Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 357/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele M. F., zastoupeného JUDr. Pavlem Suchánkem, advokátem, sídlem K Háječku 3251/13, Praha, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. dubna 2025, sp. zn. , a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 11. prosince 2024, sp. zn. , za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 7, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a napadená rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva podle a d.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále jen "obvodní soud") byl stěžovatel uznán vinným jednak pokusem zločinu těžkého ublížení na zdraví podle , jednak přečinem výtržnictví podle , 2 písm. a) , čehož se zkráceně řečeno dopustil následujícím způsobem. Dne 13. 5. 2024 v Praze v nočních hodinách poškozený A. L. masturboval a obtěžoval svědkyni A. A. (jedná se o pseudonym), se kterou měl tehdy stěžovatel poměr. Tato kontaktovala stěžovatele, který se na místo dostavil a napadl poškozeného slovně i fyzicky, zejména jej udeřil do přední části hlavy nalezenou skleněnou lahví od whisky Jameson tak velkou intenzitou, až se láhev o hlavu poškozeného rozbila, v důsledku čehož začal poškozený z hlavy krvácet. Poškozený byl následně převezen do FN Bulovka, kde zůstal hospitalizován. Uvedeným jednáním stěžovatel způsobil poškozenému ložiskové krvácení pod mozkovou pavučnicí. K přímému ohrožení života poškozeného nedošlo jen pro velmi příznivý průběh hojení. Tohoto jednání se stěžovatel dopustil, i když byl již v minulosti odsouzen rozsudkem obvodního soudu ze dne 14. 10. 2016, sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. , mj. za přečin výtržnictví podle . Stěžovateli byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let za současného vyslovení dohledu. Stěžovateli bylo též uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu bylo rozhodnuto o náhradě škody.

3. Stěžovatel napadl rozsudek obvodního soudu odvoláním. Stejně tak učinila i státní zástupkyně, avšak v neprospěch stěžovatele. O podaných odvoláních rozhodl městský soud tak, že pod bodem I. výroku rozsudku podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu napadený rozsudek k odvolání státní zástupkyně zrušil ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že stěžovateli uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Odvolání stěžovatele bylo podle § 256 trestního řádu jako nedůvodné zamítnuto.

4. Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu dovoláním, které bylo nyní nenapadeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2025, č. j. -470, odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.

II.

Argumentace stěžovatele

5. Stěžovatel namítá, že jeho jednání bylo nesprávně právně kvalifikováno, neboť on jednal toliko v nutné obraně.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud se před posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti zabýval otázkou, zda jsou k tomu splněny procesní předpoklady stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " ").

7. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.

8. Vyčerpá-li stěžovatel všechny procesní prostředky, Ústavní soud svým rozhodnutím zasahuje (shledal-li k tomu právem stanovené předpoklady) zejména proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( a 6 ), a tím efektivně usměrňuje možné excesy orgánů veřejné moci v oblasti základních práv a svobod. V opačném případě by požadavek vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva ztrácel v podstatné míře rozumný smysl.

9. Z ústavní stížnosti se podává, že v posuzované věci byl napadený rozsudek městského soudu předmětem přezkumu v dovolacím řízení, přičemž Nejvyšší soud podané dovolání usnesením odmítl jako zjevně neopodstatněné. Z ústavní stížnosti však vyplývá, že stěžovatel posledně uvedené rozhodnutí nenapadá. O uvedeném závěru svědčí nejen záhlaví ústavní stížnosti, v němž je výslovně uvedeno, že ústavní stížnost směřuje proti rozsudku městského soudu a rozsudku obvodního soudu, ale zejména samotná stížnostní argumentace, kterou se brojí výhradně proti posouzení věci městským soudem, resp. obvodním soudem, jakož i formulace petitu, v němž se navrhuje zrušení pouze rozsudku městského soudu a rozsudku obvodního soudu. Konečně ani z plné moci neplyne, že by byla udělena za účelem zrušení taktéž usnesení Nejvyššího soudu.

10. Za popsané situace, kdy nelze mít podle Ústavního soudu jakýchkoliv rozumných pochybností o úmyslu stěžovatele napadnout ústavní stížností skutečně pouze v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí, již Ústavní soud nepovažoval za nezbytné si v tomto smyslu ověřovat stěžovatelův úmysl.

11. Nenapadení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, ústavní stížností představuje podle dlouhodobé rozhodovací praxe Ústavního soudu důvod k jejímu odmítnutí. Napadá-li proto stěžovatel pouze rozhodnutí nižších soudů, a nikoliv rozhodnutí o dovolání, ačkoliv od něho odvíjí lhůtu k podání ústavní stížnosti, nezbývá Ústavnímu soudu než považovat ústavní stížnost za nepřípustnou (srov. usnesení ze dne 16. 5. 2023

sp. zn.

nebo ze dne 22. 12. 2021

sp. zn.

).

12. Z těchto důvodů Ústavní soud rozhodl podle mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako nepřípustné.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. března 2026

Jiří Přibáň v. r.

soudce zpravodaj