Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
038787CA9E7413BBC1257DB2007FA267.html
HTML · 21.26 KB
No categories available
22Co 401/2014
Legal thesis
22Co 401/2014-199
U S N E S E N Í
Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Chmelíka, Ph.D., a soudců JUDr. Martiny Vršanské a Mgr. Radka Kopsy v exekuční věci oprávněného
MH,
nar. xxx, bytem xxx, zast. JUDr. Pavlem Jelínkem, advokátem se sídlem Dražkovice 181, Pardubice, proti povinné
EB
, nar. xxx, bytem xxx, za účasti manžela povinné
PB
, bytem jako povinná, pro vymožení peněžitého plnění ve výši 104.500,- Kč s příslušenstvím, o odvolání povinné a jejího manžela proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 22.5.2014, č.j. 16EXE 1852/2012-172,
t a k t o :
I. Usnesení okresního soudu se m ě n í tak, že se exekuce částečně z a s t a v u j e , a to pokud je vedena na základě exekučního příkazu soudního exekutora Mgr. Petra Jaroše, Exekutorský úřad Chrudim, ze dne 3.12.2013 č.j. 129EX 4832/12-76 srážkami ze mzdy nebo jiného příjmu manžela povinné. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani odvolacím soudem.
O d ů v o d n ě n í :
Shora uvedeným usnesením okresní soud zamítl návrh povinné a manžela povinné na částečné zastavení exekuce (výrok I.) a zamítl návrh povinné a manžela povinné na odklad exekuce (výrok II).
K odůvodnění okresní soud uvedl, že daná exekuce byla nařízena usnesením ze dne 28.6.2012. Podáními ze dne 30.3.2014 a 20.5.2014 povinná a její manžel navrhli částečné zastavení exekuce vedené srážkami z platu manžela povinné s odůvodněním, že s vymáhanou pohledávkou nemá manžel povinné nic společného, jedná se o dluh z podnikání povinné. Dále poukázali na svou neutěšenou sociální situaci a navrhli odložení exekuce do doby rozhodnutí o jejím částečném zastavení. Oprávněný s částečným zastavením exekuce nesouhlasil, neboť vymáhaný závazek vznikl za trvání manželství povinné a jejího manžela, proto lze podle jeho názoru postihnout také majetek patřící do společného jmění povinné a jejího manžela. Okresní soud poté citoval ustanovení § 42 odst. 1 a 2 zák. č. 120/2001 Sb. (dále jen ex. řádu) ve znění platném a účinném do 31.12.2013. Uvedl, že exekuční příkaz postihující mzdu manžela povinné byl vydán dne 3.12.2013. Citovaná zákonná ustanovení stanoví přísná pravidla, jimiž se posuzuje rozsah společného jmění manželů v době, kdy je rozhodováno o provedení exekuce. Manžel, který tvrdí, že vymáhaná pohledávka nespadá do společného jmění manželů, se musí bránit vylučovací žalobou ve smyslu § 267 odst. 2 o.s.ř. Proto okresní soud návrh povinné a jejího manžela zamítl. Vzhledem k zamítnutí návrhu na zastavení exekuce pak okresní soud zamítl i návrh na její odklad, neboť nelze očekávat, že by exekuce byla, byť i částečně, zastavena.
Proti tomuto usnesení podali povinná a její manžel včasné odvolání, jež dále doplnili podáním ze dne 11.7.2014. Obsah obou podání je značně chaotický, a z převážné části je totožný s návrhem na částečné zastavení exekuce týkající se srážek ze mzdy manžela povinné. Odvolatelé mj. uvádějí, že exekuce je vedena nepřiměřenými způsoby, že žádají o nové prošetření celé záležitosti s oprávněným, neboť povinná vůči němu žádný dluh neměla a nemá; k tomu povinná popsala svůj pohled na okolnosti týkající se jejího nájmu nebytových prostor v nemovitosti oprávněného. Exekuce podle odvolatelů porušuje ústavu a lidská práva a svobody občana. Odvolatelé zopakovali, že pokud snad dluh vznikl, šlo o dluh z podnikání povinné, s nímž její manžel neměl nic společného. Proto podávají stížnost a žádají o zastavení exekuce z příjmu manžela povinné podle § 143 odst. 1 písm. b) obč. zákoníku. Exekuce byla na povinnou nařízena 28.6.2012, tedy před novelou z 1.1.2013. Proto exekutor pochybil. Přitom povinná splácí vymáhaný dluh podle splátkového kalendáře z 1.11.2013 částkami po 4.000,- Kč měsíčně, a přesto soudní exekutor vydal exekuční příkaz postihující mzdu manžela povinné. Navíc se soudní exekutor dotazoval zaměstnavatele manžela povinné, na jaký účet mu zasílá mzdu, jako by chtěl postihnout i tento účet. To by pak odvolatelé neměli z čeho žít. Navíc v exekučním příkazu nebyly zohledněny částky, které již byly povinnou uhrazeny. Proto odvolatelé žádali, aby byla exekuce částečně zastavena, a do rozhodnutí o zastavení exekuce, aby byla odložena.
Oprávněný se k odvolání vyjádřil tak, že je považuje za nedůvodné a ztotožňuje se s napadeným usnesením. Odkázal na své vyjádření k návrhu na zastavení exekuce a měl za to, že povinná podává opakované návrhy na zastavení exekuce z téhož důvodu, takže jde o res iudicata. Proto navrhl, aby krajský soud napadené usnesení potvrdil.
Krajský soud přezkoumal napadené usnesení, a to jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212a odst. 1 o.s.ř.), a to bez jednání ve smyslu § 254 odst. 8 o.s.ř., přičemž postupoval podle občanského soudního řádu ve znění platném a účinném do 31.12.2012 (viz čl. II bod 1 a čl. IV bod 1 zák. č. 396/2012 Sb.), a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.
Podle právní úpravy platné a účinné do 31.12.2012 nebylo možno podle konstantní judikatury v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce postihnout mzdu či obdobný příjem manžela povinného nebo pohledávku z účtu manžela povinného, neboť nešlo o součást společného jmění manželů (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2562/2007, dostupné na
www.nsoud.cz
, a judikaturu tam uvedenou). Ustanovení umožňující takové postižení byla do občanského soudního řádu vložena do § 262a odst. 3 (nyní § 262a odst. 2 o.s.ř.) článkem I zákona č. 396/2012 Sb. s účinností od 1.1.2013. Vzhledem k tomu, že soudní výkon rozhodnutí je vždy od počátku navrhován a nařizován konkrétním způsobem, nebylo nutno pro tyto nově zaváděné způsoby výkonu rozhodnutí přijímat žádná přechodná ustanovení. V každém případě je však obecně v čl. II bod 1 zák. č. 396/2012 Sb. uvedeno, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů. Článkem III téhož zákona č. 396/2012 Sb. pak byl rozsáhle novelizován též zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád. Přechodná ustanovení k těmto změnám, obsažená v čl. IV zák. č. 396/2012 Sb., opět obecně v bodu 1 uvádějí, že řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů, s výjimkami tam uvedenými, z nichž se žádná nijak netýká nově umožněného postižení mzdy či obdobného příjmu manžela povinného nebo jeho pohledávky z účtu ve smyslu § 262a odst. 3 o.s.ř. Řízením ve smyslu čl. IV bod 1 zák. č. 396/2012 Sb. je přitom vždy nutno rozumět exekuci jako celek, nikoli snad určité fáze exekuce či jednotlivé způsoby provedení exekuce na základě vydaných exekučních příkazů. Proto v exekucích zahájených před 31.12.2012 nelze použít ustanovení právních předpisů účinná až od 1.1.2013, a tedy ani nelze v rámci těchto exekucí postihnout mzdu či jiný příjem manžela povinného, ani pohledávku manžela povinného z účtu u peněžního ústavu.
Na uvedeném závěru nic nemění ani ustanovení čl. LII zák. č. 303/2013 Sb., podle něhož exekuční příkaz vydaný po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. v řízeních zahájených před nabytím účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. se řídí zákonem č. 120/2001 Sb., ve znění účinném po dni nabytí účinnosti zákona č. 396/2012 Sb. Předně je z tohoto ustanovení zcela zřejmé, že „řízením“ je vždy třeba rozumět exekuci jako celek, v jejímž rámci jsou vydávány jednotlivé exekuční příkazy, jak je uvedeno výše. Zejména však není v tomto ustanovení uvedeno, že by i pro řízení zahájená před 1.1.2013 byl použitelný občanský soudní řád ve znění po dni nabytí účinnosti zák. č. 396/2012 Sb. Samotný zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád, totiž nedává pro postižení mzdy či jiného příjmu manžela povinného či pohledávky z účtu manžela povinného u peněžního ústavu žádný podklad. Postižení takových hodnot je možné jen na základě přiměřeného použití občanského soudního řádu v exekučním řízení (srov. § 52 odst. 1, § 60 a § 65 ex. řádu), a občanský soudní řád je nutno použít ve znění do 31.12.2012.
Dále je nutno korigovat závěr okresního soudu o tom, že obranou manžela povinného proti postižení jeho pohledávky z účtu u peněžního ústavu či proti postižení jeho mzdy nebo jiného příjmu je vylučovací žaloba ve smyslu § 267 o.s.ř. Je pravdou, že tato otázka v minulosti v soudní praxi nebyla řešena zcela jednotně. Krajský soud však má za to, že vylučovací žaloba má místo tam, kde vymáhanou pohledávku nelze uspokojit z konkrétního, exekucí postiženého majetku proto, že k tomuto majetku má osoba odlišná od povinného právo, které nepřipouští exekuci. Takové právo může mít i manžel povinného v případech uvedených v ustanovení § 267 odst. 2 a 3 o.s.ř., které navazují na vymezení toho, co se považuje v exekuci za společné jmění manželů, v § 262a odst. 1 a 2 o.s.ř.. Je-li však postižena pohledávka z účtu manžela povinného, nebo mzda či jiný příjem manžela povinného podle § 262a odst. 3 o.s.ř., pak je zřejmé, že jsou vždy postihovány majetkové hodnoty osoby odlišné od povinného, k nimž povinný nemá práva, neboť jde o majetkové hodnoty, které netvoří součást společného jmění manželů, ani se pro účely exekuce za součást společného jmění manželů nepovažují. Práva manžela povinného k jeho účtu či mzdě tedy ani podle § 262a odst. 3 o.s.ř. ve znění od 1.1.2013 nemohou být právy, které vylučují uspokojení pohledávky oprávněného. Důvod, pro který případně nelze pohledávku oprávněného uspokojit těmito způsoby, neleží po 1.1.2013 v právu manžela povinného k účtu či mzdě, nýbrž ve vlastnostech samotné pohledávky oprávněného – musí jít o pohledávku, jež je součástí společného jmění manželů povinného a jeho manžela. Tuto skutečnost ovšem nelze uplatnit vylučovací žalobou, nýbrž je nutno domáhat se částečného zastavení exekuce s tvrzením, že dluh odpovídající vymáhané pohledávce oprávněného není součástí společného jmění manželů povinného a jeho manžela.
Obdobný závěr je pak nutno přijmout i v případě, že byly neoprávněně postiženy mzda či obdobný příjem manžela povinného nebo pohledávka manžela povinného z účtu u peněžního ústavu, přičemž neoprávněnost jejich postižení spočívá v tom, že podle právních předpisů, jimiž se daná exekuce řídí, nelze vůbec takové majetkové hodnoty manžela povinného postihnout. Nejde totiž o situaci, kdy by soudní exekutor postihl exekučním příkazem majetkové hodnoty, o nichž by měl za to, že patří povinnému, resp. povinný k nim má takový vztah, který umožňuje jejich použití k uspokojení pohledávky oprávněného. Naopak v daném případě byly vědomě postiženy majetkové hodnoty osoby odlišné od povinného, k nimž povinný žádný takový vztah nemá. Manžel povinného tak má v této části exekuce práva obdobná právům povinného, včetně práva navrhnout zastavení exekuce v části, v níž jsou tyto majetkové hodnoty postiženy. K těmto závěrům srov. např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1561/2012 nebo 20 Cdo 1642/2004.
Je-li tedy daná exekuce vedena srážkami ze mzdy manžela povinné, je vedení exekuce takovým způsobem nepřípustné ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 ex. řádu. Z uvedených důvodů krajský soud podle § 220 o.s.ř. změnil napadené usnesení okresního soudu tak, že rozhodl o zastavení exekuce v rozsahu, v jakém byla postižena mzda nebo jiný příjem manžela povinné. Vzhledem k rozhodnutí o částečném zastavení exekuce pak nebylo třeba rozhodovat i o odkladu exekuce, když odvolateli tvrzené důvody pro zastavení exekuce se případných jiných způsobů exekuce nijak netýkaly.
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 89 ex. řádu. V daném případě byli povinná a její manžel úspěšní se svým návrhem na částečné zastavení exekuce, nicméně za daných okolností lze stěží hovořit o tom, že by oprávněný toto částečné zastavení zavinil, neboť o způsobech provedení exekuce rozhoduje samostatně soudní exekutor (§ 58 odst. 3 ex. řádu). Navíc z obsahu spisu neplyne, že by manželu povinné nějaké náklady s touto fází exekučního řízení vznikly.
P o u č e n í :
Proti tomuto usnesení lze za podmínek uvedených v § 237 a § 238 o.s.ř. v platném znění podat dovolání do dvou měsíců od doručení jeho písemného vyhotovení. Dovolání se podává dvojmo k Okresnímu soudu v Pardubicích. O přípustnosti dovolání a o dovolání samém rozhoduje Nejvyšší soud.
V Pardubicích dne 29. září 2014
předseda senátu