemž žádný argument v tomto

směru není obsažen ani v jakékoliv jiné části napadené změny či spisového materiálu. Část výroku

napadené změny stanovící šestiletou lhůtu pro přijetí regulačního plánu je tak skutečně

nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů, a proto musí být zrušena. Soud v tomto ohledu

přitom nemůže akceptovat ani opožděně přednesené důvody ve vyjádření k návrhu, které směřují

pouze ke zpochybnění argumentace navrhovatelek, že za standardní lhůtu je třeba považovat

lhůtu čtyřletou, avšak vlastní vysvětlení, proč byla zvolena právě lhůta 6 let, nepřináší. Kromě

toho, soud s argumentací navrhovatelek v zásadě souhlasí, neboť je skutečně pravdou, že Ústavní

soud v nálezu ze dne 9. 11. 2017, sp. zn. , souhlasil s tím, že podmínka pořízení

územní studie může v praxi působit obdobně jako institut stavební uzávěry. K tomu soud

dodává, že z hlediska odkladu možnosti realizovat výstavbu přitom není prakticky žádný rozdíl

mezi územní studií a regulačním plánem, přičemž pořízení regulačního plánu je organizačně ještě

složitější, než je tomu v případě územní studie. Ústavní soud také akceptoval výklad, že lhůta pro

pořízení územní studie by zpravidla měla činit 4 roky, a to z totožných důvodů, jež předkládají

navrhovatelky (srov. zejm. odst. 75 až 80 uvedeného nálezu). Krajský soud v Praze v rozsudku ze

dne 16. 10. 2019, č. j. -223, dodal, že lze za přiměřenou považovat lhůtu v řádu

jednotek (nikoliv desítek) let, přičemž v zásadě vždy je akceptovatelná lhůta v délce 4 let, což je

periodicita zpracovávání zprávy o uplatňování územního plánu. Tyto judikatorní závěry nelze dle

soudu vykládat tak, že lhůta 4 let představuje horní mez, kterou lze ještě považovat za

přiměřenou. V případě lhůty v délce 4 let zpravidla nevznikají vážnější pochybnosti o její

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

přiměřenosti, takže ji lze téměř automaticky považovat za přiměřenou ve všech případech. To

ovšem nevylučuje, že za přiměřenou lze shledat i lhůtu delší, nicméně pro takovou lhůtu musí

existovat konkrétní věcné důvody. Odpůrkyně však takové důvody v reakci na námitku

navrhovatelek neuvedla, takže soud nemůže až nyní ve fázi soudního přezkumu spekulovat a

posuzovat, zda takovými důvody může být právě v jiné pasáži vyjádření odpůrkyně zmiňovaná

blízkost plochy centru obce, potřeba jejího komplexního rozvoje spolu se sousední plochou

přestavby ve vlastnictví jiné osoby, nebo zcela jiné skutečnosti. Uvedené argumenty měly zaznít

již dříve. V této části je tedy třeba napadenou změnu zrušit.

42. Pokud jde o věcnou akceptovatelnost požadavku na pořízení regulačního plánu na podnět, a

nikoliv na žádost, soud uvádí, že regulační plán na podnět představuje v rukou obce silnější, ale

zpravidla dražší nástroj, než regulační plán na žádost. Podmínka regulačního plánu na žádost

skutečně může být znehodnocena předložením sice úplné, ale přesto neakceptovatelné žádosti,

neboť za úplnou žádost je třeba považovat i žádost obsahující stanoviska dotčených orgánů, aniž

by bylo možné zohlednit, zda jsou pozitivní či negativní. I pokud by žádost obsahovala pozitivní

stanoviska dotčených orgánů a vyjádření vlastníků dopravní a technické infrastruktury, může

návrh regulačního plánu obsahovat řešení, které z vážných důvodů nemusí být akceptovatelné

jinými vlastníky pozemků v regulované oblasti či jejím sousedství nebo vyvolávat významná rizika

pro fungování obce. Ani zcela ospravedlnitelné důvody neschválení takového návrhu regulačního

plánu zastupitelstvem obce ale nemají žádný vliv na běh jednoleté lhůty stanovené v § 43 odst. 2

in fine, po jejímž uplynutí obec ztrácí prostor pro plnohodnotný výkon své

samosprávné role při podrobném regulování podmínek využití pozemků, neboť podmínka

regulačního plánu bez dalšího odpadá. Kromě toho, dotčení vlastníci stejně tak mohou brojit

proti stanovení podmínky pořízení regulačního plánu na žádost s argumentem, že je jim

vnucován drahý nástroj, který by si měla zaplatit obec, když o něj stojí. Regulační plán totiž je

zpravidla pořizován pro více pozemků ve vlastnictví různých osob, náklady zpracování jeho

návrhu a navazujícího projednání však podle hradí jen žadatel o

jeho vydání, který nemusí být schopen přesvědčit ostatní vlastníky dotčených pozemků, aby s ním

žádost podali společně. Za takových podmínek je z hlediska obce zcela ospravedlnitelné, pokud

dává bez dalšího v zásadě přednost podmínce pořízení regulačního plánu z podnětu. To

přirozeně nebrání tomu, aby se některý z dotčených vlastníků dožadoval, aby byl jako podmínka

stanoven regulační plán na žádost s tím, že je připraven jeho úhradu nést a takové připomínce či

námitce by měla obec buď vyhovět, nebo vysvětlit, z jakých vážných důvodů není pro ni tato

varianta akceptovatelná (zvlášť cenné území z hlediska fungování obce, snížená důvěryhodnost

potenciálního investora aj.). Je totiž pravdou, že v případě regulačního plánu z podnětu dotčení

vlastníci postrádají nárok na to, aby bylo jejich podnětu obcí vyhověno, což představuje

nepřehlédnutelný zásah do jejich právní jistoty, pokud jde o výkon jejich vlastnického práva. Byť

obci zpravidla nelze volbu regulačního plánu na žádost vnucovat (má-li pro ponechání regulace

území ve své sféře vlivu konkrétní věcné důvody), výběr regulačního plánu z podnětu se nutně

musí projevit v silnějších nárocích na zdůvodnění zvolené lhůty pro jeho pořízení, která by

neměla bez opravdu vážných důvodů prodlužovat právní nejistotu dotčených vlastníků nad ony

standardní 4 roky (aniž by tím byla dotčena odpůrkyní zmiňovaná možnost podání dřívějšího

podnětu na pořízení regulačního plánu, jejž mohou vlastníci podpořit nabídkou finanční

spoluúčasti ve smyslu věty druhé ). V nynější situaci přitom soud

nezaznamenal, že by navrhovatelky projevovaly nad rámec apriorního nesouhlasu s podmínkou

regulačního plánu v procesu pořizování napadené změny alespoň eventuální zájem o to, aby

případný regulační plán byl na žádost. Odpůrkyni proto nelze vytýkat, pokud si zachovala silnější

vliv na podobu rozvoje pozemků v ploše Z11-3, zejména když je skutečně pravdou, že se tato

plocha nachází v bezprostřední blízkosti bývalého areálu zámku a též budovy obecního úřadu.

Argumentace navrhovatelek proti volbě regulačního plánu na návrh proto není důvodná ani po

věcné stránce.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

43. V této souvislosti též soud podotýká, že není důvodné ani tvrzení navrhovatelek o tom, že by se

jednalo o diskriminační postup odpůrkyně vůči nim. Odpůrkyně již ve vypořádání námitek

upozornila na to, že tento nástroj územního plánování uplatnila i vůči dalším zastavitelným

plochám v území, což potvrzuje i samotný obsah napadené změny, která skutečně bez rozdílu

stanoví podmínku pořízení regulačního plánu na podnět ve lhůtě 6 let pro všechny změnové

plochy typu OV a OS a některé z ploch NK. Pokud tuto podmínku nestanoví, jedná se buď o

ojedinělé izolované pozemky, nebo o plochy vesměs mimo obytné centrum obce kolem dálnic

(Z11-1, Z11-2a, Z11-2b), které jsou zjevně v jiném postavení než sporný pozemek, který není

součástí komerční zóny, jež je vně obývaného prostoru obce, nýbrž naopak navazuje přes

přilehlou plochu přestavby (přinejmenším geograficky) na budoucí jádro obce, jejíž obydlené

území by mělo po využití rozvojových ploch získat přibližně kruhový tvar. Tvrzení

navrhovatelek, že se sporným pozemkem odpůrkyně zacházela diskriminačně, tedy zjevně nemá

reálný podklad. Shodně je se sporným pozemkem ostatně zacházeno i v požadavcích na

rozčlenění území na stavební pozemky a na návrh trasování komunikací, neboť obdobný

požadavek obsahují pod druhým a pátým bodem všechna ostatní zadání regulačních plánů

v obci, přičemž požadavek na návrh soustavy veřejných prostorů neobsahují pouze regulační

plány RP2 a RP5, které se však netýkají obytných ploch, nýbrž ploch nerušící výroby, služeb a

komerce (NK), kde potřeba vymezování veřejných prostor absentuje nebo je přinejmenším

výrazně slabší. Jedná se přitom o zcela přirozené součásti regulačního plánu, bez nichž si takový

územně plánovací institut prakticky ani nelze představit. Také údaj o možnosti nahrazení

územního rozhodnutí o dělení či scelování pozemků pro určení parcelace území obsahují pod

devátým bodem všechna zadání regulačních plánů. Jak přitom správně odpůrkyně připomíná, je

zde uvedeno, že k takové náhradě dojde „podle potřeby“, takže nelze tvrdit, že již zadání

regulačního plánu stanoví, že tomu tak nutně musí být. Pokud by tedy přijatý regulační plán tuto

možnost proti vůli navrhovatelek využil, mohly by se tomu plnohodnotně bránit v řízení o

návrhu na zrušení takového regulačního plánu. V řízení o přezkumu napadené změny však nelze

vůbec předvídat, zda taková možnost bude využita, a proto soud nemůže takovou čistě

fakultativní podmínku podrobit věcnému přezkumu.

44. Navrhovatelky konečně zpochybňují požadavek na vymezení pruhu zeleně po vnějším okraji

sporného pozemku. Není pochyb o tom, že tuto otázku navrhovatelky vznesly již ve svých

námitkách a že na tuto otázku bylo reagováno též ze strany odpůrkyně vysvětlením, že se jedná

o požadavek orgánu ochrany přírody a krajiny a že toto stanovisko bylo pro pořizovatele

závazné, jelikož se jedná podle o stanovisko k podrobnější územně

plánovací dokumentaci. S tímto vysvětlením odpůrkyně se přitom plně ztotožňuje i soud. Není

pravdou, jak navrhovatelky prosazují v návrhu, že by tento požadavek uplatnila sama od sebe

v procesu pořizování napadené změny odpůrkyně a dotčený orgán jej pouze odsouhlasil.

Z obsahu správního spisu vyplývá, že tomu bylo právě naopak: Tento požadavek uplatnil

dotčený orgán a odpůrkyně jen požadavek stanoviska akceptovala podpisem pověřeného

zastupitele v pokynech pro úpravy návrhu po společném jednání. Prvopočátek požadavků

uplatňovaných orgánem ochrany přírody a krajiny lze v předloženém spise spolehlivě vysledovat

již do fáze projednávání návrhu zadání napadené změny, kdy poprvé tento orgán žádal, aby do

zadání regulačního plánu byla vetknuta podmínka pásu izolační zeleně (bez bližších podrobností).

Během společného jednání o samotném návrhu napadené změny pak dotčený orgán své

stanovisko konkretizoval do podoby, která byla bez jakýchkoliv věcných úprav (jen

gramatických) převzata do výsledného znění návrhu. Požadavek navrhovatelek, aby odpůrkyně

odkryla skutečné důvody a cíle, jež začleněním tohoto regulativu do zadání regulačního plánu

sleduje, je tak zcela nedůvodný, neboť tento požadavek nebyl odpůrkyní vůbec vyvolán.

45. Soud přitom na rozdíl od navrhovatelek nemá ani žádných pochyb o tom, že pořizovatel byl

vázán předloženým stanoviskem, neboť byť změna územního plánu přijímaná v roce 2013 a nyní

napadená změna jsou územně plánovací dokumentací na stejné úrovni podrobnosti, samotné

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

zadání regulačního plánu obsažené v napadené změně je materiálně vzato třeba považovat za

požadavek plynoucí z regulačního plánu. Bez následně přijatého regulačního plánu se totiž tento

závazný požadavek obsažený v jeho zadání nemůže do práv navrhovatelek přímo promítnout.

Pokud by například marným plynutím času podmínka pořízení regulačního plánu zanikla, bez

uplatnění závazného stanoviska shodného obsahu dotčeným orgánem v územním řízení by

nemohl být tento požadavek zohledněn jako povinnost plynoucí z územně plánovací

dokumentace, jelikož se jedná o požadavek na obsah regulačního plánu, nikoliv územního

rozhodnutí. Regulační plán přitom z povahy věci je podrobnější územně plánovací dokumentací,

jež opravňuje dotčený orgán i v případě, že by nedošlo ke změnám v území, stanovit v souladu

s oproti územnímu plánu nové, svou povahou podrobnější

požadavky na podobu využití regulovaného území. Požadavek dotčeného orgánu na šířku

a podobu zeleného pásu krajinné zeleně a její lokaci přitom zjevně není takovým požadavkem,

který by nutně musel být obsažen již v územním plánu, neboť se jedná o specifický požadavek na

vnitřní uspořádání konkrétní zastavitelné plochy, de facto, jak naznačila ve svém vyjádření

odpůrkyně, na konkrétní rozložení nezastavěných ploch v rámci dodržení obecného regulativu

územního plánu na maximální zastavitelnost stavebních pozemků v rozsahu 50 %.

46. Navrhovatelky přesto zcela správně upozorňují na skutečnost, že v důsledku takového

požadavku jsou omezeny v možnostech rozmístění zamýšlených staveb na sporném pozemku.

Tímto regulativem, který je třeba s ohledem na jeho pevné zakotvení v zadání regulačního plánu

přezkoumat již nyní v řízení o zrušení napadené změny, skutečně dochází k silnějšímu omezení

vlastnického práva navrhovatelek, než v případě původního obecného regulativu

50 % zastavitelnosti sporného pozemku. Na druhou stranu však soud nemůže bez dalšího

převzít tezi navrhovatelek, že se jedná fakticky o případ vyvlastnění jejich pozemku či ponechání

pouhého holého vlastnictví. Nikde není stanoveno, že navrhovatelky musí pozemek s krajinnou

zelení oddělit jako samostatnou a patrně hůře prodejnou parcelu; naopak jim nic nebrání rozdělit

zelený pás do parcel patřících k jednotlivým budoucím obytným objektům, ať již jako součást

zahrad rodinných domů nebo jako součást společných pozemků jednotlivých bytových domů.

Kromě toho, zadání regulačního plánu nestanoví ani to, že by se muselo jednat o veřejně

přístupnou zeleň. Územní plán pojem krajinná zeleň nezná a nestanoví v tomto směru žádné

regulativy, nelze tudíž vyloučit ani zaplocení této zeleně, pokud něco jiného nestanoví posléze

samotný regulační plán. Sama odpůrkyně navíc zmiňovala, že je připravena tyto pozemky

odkoupit, tudíž o naprostém znehodnocení této části sporného pozemku nelze hovořit ani

v případě, že by se skutečně mělo jednat o veřejně přístupnou zeleň (slovy aktuálního územního

plánu o plochu VZ – mimolesní veřejně přístupná zeleň). Kromě toho lze jen podotknout, že

zadáním regulačního plánu vyžadovaná zeleň obecně vzato bývá zájemci o bydlení hodnocena

spíše kladně, namítané negativní imise v podobě šíření pylů a stínu v přiměřeném rozsahu

nebývají argumentem snižujícím tržní hodnotu obytných prostor, přičemž zadáním regulačního

plánu není stanoveno, že nemůže být skladba zeleně uzpůsobena tak, aby tento typ imisí byl

minimalizován. Zadání regulačního plánu rozhodně nezbavuje navrhovatelky plně jejich

dispozičního práva k dotčené části sporného pozemku, naopak i přes stanovený regulativ mají

mnoho variant, jak takto ozelenělou plochu zahrnout do svých plánů. Větší zúžení by mohl

přinést teprve samotný regulační plán zpodrobněním zpochybňovaného požadavku.

47. V rámci tohoto rámce je pak třeba proporcionalitu omezení vlastnického práva nutno hodnotit.

Obecně platí, že test proporcionality měl v závislosti na uplatněných námitkách provést již

dotčený orgán, a to výslovně, ve stanovisku k námitkám navrhovatelek podle § 53 odst. 1

, nejpozději však takové odůvodnění muselo zaznít v rámci odůvodnění

rozhodnutí o námitkách odsouhlaseného odpůrkyní. V tomto směru však dotčený orgán, ale ani

krajský úřad žádné stanovisko nepředložili a podrobné důvody posouzení přiměřenosti zásahu

nejsou obsaženy ani v odůvodnění rozhodnutí o námitkách, ani v jiné části napadené změny. Na

druhou stranu však soud nemohl přehlédnout, že ani navrhovatelky žádné konkrétní důvody

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

18

z hlediska jednotlivých kroků testu proporcionality ve svých námitkách neuváděly nad rámec

prostého konstatování, že takové omezení považují za nepřiměřené a že na něm neshledávají

žádný veřejný zájem. Skutečnost, že dotčený orgán tento veřejný zájem spatřoval v potřebě

ochrany krajinného rázu, přitom z kontextu jeho dvou uplatněných stanovisek vyplýval, čemuž

ostatně odpovídá i pasáž námitek výslovně uvádějící, že napadenou změnou nedochází ke změně

krajinného rázu, a proto nemohl dotčený orgán uplatnit ve svém stanovisku nové požadavky.

Navrhovatelky si tedy byly vědomy toho, jaký veřejný zájem byl při uplatnění sporných

stanovisek ve hře, bližší argumenty, proč není z hlediska ochrany krajinného rázu zapotřebí

oddělit budoucí zastavěnou část území obce od volné krajiny zeleným pásem, však neuvedly. Lze

jen dodat, že prakticky doslovně shodná je i argumentace v návrhu uplatněném u soudu, která

v tomto směru nic nového nepřináší. Fakt, že ochrana krajinného rázu je zákonem chráněným

obecným zájmem, tedy veřejným zájmem svého druhu, přitom jasně plyne z ustanovení § 12

, o ochraně přírody a krajiny, ve znění (dále jen

„zákon o ochraně přírody a krajiny“).

48. Soud v návaznosti na tuto zákonnou úpravu na rozdíl od navrhovatelek konstatuje, že navržený

regulativ sám o sobě nespatřuje jako zjevně nesouvisející s kritérii obsaženými v § 12 zákona

o ochraně přírody a krajiny. Na jeho vymezení tak může být veřejný zájem, jejž navrhovatelky

nebyly schopny konkrétně zpochybnit. Prosazování takového veřejného zájmu je z povahy věci

spojeno s jistou mírou omezení vlastnického práva k dotčeným pozemkům, přičemž v tomto

případě toto omezení nedosáhlo natolik excesivní úrovně, jak navrhovatelky tvrdí. Požadovaný

regulativ umožňuje cíle ochrany krajinného rázu dosáhnout, věcně nepochybně souvisí právě

s procesem umisťování nové zástavby a je pro tento účelem nejvhodnějším prostředkem.

Navrhovatelky přitom neuvádí, jakým jiným, méně invazivním a intenzivním způsobem by

mohlo být uvedeného výsledku (vytvoření přirozené pohledové bariéry redukující vliv

požadované, na malou obec intenzivní výstavby na přirozený vzhled venkovské krajiny)

dosaženo. Soud přitom není povolán k tomu, aby za navrhovatelky taková alternativní řešení

domýšlel a prosazoval, neboť tím by ztratil postavení nestranného arbitra mezi stranami sporu.

V návaznosti na to ani nelze dost dobře posoudit proporcionalitu takového zásahu v užším

smyslu, přičemž soud poukazuje na své předchozí úvahy, které prokazují, že navrhovatelky

značně nadsazují dopad přijatého regulativu do jejich vlastnických práv. Uvedený požadavek je

sice nepochybně limituje v možných variantách řešení zástavby sporného pozemku, nadále jim

však zachovává řadu možností, jak své vlastnické právo využít.

49. Přitom výkon vlastnického práva ze své povahy nemůže být neomezený, neboť obzvláště jde-li

o rozsáhlejší plochu výstavby, přirozeně se střetává s rovnocennými právy mnoha dalších

subjektů (vlastníci a obyvatelé pozemků v sousedství i širším okolí, obec jako samosprávné

společenství občanů) i s mnoha různými veřejnými zájmy, mezi něž přirozeně patří právě i zájem

na ochraně přírody a krajinného rázu. Navrhovatelky tedy nemohou reálně předpokládat, že při

využití sporného pozemku budou mít zcela volnou ruku a že investor bude moci tyto pozemky

vytěžit maximalisticky bez zohlednění dopadů takového řešení na okolí a celkový život v obci, a

to bez ohledu na to, jestli se samy v jiných oblastech podílejí na veřejně prospěšných aktivitách

a dobrovolně umožňují využití svých pozemků ve prospěch občanů obce. Ani takové

chvályhodné jednání totiž nemůže založit nárok na to, aby bylo projednou odhlédnuto od

veřejných zájmů a ochrany soukromých práv jiných osob. Soud proto konstatuje, že v mezích

tvrzení uplatněných v návrhu neshledal požadavek na vymezení pásu krajinné zeleně po vnějším

okraji sporného pozemku za nepřiměřený zásah do vlastnického práva navrhovatelek.

VI. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

50. Soud tedy uzavírá, že shledal návrh důvodným pouze v části, jíž byla napadena lhůta pro vydání

regulačního plánu v trvání 6 let. V této otázce totiž je napadená změna nepřezkoumatelná pro

nedostatek důvodů, což podle ve spojení s odůvodňuje

její zrušení i bez nařízení jednání. Proto by bylo namístě, v souladu se zásadou sebeomezení

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

soudní moci, napadenou změnu zrušit jen v rozsahu, v němž stanovuje lhůtu pro vydání

regulačního plánu RP1. S ohledem na limitovaný rozsah aktivní procesní legitimace

navrhovatelek je přitom na místě stanovenou lhůtu zrušit pouze ve vztahu k ploše Z11-3. Omezit

zrušující výrok soudu jen ve vztahu ke spornému pozemku by však nedávalo smysl, neboť

regulační plán se má podle svého zadání vztahovat k celé ploše Z11-3 a nelze jej uměle dělit

(významným motivem jeho zadání je právě vynutit ucelené řešení plochy Z11-3, namísto

odděleného řešení dílčích pozemků).

51. Zrušením specifikace lhůty, po niž trvá podmínka rozhodování o změnách v území v podobě

pořízení regulačního plánu, by však soud v praxi dosáhl toho, že napadená změna (resp. územní

plán odpůrkyně ve znění napadené změny) by odporovala ustanovení § 43 odst. 2 stavebního

zákona, podle nějž v případě podmínky pořízení regulačního plánu z podnětu musí být součástí

územního plánu též (přiměřená) lhůta pro jeho pořízení. Soud by však neměl výrokem svého

rozsudku vytvářet nezákonný stav. Kromě toho nelze přehlédnout, že lhůta pro pořízení

regulačního plánu je stanovena v části 4) napadené změny, jež doplňuje do územního plánu obce

text podkapitoly 3.10.1 Vymezení ploch s požadavkem na pořízení a vydání regulačního plánu,

větou „Lhůta pro vydání regulačních plánů se stanovuje do 6 let od nabytí účinnosti Změny č.11 ÚPO

Modletice.“ jako společné ustanovení pro všechna zadání regulačních plánů. Zrušení této věty jen

s účinky pro jeden z několika regulačních plánů by tak bylo i po formální stránce problematické,

neboť výrok soudu by měl spíše interpretativní povahu (daná věta by měla v napadené změně

nadále opodstatnění kvůli ostatním regulačním plánům a ztráta jejího vlivu na RP1 by mohla být

naznačena jen jakousi poznámkou pod čarou, což z hlediska právní jistoty adresátů napadené

změny není vhodné řešení).

52. Proto soudu nezbylo, než zrušit svým výrokem zadání regulačního plánu RP1 jako podmínku

rozhodování o změnách v území v ploše Z11-3 jako celek. Soud však má možnost podle věty

první určit den, jímž napadené opatření obecné povahy či jeho část zruší.

Tímto způsobem tak může zohlednit nejen předvídatelná rizika plynoucí z účinků zrušovacího

výroku, ale též zohlednit povahu zrušovacích důvodů. V tomto případě přitom soud nemá

(v intencích uplatněných návrhových bodů) žádné důvody pro rušení zadání regulačního plánu

jako takového, pouze není oprávněn v situaci nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů sám

posoudit, zda stanovená lhůta pro jeho pořízení je přiměřená. Přitom soud nemá pochyb, že lhůta

v trvání čtyř let, tak jak ji předpokládá např. pro periodické

vyhodnocování uplatňování územního plánu nebo jak s ní počítalo přechodné ustanovení čl. II

bodu 5 věty druhé , kterým se mění , o územním

plánování a stavebním řádu , ve znění pozdějších předpisů, a některé související

zákony, by nemohla být soudem považována za nepřiměřenou, i kdyby nebyla blíže odůvodněna.

Závěr soudu o (automatické) přiměřenosti čtyřleté lhůty v minulosti akceptoval i Nejvyšší správní

soud (srov. rozsudek ze dne 28. 8. 2014, č. j. -118, odst. 45). Za daných okolností

proto soud považoval za plně odpovídající úspěšnému návrhovému bodu zrušení zadání

regulačního plánu RP1 pro plochu Z11-3 (a to včetně samotného vymezení plochy Z11-3, neboť

napadená změna ji vymezuje jen pro účely doplnění podmínky pořízení regulačního plánu; jiný

regulativ pro ni nestanoví, tudíž účinky zrušení plochy Z11-3 jsou plně srovnatelné se zrušením

pouze podmínky pořízení regulačního plánu; jde tak pouze o srovnatelnou reformulaci

návrhového žádání navrhovatelek) s takovým odkladem, aby podmínka pořízení regulačního

plánu v rozsahu vymezeném zadáním trvala po obecně přijatelnou dobu 4 let od nabytí účinnosti

napadené změny. Tím soud předejde na jedné straně neuváženému využití území na základě

pouze individuálního posouzení podmínek na sporném pozemku bez zohlednění širších

souvislostí území vymezeného napadenou změnou jako plocha Z11-3, na straně druhé dosáhne

toho, aby tato podmínka nemohla v případě nečinnosti odpůrkyně omezovat navrhovatelky po

delší než obvykle přiměřenou dobu. Protože napadená změna nabyla účinnosti dne 22. 2. 2019,

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.

[OBRÁZEK]20

čtyřletá lhůta by uplynula skončením dne 21. 2. 2023. Od následujícího dne by již rozhodování v této ploše nebylo podmínkou pořízení regulačního plánu vázáno.

53. Proto soud vymezení plochy Z11-3 spolu s ní spojenou podmínkou pořízení regulačního plánu

RP1 v textové a grafické části napadené změny zrušil dnem 22. 2. 2023. Bude pak jen na

odpůrkyni, zda před nabytím účinků zrušujícího výroku soudu přijme novou změnu územního

plánu, která podmínku pořízení regulačního plánu zakotví pro plochu Z11-3 znovu, a to

s odpovídajícím odůvodněním potřeby prodloužit tuto podmínku nad dosud uplynulou

standardní dobu 4 let, nebo toto území po této době uvolní výstavbě bez podrobnějších

podmínek (nebude-li pochopitelně do té doby přijat předvídaný regulační plán).

54. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 60 odst. 1 věty poslední, resp. § 60

odst. 7 Navrhovatelky měly ve věci pouze částečný úspěch, neboť nezákonným shledal

soud de facto pouze výrok stanovící lhůtu pro vydání regulačního plánu, zbylé složky regulace

sporného pozemku v přezkumu obstály. Ve zbylé (zcela převažující: samotné stanovení

podmínky regulačního plánu; typ regulačního plánu; regulativ vymezující zelený pás; možnost

náhrady územního rozhodnutí; požadavek na vymezení veřejných prostorů, stavebních pozemků

a trasování pozemních komunikací) části však soud shledal návrh nedůvodným, a proto jej byl

připraven zamítnout, byť tak z formálních důvodů shora vysvětlených nemohl učinit jen dílčím

zrušením podmínky pořízení regulačního plánu doplněným zamítnutím návrhu ve zbylé části, ale

výhradně odkladem účinků zrušujícího výroku soudu. Úspěch navrhovatelek v řízení je tak

přinejmenším fakticky menšinový. Nárok na náhradu nákladů řízení by proto v souladu se

zásadou částečného úspěchu ve věci (ale i z důvodů hodných zvláštního zřetele) náležel

odpůrkyni. Odpůrkyně však výslovně navrhla, aby soud i v případě zamítnutí návrhu žádnému

z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Lze tedy dovodit, že náhradu svých nákladů

nepožaduje. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem

Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje

se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty

na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných

náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel,

jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické

vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení

soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových

stránkách: www.nssoud.cz.

Praha 4. května 2020

JUDr. Věra Šimůnková, v. r.

předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. V.