Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 312/2011 - 24

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Číslo jednací:

U s n e s e n í

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a

soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: N. T. H. T.,

nar. XX, zast.: Mgr. Petr Václavek, advokát, Václavské nám. 21, Praha 1, proti žalovanému:

Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, nám Hrdinů 3, Praha 4, o žalobě

na ochranu proti nečinnosti správního orgánu

t a k t o :

Řízení s e z a s t a v u j e .

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobci se v r a c í soudní poplatek ve výši 2000,- Kč, do 30 dnů od právní moci

usnesení, z účtu Městského soudu v Praze, k rukám zástupce žalobce, Mgr. Petra Václavka,

advokáta.

Žalobci se ukládá ve lhůtě do jednoho týdne od doručení tohoto usnesení sdělit soudu číslo

bankovního účtu pro vrácení soudního poplatku či požadavek na poukázání předmětné částky

poštovní složenkou.

O d ů v o d n ě n í :

Soud dne 20.10.2011 obdržel žalobu žalobce (k poštovní přepravě podanou dne

19.10.2011) na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Žalobce v žalobě uvedl, že dne

8.11.2010 vydal prvostupňový správní orgán rozhodnutí čj. CPPH-098701/CI-2010-60, jímž

nevyhověl žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a

planost povolení neprodloužil. Žalobce proti rozhodnutí podal prostřednictvím zástupce

odvolání, které řádně doplnil dne 30.11.2010. Podle se na řízení u

odvolacího orgánu užijí ust. HLAVY I- IV , proto je odvolací orgán povinen

dle vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu, dle správního

řádu vydat rozhodnutí, pokud nelze rozhodnout bezodkladně, nejpozději do 30 dnů.

V souladu s d má každý právo, aby jeho věc byla

projednána bez zbytečných průtahů. Podle vyřizuje správní orgán

věci bez zbytečných průtahů. Nečiní-li správní orgán úkony v zákonem stanovené lhůtě nebo

ve lhůtě přiměřené, není-li zákonná lhůta stanovena, použije se ke sjednání nápravy

ustanovení o ochraně proti nečinnosti.

Vzhledem k tomu, že žalovaný byl nečinný, podal žalobce dne 19.9.2011 návrh na

opatření proti nečinnosti dle , na což do současnosti, tj. po uplynutí více

než 30 dnů, žalovaný ani nadřízený správní orgán nereagovali.

Protože žalovaný je nečinný a žalobce bezvýsledně vyčerpal prostředky, které stanoví

procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu, tedy opatření proti nečinnosti dle § 80

, žalobce žádá, aby soud žalovanému uložil rozhodnout v soudem určené

lhůtě a zaplatit žalobci náklady řízení.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 5A 312/2011

Spolu s žalobou žalobce soudu předložil rozhodnutí Policie ČR služby cizinecké

policie ze dne 8.11.2010, čj. CPPH-098701/CI-2010-60, jímž nebylo vyhověno žádosti

žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, první stranu

žalobcova Doplnění odvolání proti tomuto rozhodnutí a Návrh na provedení opatření proti

nečinnosti v řízení vedeném u odvolacího orgánu, jímž požadoval provedení opatření

k nápravě.

Dne 11.11.2011 soud obdržel zpětvzetí podané žaloby datované dnem 9.11.2011,

v němž žalobce uvedl, že dne 1.11.2011 mu bylo doručeno rozhodnutí žalovaného ze dne

31.10.2011, č.j. MV-12760-5/SO-2011, jímž rozhodnuto o odvolání žalobce a rozhodnutí

správního orgánu 1. stupně bylo zrušeno a věc vrácena k novému projednání. Žaloba se tak

stala bezpředmětnou, proto ji žalobce bere zpět. Žádá o přiznání náhrady nákladů řízení podle

, neboť ke zpětvzetí žaloby došlo proto, že žalovaný konečně vydal

rozhodnutí, jehož vydání se žalobce podanou žalobou domáhal. Žalobce poukázal na

rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31.10.2006, čj. , v němž se uvádí, že

pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat je nejpozději do

30 dnů od zahájení řízení, k nimž se započítává doba až 30 dnů, je –li třeba nařídit ústní

jednání nebo místní šetření, někoho předvolat, nechat předvést nebo doručovat veřejnou

vyhláškou, nebo jde-li o zvlášť složitý případ. Protože žalobce odvolání podané proti

prvostupňovému rozhodnutí ze dne 8.11.2010 doplnil již dne 30.11.2010, je evidentní, že

nejzazší lhůta pro vydání rozhodnutí odvolacího orgánu již dávno marně uplynula, z čehož je

zřejmé, že žaloba byla podána oprávněně. Žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího

správního soudu -91, z něhož vyplývá oprávněnost požadavku na náhradu

nákladů řízení v případě zpětvzetí žaloby z důvodu pozdějšího chování žalovaného. Odkázal

i na Nález Ústavního soudu sp. zn. , v němž se uvádí, že rozhodování o

nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku a proto na tuto část řízení

dopadají postuláty spravedlivého procesu.... Dále žalobce odkázal na rozsudek Městského

soudu v Praze čj. -56, kde soud uvedl, že dle názoru zdejšího soudu nelze po

žalobci před podáním žaloby na ochranu proti nečinnosti důvodně požadovat, aby s podáním

žaloby čekal do doby rozhodnutí o jeho žádosti o opatření proti nečinnosti i v případě, že na

tuto žádost neobdrží žádnou odpověď. Žalobce uvedl, že vynaložil náklady na právní

zastoupení a žádá, aby mu byla přiznána náhrada, a to konkrétně za tyto úkony právní

služby : převzetí věci a příprava zastoupení, písemné podání k soudu (žaloba), písemné

podání k soudu (zpětvzetí žaloby), dále 3x náhrada režijního paušálu, a to po zvýšení o DPH,

tj. celkem ve výši 8.640,- Kč. Dále žádá o vrácení soudního poplatku ve výši 2000,- Kč.

Soud vyzval žalovaného k vyjádření se k požadavku žalobce na náhradu nákladů

řízení a k doložení rozhodných skutečností. Na tuto výzvu ani na její urgenci však žalovaný

nereagoval.

S ohledem na zpětvzetí žaloby soud postupoval podle a řízení zastavil.

Pokud jde o náklady řízení, soud vycházel z těchto podstatných skutečností:

Podle žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,

bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Vzal-li však navrhoval podaný návrh zpět pro

pozdější chování odpůrce, nebo bylo-li řízení zastaveno pro uspokojení navrhovatele, má

navrhovatel proti odpůrci právo na náhradu nákladů řízení.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 5A 312/2011

Podle jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud

výjimečně rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti

nepřiznává.

Pokud žalobce podanou žalobou opodstatněně brojí proti nečinnosti správního

orgánu, který svou nečinnost následně ukončí vydáním rozhodnutí, a žalobce proto svou

žalobu vezme zpět, má žalobce právo na náhradu nákladů soudního řízení. Je však nezbytné

zhodnotit každý případ ve své jedinečnosti, což umožňuje ustanovení ,

podle kterého, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, může soud výjimečně

rozhodnout, že se náhrada nákladů účastníkům nebo státu zcela nebo zčásti nepřiznává.

Aplikací ustanovení soud může ve výjimečných případech rozhodnout, že

žalobci nenáleží náhrada nákladů řízení dle věta druhá , ačkoliv byla žaloba

důvodná z hlediska procesního, jestliže však byla zjevně nedůvodná z hlediska

hmotněprávního. Soud v tomto aspektu musí též eventuálně posoudit, zda podání žaloby

v daném případě plnilo účel předvídaný zákonem a zda nemělo spíše povahu zneužití práva.

Úvaha soudu o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody zvláštního zřetele

hodné, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci (srovnej rozsudek

Nejvyššího správního soudu -62 ze dne 25.6.2008).

Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle a případně i podle §

60 odst. 7 musí soud výhradně pro tento účel posoudit, zda by žaloba (žaloba na

ochranu proti nečinnosti) jinak byla důvodná, tedy zda byl správní orgán skutečně původně

nečinný (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu -49 ze dne 18.2.2011).

Protože žalovaný nereagoval ani na opakovanou výzvu soudu k vyjádření se

k požadavku žalobce na náhradu nákladů řízení a k doložení rozhodných skutečností, soud

vycházel pouze z dokladů, které soudu předložil žalobce. Z těchto dokladů vyplývá, že

proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně ze dne 8.11.2010 žalobce podal odvolání, které

doplnil podáním, jehož první strana, kterou žalobce soudu předložil, nese poznámku

„odesláno dne 30.11.2010“. Skutečnost, že uvedené odvolání bylo doplněno dne 30.11.2010,

potvrzuje i odůvodnění rozhodnutí žalovaného ze dne 31.10.2011, čj. MV-12760-5/SO-2011,

které žalobce soudu rovněž předložil, jímž odvolací orgán rozhodl o podaném odvolání.

Z odůvodnění tohoto rozhodnutí nevyplývá, že by odvolací orgán v průběhu odvolacího

řízení činil nějaké úkony, odůvodnění rozhodnutí naopak uvádí, že odvolací orgán nemohl

bez újmy na dodržení všech procesních zásad odstranit zjištěné nedostatky, proto

rozhodnutí správního orgánu l. stupně zrušil a věc vrátil k novému projednání. O podaném

odvolání tedy odvolací orgán rozhodl teprve dne 31.10.2011, přičemž odůvodnění

odvolacího rozhodnutí nesvědčí o tom, že by v rámci odvolacího řízení bylo řízení

doplňováno či že by odvolací orgán činil ve věci jiné úkony.

Soud však především považuje za podstatné, že žalobce, jak v žalobě tvrdí a dokládá,

podal návrh na provedení opatření proti nečinnosti dle teprve dne

19.9.2011 , přičemž správní žalobu na ochranu proti nečinnosti podal k poštovní přepravě již

19.10.2011. Odvolací orgán pak o odvolání následně rozhodl, a to rozhodnutím ze dne

31.10.2011.

Žalobce ve zpětvzetí žaloby neuvádí, zda nadřízený správní orgán vydal Opatření

proti nečinnosti, případně zda tak učinil ve lhůtě stanovené v ,

v níž je nadřízený správní orgán povinen o žádosti o opatření proti nečinnosti rozhodnout

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 5A 312/2011

(srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu -59 ze dne 10.2.2010, v němž se

Nejvyšší správní soud ztotožnil s názorem Krajského soudu v Plzni, že žádost o uplatnění

opatření proti nečinnosti je bezvýsledně vyčerpána tehdy, pokud nadřízený správní orgán

žádost usnesením zamítne - – nebo pokud nadřízený správní orgán

o žádosti účastníka řízení ve lhůtě pro vydání rozhodnutí - - nerozhodne).

Žalobce ve zpětvzetí žaloby poukazuje na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 10 A

239/2010 ze dne 4.4.2011, v němž soud uvedl, že po žalobci nelze před podáním žaloby na

ochranu proti nečinnosti důvodně požadovat, aby s podáním žaloby čekal do doby rozhodnutí

o jeho žádosti o opatření proti nečinnosti i v případě, že na tuto svoji žádost neobdrží žádnou

odpověď. K tomu však soud v nyní projednávané věci uvádí, že na druhé straně nikterak není

na místě podávat správní žalobu na ochranu proti nečinnosti už v době, v níž, i pokud by

rozhodnutí o opatření proti nečinnosti bylo nadřízeným orgánem vydáno, dosud žalobci

nemuselo být doručeno. Žalobce v daném případě podal správní žalobu, aniž po rozumnou

dobu vyčkal, zda o jeho návrhu podaném podle bude rozhodnuto

nadřízeným orgánem a zda se tímto způsobem, a to již v rámci samotného správního řízení,

domůže vydání správního rozhodnutí ve věci samé. Skutečnost, že žalobce podal správní

žalobu k soudu, aniž by dal správním orgánům prostor k vyřešení věci v rámci správního

řízení, svědčí podle mínění soudu o tom, že podání žaloby neplnilo účel předvídaný

zákonem. Podle soudu je tak na místě, aby náklady řízení, které žalobci s takovýmto

podáním žaloby vznikly, nesl sám žalobce. Přehlédnout nelze ani to, že žalovaný, byť sice

zřejmě nerozhodl o návrhu na přijetí opatření proti nečinnosti podle ,

který byl podán dne 19.9.2011, vydal rozhodnutí ve věci samé, a to již dne 31.10.2011.

Podání návrhu na přijetí opatření proti nečinnosti tak podle soudu splnilo svůj účel.

Soud z uvedených důvodů nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení, a to podle § 60

odst. 7 , neboť shledal důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání náhrady nákladů

řízení.

O vrácení soudního poplatku ve výši 2.000,- Kč, soud rozhodl podle ustanovení § 10

odst. 3 , o soudních poplatcích ve znění od 1.9.2011, podle kterého

soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na

zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o

1000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Z žaloby na ochranu proti nečinnosti

podané dne 20.10.2011 měl žalobce zaplatit soudní poplatek ve výši 2000,- Kč, zaplatil však

1000,- Kč a na výzvu soudu k doplacení 1000,- Kč, pak doplatil dalších 2000,- Kč; celkem

tedy žalobce z podané žaloby zaplatil soudní poplatek ve výši 3000,- Kč. Soud proto žalobci

vrátil částku 2000,- Kč, jak je uvedeno ve výroku usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší

správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 5A 312/2011

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 3. ledna 2012

JUDr. Eva Pechová v.r.

předsedkyně senátu