Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

34 Ad 6/2012 - 14

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou v právní věci žalobce K.B., bytem ………………………………, zast. JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o zvýšení starobního důchodu, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 14.10.2011, č. j. ……………………..,

takto:

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 14.10.2011 č.j. ……………. se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2.880,-Kč do 30-ti dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 14.10.2011, č. j. ……………………… žalovaná podle , a , rozhodnutí ČSSZ, č.j. ………………… ze dne 12.7.2011 změnila tak, že podle , o důchodovém pojištění, se žádost o zvýšení starobního důchodu ze dne 17.5.2011 zamítá. Proti rozhodnutí ze dne 12.7.2011 podal účastník řízení námitky jednak proto, že ust. zákona o důchodovém pojištění se žádostí o úpravu důchodu nesouvisí a dále proto, že v případě neoprávněného vyloučení ze střední školy došlo k většímu zásahu do práv občana, než v případě vyloučení z vysoké školy, neboť tento student měl ukončené středoškolské vzdělání a větší možnosti pracovního uplatnění. Podle účastníka řízení je nutné uplatnit teleologický výklad ve smyslu nálezu Ústavního soudu, který citoval a navrhl, aby žádosti o zápočet bylo vyhověno. Žalovaná s odkazem na citované ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích dospěla k závěru, že v oblasti důchodového zabezpečení se odškodňují pouze křivdy způsobené vyloučením ze studia na vysoké škole a žalovaná jako orgán státní správy se při rozhodování v oblasti sociálního zabezpečení nemůže odchýlit od závazných zákonných ustanovení. Argumentaci zástupce účastníka řízení nemůže zohlednit, jelikož ji k tomu žádné zákonné ustanovení

pokračování

neopravňuje. Proto námitky zamítla a rozhodnutí, kterým ČSSZ zamítla žádost účastníka řízení o zápočet doby nedokončeného studia na průmyslové škole a následný přepočet výše starobního důchodu zamítla.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce v zákonné lhůtě žalobu, v níž namítal, že zásadní problém spočívá v tom, že podle § 24 odst. 5 zákona o mimosoudní rehabilitaci se odškodňují jen křivdy způsobené vyloučením ze studia na vysoké, nikoliv střední škole. Žalobce má za to, že je třeba hledět na smysl tohoto ustanovení v tom, aby byli přiměřeně odškodněni studenti za minulého režimu neoprávněným vyloučením ze školy. Neoprávněným vyloučením ze střední školy došlo k většímu zásahu do práv občana, než v případě vyloučení z vysoké školy, neboť takový studen měl ukončené středoškolské vzdělání s mnohem lepší možností uplatnění než student vyloučený ze středí školy. Žalobce má za to, že pokud neoprávněně vyloučení studenti vysokých škol zápočet dob dostávají a studenti jiných vyšších škol nikoliv, dochází k nerovnosti těchto studentů, kteří byli obdobným způsobem diskriminováni, což je v rozporu s ust. d o rovnosti občanů. Žalobce navrhl, aby soud ust. zákona o mimosoudních rehabilitacích vyložil tak, že se vztahuje na všechny vyšší školy, než je škola základní, nebo aby jednání přerušil a věc předložil Ústavnímu soudu ČR k vyslovení nálezu, že se z ust. zákona o mimosoudních rehabilitacích vypouští slova vysokých a vysokoškolských z důvodů shora. Jinak navrhl, aby soud rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že žalobce dne 20.5.2011 uplatnil žádost o zápočet (odškodnění) podle ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích a předložil doklad První vyšší průmyslové školy strojnické v Brně ze dne 11.9.1957 o vyloučení ze studia na této škole a dopis Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 4.8.2000. Podle žalované z ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích vyplývá, že v oblasti důchodového zabezpečení se odškodňují pouze křivdy způsobené vyloučením ze studia na vysokých školách a žalovaná se nemůže nikterak od závazných zákonných ustanovení odchýlit a argumentaci žalobce zohlednit, neboť jí k tomu žádné zákonné ustanovení neopravňuje. Navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Žalobce v replice k vyjádření uvedl, že soud může argumentaci zohlednit s přihlédnutím k vyšším ústavně garantovaným právům občanů a poukázal na rozsudek NSS ze dne 28.6.2007, č.j. -76. V projednávaném případě může tedy obecný soud dojít k závěru, že pokud se rehabilitace podle § 18 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích vztahuje na žáky a studenty, kteří byli „vyloučeni ze studia na školách poskytujících střední nebo vyšší vzdělání a na vysokých školách“, pak důchodové nároky podle zákona o mimosoudních rehabilitacích je třeba přiznat stejnému okruhu osob, jinak by docházelo k porušení práva na rovnost podle d.

Oba účastníci souhlasili s tím, aby soud rozhodl bez nařízení ústního jednání.

Ze správního spisu soud zjistil, že žádosti ze dne 17.5.2011, doručené žalované dne 27.5.2011 žalobce žádal o přepočet důchodu provedením zápočtu dob podle ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích na základě rozhodnutí Rady Krajského národního výboru v Brně ze dne 6.9.1957, č. Škol-9626/57-LG a sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 4.8.2000, sp. zn. 23024/2000-14. Pokud se týká prvého dokumentu,

pokračování -15

První vyšší průmyslová škola strojnická v Brně, Sokolská 1, pod. č. 521/57 ze dne 11.9.1957 oznámila žalobci toto: „Ředitelství průmyslové školy strojnické v Brně, Sokolská 1, Vám oznamuje, že jste podle rozhodnutí Rady Krajského národního výboru v Brně ze dne 6. září 1957, čís. Škol-…………-LG vyloučen ze školy. Toto rozhodnutí o vyloučení je konečné a lze proti němu podat jen stížnost k Ministerstvu školství kultury. Důvodem k vyloučení je skutečnost, že neposkytujete záruky za správný poměr k lidově-demokratickému zřízení naší republiky a že další ponechání na studiu na výběrové odborné škole není slučitelné s předepsanými výběrovými hledisky.“ Podepsán ředitel s otiskem kulatého razítka Průmyslová škola strojnická Brno. V dopise ze dne 4.8.2000 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR sděluje, že na základě ust. § 18 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích došlo ke zrušení rozhodnutí o vyloučení ze školy odůvodněného „neposkytnutím záruky za správný poměr k lidově-demokratickému zřízení republiky“ ex lege, dne 1.4.1991, kdy ust. § 18 odst. 3 zákona nabylo účinnosti.

Úkolem soudu je posoudit, zda ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích lze vztáhnout na případ žalobce - studenta vyloučeného ze studia na střední škole prokazatelně z důvodů uvedených shora.

Při posuzování této žalobní námitky soud vycházel např. těchto z nálezů Ústavního soudu ČR:

Sp. zn. , ze dne 13.3.2011, že „ , o mimosoudních rehabilitacích, je specifickým předpisem, jehož dominantním cílem je zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd. Celý Zákon i jeho jednotlivá ustanovení je třeba vykládat tak, aby bylo tohoto cíle možno dosáhnout a aby byly zohledňovány zájmy oběti.“

Sp. zn. , ze dne 27.11.2002, že „Smyslem , o mimosoudních rehabilitacích, je zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd, učiněných v rozhodném období ( ). Z tohoto pohledu není možno při aplikaci tohoto zákona postupovat příliš restriktivně a formalisticky, nýbrž naopak je nutno používat jej velmi citlivě, vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu a zejména s ohledem na citovaný smysl a účel tohoto zákona.“

Sp. zn. , ze dne 2.2.1999, že „ , o mimosoudních rehabilitacích, v proklamuje, že se snaží zmírnit některé majetkové křivdy spáchané v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů, vyjádřená Chartou OSN, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech. Zákon sám nemůže podchytit jmenovitě veškerá jednání, která vedla k tomuto porušování, a proto vytyčil základní morální výkladový princip, který vychází ze základních lidských a občanských práv.“

Sp. zn. , ze dne 19.1.1999, že „Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací činnosti vycházel z nutnosti respektovat vůli zákonodárce, pokud jde o naplnění smyslu restitučních zákonů, kterým je zmírnění křivd spáchaných v období nesvobody, v návaznosti na jednotlivé zákonodárcem formulované restituční důvody, a podpořil tendenci

pokračování

těch obecných soudů, které přistoupily k restitučním předpisům jako ke speciální právní úpravě se všemi důsledky z toho plynoucími. Tedy včetně oprávnění i povinnosti soudu přezkoumávat, zda rozhodnutí správního orgánu vydané v období nesvobody bylo či nebylo důsledkem politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Politickou perzekuci je povinen brát v úvahu každý soud zabývající se restitucí, protože její existence je jedním z důležitých důvodů restituce.“

Sp. zn. , ze dne 1.9.1998, že „Soudy jsou oprávněny zkoumat okolnosti spojené s vydáním správního aktu, pokud je pravděpodobné, že správní akty vydané v letech 1950 - 1955 byly vydány v důsledku politické perzekuce drobných podnikatelů a živnostníků. Podmínkou tohoto postupu pak je, že existuje právně významná skutečnost, která zakládá hmotněprávní předpoklad pro důvodné uplatnění restitučního nároku. K problematice restitučních předpisů je tedy nutno přistupovat jako k předpisům v systému právních předpisů ČR speciálním, zahrnujícím oprávnění obecných soudů přezkoumávat, zda správní rozhodnutí byla vydána v důsledku politické nesvobody nebo postupem porušujícím obecně uznávaná lidská práva a svobody podle ustanovení ve spojení s , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.“

Pro posouzení věci je třeba se zabývat v duchu shora citovaných závěrů Ústavního soudu vztahem ust. 18 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích k ust. § 24 odst. 5 téhož zákona. V tomto směru již Nejvyšší správní soud vyslovil ve věci č.j. -32, ze dne 7.3.2007 úvahu ..…že aktivity zákonodárce a moci výkonné v oblasti nápravy křivd způsobených v období let 1948 - 1989 postrádají vzájemnou provázanost a za časté i logiku; o to těžší je úloha osudu, jenž má být tím, kdo poskytne ochranu právům osob, jež byly v těchto letech postiženy a náprava křivd, jež se takovým osobám udály, byla prováděna ze strany zákonodárce a dokonce i moci výkonné bez potřebných souvislostí a ohledů na osud jednotlivých skupin postižených osob.“…. „Soudy pak mají být tou mocí, která veškeré tyto nedostatky zhojí a vyhoví subjektivním pocitům těch, kteří v období let 1948 - 1989 pocítili velmi krutě, jak byla prosazována doktrina komunistického režimu.“ Tato úvaha o absenci systémových vazeb v zákonech a předpisech upravujících nápravy křivd platí i na posuzovanou věc.

Soud tedy shrnuje: podle shora uvedených rozhodnutí Ústavního soudu s přihlédnutím k citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, se soud řídil mnohokrát zdůrazňovanou zásadou výkladu zákona o mimosoudních rehabilitacích a to, že není možno při aplikaci tohoto zákona postupovat příliš restriktivně a formalisticky, nýbrž jej používat velmi citlivě, vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu a zejména s ohledem na citovaný smysl a účel tohoto zákona. Skutečnost, že ust. § 18 odst. 3 zákona o mimosoudních rehabilitacích se týká žáků a studentů vyloučených v důsledku politické perzekuce ze studia na školách poskytujících střední nebo vyšší vzdělání a na vysokých školách, pak navazující ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích podle projednávajícího soudu, stejně jako Nejvyššího správního soudu ve věci shora uvedené, postrádá vzájemnou provázanost i logiku, a proto je úkolem soudu, aby poskytl ochranu právům žákovi střední školy, který byl v roce 1957 postižen a napravil křivdu, která mu byla způsobena vyloučením ze studia na střední škole z důvodu ….“že neposkytujete záruky za správný poměr k lidově-demokratickému zřízení naší republiky, a že další ponechání na studiu na výběrové odborné škole není slučitelné s předepsanými výběrovými hledisky“, tedy

pokračování -16

v důsledku politické nesvobody v té době porušující jeho obecně uznávaná lidská práva a svobody a odstranil takto vzniklou nerovnost v případě žáků a studentů středních a vyšších škol a vysokoškolských studentů, která působí ve vztahu ke studentům vyšších a středních škol diskriminačně. Z uvedeného závěru soudu vyplývá pro žalovanou, potažmo ČSSZ povinnost rozhodnout o žádosti žalobce ze dne 17.5.2011 obdobně jako v ust. § 24 odst. 5 zákona o mimosoudních rehabilitacích týkající se vyloučení ze studia studentů vysokých škol.

Soud proto ve smyslu ust. § 78 odst. 1 napadené rozhodnutí zrušil a vrací věc žalované se závazným právním názorem shora uvedeným, na základě něhož rozhodne o námitkách žalobce proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 12.7.2011, č.j. 370 105 427 a ČSSZ zaváže shodným právním názorem.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , neboť úspěšný žalobce má ve smyslu tohoto ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Na nákladech řízení zástupce žalobce účtoval podle , a),d), vyhl. č. , za 3 úkony právní pomoci po 500,-Kč, 3x 300,-Kč paušální částku a navýšení, neboť je plátcem DPH. Dohromady jde o částku 2.880,-Kč, kterou je žalovaná povinná zaplatit do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 27. září 2012

JUDr. Milada Haplová, v.r.

samosoudkyně