Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9Co 702/2018

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců Mgr. Aleše Janošce a Mgr. Lukáše Nohela v exekuční věci

oprávněné: KOS Trading, a.s., IČO: 60793562

sídlem Stará Ježnická 1556/1, Pod Bezručovým vrchem, 794 01 Krnov

zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Mokrým

sídlem Sokola Tůmy 743/16, 709 00 Ostrava - Mariánské Hory

proti

povinnému: Jiří V., narozený dne xxx

bytem xxx

za účasti

manželky povinného: Marta V., narozená dne xxx

bytem xxx

pro částku 195 572 Kč s příslušenstvím, o návrzích povinného a manželky povinného na částečné zastavení exekuce a částečný odklad exekuce, k odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, č. j. -89, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. 3. 2018 č. j. -115,

takto:

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II.

Ve vztahu mezi oprávněnou a manželkou povinného žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 1. 3. 2018 č. j. -115 byla nejprve v odst. I. výroku částečně zastavena exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2008 č. j. -4, a to v rozsahu prováděném na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov ze dne 21. 8. 2017 203 Ex 07992/08-47 přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného Marty V. č. 86-5688110277/0100 u peněžního u Komerční banka, a.s.. V odst. II. výroku bylo pak provedení exekuce v tomtéž rozsahu částečně odloženo do pravomocného skončení řízení o návrzích povinného a manželky povinného na částečné zastavení exekuce. Konečně v odst. III. výroku okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrzích povinného na částečný odklad exekuce a manželky povinného na částečný odklad a částečné zastavení exekuce. Své rozhodnutí o částečném zastavení exekuce odůvodnil okresní soud ust. , odst. 4 ve spojení s ust. ex. řádu a s tím, že exekuce je ve shora uvedeném rozsahu nepřípustná, neboť ustanovení ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle něhož vydal soudní exekutor výše označený exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u, lze aplikovat pouze v řízeních, v nichž od 1. 3. 2013 bylo možno dle novely provedené za jí stanovených podmínek vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního u, neboť v opačný výklad by byl v rozporu se zásadou pravé retroaktivity právních předpisů. V projednávané věci přitom vymáhaný dluh povinného dle exekučního titulu vznikl v letech 2001 až 2003 z titulu podnájemní smlouvy k nebytovým prostorům a byl přiznán exekučním titulem z roku 2007, přičemž dané exekuční řízení k vymožení tohoto dluhu bylo zahájeno dojitím exekučního návrhu dne 9. 4. 2008, a tedy v době, kdy zákon vedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního u nepřipouštěl, a proto nejsou splněny výše uvedené podmínky pro aplikaci ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015 pro vedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného a exekuce je tudíž v tomto rozsahu nepřípustná. S ohledem na závěr o důvodnosti podaného návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce pak okresní soud provedení exekuce v uvedeném rozsahu k návrhu povinného i manželky povinného odložil do pravomocného skončení řízení o návrzích na částečné zastavení exekuce, neboť lze ve smyslu ust. ex. řádu očekávat, že exekuce bude v tomto výše uvedeném a nepřípustném rozsahu zastavena. Konečně výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud opřel o ust. ex. řádu ve spojení s tím, že žádnému z účastníků nelze přičítat zavinění na částečném zastavení exekuce, když o nepřípustném způsobu provedení exekuce rozhodl pověřený soudní exekutor.

2. Včasným odvoláním napadla toto rozhodnutí oprávněná. Poukazovala na novelu ustanovení exekučního řádu provedenou a účinnou od 1. 7. 2015 a přechodné ustanovení čl. IV bodu 1 , podle něhož se exekuční řád ve znění účinném od nabytí použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to bez ohledu na skutečnost, kdy konkrétně bylo exekuční řízení zahájeno a bez ohledu na jakoukoli další podmínku. Nesouhlasila přitom s výkladem uvedeného přechodného ustanovení čl. IV bodu 1. provedeným okresním soudem v napadeném usnesení, podle něhož se toto přechodné ustanovení vztahuje pouze na řízení, v nichž bylo od 1. 3. 2013 dle novely provedené za stanovených podmínek možno vést exekuci přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního u. Takový výklad dle oprávněné odporuje úmyslu zákonodárce sledovanému v posledních letech novelami a exekučního řádu, spočívajícímu v posilování práv věřitelů a ve zvýšení úspěšnosti výkonu rozhodnutí. V případě, že by zákonodárce chtěl docílit toho, aby se novela provedená vztahovala jen na některá z dříve zahájených řízení, postupoval by jako v případě novely a exekučního řádu provedené a do přechodných ustanovení by zakotvil výjimky, kdy se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nedokončí podle dosavadních předpisů. Oprávněná se proto domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Povinný i manželka povinného v rámci svého vyjádření k odvolání oprávněné zcela shodně považovali napadené rozhodnutí za „jasné a bez rozporů“. Namítali, že v napadeném rozhodnutí schází pouze důvod, pro který podali odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora ze dne 16. 9. 2017, v kterémžto rozhodnutí soudní exekutor v rozporu se zákonem i s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2016 „zabavil“ manželce povinného její osobní mzdu.

4. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, a dospěl posléze k závěru, že odvolání oprávněné nelze shledat důvodným.

5. Okresní soud postupoval vskutku naprosto správně, pokud exekuci v rozsahu prováděném přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy ze dne 21. 8. 2017 č. j. 203 EX 07992/08-47 v souladu s ust. , odst. 4 ve spojení s ust. exekučního řádu částečně zastavil.

6. Z obsahu spisu, připojeného elektronického spisu soudního exekutora i napadeného usnesení je patrné, že vedená exekuce byla v projednávané věci nařízena k návrhu oprávněné došlému soudnímu exekutorovi dne 8. 4. 2008, a to usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2008 č. j. -4.

7. Zcela ve shodě s obsahem napadeného usnesení lze přitom na prvém místě zopakovat, že právní úprava účinná v době zahájení daného exekučního řízení, tj. k 8. 4. 2008, nijak nepřipouštěla, aby k vymožení dluhu jednoho z manželů – povinného byla provedena exekuce přikázáním pohledávky manžela tohoto povinného z účtu u peněžního u, když tento způsob provádění exekuce byl v platném právu nově zakotven až v důsledku přijetí novely provedené s účinností od 1. 1. 2013. Z toho pak vyplývá, že ještě ani v době zahájení nyní vedeného exekučního řízení, tím méně pak v (předcházející) době vzniku vymáhaného závazku či v době vydání exekučního titulu nemohli účastníci tohoto řízení, a tedy zejména ani oprávněná legitimně očekávat, že by její pohledávka mohla být nuceně uspokojena právě formou přikázání pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u. S ohledem na obecně uznávaný princip tohoto legitimního očekávání (k tomu obdobně srov. např. i závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 4. 2016 sp. zn. ) je tedy výklad přechodného ustanovení čl. IV bodu 1. provedený okresním soudem v napadeném usnesení zcela a jedině správný.

8. Okresnímu soudu lze tedy plně přisvědčit potud, že aplikace ustanovení ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle něhož k vydobytí dluhu patřícího do společného jmění manželů nebo dluhu povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů, lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního u, přichází při splnění zákonných podmínek do úvahy pouze v exekučních řízeních zahájených v době od 1. 1. 2013, neboť v době do 31. 12. 2012 nebylo exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného vůbec možno nařídit a provést. Opačný výklady by pak opět zcela ve shodě se závěry přijatými již okresním soudem v napadeném usnesení byl zcela bezpochyby nejen v rozporu s výše uvedeným principem legitimního očekávání účastníků řízení, nýbrž zejména též v rozporu se zásadou zákazu pravé retroaktivity právních norem, jak to obdobně dovodil jednak Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. a jednak Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. .

9. Odvolacím námitkám oprávněné, podle nichž tento výklad uvedeného přechodného ustanovení čl. IV bodu 1. správný není, proto v žádném případě přisvědčit nelze. Exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného nařízená v projednávané věci shora označeným exekučním příkazem soudního exekutora je tedy už jen vzhledem k těmto závěrům vskutku nepřípustná.

10. Jen pro úplnost pak krajský soud považuje za nutné dodat, že v projednávané věci nelze dále přehlédnout rovněž skutečnost zmíněnou v napadeném usnesení již i okresním soudem, a to že vymáhaná pohledávka oprávněné vznikla dle obsahu exekučního titulu již v období let 2001 až 2003, a tedy ještě v době účinnosti , (jinak i jen obč. zák.), avšak manželství povinného a jeho manželky Marty V. bylo uzavřeno a jejich společné jmění manželů tak vzniklo až dne 30. 1. 2016. S ohledem na tento vznik vymáhaného dluhu ještě v době před uzavřením manželství povinného a Marty V. a za účinnosti obč. zák. tudíž vymáhaný dluh předně nijak ve smyslu ust. obč. zák. ve znění účinném v době vzniku vymáhaného dluhu (k tomu srov. i závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. ) nespadá do společného jmění manželů – povinného a Marty V. Jelikož tento vymáhaný dluh vznikl před uzavřením manželství povinného a Marty V. (a to za účinnosti , ve znění účinném do 31. 12. 2013), není možno s ohledem na právní úpravu účinnou v době vzniku tohoto dluhu a provedenou zejména ust. věty prvé ex. řádu (i k tomu srov. již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. ) k vymožení tohoto dluhu ani vydat exekuční příkaz postihující majetek ve společném jmění manželů – povinného a Marty V., neboť ve smyslu ust. věty prvé ex. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 bylo možno exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů vést k vymáhání dluhu vzniklého jen jednomu z manželů pouze tehdy, vznikl-li tento dluh za trvání manželství. Vzhledem k uvedenému by tak ani v případě aplikace ustanovení ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015 (vyloučené však již výše zmíněným výkladem přechodného ust. čl. IV bodu 1. ) tímto ustanovením určené podmínky pro nařízení a vedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u v projednávané věci splněny být nemohly a nemohou.

11. V napadeném rozhodnutí učiněný závěr okresního soudu o nepřípustnosti, jako důvodu pro částečné zastavení exekuce přikázáním pohledávky manželky povinného z účtu u peněžního u ve smyslu ust. , odst. 4 ve spojení s ust. ex. řádu je proto ze všech shora uvedených důvodů zcela správný.

12. S ohledem na věcně správné rozhodnutí o částečném zastavení exekuce pak okresní soud rovněž správně dospěl k závěru o splnění podmínek ust. ex. řádu pro vyhovění návrhům povinného a manželky povinného částečný odklad provedení exekuce v rozsahu prováděném přikázáním pohledávky manželky povinného z účtu u peněžního u na dobu do právní moci rozhodnutí o částečném zastavení exekuce v tomto rozsahu. Též výrok o povolení odkladu provedení exekuce v rozsahu prováděném na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov ze dne 21. 8. 2017 203 Ex 07992/08-47 přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného Marty V. č. 86-5688110277/0100 u peněžního u na dobu do právní moci rozhodnutí o návrzích povinného a manželky povinného na částečné zastavení exekuce je proto věcně zcela správný.

13. Krajský soud tak proto při přijetí shora rozvedených závěrů odvoláním oprávněné napadené usnesení okresního soudu ve smyslu ust. ve spojení s ust. ex. ř. jako věcně naprosto správné v celém rozsahu potvrdil, když okresní soud při náležité aplikaci ust. věty prvé ex. řádu rozhodl správně též o náhradě nákladů řízení a toto rozhodnutí nebylo pak žádným z účastníků ani nijak zpochybněno.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. ve spojení s ust. a ex. ř., když při procesním neúspěchu oprávněné s jejím odvoláním vzniklo takto v odvolacím řízení procesně úspěšné manželce povinného právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, avšak podle obsahu spisu manželce povinného v průběhu odvolacího řízení žádné prokazatelné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. .

Ostrava 27. září 2018

JUDr. Jan Horák v. r.

předseda senátu

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců Mgr. Aleše Janošce a Mgr. Lukáše Nohela v exekuční věci

oprávněné: KOS Trading, a.s., IČO: 60793562

sídlem Stará Ježnická 1556/1, Pod Bezručovým vrchem, 794 01 Krnov

zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Mokrým

sídlem Sokola Tůmy 743/16, 709 00 Ostrava - Mariánské Hory

proti

povinnému: Jiří V., narozený dne xxx

bytem xxx

za účasti

manželky povinného: Marta V., narozená dne xxx

bytem xxx

pro částku 195 572 Kč s příslušenstvím, o návrzích povinného a manželky povinného na částečné zastavení exekuce a částečný odklad exekuce, k odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, č. j. -89, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. 3. 2018 č. j. -115,

takto:

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II.

Ve vztahu mezi oprávněnou a manželkou povinného žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 1. 3. 2018 č. j. -115 byla nejprve v odst. I. výroku částečně zastavena exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2008 č. j. -4, a to v rozsahu prováděném na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov ze dne 21. 8. 2017 203 Ex 07992/08-47 přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného Marty V. č. 86-5688110277/0100 u peněžního u Komerční banka, a.s.. V odst. II. výroku bylo pak provedení exekuce v tomtéž rozsahu částečně odloženo do pravomocného skončení řízení o návrzích povinného a manželky povinného na částečné zastavení exekuce. Konečně v odst. III. výroku okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrzích povinného na částečný odklad exekuce a manželky povinného na částečný odklad a částečné zastavení exekuce. Své rozhodnutí o částečném zastavení exekuce odůvodnil okresní soud ust. , odst. 4 ve spojení s ust. ex. řádu a s tím, že exekuce je ve shora uvedeném rozsahu nepřípustná, neboť ustanovení ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle něhož vydal soudní exekutor výše označený exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u, lze aplikovat pouze v řízeních, v nichž od 1. 3. 2013 bylo možno dle novely provedené za jí stanovených podmínek vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního u, neboť v opačný výklad by byl v rozporu se zásadou pravé retroaktivity právních předpisů. V projednávané věci přitom vymáhaný dluh povinného dle exekučního titulu vznikl v letech 2001 až 2003 z titulu podnájemní smlouvy k nebytovým prostorům a byl přiznán exekučním titulem z roku 2007, přičemž dané exekuční řízení k vymožení tohoto dluhu bylo zahájeno dojitím exekučního návrhu dne 9. 4. 2008, a tedy v době, kdy zákon vedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního u nepřipouštěl, a proto nejsou splněny výše uvedené podmínky pro aplikaci ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015 pro vedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného a exekuce je tudíž v tomto rozsahu nepřípustná. S ohledem na závěr o důvodnosti podaného návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce pak okresní soud provedení exekuce v uvedeném rozsahu k návrhu povinného i manželky povinného odložil do pravomocného skončení řízení o návrzích na částečné zastavení exekuce, neboť lze ve smyslu ust. ex. řádu očekávat, že exekuce bude v tomto výše uvedeném a nepřípustném rozsahu zastavena. Konečně výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud opřel o ust. ex. řádu ve spojení s tím, že žádnému z účastníků nelze přičítat zavinění na částečném zastavení exekuce, když o nepřípustném způsobu provedení exekuce rozhodl pověřený soudní exekutor.

2. Včasným odvoláním napadla toto rozhodnutí oprávněná. Poukazovala na novelu ustanovení exekučního řádu provedenou a účinnou od 1. 7. 2015 a přechodné ustanovení čl. IV bodu 1 , podle něhož se exekuční řád ve znění účinném od nabytí použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to bez ohledu na skutečnost, kdy konkrétně bylo exekuční řízení zahájeno a bez ohledu na jakoukoli další podmínku. Nesouhlasila přitom s výkladem uvedeného přechodného ustanovení čl. IV bodu 1. provedeným okresním soudem v napadeném usnesení, podle něhož se toto přechodné ustanovení vztahuje pouze na řízení, v nichž bylo od 1. 3. 2013 dle novely provedené za stanovených podmínek možno vést exekuci přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního u. Takový výklad dle oprávněné odporuje úmyslu zákonodárce sledovanému v posledních letech novelami a exekučního řádu, spočívajícímu v posilování práv věřitelů a ve zvýšení úspěšnosti výkonu rozhodnutí. V případě, že by zákonodárce chtěl docílit toho, aby se novela provedená vztahovala jen na některá z dříve zahájených řízení, postupoval by jako v případě novely a exekučního řádu provedené a do přechodných ustanovení by zakotvil výjimky, kdy se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nedokončí podle dosavadních předpisů. Oprávněná se proto domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Povinný i manželka povinného v rámci svého vyjádření k odvolání oprávněné zcela shodně považovali napadené rozhodnutí za „jasné a bez rozporů“. Namítali, že v napadeném rozhodnutí schází pouze důvod, pro který podali odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora ze dne 16. 9. 2017, v kterémžto rozhodnutí soudní exekutor v rozporu se zákonem i s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2016 „zabavil“ manželce povinného její osobní mzdu.

4. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, a dospěl posléze k závěru, že odvolání oprávněné nelze shledat důvodným.

5. Okresní soud postupoval vskutku naprosto správně, pokud exekuci v rozsahu prováděném přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy ze dne 21. 8. 2017 č. j. 203 EX 07992/08-47 v souladu s ust. , odst. 4 ve spojení s ust. exekučního řádu částečně zastavil.

6. Z obsahu spisu, připojeného elektronického spisu soudního exekutora i napadeného usnesení je patrné, že vedená exekuce byla v projednávané věci nařízena k návrhu oprávněné došlému soudnímu exekutorovi dne 8. 4. 2008, a to usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2008 č. j. -4.

7. Zcela ve shodě s obsahem napadeného usnesení lze přitom na prvém místě zopakovat, že právní úprava účinná v době zahájení daného exekučního řízení, tj. k 8. 4. 2008, nijak nepřipouštěla, aby k vymožení dluhu jednoho z manželů – povinného byla provedena exekuce přikázáním pohledávky manžela tohoto povinného z účtu u peněžního u, když tento způsob provádění exekuce byl v platném právu nově zakotven až v důsledku přijetí novely provedené s účinností od 1. 1. 2013. Z toho pak vyplývá, že ještě ani v době zahájení nyní vedeného exekučního řízení, tím méně pak v (předcházející) době vzniku vymáhaného závazku či v době vydání exekučního titulu nemohli účastníci tohoto řízení, a tedy zejména ani oprávněná legitimně očekávat, že by její pohledávka mohla být nuceně uspokojena právě formou přikázání pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u. S ohledem na obecně uznávaný princip tohoto legitimního očekávání (k tomu obdobně srov. např. i závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 4. 2016 sp. zn. ) je tedy výklad přechodného ustanovení čl. IV bodu 1. provedený okresním soudem v napadeném usnesení zcela a jedině správný.

8. Okresnímu soudu lze tedy plně přisvědčit potud, že aplikace ustanovení ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle něhož k vydobytí dluhu patřícího do společného jmění manželů nebo dluhu povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů, lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního u, přichází při splnění zákonných podmínek do úvahy pouze v exekučních řízeních zahájených v době od 1. 1. 2013, neboť v době do 31. 12. 2012 nebylo exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného vůbec možno nařídit a provést. Opačný výklady by pak opět zcela ve shodě se závěry přijatými již okresním soudem v napadeném usnesení byl zcela bezpochyby nejen v rozporu s výše uvedeným principem legitimního očekávání účastníků řízení, nýbrž zejména též v rozporu se zásadou zákazu pravé retroaktivity právních norem, jak to obdobně dovodil jednak Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. a jednak Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. .

9. Odvolacím námitkám oprávněné, podle nichž tento výklad uvedeného přechodného ustanovení čl. IV bodu 1. správný není, proto v žádném případě přisvědčit nelze. Exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného nařízená v projednávané věci shora označeným exekučním příkazem soudního exekutora je tedy už jen vzhledem k těmto závěrům vskutku nepřípustná.

10. Jen pro úplnost pak krajský soud považuje za nutné dodat, že v projednávané věci nelze dále přehlédnout rovněž skutečnost zmíněnou v napadeném usnesení již i okresním soudem, a to že vymáhaná pohledávka oprávněné vznikla dle obsahu exekučního titulu již v období let 2001 až 2003, a tedy ještě v době účinnosti , (jinak i jen obč. zák.), avšak manželství povinného a jeho manželky Marty V. bylo uzavřeno a jejich společné jmění manželů tak vzniklo až dne 30. 1. 2016. S ohledem na tento vznik vymáhaného dluhu ještě v době před uzavřením manželství povinného a Marty V. a za účinnosti obč. zák. tudíž vymáhaný dluh předně nijak ve smyslu ust. obč. zák. ve znění účinném v době vzniku vymáhaného dluhu (k tomu srov. i závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. ) nespadá do společného jmění manželů – povinného a Marty V. Jelikož tento vymáhaný dluh vznikl před uzavřením manželství povinného a Marty V. (a to za účinnosti , ve znění účinném do 31. 12. 2013), není možno s ohledem na právní úpravu účinnou v době vzniku tohoto dluhu a provedenou zejména ust. věty prvé ex. řádu (i k tomu srov. již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. ) k vymožení tohoto dluhu ani vydat exekuční příkaz postihující majetek ve společném jmění manželů – povinného a Marty V., neboť ve smyslu ust. věty prvé ex. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 bylo možno exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů vést k vymáhání dluhu vzniklého jen jednomu z manželů pouze tehdy, vznikl-li tento dluh za trvání manželství. Vzhledem k uvedenému by tak ani v případě aplikace ustanovení ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015 (vyloučené však již výše zmíněným výkladem přechodného ust. čl. IV bodu 1. ) tímto ustanovením určené podmínky pro nařízení a vedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u v projednávané věci splněny být nemohly a nemohou.

11. V napadeném rozhodnutí učiněný závěr okresního soudu o nepřípustnosti, jako důvodu pro částečné zastavení exekuce přikázáním pohledávky manželky povinného z účtu u peněžního u ve smyslu ust. , odst. 4 ve spojení s ust. ex. řádu je proto ze všech shora uvedených důvodů zcela správný.

12. S ohledem na věcně správné rozhodnutí o částečném zastavení exekuce pak okresní soud rovněž správně dospěl k závěru o splnění podmínek ust. ex. řádu pro vyhovění návrhům povinného a manželky povinného částečný odklad provedení exekuce v rozsahu prováděném přikázáním pohledávky manželky povinného z účtu u peněžního u na dobu do právní moci rozhodnutí o částečném zastavení exekuce v tomto rozsahu. Též výrok o povolení odkladu provedení exekuce v rozsahu prováděném na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov ze dne 21. 8. 2017 203 Ex 07992/08-47 přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného Marty V. č. 86-5688110277/0100 u peněžního u na dobu do právní moci rozhodnutí o návrzích povinného a manželky povinného na částečné zastavení exekuce je proto věcně zcela správný.

13. Krajský soud tak proto při přijetí shora rozvedených závěrů odvoláním oprávněné napadené usnesení okresního soudu ve smyslu ust. ve spojení s ust. ex. ř. jako věcně naprosto správné v celém rozsahu potvrdil, když okresní soud při náležité aplikaci ust. věty prvé ex. řádu rozhodl správně též o náhradě nákladů řízení a toto rozhodnutí nebylo pak žádným z účastníků ani nijak zpochybněno.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. ve spojení s ust. a ex. ř., když při procesním neúspěchu oprávněné s jejím odvoláním vzniklo takto v odvolacím řízení procesně úspěšné manželce povinného právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, avšak podle obsahu spisu manželce povinného v průběhu odvolacího řízení žádné prokazatelné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. .

Ostrava 27. září 2018

JUDr. Jan Horák v. r.

předseda senátu

USNESENÍ

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců Mgr. Aleše Janošce a Mgr. Lukáše Nohela v exekuční věci

oprávněné: KOS Trading, a.s., IČO: 60793562

sídlem Stará Ježnická 1556/1, Pod Bezručovým vrchem, 794 01 Krnov

zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Mokrým

sídlem Sokola Tůmy 743/16, 709 00 Ostrava - Mariánské Hory

proti

povinnému: Jiří V., narozený dne xxx

bytem xxx

za účasti

manželky povinného: Marta V., narozená dne xxx

bytem xxx

pro částku 195 572 Kč s příslušenstvím, o návrzích povinného a manželky povinného na částečné zastavení exekuce a částečný odklad exekuce, k odvolání oprávněné proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2017, č. j. -89, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 1. 3. 2018 č. j. -115,

takto:

I. Usnesení okresního soudu se potvrzuje.

II.

Ve vztahu mezi oprávněnou a manželkou povinného žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 1. 3. 2018 č. j. -115 byla nejprve v odst. I. výroku částečně zastavena exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2008 č. j. -4, a to v rozsahu prováděném na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov ze dne 21. 8. 2017 203 Ex 07992/08-47 přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného Marty V. č. 86-5688110277/0100 u peněžního u Komerční banka, a.s.. V odst. II. výroku bylo pak provedení exekuce v tomtéž rozsahu částečně odloženo do pravomocného skončení řízení o návrzích povinného a manželky povinného na částečné zastavení exekuce. Konečně v odst. III. výroku okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o návrzích povinného na částečný odklad exekuce a manželky povinného na částečný odklad a částečné zastavení exekuce. Své rozhodnutí o částečném zastavení exekuce odůvodnil okresní soud ust. , odst. 4 ve spojení s ust. ex. řádu a s tím, že exekuce je ve shora uvedeném rozsahu nepřípustná, neboť ustanovení ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle něhož vydal soudní exekutor výše označený exekuční příkaz k provedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u, lze aplikovat pouze v řízeních, v nichž od 1. 3. 2013 bylo možno dle novely provedené za jí stanovených podmínek vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního u, neboť v opačný výklad by byl v rozporu se zásadou pravé retroaktivity právních předpisů. V projednávané věci přitom vymáhaný dluh povinného dle exekučního titulu vznikl v letech 2001 až 2003 z titulu podnájemní smlouvy k nebytovým prostorům a byl přiznán exekučním titulem z roku 2007, přičemž dané exekuční řízení k vymožení tohoto dluhu bylo zahájeno dojitím exekučního návrhu dne 9. 4. 2008, a tedy v době, kdy zákon vedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního u nepřipouštěl, a proto nejsou splněny výše uvedené podmínky pro aplikaci ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015 pro vedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného a exekuce je tudíž v tomto rozsahu nepřípustná. S ohledem na závěr o důvodnosti podaného návrhu manželky povinného na částečné zastavení exekuce pak okresní soud provedení exekuce v uvedeném rozsahu k návrhu povinného i manželky povinného odložil do pravomocného skončení řízení o návrzích na částečné zastavení exekuce, neboť lze ve smyslu ust. ex. řádu očekávat, že exekuce bude v tomto výše uvedeném a nepřípustném rozsahu zastavena. Konečně výrok o náhradě nákladů řízení okresní soud opřel o ust. ex. řádu ve spojení s tím, že žádnému z účastníků nelze přičítat zavinění na částečném zastavení exekuce, když o nepřípustném způsobu provedení exekuce rozhodl pověřený soudní exekutor.

2. Včasným odvoláním napadla toto rozhodnutí oprávněná. Poukazovala na novelu ustanovení exekučního řádu provedenou a účinnou od 1. 7. 2015 a přechodné ustanovení čl. IV bodu 1 , podle něhož se exekuční řád ve znění účinném od nabytí použije i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to bez ohledu na skutečnost, kdy konkrétně bylo exekuční řízení zahájeno a bez ohledu na jakoukoli další podmínku. Nesouhlasila přitom s výkladem uvedeného přechodného ustanovení čl. IV bodu 1. provedeným okresním soudem v napadeném usnesení, podle něhož se toto přechodné ustanovení vztahuje pouze na řízení, v nichž bylo od 1. 3. 2013 dle novely provedené za stanovených podmínek možno vést exekuci přikázáním pohledávky manžela povinného z účtu u peněžního u. Takový výklad dle oprávněné odporuje úmyslu zákonodárce sledovanému v posledních letech novelami a exekučního řádu, spočívajícímu v posilování práv věřitelů a ve zvýšení úspěšnosti výkonu rozhodnutí. V případě, že by zákonodárce chtěl docílit toho, aby se novela provedená vztahovala jen na některá z dříve zahájených řízení, postupoval by jako v případě novely a exekučního řádu provedené a do přechodných ustanovení by zakotvil výjimky, kdy se řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nedokončí podle dosavadních předpisů. Oprávněná se proto domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Povinný i manželka povinného v rámci svého vyjádření k odvolání oprávněné zcela shodně považovali napadené rozhodnutí za „jasné a bez rozporů“. Namítali, že v napadeném rozhodnutí schází pouze důvod, pro který podali odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora ze dne 16. 9. 2017, v kterémžto rozhodnutí soudní exekutor v rozporu se zákonem i s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2016 „zabavil“ manželce povinného její osobní mzdu.

4. Krajský soud přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, a dospěl posléze k závěru, že odvolání oprávněné nelze shledat důvodným.

5. Okresní soud postupoval vskutku naprosto správně, pokud exekuci v rozsahu prováděném přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u podle exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy ze dne 21. 8. 2017 č. j. 203 EX 07992/08-47 v souladu s ust. , odst. 4 ve spojení s ust. exekučního řádu částečně zastavil.

6. Z obsahu spisu, připojeného elektronického spisu soudního exekutora i napadeného usnesení je patrné, že vedená exekuce byla v projednávané věci nařízena k návrhu oprávněné došlému soudnímu exekutorovi dne 8. 4. 2008, a to usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2008 č. j. -4.

7. Zcela ve shodě s obsahem napadeného usnesení lze přitom na prvém místě zopakovat, že právní úprava účinná v době zahájení daného exekučního řízení, tj. k 8. 4. 2008, nijak nepřipouštěla, aby k vymožení dluhu jednoho z manželů – povinného byla provedena exekuce přikázáním pohledávky manžela tohoto povinného z účtu u peněžního u, když tento způsob provádění exekuce byl v platném právu nově zakotven až v důsledku přijetí novely provedené s účinností od 1. 1. 2013. Z toho pak vyplývá, že ještě ani v době zahájení nyní vedeného exekučního řízení, tím méně pak v (předcházející) době vzniku vymáhaného závazku či v době vydání exekučního titulu nemohli účastníci tohoto řízení, a tedy zejména ani oprávněná legitimně očekávat, že by její pohledávka mohla být nuceně uspokojena právě formou přikázání pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u. S ohledem na obecně uznávaný princip tohoto legitimního očekávání (k tomu obdobně srov. např. i závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 4. 2016 sp. zn. ) je tedy výklad přechodného ustanovení čl. IV bodu 1. provedený okresním soudem v napadeném usnesení zcela a jedině správný.

8. Okresnímu soudu lze tedy plně přisvědčit potud, že aplikace ustanovení ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015, podle něhož k vydobytí dluhu patřícího do společného jmění manželů nebo dluhu povinného, pro který lze vydat exekuční příkaz na majetek ve společném jmění manželů, lze vést exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního u, přichází při splnění zákonných podmínek do úvahy pouze v exekučních řízeních zahájených v době od 1. 1. 2013, neboť v době do 31. 12. 2012 nebylo exekuci přikázáním pohledávky z účtu manžela povinného vůbec možno nařídit a provést. Opačný výklady by pak opět zcela ve shodě se závěry přijatými již okresním soudem v napadeném usnesení byl zcela bezpochyby nejen v rozporu s výše uvedeným principem legitimního očekávání účastníků řízení, nýbrž zejména též v rozporu se zásadou zákazu pravé retroaktivity právních norem, jak to obdobně dovodil jednak Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. a jednak Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 31. 3. 2015 sp. zn. .

9. Odvolacím námitkám oprávněné, podle nichž tento výklad uvedeného přechodného ustanovení čl. IV bodu 1. správný není, proto v žádném případě přisvědčit nelze. Exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného nařízená v projednávané věci shora označeným exekučním příkazem soudního exekutora je tedy už jen vzhledem k těmto závěrům vskutku nepřípustná.

10. Jen pro úplnost pak krajský soud považuje za nutné dodat, že v projednávané věci nelze dále přehlédnout rovněž skutečnost zmíněnou v napadeném usnesení již i okresním soudem, a to že vymáhaná pohledávka oprávněné vznikla dle obsahu exekučního titulu již v období let 2001 až 2003, a tedy ještě v době účinnosti , (jinak i jen obč. zák.), avšak manželství povinného a jeho manželky Marty V. bylo uzavřeno a jejich společné jmění manželů tak vzniklo až dne 30. 1. 2016. S ohledem na tento vznik vymáhaného dluhu ještě v době před uzavřením manželství povinného a Marty V. a za účinnosti obč. zák. tudíž vymáhaný dluh předně nijak ve smyslu ust. obč. zák. ve znění účinném v době vzniku vymáhaného dluhu (k tomu srov. i závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. ) nespadá do společného jmění manželů – povinného a Marty V. Jelikož tento vymáhaný dluh vznikl před uzavřením manželství povinného a Marty V. (a to za účinnosti , ve znění účinném do 31. 12. 2013), není možno s ohledem na právní úpravu účinnou v době vzniku tohoto dluhu a provedenou zejména ust. věty prvé ex. řádu (i k tomu srov. již výše zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 8. 2016 sp. zn. ) k vymožení tohoto dluhu ani vydat exekuční příkaz postihující majetek ve společném jmění manželů – povinného a Marty V., neboť ve smyslu ust. věty prvé ex. řádu ve znění účinném do 31. 12. 2013 bylo možno exekuci na majetek patřící do společného jmění manželů vést k vymáhání dluhu vzniklého jen jednomu z manželů pouze tehdy, vznikl-li tento dluh za trvání manželství. Vzhledem k uvedenému by tak ani v případě aplikace ustanovení ex. řádu ve znění účinném od 1. 7. 2015 (vyloučené však již výše zmíněným výkladem přechodného ust. čl. IV bodu 1. ) tímto ustanovením určené podmínky pro nařízení a vedení exekuce přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného u peněžního u v projednávané věci splněny být nemohly a nemohou.

11. V napadeném rozhodnutí učiněný závěr okresního soudu o nepřípustnosti, jako důvodu pro částečné zastavení exekuce přikázáním pohledávky manželky povinného z účtu u peněžního u ve smyslu ust. , odst. 4 ve spojení s ust. ex. řádu je proto ze všech shora uvedených důvodů zcela správný.

12. S ohledem na věcně správné rozhodnutí o částečném zastavení exekuce pak okresní soud rovněž správně dospěl k závěru o splnění podmínek ust. ex. řádu pro vyhovění návrhům povinného a manželky povinného částečný odklad provedení exekuce v rozsahu prováděném přikázáním pohledávky manželky povinného z účtu u peněžního u na dobu do právní moci rozhodnutí o částečném zastavení exekuce v tomto rozsahu. Též výrok o povolení odkladu provedení exekuce v rozsahu prováděném na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov ze dne 21. 8. 2017 203 Ex 07992/08-47 přikázáním pohledávky z účtu manželky povinného Marty V. č. 86-5688110277/0100 u peněžního u na dobu do právní moci rozhodnutí o návrzích povinného a manželky povinného na částečné zastavení exekuce je proto věcně zcela správný.

13. Krajský soud tak proto při přijetí shora rozvedených závěrů odvoláním oprávněné napadené usnesení okresního soudu ve smyslu ust. ve spojení s ust. ex. ř. jako věcně naprosto správné v celém rozsahu potvrdil, když okresní soud při náležité aplikaci ust. věty prvé ex. řádu rozhodl správně též o náhradě nákladů řízení a toto rozhodnutí nebylo pak žádným z účastníků ani nijak zpochybněno.

14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení má oporu v ust. ve spojení s ust. a ex. ř., když při procesním neúspěchu oprávněné s jejím odvoláním vzniklo takto v odvolacím řízení procesně úspěšné manželce povinného právo na náhradu jí účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení, avšak podle obsahu spisu manželce povinného v průběhu odvolacího řízení žádné prokazatelné náklady odvolacího řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust. .

Ostrava 27. září 2018

JUDr. Jan Horák v. r.

předseda senátu