Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19Co 2504/2004

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném

z předsedkyně JUDr. J. Š. a soudkyní JUDr. Z. S. a JUDr. I. J. v právní věci žalobkyně V. z. p. ČR , se sídlem

v P., IČ…, zastoupené JUDr. J. R., advokátem v P., proti žalovanému Ú. s. z. s. , se sídlem Č., IČ…,

zastoupenému JUDr. F. V., advokátem v Č., o zaplacení 7.440.547,90 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně

proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2.9.2004, č.j. -57,

t a k t o :

Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 85.239,70 Kč do

tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce JUDr. F. V., advokáta v Č.

O d ů v o d n ě n í

Napadeným rozsudkem zamítl soud prvního stupně žalobu, jíž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti

žalovanému zaplatit jí částku 7.440.547,90 Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% od 11.1.2004 do zaplacení.

Žalobkyni byla dále uložena povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 170.525,90 Kč dle

ustanovení Okresní soud vyšel v dané věci ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 31.7.2001 smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče a k této smlouvě byl na druhé pololetí roku 2001 uzavřen

dodatek č. 1. Na základě uvedené smlouvy se žalovaný zavázal poskytovat pojištěncům žalobkyně zdravotní

péči v souladu s právními předpisy hrazenou z veřejného zdravotního pojištění a žalobkyně se zavázala

uhradit žalovanému provedenou zdravotní péči průkazně zdokumentovanou a odůvodněně poskytnutou

jeho pojištěncům v souladu s právními předpisy a touto smlouvou. Z článku IV. odst. 1 uvedené smlouvy

soud zjistil, že ceny bodu a výše úhrad zdravotní péče včetně regulačních omezení se sjednávají dodatkem

ke smlouvě podle výsledků dohodovacího řízení, v souladu se zvláštním právním předpisem. Principiálně

shodným způsobem upravovala úhradu poskytované zdravotní péče v období prvního pololetí roku 2001

mlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče ze dne 9.7.1999 ve znění dodatku č. 10. Soud prvního stupně

učinil závěr o tom, že dle uvedených smluv o poskytování a úhradě zdravotní péče byl sjednán způsob úhrady

za poskytnutou zdravotní péči paušální částkou. Paušální způsob úhrady byl sjednán v souladu s vyhláškou

Ministerstva zdravotnictví ČR č. , kterou se vydávají rámcové smlouvy, vydanou k provedení zákona

č. , o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění. Soud shledal, že citovaná vyhláška stanovuje

shodně úpravu úhrady zdravotní péče jako zmíněná smlouva o poskytování a úhradě zdravotní péče, odkazuje na

cenu bodu a výši úhrad stanovenou v souladu s právními předpisy. Za zvláštní právní předpis zmíněný ve smlouvě

o poskytování a úhradě zdravotní péče ze dne 31.7.2001 a ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č.

se považuje , o cenách, v platném znění. Ve smyslu jsou příslušné orgány

státní správy oprávněny usměrnit tvorbu cen v případě, že trh je ohrožen účinky omezení hospodářské soutěže

nebo jestliže to vyžaduje mimořádná tržní situace. Ve smyslu § 5 odst. 2 pak maximální cenou je cena, kterou

není přípustné překročit. U zdravotní péče, odbornosti 709, tj. zdravotnické a záchranné služby, je úhrada

limitována maximální cenou jednoho bodu ve výši 1,10 Kč s tím, že maximální cena zdravotního výkonu je

součinem maximální ceny jednoho bodu a počtu bodů. Regulace úhrady zdravotní péče v uvedené výši platí

již od roku 2001 a byla postupně provedena cenovými výměry Ministerstva financí ČR. Při kontrole prováděné

žalobkyní bylo zjištěno, že v roce 2001 byla překročena maximální cena poskytnuté zdravotní péče

o 8.180.547,90 Kč. Na straně žalovaného vzniklo dle žalobkyně za období roku 2001 bezdůvodné obohacení

v uvedené výši. S ohledem na skutečnost, že žalovaný s tvrzením žalobkyně o vzniku bezdůvodného

obohacení nesouhlasil a částku žalobkyni neuhradil, žalobkyně jednostranným započtením pohledávky snížila

žalovanému úhradu za vyúčtování hrazené zdravotní péče v lednu 2004 o částku 740.000,- Kč, domáhá

se žalobkyně pouze zaplacení částky 7.440.547,90 Kč.

Z výše uvedených skutkových zjištění okresní soud dovodil, že uzavřený smluvní vztah mezi

žalobkyní a žalovaným je smluvním vztahem soukromoprávním. Smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní

péče včetně dodatku jsou uzavřeny na základě vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. ,

která je vydávána Ministerstvem zdravotnictví na základě zmocnění daného ustanovením § 17 odst. 2 zákona

č. , o veřejném zdravotním pojištění. Tato vyhláška dává účastníkům výše uvedených smluv

možnost sjednat si ceny bodu a výše úhrad zdravotní péče. Znění tohoto ustanovení dle soudu prvního

stupně jednoznačně stanovuje, že účastníci si mohou sjednat cenu bodu a výše úhrad podle výsledku

dohodovacího řízení, popřípadě v souladu se zvláštním předpisem. Z tohoto soud dovozuje, že zákonodárce chtěl

stanovit možnost účastníků dohodnout si způsob úhrady. S odstavcem 1 článku 4 předmětné vyhlášky

koresponduje i odstavec 2 téhož ustanovení, které pak vypočítává různé způsoby úhrady, z nichž jeden je

paušální úhrada. Pokud si účastníci smlouvy přímo ve smlouvách, respektive v jejich dodatcích, způsob úhrady

paušálem dohodli, odpovídá to podle názoru soudu prvního stupně výše uvedenému ustanovení vyhlášky,

potažmo zákona.Cenová regulace maximální ceny bodu výkonu se dle soudu prvního stupně nevztahuje na

paušální způsob sjednané úhrady poskytnuté zdravotní péče, neboť případná regulace by byla v rozporu

s možností účastníků smlouvy sjednat si paušální způsob úhrady, který je umožněn. Do platně uzavřených

smluv, ve kterých je stanoven určitý způsob úhrady za zdravotní péči nelze zpětně zasahovat, neboť toto

by bylo ohrožením právní jistoty účastníků smlouvy.

Proti tomuto rozsudku se odvolala žalobkyně s tím, že prvostupňový soud zásadním způsobem pochybil

při posuzování otázky cenové regulace úhrady za poskytnutou zdravotní péči. Dle názoru žalobkyně cenový

výměr Ministerstva financí stanovuje regulaci bez ohledu na způsob úhrady zdravotní péče, tj. postup při úhradě

vzniklého závazku. Pokud by cenový výměr měl na mysli provedení regulace pouze u výkonového způsobu

úhrady, musel by tuto skutečnost uvést tak, že regulace cen se vztahuje výhradně na tento způsob úhrady a

nikoliv na všechny ceny v dané oblasti regulace. V tomto směru tedy dle názoru žalobkyně nelze dojít k

jinému závěru, než že cenová regulace Ministerstva financí se vztahuje na smluvní vztah mezi žalobkyní

a žalovaným, a to bez ohledu na to, jaký způsob úhrady byl smluvními stranami ve smyslu ustanovení

zvolen. Žalobkyně též nesouhlasí se závěrem, že případná regulace by

byla v rozporu s možností účastníků smlouvy sjednat sipaušální způsob úhrady. Paušální způsob úhrady

má dle žalobkyně pro žalovaného význam v tom směru, že ačkoliv při výkonovém způsobu úhrady

byla v dohodovacím řízení stanovena cena bodu ve výši 0,95 Kč, při paušálním způsobu úhrady má žalovaný

možnost získat až maximální cenu bodu stanovenou cenovou regulací Ministerstva financí, tj. 1,10 Kč za

jeden bod. Paušální způsob úhrady tedy umožňuje žalovanému v rámci platné cenové regulace získat

vyšší úhradu za poskytnutou zdravotní péči než způsob výkonový. Paušální způsob úhrady má

především usnadnit rovnoměrný přísun peněz pro zdravotnické zařízení v průběhu roku, bez ohledu na

výkyvy v rozsahu poskytované péče. Žalobkyně nesouhlasí s výkladem obsahu vyhlášky týkajícího se

sjednání výše úhrady za poskytnutou zdravotní péči, kdy soud dospěl k závěru, že je-li výše úhrad za

poskytnutou zdravotní péči sjednána podle výsledku dohodovacího řízení, nemusí být stanovena v souladu

se zvláštními právními předpisy a nevztahuje se tedy na ni cenová regulace, neboť byla zcela zjevně

přehlédnuta zákonná povinnost Ministerstva zdravotnictví ČR posoudit ve smyslu § 17 odst. 8 zákona

č. , zda výsledky dohodovacího řízení jsou v souladu s platnými právními předpisy,

tedy i s cenovou regulací. Prvostupňový soud dle žalobkyně taktéž pochybil v závěru, že nelze

zpětně zasahovat do platně uzavřených smluv, ve kterých je stanoven určitý způsob úhrady za

zdravotní péči, neboť toto by bylo ohrožením právní jistoty účastníků smlouvy. S ohledem na

skutečnost, že cenová regulace předcházela uzavření smluvního vztahu, respektive dodatků stanovující

výši úhrady za poskytnutou péči mezi žalobkyní a žalovaným, nelze z důvodu neznalosti či nevědomosti

platného práva ze strany žalovaného a jemu podobných subjektů dovozovat porušení právní jistoty stran.

Sjednání paušálního způsobu úhrady za poskytnutou hrazenou zdravotní péči v kontextu dané smlouvy

znamenalo v podstatě formu paušálních záloh na úhrady v souladu s vyhláškou Ministerstva zdravotnictví

č. Ať je způsob úhrady zdravotní péče sjednán jako paušální záloha či jako již

konkrétní vyúčtování ceny poskytnuté zdravotní péče, vždy podléhá cenové regulaci a smluvní strany

ani dohodou nemohou tuto regulaci překročit či obejít. Poskytnutá úhrada formou paušálních plateb

nemůže překročit cenovou regulaci a pokud ji překračuje, považuje se v této části za neoprávněně

přijatou zálohu, kterou je třeba vrátit.

Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že se ztotožňuje s argumentací prvostupňového soudu

v tom směru, že v článku 4 odst. 1 přílohy 7 vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č.

je stanoven alternativní požadavek, který má hodnota bodu a výše úhrad splňovat. Předmětný

článek 4 odst. 1 je také třeba interpretovat v souladu s odst. 2 článku 4, kdy jsou demonstrativním

způsobem upraveny způsoby úhrady, kdy v odstavci 2 písm. b) je stanoven způsob úhrady paušální

sazbou, když na tento způsob úhrady nelze ustanovení o maximální hodnotě bodu vztahovat, neboť

platba neprobíhá na základě výkazu bodů, ale na základě uplynulého časového období.

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací shledal, že odvolání žalobkyně

má náležitosti uvedené v ustanovení Jako odvolací důvod je uveden důvod dle

ustanovení , tedy že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na

nesprávném právním posouzení věci. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu

oprávněnou a je přípustné dle ustanovení v návaznosti na ustanovení ,

přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, shora uvedený odvolací důvod neshledal a neshledal

ani existenci jiných odvolacích důvodů.

Způsob úhrady poskytované zdravotní péče je na základě zákonného zmocnění v § 17

odst. 2 upraven v článku 4 přílohy 7 k vyhlášce Ministerstva zdravotnictví

č. V tomto ustanovení je i dle názoru odvolacího soudu jasně stanovena alternativní

možnost sjednání si ceny bodu a výše úhrady zdravotní péče, a to buď ve smlouvě podle výsledku

dohodovacího řízení anebo (zákonná dikce „popřípadě“) v souladu se zvláštním právním předpisem.

Alternativnímu výčtu možností sjednání odpovídá i znění odst. 2 článku 4, který demonstrativně

(zákonná dikce „zejména“) uvádí způsoby úhrady a to mimo jiné pod písmenem a) bodovými

hodnotami a pod písmenem b) pak paušální úhradou. Ustanovení zákona o cenách potažmo cenové

výměry Ministerstva financí se však dle názoru odvolacího soudu vztahují pouze na cenovou

regulaci bodu a nikoliv na paušální úhradu, která je od bodové úhrady úhradou odlišnou – na

body nepřepočitatelnou. Názor žalobkyně, že stanovená maximální cena bodu nesmí být

při sjednávání individuální ceny zdravotnického výkonu překročena, by zcela popíral smysl

zákonné možnosti sjednání paušální úhrady za poskytnutou zdravotní péči. Podstata

sporu dle odvolacího soudu dále spočívá v posouzení, zda předmětnými dodatky ke smlouvám

o poskytování a úhradě zdravotní péče byla úhrada sjednána jako záloha, či jako konečná pevná

paušální platba. Odvolací soud je toho názoru, že úhrada byla sjednána jako paušální platba,

nikoliv ve formě zálohy. Ze znění dodatků vyplývá, že tyto stanovují výši paušální sazby na základě

porovnávajícího předchozího období, kdy byla žalovaným poskytnuta určitá suma zdravotní péče

(„ošetřených pojištěnců“). Tato paušální sazba odpovídá 104% výše úhrady za porovnávací období.

Tento způsob úhrady tedy postrádá jakoukoliv souvztažnost k množství provedených výkonů a

je závislý pouze na množství ošetřovaných pojištěnců, bez ohledu na to, kolik toto představovalo

zdravotních úkonů. Jediná modifikace k dodatku sjednaná, to znamená případné vrácení částky

poskytnutých peněz se týká pouze situace, kdy žalobkyně vykáže méně ošetřených pacientů,

než v porovnávacím období, kdy paušální částka by byla poté vynásobena indexem změny počtu

ošetřených pacientů. Tato situace však nenastala a ani žalobkyně sama ji nenamítá. Pro závěr,

že sjednaná úhrada je paušální platbou, svědčí i skutečnost, že suma ošetřených pacientů

byla žalobkyni známa ještě před uzavřením předmětných dodatků, a také se z ní vycházelo

a žalobkyně tedy mohla snadno určit cenu bodu jednoduchým matematickým přepočtením

paušální úhrady dle svých požadavků, což neučinila a uzavřela dodatky právě na předmětnou

částku. Odvolací soud považuje smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 31.7.2001 včetně

dodatku č. 1 za platnou, uzavřenou dle ustanovení

Cenová regulace vyjádřená maximální hodnotou bodu, s ohledem na učiněný závěr o sjednání

paušální úhrady bez závislosti na hodnotě bodu, nemůže mít tudíž za následek neplatnost

takovéhoto ujednání pro rozpor s právním předpisem, neboť tento rozpor není u paušální

úhrady a za této situace je nutno učinit závěr o tom, že na straně žalovaného nebylo shledáno

bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 457 obč. zák. ve výši žalované částky.

Žalobkyně se zavázala hradit poskytnutou lékařskou péči konkrétně stanovenou paušální

platbou, tímto ujednáním byla vyloučena úhrada dle bodového hodnocení zdravotních výkonů,

proto žalobkyně není oprávněna provádět dodatečně odečty z paušální úhrady v rámci

regulačních mechanismů dle , o cenách, ze kterého vychází seznam

zboží s regulovanými cenami.

Odvolací soud považuje napadený rozsudek za věcně správný, a proto postupoval dle

ustanovení a rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to jak ve věci samé, tak

ve výroku o nákladech řízení. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1

, v souladu se kterým soud uložil žalobkyni, ve sporu neúspěšné, povinnost zaplatit

žalovanému na nákladech řízení částku 170.525,90 Kč představující náklady vzniklé

žalovanému v souvislosti s jeho právním zastoupením, stanovené v souladu s vyhláškou

č. (sazba odměny byla stanovena dle ustanovení částkou

143.110,- Kč) a (3 režijní paušály po 75,- Kč) a dále 19% DPH.

O nákladech odvolacího řízení, které tvoří náklady právního zastoupení žalovaného, bylo

rozhodnuto dle ustanovení a Sazba odměny stanovená

dle ustanovení však byla dle ustanovení

§ 18 odst. 1 citované vyhlášky snížena o 50%, neboť advokát učinil v odvolacím řízení pouze

jeden úkon právní služby. K odměně ve výši 71.555,- Kč náleží ve smyslu vyhlášky

č. jeden režijní paušál ve výši 75,- Kč a k nákladům právního

zastoupení nutno připočíst i 19% DPH ve výši 13.609,70 Kč, neboť právní zástupce

žalovaného je plátcem této daně. Náklady odvolacího řízení vzniklé žalovanému tak

dosahující částky 85.239,70 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání

podaného do dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR v Brně

prostřednictvím Okresního soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud

k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Tento rozsudek lze k návrhu vykonat, pokud by povinnosti v něm stanovené nebyly

včas a řádně splněny.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 25. ledna 2005