Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2550/2025

21 Cdo 2550/2025-162

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce L. K., zastoupeného Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Dlouhá č. 3458/2A, proti žalované N. s. r. o. v likvidaci, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem vPraze 11, Medkova č. 913/48, o 1 330 010 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu vPraze ze dne 20. srpna 2024, č. j. -116, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Odůvodnění:

1.

Městský soud v

Praze rozsudkem ze dne 20. 8. 2024, č. j. -116, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2024, č. j. -89, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1

330

010 Kč s

úrokem z prodlení a že žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Dovodil, že žalobce pracoval pro žalovanou od 1. 8. 2016 do 31. 10. 2018 na

pozici ekonom, vedení obchodního oddělení, řízení investic na základě pracovní smlouvy, která byla změněna dodatkem č. 1 ze dne 1. 11. 2016 tak, že pro případ rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem nebo dohodou z

důvodů podle , b) a c) má žalobce právo na odstupné ve výši 24násobku průměrného měsíčního výdělku, dodatek podepsala tehdejší jednatelka žalované M

.

M. Žalobce působil u žalované také jako jednatel od 25. 10. 2016 do 27. 8. 2018 a činil tak bezplatně. Žalobce z

titulu funkce jednatele podepsal s M. M., kt

erá rovněž působila u žalované jako zaměstnanec, obdobný dodatek k

pracovní smlouvě. Pracovní poměr žalobce byl ukončen výpovědí žalované pro nadbytečnost, průměrný měsíční výdělek žalobce v

té době činil 60 455 Kč. Mezi žalobcem a žalovanou existoval pracovněprávní vztah ohledně výkonu práce na pozici ekonom, jednalo se o analytickou práci, nikoliv řídící a

organizační, za žalovanou byl dodatek podepsán k

tomu oprávněnou osobou – druhou jednatelkou. Pracovní poměr žalobce nebyl od jeho jmenování do funkce jednatele bezobsažný a existoval jako svébytný závazkový vztah, včetně úpravy odměňování, nevystupoval v

tomto ohledu jako statutární orgán, ale zůstal mu zachován režim zaměstnance (svědek J

. H.

, jediný společník žalované a od 27. 8. 2018 také jednatel, vypověděl, že

o

všech větších transakcích rozhodoval on, jakožto tehdejší majitel žalované, a že funkce jednatele žalobce byla bezplatná, protože již byl dostatečně odměňován v

rámci svého pracovního poměru). Žalobce má nárok na doplacení požadované částky

(odstupného), když

se podílel na přípravě prodeje společnosti zahraničnímu investorovi, čímž byla ohrožena jeho pracovní pozice.

2. Proti rozsudku odvolacího soudu (do celého jeho rozsahu) podala žalovaná dovolání. Namítá, že by měla být řešena otázka, „zda mohl dát zaměstnavatel výpověď pronadbytečnost bez rozhodnutí o skutečné příčině nadbytečnosti, bez přijetí organizační změny zaměstnavatelem, zda tedy došlo knaplnění důvodů pro výplatu odstupného“, „posouzení okolností a důsledků volby jednatele – fyzické osoby zřad zaměstnanců, vykonávajících obchodní vedení společnosti“, a že „skutkové závěry soudů jsou vpřímém rozporu s provedenými důkazy – kdy zmoci úřední je třeba zkoumat platnost výpovědi pronadbytečnost, posoudit naplnění předpokladů ke vzniku nároku na odstupné, čímž došlo kporušení práva na spravedlivý proces“. Závěry rozhodnutí soudů nejsou v souladu s judikaturou a chybí odůvodnění těchto závěrů odvolacího soudu, čímž je řízení zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil avěc vrátil kdalšímu řízení.

3. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované odmítl nebo zamítl, neboťdovolání je nedůvodné.

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky nežna řádné opravné prostředky. K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jenuvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu; je třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání. Teprve v případě, žejsou tyto důvody řádně a také správně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. ). Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhácitace textu ustanovení či jeho části (srov. například usnesení Nejvyššíhosoudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , které bylo uveřejněno podč. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , které bylo uveřejněno pod č. 116/2014 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ). K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti dovolání (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. ), neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Zjudikatury Ústavního soudu vyplývá, že pokud vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. ).

8. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, a argument, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením předpokladu přípustnosti dovolání, jen je-li z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného neboprocesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. ).

9. V posuzovaném případě žalovaná v dovolání nepředložila k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu Na řešení dovolatelkou předložených otázek, „zda mohl dát zaměstnavatel výpověď pro nadbytečnost bez rozhodnutí o skutečné příčině nadbytečnosti, bez přijetí organizační změny zaměstnavatelem, zda tedy došlo knaplnění důvodů pro výplatu odstupného“, napadené rozhodnutí nezávisí. Odvolací soud tyto otázky neřešil a neměl důvod řešit, neboť za situace, kdy žalovaná ani žalobce nepodali žalobu o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení , nepřísluší soudu v tomto řízení platnost rozvázání pracovního poměru přezkoumávat.

10. Nejvyšší soud již dříve dospěl k závěru, že lhůta k podání žaloby o neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou uvedená v ustanovení je lhůtou prekluzivní. Bylo-li právo na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru podle ustanovení uplatněno po uplynutí stanovené lhůty, přihlédne soud k zániku práva, i když to účastník řízení nenamítne. Z ustanovení současně vyplývá, že chce-li zaměstnanec nebo zaměstnavatel, aby nenastaly právní účinky vyplývající z rozvázání pracovního poměru, musí ve lhůtě dvou měsíců podat u soudu žalobu o určení, že právní úkon směřující krozvázání pracovního poměru je neplatný. Dvouměsíční lhůta podle ustanovení je lhůtou hmotněprávní, a proto účastník, který se domáhá neplatnosti rozvázání pracovního poměru, musí uplatnit svůj nárok žalobou u soudu tak, aby žaloba došla na soud nejpozději v poslední den lhůty; na rozdíl od lhůt procesních tedy nepostačuje, abyžaloba byla v poslední den lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji soudu doručit (například držiteli poštovní licence). Není-li nárok uplatněn včas, tedy alespoň v poslední den lhůty podle ustanovení u soudu, právo na určení neplatnosti právního jednání směřujícího k rozvázání pracovního poměru zaniká a rozvázání pracovního poměru, ikdyby bylo postiženo vadami, je platné a účinné. Po marném uplynutí dvouměsíční lhůty setedy soud již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního jednání, a to ani formou předběžné otázky; nebyla-li neplatnost právního jednání o rozvázání pracovního poměru určena pravomocným rozhodnutím soudu, musí soud v případném jiném řízení mezi účastníky vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně (srov.rozsudek býv. Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 1968, sp. zn. , uveřejněný podč. rozh. obč., rozsudek býv. Nejvyššího soudu SSR ze dne 28. 5. 1980, sp.zn. , uveřejněný pod č. 43/1982 Sb. rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu zedne 19. 3. 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 75/1997 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2002, sp. zn. , uveřejněný pod č. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2018, sp. zn. , uveřejněný pod č. 79/2019 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2020, sp. zn. , a rozhodnutí v nich uvedená).

11. Nejvyšší soud dále v rozsudku ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. , uzavřel, že vzhledem k tomu, že pracovní poměr skončí na základě každé výpovědi z pracovního poměru podané zaměstnavatelem, která nebyla pravomocným soudním rozhodnutím určena neplatnou, že platnost výpovědi z pracovního poměru nemůže být posuzována (ani jako otázka předběžná) v jiném řízení, než které by bylo zahájeno žalobou podanou podle ustanovení § 72 zák. práce (a v každém jiném soudním řízení mezi zaměstnavatelem azaměstnancem musí soud vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků skončil platně), a že ve výpovědi použitý důvod nesmí být dodatečně měněn (srov. § 50 odst. 4 větu druhou zák. práce), je třeba dovodit, že výpověď z pracovního poměru podaná podle ustanovení § 52 písm. a) až d) zák. práce je ve smyslu ustanovení § 67 odst.1 zák. práce podkladem proposkytnutí odstupného, i když použité výpovědní důvody ve skutečnosti nebyly naplněny.

12. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, že odvolací soud se „odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu“, přičemž poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. , a skutečnost, že „… Nejvyšší soud klade důraz na nutnost posouzení rozhodných okolností věci, resp. skutečné vůle stran při sjednávání odchodného …“. Dovolatelka přehlíží, že rozhodnutí odvolacího soudu (resp. soudu prvního stupně) není na řešení sporu o výklad právního jednání (zde pro rozhodnutí stěžejní dodatek kpracovní smlouvě ze dne 1. 11. 2016) založeno; takový spor totiž (podle skutkových tvrzení ze strany žalované) vůbec nebyl do řízení přednesen.

13. Stejně tak nezakládá přípustnost dovolání námitka dovolatelky rozporu rozhodnutí odvolacího soudu sjudikaturou Nejvyššího soudu, představovanou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. , a ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. , neboť dovolatelka vdovolání pouze cituje určité pasáže zuvedených rozhodnutí, aniž by následně právní závěry zde vyjádřené dala do srozumitelných konsekvencí se závěry, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno, a to ve vztahu kobsahu a trvání pracovního poměru žalobce vdobě sjednání dodatku kpracovní smlouvě ze dne 1. 11. 2016 s žalovanou, přičemž též v námitce vychází i zjiného skutkového stavu, než byl soudy zjištěn (v otázce, zda žalobce vykonával funkci jednatele úplatně či nikoliv).

14. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

15. Uvedené námitky je tak nutno posoudit jako kritiku právního posouzení odvolacího soudu, která však k založení přípustnosti dovolání nepostačuje (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. ).

16. Stejně je nutno posoudit námitku, že se odvolací soud nezabýval okolností rozporu dodatku kpracovní smlouvě s dobrými mravy.

17. Závěr o přípustnosti dovolání nemůže založit ani námitka dovolatelky, že „řízení jezatíženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť chybí odůvodnění závěrů odvolacího soudu onaplnění výpovědního důvodu“, protože uvedená námitka není dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení , ale mohla by (kdyby byla důvodná) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení ; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení věty druhé – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není.

18. V části, ve které směřuje proti výrokům rozsudku odvolacího soudu o nákladech řízení, není dovolání přípustné podle ustanovení , podle kterého dovolání podle není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku onákladech řízení.

19. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení odmítl.

20. Dovolatelka v dovolání navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. Návrhem dovolatelky na odklad vykonatelnosti se proto Nejvyšší soud nezabýval.

21. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 3. 2026

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu