Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 8/2010 - 91

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Jiřího Pally a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: H. X. T., zast. Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem, se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Policie České republiky, Oblastní ředitelství služby cizinecké policie Plzeň, Inspektorát cizinecké policie Plzeň, se sídlem Slovanská alej 26, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2009, č. j. - 15,

t a k t o :

I. Kasační stížnost proti výroku I. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2009, č. j. - 15, s e z a m í t á .

II. Výrok II. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2009, č. j. - 15, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná rozhodnutím ze dne 7. 10. 2009, č. j. CPPL-44982/ČJ-2009-034062-KP2, zajistila žalobce podle 129 odst. 1 a 3 , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „ “).

Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 11. 2009, č. j. - 15, rozhodl ve výroku I. o tom, že se řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí žalované zastavuje, a ve výroku II. o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění tohoto usnesení krajský soud uvedl, že žalobce podáním ze dne 2. 11. 2009 vzal žalobu zpět, neboť po jejím podání byl správním orgánem propuštěn ze zajištění na svobodu. Z důvodu zpětvzetí žaloby bylo řízení o ní podle (dále jen „ “) zastaveno. V podání ze dne 2. 11. 2009 žalobce zároveň požádal, aby mu soud přiznal náhradu nákladů řízení, a proto musel v souladu se speciálním ustanovením věty druhé objasnit, v čem spatřuje kauzální nexus mezi zpětvzetím žaloby a chováním žalované nebo svým uspokojením. Podaná žaloba však obsahovala pouze jakýsi nástin žalobního bodu s tím, že jeho bližší odůvodnění bude doplněno v patnáctidenní lhůtě. K žalobě pak nebyl v rozporu s věty první připojen opis napadeného rozhodnutí žalované, v důsledku čehož není jasné, za jakým účelem byl žalobce zajištěn. Navíc rozhodnutí o zajištění může být zákonné a bez vad řízení, avšak důvod zajištění může časem zaniknout, takže samotné propuštění ze zajištění nemůže žalobu proti rozhodnutí správního orgánu o zajištění cizince učinit bezdůvodnou. Žalobce tedy neobjasnil příčinou souvislost mezi zpětvzetím žaloby a pozdějším chováním žalované nebo svým uspokojením, a proto o náhradě nákladů řízení nemohlo být rozhodnuto podle věty druhé , nýbrž musela být aplikována věta první téhož zákonného ustanovení, podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.

Proti výrokům I. a II. tohoto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí krajského soudu a z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o zastavení řízení, jež jsou uvedeny v , d), e)

Stěžovatel v kasační stížnosti a v jejím doplnění namítl, že dne 9. 10. 2009 podal žalobu proti rozhodnutí žalované o zajištění a spolu s ní se domáhal propuštění ze zajištění. Na základě tohoto postupu dosáhl dne 20. 10. 2009 propuštění ze zajištění a s ohledem na krátkou dobu od podání žaloby proti zajištění ji vzal zpět. Jelikož zpětvzetí žaloby bylo důsledkem pozdějšího chování žalovaného spočívajícího v propuštění ze zajištění, požádal krajský soud o přiznání náhrady nákladů řízení o žalobě. Žaloba proti rozhodnutí o zajištění byla přitom zcela důvodná, což následně potvrdila i žalovaná ve svém vyrozumění k žádosti o propuštění cizince ze zajištění. Zásadní skutečnosti svědčící o evidentní nezákonnosti rozhodnutí o zajištění byly uvedeny i v žalobě, jejímuž doplnění zabránilo následné jednání žalované, která ho pod tlakem soudního přezkumu raději ze zajištění propustila. Také z tohoto důvodu krajský soud nepřistoupil k výzvě k odstranění vad žaloby a k doplnění jejích dalších náležitostí. Krajskému soudu však nic nebránilo, aby si tímto způsobem opatřil relevantní podklady k žádosti o náhradu nákladů řízení, avšak takovým způsobem nepostupoval a tyto náklady mu bez dalšího nepřiznal. Z tohoto důvodu je napadené usnesení krajského soudu nezákonné. Dále je nutné ho považovat za nepřezkoumatelné, neboť kvůli absenci jakékoliv snahy o odstranění zmíněného nedostatku vychází pouze z domněnek.

S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 11. 2009, č. j. - 15, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že stěžovatel byl dne 7. 10. 2009 podle a 3 zajištěn za účelem jeho předání podle Dohody mezi vládami České republiky a Vietnamské socialistické republiky o přebírání a předávání osob (dále jen „ “), neboť v policejních evidencích byl zjištěn jeho pobyt na území České republiky bez platného víza v době od 18. 9. 2009 do 7. 10. 2009. Dne 14. 10. 2009 však stěžovatel podal žádost o propuštění ze zajištění. Z ní vyplývá, že podal žalobu proti rozhodnutí o uložení správního vyhoštění, která má podle odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí o vyhoštění cizince. Jelikož tedy nebylo rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné, byl stěžovatel dne 20. 10. 2009 propuštěn ze zařízení pro zajištění cizinců z důvodů nesplnění podmínek vyplývajících z ustanovení v návaznosti na Dohody. Z toho je zřejmé, že správní orgán učinil bezodkladné opatření k propuštění stěžovatele ze zajištění ihned po získání poznatku o podání žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění. K propuštění ze zajištění tedy nedošlo pod tlakem žaloby proti rozhodnutí o zajištění, která navíc byla správnímu orgánu doručena v době, kdy již byl stěžovatel propuštěn na svobodu. Z těchto důvodů se žalovaná s napadeným usnesením krajského soudu ztotožnila.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s ustanoveními a 3 , podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež byly stěžovatelem v kasační stížnosti uplatněny. Přitom neshledal vady uvedené v ustanovení , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Shora uvedené konkrétní stížnostní námitky se vztahovaly k výroku II. napadeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení o žalobě. Proto je zapotřebí zvažovat případnou aplikaci ustanovení , podle něhož je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu však ve svém usnesení ze dne 1. 6. 2010, č. j. - 64, které lze vyhledat na www.nssoud.cz, dovodil, že „ustanovení se vztahuje pouze na kasační stížnosti podané výlučně proti výroku o nákladech řízení nebo na ty, které sice obsahují stížní námitky proti výroku ve věci samé, ale žádná z nich není přípustná.“ V nyní projednávané věci kasační stížnost směřovala také proti výroku I. napadeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto o zastavení řízení o žalobě. Rozhodnutí o zastavení řízení navíc stěžovatel považoval za nezákonné a kasační stížnost podal i z důvodu uvedeného v Z toho vyplývá, že kasační stížnost směřovala také proti výroku o věci samé, a proto ji nelze podle a jako nepřípustnou odmítnout.

Výrok I. napadeného usnesení je v souladu se zákonem, neboť stěžovatel podáním ze dne 2. 11. 2009 vzal výslovně žalobu zpět a i obsah tohoto podání svědčil zcela jednoznačně o jeho vůli v žalobním řízení nepokračovat. Tím byly splněny podmínky pro zastavení řízení o žalobě uvedené v , takže krajský soud nepochybil, když takové rozhodnutí učinil. Důvod kasační stížnosti podle tedy nebyl v nyní projednávané věci naplněn.

Rovněž tak nebyl dán ani důvod kasační stížnosti uvedený v , který podle stěžovatele spočíval v nepřezkoumatelnosti výroku o nákladech řízení. V odůvodnění napadeného usnesení totiž krajský soud uvedl, že stěžovateli nemohl přiznat náhradu nákladů řízení, neboť ten neobjasnil příčinnou souvislost mezi zpětvzetím žaloby a pozdějším chováním žalovaného či svým uspokojením. Dále krajský soud zmínil, že rozhodnutí o zajištění může být v souladu se zákonem, avšak důvod zajištění může časem pominout. Z toho je zřejmé, že nepřiznání náhrady nákladů řízení o žalobě stěžovateli vycházelo z úvahy, podle níž propuštění cizince ze zajištění nemá vliv na posouzení zákonnosti rozhodnutí o zajištění. Tím tedy krajský soud uvedl rozhodný důvod pro své rozhodnutí o nákladech řízení, takže výrok II. napadeného usnesení nelze považovat za nepřezkoumatelný.

Tento výrok však Nejvyšší správní soud shledal nezákonným. Z vyjádření žalované ke kasační stížnosti totiž vyplývá, že stěžovatel byl propuštěn ze zajištění nikoliv kvůli zániku důvodu pro zajištění, nýbrž pro nenaplnění podmínek pro zajištění vyplývajících z v návaznosti na Dohody, a to kvůli odkladnému účinku žaloby proti rozhodnutí o správním vyhoštění, která byla podána dne 25. 8. 2009. Tímto postupem tedy žalovaná uznala, že již k datu vydání rozhodnutí ze dne 7. 10. 2009, č. j. CPPL-44982/ČJ-2009-034062-KP2, nebyly dány zákonné podmínky pro zajištění stěžovatele. Za této situace je nutné na propuštění stěžovatele ze zajištění nahlížet jako na úkon, kterým žalovaná uznala nezákonnost rozhodnutí o zajištění cizince, přičemž není podstatné, že tak neučinila pod tlakem žaloby směřující proti tomuto rozhodnutí, nýbrž na základě jiného zjištění. V tomto postupu lze spatřovat pozdější chování odpůrce, pro které vzal stěžovatel žalobu zpět. Z tohoto důvodu má podle věty druhé proti žalované právo na náhradu nákladů řízení o žalobě. Ostatně stejné právo by stěžovateli náleželo, kdyby nezákonnost rozhodnutí o zajištění byla napravena jeho zrušením, neboť tímto způsobem by došlo k jeho uspokojení, které by podle uvedeného zákonného ustanovení taktéž založilo právo na náhradu nákladů žalobního řízení. Propuštění cizince ze zajištění kvůli rozporu rozhodnutí o zajištění se zákonem a zrušení rozhodnutí o zajištění, které není v souladu se zákonem, tak představují dva rovnocenné způsoby nápravy nezákonného rozhodnutí, a proto není žádného racionálního důvodu, aby se na tyto případy aplikoval rozdílný přístup při rozhodování o nákladech řízení po zpětvzetí žaloby.

Lze tedy shrnout, že krajský soud pochybil, když stěžovateli nepřiznal náhradu nákladů řízení o žalobě, a proto ve vztahu k výroku II. napadeného usnesení došlo k naplnění důvodu kasační stížnosti podle

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost proti výroku I. napadeného usnesení není důvodná, a proto ji v tomto směru podle věty druhé zamítl. Kasační stížnost proti výroku II. napadeného usnesení však shledal důvodnou, a proto tento výrok podle věty první zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. V něm je krajský soud podle vázán výše vysloveným právním názorem. Krajský soud tedy v dalším řízení rozhodne znovu pouze o nákladech řízení o žalobě, jejichž náhradu stěžovateli s ohledem na uvedené skutečnosti přizná.

Při zamítnutí kasační stížnosti proti výroku rozhodnutí krajského soudu o věci samé za současného zrušení jeho výroku o nákladech žalobního řízení rozhoduje o nákladech řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud, jak vyplývá z již zmíněného usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2010, č. j. - 64. V řízení o kasační stížnosti byl stěžovatel původně zastoupen advokátem Mgr. Markem Sedlákem na základě plné moci ze dne 9. 10. 2009. Ten má však pozastaven výkon advokacie a po dobu pozastavení ustanovil svým zástupcem advokáta Mgr. Jiřího Hladíka. Na něho pak podle , o advokacii, přešla práva a povinnosti zastupovaného advokáta, která vyplývají ze smlouvy o poskytování právních služeb, a to včetně zastupování stěžovatele v dané věci před Nejvyšším správním soudem. V řízení o kasační stížnosti však byl stěžovatel úspěšný pouze ve vztahu k výroku II. napadeného usnesení krajského soudu, kdežto ohledně výroku I. Byla úspěšná žalovaná. Oba účastníci tedy byli ve stejné míře úspěšní, a proto Nejvyšší správní soud podle a věty druhé nepřiznal žádnému z nich právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2010

JUDr. Marie Turková předsedkyně senátu