Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14Co 522/2003

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 24

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce:

K. M.

, bytem O. 39, zastoupeného advokátem v P-9, B. 939/37, proti žalované:

Č. r. - m. o.

, se sídlem v P-6, T. 1, zastoupena V. ú. pro p. z., se sídlem v P-6, nám. S. 471,

o náhradu škody ve výši 7.858,- Kč

, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 13. 8. 2003 čj. - 11,

t a k t o :

Rozsudek soudu I. stupně se

p o t v r z u j e

.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 6.150,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokáta.

O d ů v o d ně n í :

Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobci 7.858,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu ohledně částky 900.000,- Kč vyloučil k samostatnému projednání a žalované uložil nahradit žalobci na nákladech řízení 6.300,- Kč.

Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce byl původně odsouzen Vojenským obvodovým soudem v Olomouci dne 1. 3. 1961 sp. zn. , ve spojení s rozsudkem Vyššího vojenského soudu v Trenčíně ze dne 23. 3. 1961 sp. zn. , pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle § 265 odst. 1 tr. zákona. V rehabilitačním řízení bylo rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 1991 sp. zn. při nezměněném výroku o vině upuštěno od potrestání podle tr. zákona. Žalobci bylo vyplaceno odškodné ve výši 105.293,-Kč za nezákonné odnětí svobody v době od 31. 3. 1961 do 22. 7. 1964. Posléze na základě rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 9. 2000 sp. zn. byla zrušena všechna pravomocná rozhodnutí ve věci a trestní řízení bylo dle tr. řádu zastaveno. Soud I. stupně dále vyšel ze zjištění, že byla posléze doplacena žalobci částka 200,- Kč jako paušální náhrada nákladů trestního řízení podle Z faktury vzal za zjištěné, že žalobce zaplatil JUDr. M. za zastupování v řízení o stížnosti pro porušení zákona částku žalovanou.

Na základě tohoto dospěl soud I. stupně k závěru, že podle mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda, právo na náhradu a podle ustanovení , 4 zahrnuje mimo jiné i náhradu nákladů řízení, které poškozenému vznikly v řízení, v němž bylo vydáno zrušující nebo zprošťující rozhodnutí, přičemž náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. S ohledem na to, že žalobce prokázal, že splnil zákonné podmínky, shledal soud I. stupně jeho nárok důvodným ohledně částky 7.858,- Kč, když ohledně částky 900.000,- Kč vyloučil věc k samostatnému projednání. Výrok o nákladech řízení byl zdůvodněn výsledkem sporu.

Proti rozsudku se včas odvolala žalovaná. Namítala, že žalobce řádně odškodnila, další jím uplatňované částky odmítá. Nesouhlasí s právním závěrem soudu I. stupně, že žalobce splnil podmínky pro odškodnění. Podle přechodných ustanovení „o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem“ (dále jen o odpovědnosti státu za škodu), konkrétně ustanovení , je možné aplikovat tento předpis jen na škodu vzniklou rozhodnutím vydaným po účinnosti tohoto zákona, což není daný případ. Nutné náklady právního zastoupení žalobce v řízení o stížnosti pro porušení zákona není možné považovat za škodu podle (dále jen rehabilitační zákon), nebo dle , protože existuje zvláštní předpis, který případnou škodu upravuje. Tímto je trestní řád, který v umožňuje rozhodnout při zrušení původního odsuzujícího rozhodnutí o nákladech za použití analogie ustanovení o soudní rehabilitaci. Soud by navíc takto postupoval v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 6. 2. 2001 sp. zn. , dle něhož pokud došlo ke zrušení odsuzujícího rozsudku, je přiměřené, aby stát chápal nutné náklady na právní zastoupení osoby neprávem odsouzené jako náklady vynaložené v zájmu právního státu samého. Navrhla proto, aby napadený rozsudek byl změněn tak, že se žaloba zamítá nebo aby byl zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že ustanovení § 151 tr. řádu je nepoužitelné, neboť se vztahuje pouze na taxativně uvedené případy, které nezahrnují žalobcovu kauzu. Postup dle § 19 odst. 3 reh. zákona také nelze uplatnit, neboť věc rozhodoval v září 2000 Nejvyšší soud ČR v řízení o stížnosti pro porušení zákona, nikoliv v přezkumném řízení podle rehabilitačního zákona. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek potvrzen.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo ( a ), poté neshledal odvolání žalované důvodným.

V dané věci soud I. stupně posoudil nárok dle V tomto směru má odvolatel pravdu, že soud pochybil, neboť ve smyslu ustanovení tohoto zákona se na odpovědnost státu za škodu vztahují tyto předpisy jen pokud došlo k nezákonnému odsouzení po účinnosti zákona. V dané věci však došlo k nezákonným rozhodnutím v roce 1961. Nicméně podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. bylo trestní stíhání žalobce zastaveno a všechny předchozí odsuzující rozhodnutí zrušena, včetně rehabilitačního rozsudku Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 30. 4. 1991 sp. zn. .

Za takové situace, dle judikatury NS ČR, se na osobu žalobce hledí jako na osobu rehabilitovanou podle zákona o soudní rehabilitaci bez ohledu nato, že k úplnému zrušení odsuzujícího rozsudku nedošlo v přezkumném řízení podle Z výrokové části i odůvodnění rozsudku NS ČR ze dne 13. 9. 2000 sp. zn. totiž vyplývá, že rozsudky bývalých vojenských soudů byl porušen zákon v neprospěch obviněného a to i z důvodů uvedených v ustanovení rehabilitačního zákona (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. ze dne 27. 8. 2003).

Soud odvolací proto dále zvažoval, zda uplatněný nárok lze zahrnout pod ustanovení § 23 odst. 1 reh. zákona, dle kterého „Nárok na odškodnění zahrnuje zejména:…náhradu nákladů trestního řízení ve výši 200,- Kč, náhradu zaplacených nákladů obhajoby v původním řízení atd.“. Z tohoto výčtu je patrné, že se jedná o výčet příkladmý (zejména), pokud jde svou povahou o nároky, které vznikly v důsledku nezákonného rozhodnutí. Odvolacímu soudu je znám názor NS ČR, pokud jde o nárok na odškodnění morální nemajetkové povahy, ohledně něhož zaujal NS ČR názor, že se jedná o nárok, který nelze zařadit pod ustanovení reh. zákona, neboť tento zákon je ve vztahu jak k , tak i obč. zákonu ve vztahu speciality (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. ).

Náklady řízení, které však vznikly žalobci v souvislosti s řízením o stížnosti pro porušení zákona, mají povahu materiální újmy, jsou svou povahou příslušenstvím pohledávky, a proto je lze podle názoru odvolacího soudu zařadit pod ustanovení reh. zákona a lze je ve spojení s reh. zákona a odškodnit.

Náhrada zaplacených nákladů zastoupení, které vznikly rehabilitovanému v souvislosti se zrušením nezákonného rozhodnutí v řízení o stížnosti pro porušení zákona, je nárokem dle

Názor žalované, že tyto náklady je možné přiznat jen v rámci trestního řízení ve smyslu ustanovení § 151 tr. řádu, neobstojí.

Dle ustanovení § 151 odst. 1, 2 zák. č. 141/1961 Sb. ve znění předpisů pozdějších (dále jen tr. ř.) stát nese náklady na nutnou obhajobu, které obviněnému vznikly v důsledku podání stížnosti pro porušení zákona. Obhájce, který byl obviněnému ustanoven, má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštního předpisu.

Jak plyne z výše uvedeného, nárok vzniká pouze tehdy, jedná-li se o náklady nutné obhajoby. Nutná obhajoba však v dané věci nepřichází v úvahu, neboť by se muselo jednat o řízení podle § 36 odst. 3 tr. řádu, tj. o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Žalobce byl však odsouzen v roce 1961 pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci dle tehdejšího tr. zákona, podle něhož byla sazba do pěti let (srov. ustanovení tr. v tehdy platném znění).

Odvolací soud má proto za to, že ustanovení § 151 tr. ř. aplikovat nelze, když se v případě zastupování žalobce advokátem v řízení o stížnosti pro porušení zákona o nutnou obhajobu nejednalo.

Pokud jde o aplikaci § 19 reh. zákona, tato nepřichází v úvahu proto, že náklady nevznikly žalobci v rehabilitačním řízení, ale v řízení o stížnosti pro porušení zákona (zde se řízení řídí ustanoveními tr. řádu), když je současně nutné konstatovat, že podle ustálené judikatury soudů obecně u procesních předpisů je analogie zákona pojmově vyloučena.

Pokud jde o výši uplatněné škody, která spočívá v nákladech zastoupení, byla jejich výše prokázána fakturou, která je v souladu s ustanoveními vyhl. č.

Odvolací soud vzhledem k tomu, že nebyl shledán uplatněný odvolací důvod, byť soud I. stupně aplikoval nesprávný právní předpis, nicméně shledal Českou republiku odpovědnou za vzniklou škodu, napadený rozsudek v dotčených mezích jako správný potvrdil ( ).

Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ustanovení ve spojení s , když náklady představují paušální odměnu dle vyhl. č. , dvakrát režijní paušál po 75,- Kč dle vyhl. č. , celkem 6.150,- Kč.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku není možné podat dovolání.

V Praze dne 16. ledna 2004

JUDr. Milada Veselá

, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Jana Nejedlá