Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 326/2025-47

Okresní soud v Klatovech rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Leitgebovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

o zaplacení 65 671,40 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 045 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 045 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 13 626,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 52 045 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 222,55 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 702,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně Jméno advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 657 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 52 045 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 52 045 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Co do částky 13 626,40 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 52 045 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, jakož i úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 222,55 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 702,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta, .IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 657 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 65 671,40 Kč s příslušenstvím, k čemuž uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru č. hodnota dne datum. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 58 551 Kč, kdy se žalovaný zavázal žalobkyni poskytnuté plnění splatit v 10 měsíčních splátkách po 6 506 Kč. Žalovaný však nesplatil splátku splatnou dne 15. 8. 2024, na svůj dluh uhradil pouze jednu splátku ve výši 6 506 Kč a dostal se rovněž do prodlení se zaplacením splátek splatných dne 15. 9. 2024, 15. 10. 2024, 15. 11. 2024 a 15. 12. 2024. Žalobkyně upomínala žalovaného, vyzývala jej k plnění dopisem ze dne 30. 12. 2024, kdy žalovanému oznámila zesplatnění dluhu ke dni 16. 12. 2024. Žalobkyně rovněž požadovala zaplacení úroku z prodlení z částky 57 267,55 Kč od 20. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně požadovala zaplacení částky složené ze splátek splatných do zesplatnění ve výši 32 530 Kč, jistiny v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 24 737,55 Kč, smluvní pokuty v důsledku zrušení úvěrové smlouvy ve výši 3 888,85 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 111 Kč, účelně vynaložených nákladů na odeslání upomínky ve výši 600 Kč, na odeslání oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč, a dále smluvní pokuty za prodlení s úhradou jednotlivých splátek ve výši 2 604 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Žalobkyně následně k výzvě soudu doplnila svá skutková tvrzení a předložila soudu důkazy, když uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného bylo využito mnohých registrů, jako je Registr rizikových subjektů právnická osoba, registr Anonymizováno, jakož i skóringového modelu. Dále zmínila, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem představuje 45 000 Kč, a že tento příjem plyne z podnikání. Náklady na bydlení dle žalovaného představují částku ve výši 12 500 Kč, ostatní výdaje pak částku ve výši 890 Kč. Žalobkyně rovněž počítala s finanční rezervou ve výši 10 % příjmů žalovaného. Žalobkyně rovněž uvedla, že by primárně žalovaný měl být tím, kdo o převzetí závazku rozhoduje a měl by sám posoudit, zda je a bude schopen takovému závazku dostát.

4. Soud rozhodl za splnění podmínek dle , bez nařízení jednání.

5. Žalobkyně soudu předložila úvěrovou smlouvu č. číslo ze dne datum, uzavřenou mezi účastníky řízení (za žalobkyni smlouva uzavřena na základě doložené smlouvy o obchodním zastoupení prostřednictvím společností právnická osoba.), včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru č. číslo, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 58 551 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v 10 měsíčních splátkách po 6 506 Kč. Krom dlužné jistiny se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 24,73 % ročně. Žalovaný byl tak povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 65 060 Kč. Ve smlouvě byl uveden rovněž celkový měsíční příjem žalovaného, plynoucímu z podnikání žalovaného, ve výši 45 000 Kč, jakož i výdaje žalovaného na bydlení ve výši 12 500 Kč a ostatní pravidelné výdaje ve výši 890 Kč.

6. Z přehledu plateb pro smlouvu č. číslo ze dne datum a z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil pouze jednu splátku, a to dne 30. 7. 2024 ve výši 6 506 Kč.

7. Žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění celého dluhu dopisem ze dne 30. 12. 2024, který rovněž podložila dodejkou.

8. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou ve smyslu , jak doložila výzvou samotnou, tak podacím archem.

9. Dle složky posouzení žalovaného se podává, že u žalovaného byly uvedeny údaje o jeho příjmech ve výši 45 000 Kč, ročním obratu ve výši 860 000 Kč, měsíčních výdajích na bydlení ve výši 12 500 Kč a ostatních výdajích ve výši 890 Kč.

10. Z kopie řidičského průkazu a povolení k pobytu žalovaného se podává, že žalobkyně měla k dispozici podobiznu žalovaného, jakož i doklad prokazující správnost jeho osobních údajů.

11. Žalovaný se nenachází na tzv. Anonymizováno dle v doplnění předloženéy.

12. Podle (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

15. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

16. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.

20. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle a a násl. , o spotřebitelském úvěru. Tuto smlouvu o spotřebitelském úvěru však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.

21. Soud měl za to, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ) a Ústavního soudu ČR (např. nález ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Byť se uvedená judikatura vztahovala k , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR-Finance, Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci a 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Přitom nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Na toto rozhodnutí navázal též Nejvyšší soud ČR svým usnesením ze dne 31. 5. 2021, sp. zn. .

22. Posuzovaná smlouva o úvěru neobsahuje ani v nejmenším informace, které by mohl věřitel posuzovat za účelem zjištění schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr, přičemž žalobkyně ničím neprokázala svá tvrzení, že by s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného. Ve svém doplnění žaloby uvedla žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána prostřednictvím mnohých registrů, a rovněž uvedla, že žalovaný disponuje příjmem ve výši 45 000 Kč z podnikání, který nijak doložený nebyl, a že po aplikaci vzorce pro výpočet a posouzení úvěruschopnosti, odečtení finanční rezervy představující 10 % z příjmů žalovaného, odečtení výdajů, byl žalovaný schopen úvěr splácet.

23. Právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, je osobou povinnou podle , provozovat svou činnost s odbornou péčí, a s touto péčí i náležitě spolehlivě a bez důvodných pochybností zjistit úvěruschopnost žalovaného dle a odst. 2 stejného zákona. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nepředložila soudu důkaz o tom, jak posuzovala příjem žalovaného, či že by jakýmkoliv způsobem zjišťovala výdaje žalovaného, spoléhaje se jen na tvrzení žalovaného, soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala důkladně a s odbornou péčí dle a , úvěruschopnost žalovaného. Právě z tohoto důvodu shledal soud smlouvu neplatnou dle zákona. K prokázání příjmu žalovaného, který uvedl, že je podnikatelem, by mohlo posloužit daňové přiznání či obdobně jako u zkoumání výdajů žalovaného, výpis nebo výpisy z účtu žalovaného. Nic z toho však žalobkyně nepředložila. Pochybení žalobkyně pak nemohly napravit ani výstupy z nejrůznějších databází, neboť ty neposkytují dostatečný podklad pro závěr, že spotřebitel disponuje aktuálně prostředky k tomu, aby dohodnuté splátky splácel. Na výše uvedeném závěru nemění nic skutečnost, že žalovaným uvedené údaje případně odpovídají „statisticky obvyklým“ údajům, neboť zákonem stanovená povinnost předpokládá zkoumání úvěruschopnosti konkrétního žadatele, nikoliv žalobkyní presumovaného obrazu typického žadatele (spadajícího do určité skupiny dle jím sdělených a neověřovaných údajů), bez ohledu na skutečnost, že použití scoringového postupu vycházejícího ze statistických dat může v praxi vést k nižšímu počtu nesplacených úvěrů jakožto i k nižším nákladům/pracnosti/složitosti procesu sjednávání spotřebitelského úvěru. Z postupu žalobkyně přitom skutečně nelze seznat, že by si tyto informace o skutečných příjmech a výdajích žalovaného jakkoliv zjišťovala, či si alespoň ověřila ty, které jí byly žalovaným tvrzeny, což lze chápat jako jednoduchý krok k ověření schopnosti splácet úvěr klientem, ke kterému měla žalobkyně přistoupit a z nepochopitelných důvodů tak neučinila, byť si mohla za tímto účelem minimálně sama vyžádat od žalovaného výše zmiňované daňové přiznání, výpisy z bankovního účtu k doložení, kopii nájemní smlouvy aj. Nelze přisvědčit ani tvrzení žalobkyně, že by primárně spotřebitel měl být tím, kdo o převzetí závazku na svoji osobu rozhoduje, a právě on by měl posoudit, zda je a bude schopen takovému závazku dostát. Právě posuzování úvěruschopnosti, tedy schopnosti závazek řádně a včas splatit, je, dle komentáře k ustanovení , o spotřebitelském úvěru (Zákon o spotřebitelském úvěru, 1. vydání, 2017, s. 425 – 436) imanentním postupem před uzavřením každé smlouvy o spotřebitelském úvěru, jehož primárním zájmem je chránit spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, a případně před hrozícím úpadkem. Komentář se rovněž zmiňuje o nespolehlivosti údajů o výdajích spotřebitele jím uvedených, neboť spotřebitel běžně nemá dobrý přehled (případně nemá žádný přehled) o svých výdajích. Povinnost posoudit úvěruschopnost zákonodárce stanovil poskytovateli úvěru, jak je patrno ze samotného znění , nikoliv spotřebiteli. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní stran prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když soud vychází ze zjištěného skutkového stavu, tedy že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumala.

24. Nárok žalobkyně je tedy nutno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2993 odst. 1 o. z., neboť zde nebyl a není platný závazek. V tomto směru soud po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že nároky žalobkyně jsou důvodné a vyplývají ze shora uvedených listinných důkazů. Žalovaný nároky žalobkyně žádným relevantním způsobem nezpochybnil a neprokázal, že by dluh uhradil. Soud proto nárok žalobkyně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle . Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 58 551 Kč, na svůj dluh plnil částkou ve výši 6 506 Kč. Částka, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni tak představuje rozdíl mezi těmito plněními, tedy částku ve výši 52 045 Kč.

25. Soud se rovněž zabýval úrokem z prodlení, jehož zaplacení žalobkyně požadovala jednak od 20. 1. 2025 do zaplacení, jednak jej zčásti kapitalizovala ve výši 1 111 Kč. Vzhledem k tomu, že nárok žalobkyně je nárokem na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 odst. 1 o. z., je žalovaný povinen plnit až na výzvu žalobkyně dle § 1958 odst. 2 o. z. (s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. ). Žalovaný byl vyzván k plnění současně v oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 30. 12. 2024, kdy toto bylo provozovateli poštovních služeb předáno dne 31. 12. 2024. Má se za to, že došlá zásilka došla třetí pracovní den po odeslání dle § 573 o. z. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celého dluhu nejpozději dne 19. 1. 2025, v prodlení se ocitl dne následujícího po splatnosti, tedy dne 20. 1. 2025. Od tohoto dne je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni úrok z prodlení dle ve spojení s o. z., jehož výši stanoví

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný s tím, že procesní úspěch žalobkyně ve výroku I. převýšil procesní úspěch žalovaného ve výroku II., proto soud rozhodl o přiznání náhrady nákladů soudního řízení žalobkyni, a to v procentní výši odpovídající rozdílu úspěchu žalobkyně a žalovaného, tj. ve výši 60 %.

27. Náklady řízení žalobkyně dle ustanovení tvoří soudní poplatek ve výši 2 628 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. c) sazebníku poplatků , o soudních poplatcích, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 11 220 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny 3 740 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 450 Kč ve výši 1 350 Kč dle ustanovení advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 2 639,70 Kč, počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky 17 837,70 Kč. Soud žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení toliko ve výši 60 %, tj. částku 10 702,62 Kč.

28. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, v řízení bylo pokračováno, stanovil soud žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku poplatků , o soudních poplatcích ve výši 657 Kč.

29. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností výrokem I., III. a IV, se soud řídil ustanovením a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Klatovech. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.