Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)47 A 9/2012 - 12.pdf
PDF · 0 B
No categories available
47 A 9/2012 - 12
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Jednací číslo: 47A 9/2012 – 12
U S N E S E N Í
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry
Šimůnkové a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a JUDr. Milana Podhrázkého v právní věci
žalobce: V. C., nar. , t.č. , proti žalovanému: ředitel Věznice Jiřice, Ruská cesta 404, 289 22
Lysá nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2012, o uložení
kázeňského trestu,
t a k t o :
I. Žaloba s e o d m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou doručenou dne 13. 3. 2012 Okresnímu soudu v Nymburce domáhá
přezkumu shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým mu byl podle ustanovení § 46
odst. 3 písm. g) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých
souvisejících zákonů (dále jen „zákon č. 169/1999 Sb.“), uložen kázeňský trest „celodenní
umístění do uzavřeného oddělení na 20 dnů.“ Jak žalobce především namítá, trest mu byl
uložen na základě zjištění kodeinu v jeho moči, ačkoliv lék obsahující tuto látku
(SPASMOPAN) mu vězeňský lékař v září roku 2011 předepsal.
Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především konstatoval, že přítomnost
nedovolené látky v moči žalobce nemohla být způsobena již ukončenou medikací lékem
SPASMOPAN, neboť je vyloučeno, aby v době testování tyto zbylé léky ještě měl. Vedle
toho žalovaný konstatoval, že žalobce podal žalobu předčasně; žalobce byl s rozhodnutím o
uložení kázeňského trestu seznámen dne 9. 3. 2012 a téhož dne podal proti tomuto rozhodnutí
stížnost, jejíž vyřízení mu bylo oznámeno dne 12. 3. 2012. Žalobce tedy měl vyčkat na
rozhodnutí o jeho stížnosti a podat případně žalobu proti tomuto rozhodnutí a nikoliv proti
rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 8. 3. 2012. Navrhl proto, aby soud žalobu
odmítl.
Krajský soud v Praze předesílá, že k projednávání žalob proti rozhodnutí o uložení
kázeňského trestu jsou příslušné soudy ve správním soudnictví (srov. nález Ústavního soudu
ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 32/08). Ustanovení § 76 odst. 6 zákona č. 169/1999 Sb. sice
uvádí, že k rozhodování o žalobách proti rozhodnutí podle tohoto zákona je příslušný okresní
soud, v jehož obvodu bylo napadené rozhodnutí vydáno. Toto ustanovení však bylo
s účinností od 1. 1. 2003 nepřímo novelizováno zákonem č. 150/2002 Sb., soudním řádem
správním (dále jen „s. ř. s.“), přičemž věcná i místní příslušnost zdejšího soudu je dána
ustanovením § 7 uvedeného zákona.
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]2 47 A 9/2012
Následně proto zdejší soud přistoupil k hodnocení, zde je podaná žaloba přípustná a
věcně projednatelná, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, a nezbývá tedy, než žalobu
odmítnout.
Předně je nutno uvést, že podle § 5 s. ř. s. se lze ve správním soudnictví domáhat
ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je
zvláštní zákon, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. Soudní řád správní tak
důsledně zavádí žalobní řízení, kdy soudní ochrana nastupuje teprve poté, co jsou vyčerpány
možnosti nápravy nezákonného nebo vadného rozhodnutí prostředky správního řízení.
Nevyčerpá-li přitom žalobce řádné opravné prostředky, je to za podmínek stanovených v § 68
písm. a) s. ř. s. důvodem nepřípustnosti žaloby.
Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby
k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a
minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení
musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní
dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní
přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany
subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné
správy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs 98/2004-65,
č. 672/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz). Taková úprava není samoúčelná a má zásadní
důvody. Jak v tomto ohledu mimo jiné konstatoval Nejvyšší správní soud již ve svém
usnesení ze dne 16. 11. 2004, čj. 1 As 28/2004-160, č. 454/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz)
„poskytnutí ochrany právům před správním soudem je původní ochranou ve věcech
porušených nebo ohrožených subjektivních oprávnění a povinností veřejnoprávního
charakteru; jejím cílem je zjištění, zda činností veřejné správy bylo či nebylo porušeno právo.
Tento přístup se logicky odráží i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (…).
Tvrzení o tom, že správní rozhodnutí nesprávně zasáhlo do právní sféry žalobce, v sobě
zahrnuje předpoklad, že takové rozhodnutí je v právní moci, ať již po vyčerpání všech řádných
opravných prostředků či bez jejich využití, jestliže je právní řád nepřipouští. Vedle toho v
souladu se zásadou „vigilantibus iura scripta sunt“ by každý měl aktivně a důsledně dbát
svých práv již v řízení před správním orgánem a teprve poté, kdy je jeho snaha bezvýsledná,
obracet se na soud. Klade se tak důraz jednak na respektování požadavku procesní ekonomie,
neboť je-li tu otevřena právní možnost nápravy nezákonnosti vyšší správní instancí, není
věcný ani právní důvod předkládat věc in foro, jednak je zdůrazněna nutnost aktivity subjektů
veřejnoprávních vztahů při ochraně jejich subjektivních oprávnění.“
Z ustanovení § 46 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb. vyplývá, že za kázeňský přestupek
lze odsouzenému uložit kázeňský trest. Kázeňský trest se neuloží, jestliže samotným
projednáním kázeňského přestupku s odsouzeným lze dosáhnout sledovaného účelu.
Podle ustanovení § 52 téhož zákona má pak odsouzený právo do 3 dnů ode dne
oznámení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat proti němu stížnost. Odkladný účinek
má jen stížnost proti uložení kázeňského trestu propadnutí věci (odst. 1). O stížnosti rozhodne
do 5 pracovních dnů od jejího podání ředitel věznice nebo k tomu zmocněný zaměstnanec
Vězeňské služby (odst. 3).
V projednávané věci z příslušného soudního spisu i z připojeného správního spisu
především vyplývá, že dne 8. 3. 2012 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým žalobci uložil
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]3 47 A 9/2012
kázeňský trest spočívající v celodenním umístění do uzavřeného oddělení na 20 dnů. Toto
rozhodnutí bylo žalobci oznámeno a doručeno dne 9. 3. 2012. Na to reagoval žalobce tak, že
dne 9. 3. 2012 podal proti tomuto rozhodnutí ústní stížnost (zaznamenána v příslušné části
uvedeného rozhodnutí). Vedle toho se žalobce již dne 8. 3. 2012 (tedy ještě před řádným
oznámením) obrátil na ředitele věznice s podáním označeným jako „stížnost proti udělení
kázeňského trestu“ a současně se žalobou ze dne 9. 3. 2012 (projednávanou v tomto řízení)
obrátil na Okresní soud v Nymburce se „žádostí o přezkoumání rozhodnutí o uložení
kázeňského trestu.“ Na první ze shora uvedených stížností (ústní) reagoval žalovaný tak, že ji
dne 12. 3. 2012 zamítl (s rozhodnutím byl žalobce seznámen dne 12. 3. 2012). Na druhou ze
stížností pak žalovaný reagoval „Vyřízením“ ze dne 27. 3. 2012 (žalobci doručeno dne 28. 3.
2012).
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce v době sepisu žaloby nebyl a nemohl být
seznámen s rozhodnutími žalovaného o jeho stížnostech, neboť řízení o těchto stížnostech
teprve probíhala (zde soud poznamenává, že stížností ve smyslu shora citovaného § 52 zákona
č. 169/1999 Sb. je však toliko stížnost žalobce ze dne 9. 3. 2012 učiněná ústně a zaznamenaná
do textu samotného rozhodnutí); ostatně sám žalobce v žalobě uvádí, že brojí proti rozhodnutí
o uložení kázeňského trestu ze dne 8. 3. 2012. Za těchto okolností však nelze podle Krajského
soudu v Praze považovat podmínku vyčerpání opravných prostředků ze strany žalobce za
splněnou, neboť žalobce sice napadl rozhodnutí o uložení kázeňského trestu stížností (tedy
řádným opravným prostředkem předvídaným zákonem č. 169/1999 Sb.), současně s tím
ovšem napadl toto rozhodnutí žalobou, aniž by vyčkal na výsledek řízení o uvedené stížnosti.
Na výše uvedeném nic nemění ani ta skutečnost, že žaloba byla podána u Okresního soudu
v Nymburce a do sféry Krajského soudu v Praze se dostala až 22. 3. 2012; v tomto ohledu
nemůže žalobce podání žaloby u věcně a místně nepříslušného soudu jakkoliv zpětně zhojit.
Krajský soud v Praze tedy v projednávané věci dospěl k závěru, že podaná žaloba je
podle § 68 písm. a) s. ř. s. nepřípustná, a takovou žalobu je tedy třeba odmítnout za užití § 46
odst. 1 písm. d) s. ř. s.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 3 s. ř. s.,
podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba
odmítnuta.
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti
rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k
podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti
němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a
údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]4 47 A 9/2012
jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní
symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 15. května 2012
JUDr. Věra ŠIMŮNKOVÁ, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost : Božena Kouřimová