Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 Ad 6/2012 - 30

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobce K. B., bytem …………………., zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o zvýšení starobního důchodu, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 10. 2011, č. j. 370 105 427/315-PP,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 14.10.2011, č. j. 370 105 427/315-PP žalovaná podle , a , rozhodnutí ČSSZ, č.j. 370 105 427 ze dne 12.7.2011 změnila tak, že podle , o důchodovém pojištění, se žádost o zvýšení starobního důchodu ze dne 17.5.2011 zamítá. Proti rozhodnutí ze dne 12.7.2011 podal účastník řízení námitky jednak proto, že ust. zákona o důchodovém pojištění se žádostí o úpravu důchodu nesouvisí a dále proto, že v případě neoprávněného vyloučení ze střední školy došlo k většímu zásahu do práv občana, než v případě vyloučení z vysoké školy, neboť tento student měl ukončené středoškolské vzdělání a větší možnosti pracovního uplatnění. Podle účastníka řízení je nutné uplatnit teleologický výklad ve smyslu nálezu Ústavního soudu, který citoval a navrhl, aby žádosti o zápočet bylo vyhověno. Žalovaná s odkazem na citované ust. , o mimosoudních rehabilitacích dospěla k závěru, že v oblasti důchodového zabezpečení se odškodňují pouze křivdy způsobené vyloučením ze studia na vysoké škole a žalovaná jako orgán státní správy se při rozhodování v oblasti sociálního zabezpečení nemůže odchýlit od závazných zákonných ustanovení. Argumentaci zástupce účastníka řízení nemůže zohlednit, jelikož ji k tomu žádné zákonné ustanovení neopravňuje. Proto námitky zamítla a rozhodnutí, kterým ČSSZ zamítla žádost účastníka řízení o zápočet doby nedokončeného studia na průmyslové škole a následný přepočet výše starobního důchodu zamítla.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, v níž namítal, že zásadní problém spočívá v tom, že podle § 24 odst. 5 zákona o mimosoudní rehabilitaci se odškodňují jen křivdy způsobené vyloučením ze studia na vysoké, nikoliv střední škole. Žalobce má za to, že je třeba hledět na smysl tohoto ustanovení v tom, aby byli přiměřeně odškodněni studenti za minulého režimu neoprávněným vyloučením ze školy. Neoprávněným vyloučením ze střední školy došlo k většímu zásahu do práv občana, než v případě vyloučení z vysoké školy, neboť takový studen měl ukončené středoškolské vzdělání s mnohem lepší možností uplatnění než student vyloučený ze středí školy. Žalobce má za to, že pokud neoprávněně vyloučení studenti vysokých škol zápočet dob dostávají a studenti jiných vyšších škol nikoliv, dochází k nerovnosti těchto studentů, kteří byli obdobným způsobem diskriminováni, což je v rozporu s ust. d o rovnosti občanů. Žalobce navrhl, aby soud ust. zákona o mimosoudních rehabilitacích vyložil tak, že se vztahuje na všechny vyšší školy, než je škola základní, nebo aby jednání přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu ČR k vyslovení nálezu, že se z ust. zákona o mimosoudních rehabilitacích vypouští slova vysokých a vysokoškolských z důvodů shora. Jinak navrhl, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že v oblasti důchodového zabezpečení se odškodňují pouze křivdy způsobené vyloučením ze studia na vysokých školách a žalovaná se nemůže nikterak od závazných zákonných ustanovení odchýlit a argumentaci žalobce zohlednit, neboť ji k tomu žádné zákonné ustanovení neopravňuje. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.

V rozsudku ze dne 27.9.2012, č.j. -14 soud s odkazem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezech sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. -32 ze dne 7.3.2007 konstatoval, že na posuzovanou věc lze aplikovat úvahu o absenci systémových vazeb v zákonech a předpisech upravujících nápravy křivd a dovodil povinnost rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 17.5.2011 obdobně jako v ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích týkajících se vyloučení ze studia studentů vysokých škol, a proto napadené rozhodnutí žalované ze dne 14.10.2011, č. j. 370105427/315-PP zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.

Proti shora uvedenému rozsudku podala žalovaná dne 2.11.2012 kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem č. j. -37 ze dne 29.1.2014 tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27.9.2012 č. j. -14 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud v rozsudku konstatoval, že „….nezpochybňuje, že žalobce stejně jako lidé ve stejném postavení tvoří početnou skupinu, kterým byla minulým režimem způsobena křivda, jež se promítla do jejich dalšího života a velmi podstatně ho ovlivnila. Její odčinění však zákonodárce evidentně svázán politicko-ekonomickými možnostmi ponechal v rovině deklarace. Zákonodárce vyslovil, že šlo o křivdu a zrušil rozhodnutí o vyloučení, což sice vytvořilo teoretickou možnost střední školu po letech dokončit, avšak k založení nároku materiální povahy to nevedlo. Nejvyšší správní soud se neztotožnil s názorem krajského soudu, že znění § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích umožňující započtení doby vysokoškolského studia pro účely důchodového zabezpečení zakládá nespravedlivou a nežádoucí nerovnost mezi studenty vysokých škol a studenty středních a vyšších škol a působí vůči středoškolákům diskriminačně. Nejvyšší správní soud má za to, že v tomto případě nedošlo k porušení práva na rovné zacházení a zákazu diskriminace. Žalovaná žádosti žalobce nevyhověla, protože ustanovení, jehož aplikace se žalobce dovolával se vztahuje na typově odlišné subjekty. Rozdělení studentů na středoškolské a vysokoškolské pro účely zápočtu dob, jako kompenzace za utrpěná příkoří provedl výslovně zákonodárce a soudy nemohou do projevu moci zákonodárné zasahovat ani je nahradit svou vlastní formulací a to, ani kdyby ji považovaly z hlediska obecné spravedlnosti za vhodnější. Nejvyšší správní soud u ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích neshledal rozpor s ústavním pořádkem, a proto věc Ústavnímu soudu nepředložil.“

Krajský soud zavázal právním názorem vyjádřeným v rozsudku pro vydání nového rozhodnutí tak, že se přidrží doslovného výkladu znění ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích v podobě, v jaké je zákonodárce učinil součástí zákona o mimosoudních rehabilitacích.

Na základě shora uvedeného soudu nezbylo, než žalobu žalobce ve smyslu ust. zamítnout.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , podle něhož úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 31. března 2014

JUDr. Milada Haplová, v. r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

Karolina Marešová