Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
36 A 4/2012 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
36 A 4/2012 - 33
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Miladou Haplovou ve věci žalobce: D.P., nar. ………….., státní příslušnost Ukrajina, t. č. v ČR pobytem ……………………, zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P. O. Box 78, 130 51 Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 31.12.2011, č. j. CPR-10008-3/ČJ-2011-009CPR-V242,
takto:
I. Žaloba se z a m í t á .
II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalované s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou ze dne 26.1.2012 doručenou soudu dne 27.1.2012 se žalobce domáhá přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 31.12.2011, č. j. CPR-1008-3/ČJ-2011-009CPR-V242, kterým žalovaná podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ) zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Odboru cizinecké policie, Oddělení dokumentace (dále jen správní orgán prvního stupně) ze dne 10.8.2011, č. j. KRPZ-26304-42/ČJ-2011-150020-SV a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně bylo žalobci podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) uloženo správní vyhoštění v délce 1 roku. Doba vycestování z území České republiky byla dle ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců stanovena na dobu 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. V případě vynětí cizince z působnosti zákona o pobytu cizinců z důvodu uvedeného v ust. § 2 zákona počíná doba k vycestování běžet ode dne odpadnutí tohoto důvodu. V případě, že rozhodnutí nebude možné vykonat z důvodu uvedeného v ust. § 172 odst. 3 zákona o pobytu cizinců se doba k vycestování stanovuje v délce 15 dnů od odpadnutí tohoto důvodu.
Žalobce namítá, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nesprávného právního posouzení, které má za následek jeho nezákonnost. Žalobce namítá, že z formulace ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců vyplývá, že základním předpokladem pro možnost vydání rozhodnutí o správním vyhoštění je existence zaměstnání, tedy pracovněprávního vztahu tak, jak je vymezen v ust. § 1 písm. a) zákoníku práce . Podle názoru žalobce proto, aby došlo k naplnění důvodu pro udělení správního vyhoštění, nestačí pouze to, že žalobce neměl platné povolení k zaměstnání, jak tuto skutečnost vzala za podstatnou a rozhodující žalovaná, nýbrž musí dojít k i naplnění dalšího ze znaků ustanovení, a to naplnění zaměstnání. Žalobce má za to, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by žalobce byl v zaměstnaneckém vztahu k jakémukoliv ze subjektů, které byly na tomto případě zainteresovány. Žalobce má za to, že z tohoto důvodu nebyl správní orgán prvního stupně uložit správní vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců. Nad rámec uvedeného žalobce podotýká, že ust. § 5 odst. 3 zákoníku práce nezakládá vznik pracovněprávního vztahu, nýbrž pouze upracuje pracovní vztahy družstva a jeho členů tak, aby v případě výkonu práce člena družstva pro družstvo byla tomuto pracovnímu vztahu poskytována zákonem ochrana minimálně na úrovni, která je zákoníkem práce garantována zaměstnancům v pracovněprávních vztazích. Závěrem žalobce uvádí, že fikce zaměstnání dle ust. § 89 zákona o zaměstnanosti je dána pouze pro účely tohoto zákona a není možné tuto fikci uplatnit ve vztahu k ustanovení § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců, neboť toto ustanovení zákona o pobytu cizinců předpokládá zaměstnání, tak jak je definováno v ust. § 1 písm. a) zákoníku práce .
S ohledem na shora uvedené žalobce navrhuje soudu, aby rozsudkem žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení
Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 29. 2. 2012 uvádí, že vzhledem k tomu, že jsou v žalobě obsaženy argumentace, na které bylo reagováno v žalobou napadeném rozhodnutí, odkazuje žalovaná v plném rozsahu na odůvodnění tohoto rozhodnutí. Žalovaná má za to, že naplnění znaků skutkové podstaty ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců bylo v daném správním řízení prokázáno a v žalobou napadeném rozhodnutí podrobně odůvodněno.
Žalovaná neshledala ve svém postupu a ve svých závěrech pochybení, proto navrhuje zamítnutí žaloby.
Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. s. ř. s. ), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ), žaloba je přípustná (§ 65 , § 68 , § 70 s. ř. s. s. ř. s. ).
Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího vydání rozhodnutí, přičemž soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 , 2 s. ř. s. s. ř. s. ).
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ).
V nyní posuzované věci bylo žalobci uloženo správní vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bodu 3. zákona o pobytu cizinců, dle něhož policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, je-li cizinec na území zaměstnán bez oprávnění k pobytu anebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, nebo na území provozuje dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu anebo bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal nebo takové zaměstnání cizinci zprostředkoval. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu musí být z rozhodnutí o správním vyhoštění cizince dle citovaného ustanovení jednoznačně patrné, zda cizinec a) byl zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, nebo b) provozoval dani podléhající výdělečnou činnost bez oprávnění podle zvláštního právního předpisu, nebo c) bez povolení k zaměstnání cizince zaměstnal, nebo d) takové zaměstnání cizinci zprostředkoval, případně že svým jednáním naplnil několik z těchto skutkových podstat zároveň (srov. např. rozsudek ze dne 27.1.2011, č. j. 7 As 98/2010 - 67, dále např. rozsudek ze dne 9.12.2010, č. j. 1 As 70/2010 – 99, oba dostupné z www.nssoud.cz). V daném případě bylo důvodem pro uložení správního vyhoštění naplnění první skutkové podstaty vyjmenované v citovaném ustanovení zákona o pobytu cizinců, tedy že žalobce byl zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoliv je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání.
Soud souhlasí s žalobcem potud, že z formulace citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že základním předpokladem pro možnost vydání rozhodnutí o správním vyhoštění je v případě předmětné skutkové podstaty existence zaměstnání. S žalobcem však nelze souhlasit v tom, že za zaměstnání je možné považovat pouze existenci pracovněprávního vztahu ve smyslu ust. § 1 písm. a) zákoníku práce . Pokud žalobce namítá, že definice zaměstnání podle ust. § 89 zákona o zaměstnanosti je dána pouze pro účely zákona o zaměstnanosti a není možné ji uplatnit ve vztahu k ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců, který podle žalobce předpokládá zaměstnání definované v ust. § 1 písm. a) zákoníku práce , soud konstatuje, že právě zákon o zaměstnanosti stanoví v § 89 jako podmínku pro přijetí do zaměstnání nebo zaměstnávání cizinců povinnost cizince získat povolení k zaměstnání, přičemž do pojmu zaměstnání výslovně zahrnuje mimo jiné i plnění úkolů členem družstva pro družstvo. Pokud tedy zákon o pobytu cizinců v § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 stanoví, že policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, je-li cizinec na území zaměstnán bez oprávnění k pobytu anebo povolení k zaměstnání, ačkoli je toto povolení podmínkou výkonu zaměstnání, má tím zcela zjevně na mysli právě definici zaměstnání ve smyslu zákona o zaměstnanosti. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25.10.2007, č. j. 6 As 54/2006 – 66, dostupný z www.nssoud.cz). Pojem zaměstnání podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců tedy nelze omezit pouze na existenci vztahu vznikajícího při výkonu závislé práce mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem (pracovněprávního vztahu) ve smyslu ust. § 1 písm. a) zákoníku práce , ale zaměstnáním je nutné rozumět rovněž plnění úkolů zajišťovaných členem družstva pro toto družstvo.
V dané věci ze správního spisu jednoznačně vyplývá, že žalobce byl dne 10.3.2010 policisty Inspektorátu cizinecké policie Zlín kontrolován v lese poblíž obce Provodov, kde prováděl práce spočívající v úklidu a pálení klestí. V době kontroly měl žalobce povolen dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání s platností od 11.2.2010 do 31.12.2010. V době kontroly měl žalobce rozhodnutím Úřadu práce Brno-město rovněž povoleno zaměstnání pro Hospodářské družstvo P., se sídlem …………………, v profesi pomocný dělník hlavní stavební výroby, druh práce plnění úkolů vyplývajících z předmětu činnosti výše uvedeného družstva zajišťovaných členem družstva pro dané družstvo, s dobou povolení od 26.1.2010 do 31.12.2010. Ze správního spisu (protokol o vyjádření, doplněné odvolání) vyplývá, a tuto skutečnost žalobce ani v žalobě nikterak nezpochybňuje, že žalobce v době kontroly dne 10.3.2010 vykonával práci (úklid a pálení klestí v lese) pro Hospodářské družstvo ………………, jehož je členem, přičemž vztah mezi ním a družstvem sám označoval za vztah členský. Na základě uvedeného tedy soud konstatuje, že v daném případě byla splněna jedna z podmínek nutných ke správnímu vyhoštění podle ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců, tj. existence zaměstnání spočívající v plnění úkolů zajišťovaných žalobcem jako členem družstva pro toto družstvo. Pokud žalobce namítá, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by žalobce byl k jakémukoliv zainteresovanému subjektu v zaměstnaneckém vztahu ve smyslu ust. § 1 písm. a) zákoníku práce , soud tuto skutečnost nepopírá, nicméně konstatuje, že vzhledem ke shora uvedenému právnímu názoru (že za zaměstnání nelze považovat pouze pracovněprávní vztah, ale rovněž členský vztah mezi družstvem a jeho členem) je tato námitka nedůvodná.
Z povolení k zaměstnání žalobce vyplývá, že žalobce byl jako člen družstva oprávněn vykonávat pro družstvo pouze a jen činnosti, pro které mu bylo povolení k zaměstnání úřadem práce vydáno, tj. byl oprávněn vykonávat pouze profesi dělník hlavní stavební výroby s místem výkonu práce ul. D., …………….., z prokázaného skutkového stavu je však nepochybné, že žalobce prováděl práce spočívající v úklidu a pálení klestí v lese poblíž obce …………………. Právě na základě této skutečnosti dospěl soud k závěru, že žalobce vykonával pro Hospodářské družstvo ……………. činnosti, pro které neměl platné povolení k zaměstnání. Samotné členství žalobce v družstvu jej totiž nemůže opravňovat k činnosti spočívající v úklidu a pálení klestí v lese, jestliže pro uvedenou činnost nebylo žalobci vydáno platné povolení k zaměstnání.
Z prokázaného skutkového stavu tedy soud, stejně jako správní orgány obou stupňů dospěl k právnímu názoru, že žalobce svým jednáním naplnil podmínku skutkové podstaty ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 3 zákona o pobytu cizinců, konkrétně že byl zaměstnán bez povolení k zaměstnání, ačkoliv je toto povolení podle ust. § 89 zákona o zaměstnanosti podmínkou výkonu zaměstnání.
Na základě shora uvedeného právního posouzení žalobní námitek žalobce dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř s. zamítá.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalované v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec její běžné administrativní činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, ve dvojím vyhotovení. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 29. srpna 2013
JUDr. Milada Haplová, v.r.
samosoudkyně