Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 A 9/2012 - 12

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Jednací číslo: 47A 9/2012 – 12

U S N E S E N Í

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry

Šimůnkové a soudců Mgr. Jitky Zavřelové a JUDr. Milana Podhrázkého v právní věci

žalobce: V. C., nar. , t.č. , proti žalovanému: ředitel Věznice Jiřice, Ruská cesta 404, 289 22

Lysá nad Labem, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2012, o uložení

kázeňského trestu,

t a k t o :

I. Žaloba s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou doručenou dne 13. 3. 2012 Okresnímu soudu v Nymburce domáhá

přezkumu shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým mu byl podle ustanovení § 46

odst. 3 písm. g) , o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých

souvisejících zákonů (dále jen „ “), uložen kázeňský trest „celodenní

umístění do uzavřeného oddělení na 20 dnů.“ Jak žalobce především namítá, trest mu byl

uložen na základě zjištění kodeinu v jeho moči, ačkoliv lék obsahující tuto látku

(SPASMOPAN) mu vězeňský lékař v září roku 2011 předepsal.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě především konstatoval, že přítomnost

nedovolené látky v moči žalobce nemohla být způsobena již ukončenou medikací lékem

SPASMOPAN, neboť je vyloučeno, aby v době testování tyto zbylé léky ještě měl. Vedle

toho žalovaný konstatoval, že žalobce podal žalobu předčasně; žalobce byl s rozhodnutím o

uložení kázeňského trestu seznámen dne 9. 3. 2012 a téhož dne podal proti tomuto rozhodnutí

stížnost, jejíž vyřízení mu bylo oznámeno dne 12. 3. 2012. Žalobce tedy měl vyčkat na

rozhodnutí o jeho stížnosti a podat případně žalobu proti tomuto rozhodnutí a nikoliv proti

rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 8. 3. 2012. Navrhl proto, aby soud žalobu

odmítl.

Krajský soud v Praze předesílá, že k projednávání žalob proti rozhodnutí o uložení

kázeňského trestu jsou příslušné soudy ve správním soudnictví (srov. nález Ústavního soudu

ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. ). Ustanovení sice

uvádí, že k rozhodování o žalobách proti rozhodnutí podle tohoto zákona je příslušný okresní

soud, v jehož obvodu bylo napadené rozhodnutí vydáno. Toto ustanovení však bylo

s účinností od 1. 1. 2003 nepřímo novelizováno , soudním řádem

správním (dále jen „ “), přičemž věcná i místní příslušnost zdejšího soudu je dána

ustanovením § 7 uvedeného zákona.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]2 47 A 9/2012

Následně proto zdejší soud přistoupil k hodnocení, zde je podaná žaloba přípustná a

věcně projednatelná, přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není, a nezbývá tedy, než žalobu

odmítnout.

Předně je nutno uvést, že podle se lze ve správním soudnictví domáhat

ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je

zvláštní zákon, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak. tak

důsledně zavádí žalobní řízení, kdy soudní ochrana nastupuje teprve poté, co jsou vyčerpány

možnosti nápravy nezákonného nebo vadného rozhodnutí prostředky správního řízení.

Nevyčerpá-li přitom žalobce řádné opravné prostředky, je to za podmínek stanovených v § 68

písm. a) důvodem nepřípustnosti žaloby.

Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před podáním žaloby

k soudu je nutno vnímat jako provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a

minimalizace zásahů soudů do správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení

musí zásadně vyčerpat všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní

dispozici, a teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní

přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany

subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné

správy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, čj. -65,

č. 672/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz). Taková úprava není samoúčelná a má zásadní

důvody. Jak v tomto ohledu mimo jiné konstatoval Nejvyšší správní soud již ve svém

usnesení ze dne 16. 11. 2004, čj. -160, č. 454/2005 Sb. NSS, www.nssoud.cz)

„poskytnutí ochrany právům před správním soudem je původní ochranou ve věcech

porušených nebo ohrožených subjektivních oprávnění a povinností veřejnoprávního

charakteru; jejím cílem je zjištění, zda činností veřejné správy bylo či nebylo porušeno právo.

Tento přístup se logicky odráží i v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu (…).

Tvrzení o tom, že správní rozhodnutí nesprávně zasáhlo do právní sféry žalobce, v sobě

zahrnuje předpoklad, že takové rozhodnutí je v právní moci, ať již po vyčerpání všech řádných

opravných prostředků či bez jejich využití, jestliže je právní řád nepřipouští. Vedle toho v

souladu se zásadou „vigilantibus iura scripta sunt“ by každý měl aktivně a důsledně dbát

svých práv již v řízení před správním orgánem a teprve poté, kdy je jeho snaha bezvýsledná,

obracet se na soud. Klade se tak důraz jednak na respektování požadavku procesní ekonomie,

neboť je-li tu otevřena právní možnost nápravy nezákonnosti vyšší správní instancí, není

věcný ani právní důvod předkládat věc in foro, jednak je zdůrazněna nutnost aktivity subjektů

veřejnoprávních vztahů při ochraně jejich subjektivních oprávnění.“

Z ustanovení vyplývá, že za kázeňský přestupek

lze odsouzenému uložit kázeňský trest. Kázeňský trest se neuloží, jestliže samotným

projednáním kázeňského přestupku s odsouzeným lze dosáhnout sledovaného účelu.

Podle ustanovení § 52 téhož zákona má pak odsouzený právo do 3 dnů ode dne

oznámení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu podat proti němu stížnost. Odkladný účinek

má jen stížnost proti uložení kázeňského trestu propadnutí věci (odst. 1). O stížnosti rozhodne

do 5 pracovních dnů od jejího podání ředitel věznice nebo k tomu zmocněný zaměstnanec

Vězeňské služby (odst. 3).

V projednávané věci z příslušného soudního spisu i z připojeného správního spisu

především vyplývá, že dne 8. 3. 2012 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým žalobci uložil

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]3

kázeňský trest spočívající v celodenním umístění do uzavřeného oddělení na 20 dnů. Toto

rozhodnutí bylo žalobci oznámeno a doručeno dne 9. 3. 2012. Na to reagoval žalobce tak, že

dne 9. 3. 2012 podal proti tomuto rozhodnutí ústní stížnost (zaznamenána v příslušné části

uvedeného rozhodnutí). Vedle toho se žalobce již dne 8. 3. 2012 (tedy ještě před řádným

oznámením) obrátil na ředitele věznice s podáním označeným jako „stížnost proti udělení

kázeňského trestu“ a současně se žalobou ze dne 9. 3. 2012 (projednávanou v tomto řízení)

obrátil na Okresní soud v Nymburce se „žádostí o přezkoumání rozhodnutí o uložení

kázeňského trestu.“ Na první ze shora uvedených stížností (ústní) reagoval žalovaný tak, že ji

dne 12. 3. 2012 zamítl (s rozhodnutím byl žalobce seznámen dne 12. 3. 2012). Na druhou ze

stížností pak žalovaný reagoval „Vyřízením“ ze dne 27. 3. 2012 (žalobci doručeno dne 28. 3.

2012).

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že žalobce v době sepisu žaloby nebyl a nemohl být

seznámen s rozhodnutími žalovaného o jeho stížnostech, neboť řízení o těchto stížnostech

teprve probíhala (zde soud poznamenává, že stížností ve smyslu shora citovaného § 52 zákona

č. je však toliko stížnost žalobce ze dne 9. 3. 2012 učiněná ústně a zaznamenaná

do textu samotného rozhodnutí); ostatně sám žalobce v žalobě uvádí, že brojí proti rozhodnutí

o uložení kázeňského trestu ze dne 8. 3. 2012. Za těchto okolností však nelze podle Krajského

soudu v Praze považovat podmínku vyčerpání opravných prostředků ze strany žalobce za

splněnou, neboť žalobce sice napadl rozhodnutí o uložení kázeňského trestu stížností (tedy

řádným opravným prostředkem předvídaným ), současně s tím

ovšem napadl toto rozhodnutí žalobou, aniž by vyčkal na výsledek řízení o uvedené stížnosti.

Na výše uvedeném nic nemění ani ta skutečnost, že žaloba byla podána u Okresního soudu

v Nymburce a do sféry Krajského soudu v Praze se dostala až 22. 3. 2012; v tomto ohledu

nemůže žalobce podání žaloby u věcně a místně nepříslušného soudu jakkoliv zpětně zhojit.

Krajský soud v Praze tedy v projednávané věci dospěl k závěru, že podaná žaloba je

podle nepřípustná, a takovou žalobu je tedy třeba odmítnout za užití

odst. 1 písm. d)

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením ,

podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba

odmítnuta.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti

rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k

podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a

údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]4 47 A 9/2012

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 15. května 2012

JUDr. Věra ŠIMŮNKOVÁ, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost : Božena Kouřimová