Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
21 C 310/2025-42
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 160 191 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 631 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.
II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 129 560 Kč,
- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 909,66 Kč,
- kapitalizovaného úroku ve výši 3 988,46 Kč,
- úroku ve výši 8 % ročně z částky 43 210,27 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,
- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 652,62 Kč,
- kapitalizovaného úroku ve výši 1 335,72 Kč,
- úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 537,04 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,
- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 408,38 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,
- zákonného úroku z prodlení z částky 30 631 Kč od 21. 2. 2025 do splatnosti částky, kterou byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni podle odstavce I. výroku tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 1 569 Kč na účet Okresního soudu v adresa do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 30 631 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.A pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů.II. Žaloba se zamítá co do zaplacení 129 560 Kč,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 909,66 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 3 988,46 Kč,- úroku ve výši 8 % ročně z částky 43 210,27 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 652,62 Kč,- kapitalizovaného úroku ve výši 1 335,72 Kč,- úroku ve výši 8 % ročně z částky 13 537,04 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 29 408,38 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení,- zákonného úroku z prodlení z částky 30 631 Kč od 21. 2. 2025 do splatnosti částky, kterou byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni podle odstavce I. výroku tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 1 569 Kč na účet Okresního soudu v , adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužných částek vyplývajících ze dvou spotřebitelských úvěrů, které byly žalované poskytnuty právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně v obou případech splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť před uzavřením každé ze smluv posoudil úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Uváděla, že právní předchůdce žalobkyně zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a další poměry žalované prostřednictvím údajů uvedených v žádostech o úvěr a prostřednictvím dokladů, které žalovaná doložila. Ověřoval též informace získané od žalované nahlédnutím do příslušných veřejných registrů, zejména NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Dále prověřoval příjmy a výdaje žalované a její domácnosti podle výpisů z bankovního účtu. Žalovaná všechna uvedená tvrzení stvrdila svým podpisem s prohlášením, že poskytované informace jsou úplné, přesné a pravdivé. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. 0425419 žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 14 616 Kč a měsíční výdaje 16 660 Kč, přičemž příjem domácnosti činil 49 271 Kč a výdaje domácnosti 22 500 Kč; použitelný měsíční příjem domácnosti byl vypočten na 26 771 Kč. Na základě vyhodnocení takto získaných a ověřených informací byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru na částku 55 000 Kč. Žalobkyně uváděla, že žalovaná potvrdila převzetí uvedené částky podpisem smlouvy a následně z tohoto úvěru uhradila celkem 28 895 Kč. Ve vztahu ke smlouvě o úvěru č. 0415084 žalobkyně tvrdila, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 9 431 Kč a měsíční výdaje 17 360 Kč, přičemž příjem domácnosti činil 36 505 Kč a výdaje domácnosti 24 500 Kč; použitelný měsíční příjem domácnosti byl vypočten na 12 005 Kč. Po prověření těchto údajů byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru na částku 20 000 Kč. Žalobkyně uváděla, že žalovaná tuto částku převzala podpisem smlouvy a z poskytnutého úvěru uhradila celkem 15 474 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná přes provedené částečné úhrady své povinnosti z obou smluv řádně a včas neplnila, a proto se žalobkyně domáhala zaplacení neuhrazených zůstatků obou pohledávek spolu s příslušenstvím.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Ve věci provedl soud dokazování a zjistil tyto dílčí skutečnosti:
4. Z listin y označené jako smlouva o úvěru č. 0425419 soud zjistil, že smlouva byla uzavřena mezi společnosti právnická osoba., jako věřitelem, a žalovanou, jako dlužníkem. Podle této smlouvy převzala žalovaná v hotovosti 55 000 Kč a zavázala se zaplatit tuto částku spolu s úroky a poplatky v celkové výši 121 900 Kč v měsíčních splátkách po 6 095 Kč, celkem 20 splátek. Smlouva byla podepsána dne 20. 12. 2022. Součástí smlouvy byla příloha číslo 1. – předpis splátek.
5. Z transakční historie ke smlouvě č. 0425419 soud zjistil, že byly provedeny tyto úhrady:
6. V dopise označeném jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 vyrozuměna společnost právnická osoba žalovaného o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 425419 na žalobkyni.
7. Z listin y označené jako smlouva o úvěru č. 0415084 soud zjistil, že byla uzavřena mezi smluvními stranami právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou, jako dlužníkem. Žalovaná podle smlouvy převzala v hotovosti částku 20 000 Kč a zavázala se splatit tuto částku navýšenou o úroky a poplatky v celkové výši 45 160 Kč, a to ve 20měsíčních splátkách po 2 258 Kč. Smlouva byla uzavřena dne 31. 10. 2022 a součástí smlouvy byla příloha č. 1 – předpis splátek.
8. Transakční historie ke smlouvě č. 0415084 soud zjistil, že byly provedeny tyto úhrady:
9. V dopise označeném jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 vyrozuměna společnost právnická osoba žalovaného o postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy č. 415084 na žalobkyni.
10. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky vyplývající ze smlouvy č. 0425419 a ze smlouvy č. 0415084 v předžalobní upomínka ze dne 17. 7. 2025. Zásilku adresovanou žalované podal zástupce žalobkyně k poštovní přepravě dne 17. 7. 2025 (Podací lístek – dopis online).
11. V potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 25. 3. 2025 právnická osoba jako postupitel potvrdila, že jí byla zaplacená kupní cena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 uzavřené se žalobkyní, a to dne 25. 3. 2025.
12. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právnická osoba. jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem, ze dne 12. 3. 2025, bylo zjištěno, že žalobkyni původní věřitel postoupil své pohledávky označené v příloze č. 1 smlouvy.
13. Z printscreen mobilního telefonu soud zjistil, že Úřad práce – krajská pobočka Ostrava, zaslal dne 10. 10. 2022 částku 9 431 Kč označenou jako příspěvek na bydlení 9/2022 a rodičovský příspěvek 9/2022. Dále 12. 12. 2022 zaslal Úřad práce částku 14 616 Kč s poznámkou příspěvek na bydlení 10–11/2022 a rodičovský příspěvek 11/2022 (viz čl. 26 ). Z této listin y ale nebylo zjištěno, komu a na jaký účet byla částka poukázána.
14. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že dne 19. 12. 2022 žalovaná požádala o úvěr ve výši 55 000 Kč. V žádosti bylo uvedeno, že žalovaná je na mateřské dovolené, své příjmy doložila výpisem z bankovního účtu. Měsíční příjem byl uveden ve výši 14 614 Kč a měsíční výdaje 16 660 Kč. Z toho na bydlení 3 000 Kč, na dopravu a jídlo 6 960 Kč, na splátky stávajících půjček 6 700 Kč. právnická osoba bylo uvedeno, že ve společné domácnosti žije s manželem, jehož příjem z podnikání činí 34 655 Kč. Dále bylo zaškrtnuto, že příjmy byly doloženy z výplatních pásek a pracovní smlouvy.
15. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že dne 31. 10. 2022 žalovaná požádala o úvěru na částku 25 000 Kč. Uvedla, že je na mateřské dovolené, že rodičovský příspěvek pobírá ve výši 9 431 Kč a že její měsíční výdaje činí 17 360 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení, na dopravu a jídlo 6 960 Kč, měsíční splátky stávajících půjček 7 400 Kč, přitom měsíční výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 5 000 Kč, na dopravu a jídlo 10 500 Kč, měsíční splátky půjček 9 000 Kč a výdaje domácnosti 24 500 Kč. Bylo počítáno s použitelným příjmem žalované ve výši 7 929 Kč a dále bylo vyznačeno, že příjem manžela, či osoby žijící se žalovanou ve společné domácnosti činí 27 074 Kč, což mělo být doloženou výplatní páskou a pracovní smlouvou. Dále bylo uvedeno, že bydlí v nájmu. Je vdaná a má jedno vyživované dítě.
16. Uvedená dílčí skutková tvrzení představují současně skutkový závěr soudu.
17. Po právní stránce posoudil soud věc následovně mezi žalovanou a předchůdcem žalobkyně byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 zákon č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“). Původní věřitel pohledávky z obou smluv postoupil žalobkyni podle § 1879 o. z., žalobkyně tak byla oprávněna k podání žaloby. Obě uvedené smlouvy jsou smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Z úřední povinnosti se soud proto zabýval tím, zda poskytovatel úvěru splnil povinnosti podle tohoto zákona, zejména zda byla řádně posuzována schopnost žalované úvěr splácet ve smyslu § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
18. Tuto povinnost má soud i v případě, že úvěr byl po určitou dobu splácen (závěry rozsudku Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, Nárokuj, dostupný na www.eur-lex.europa.eu).
19. Provedeným dokazováním soud zjistil, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalované tak, že ověřil dosavadní platební morálku žalované v dostupných registrech a ověřil příjmy žalované. Vycházel z údajů, které žalovaná uvedla při sjednávání spotřebitelského úvěru. I pokud by byly ověřeny příjmy žalované, nebyly řádně ověřeny příjmy domácnosti/manžela. Výdaje žalované ani domácnosti pak ověřovány nebyly vůbec. Soud tak dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru neposoudil úvěruschopnost žalované důkladně. Spotřebiteli byl poskytnut spotřebitelský úvěr i přesto, že zde mohly existovaly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet. Jestliže je smlouva absolutně neplatná, pak musí platit, že si strany neujednaly, kdy má dlužník dluh splnit. A věřitel nemůže ani požadovat plnění po dlužníkovi (spotřebiteli) ihned, jak je tomu u běžného nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 1958 odst. 2 o. z.). Úprava § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je ve vztahu k § 1958 odst. 2 o. z. ustanovením speciálním. Je-li spotřebitel povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, je povinen ji vrátit v nové době splatnosti, která odvisí od jeho možností.
20. Soud proto zavázal žalovanou k zaplacení dosud nevrácené jistiny 26 105 Kč (tj. 55 000 Kč – 28 895 Kč) a jistiny 4 526 Kč (tj. 20 000 Kč – 15 474 Kč).
21. Povinnost zaplatit dlužnou jistinu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozsudku, určil soud jak s ohledem na výši dosud nevrácené jistiny, tak v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Podle zákona o spotřebitelském úvěru má totiž věřitel povinnost vyzvat spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, k uhrazení dlužné splátky a poskytnout mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů (§ 124 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru).
22. A pro případ, že žalovaná tuto povinnost nesplní řádně a včas, přiznal soud žalobkyni nárok na úrok z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z., § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve spojení se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. Cpjn 202/2005 ).
23. Ve zbývajícím rozsahu pak soud žalobu zamítl.
24. Žalobkyně zaplatila za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu soudní poplatek ve výši 6 276 Kč. Soud však elektronický platební rozkaz v této věci nevydal, proto poplatková povinnost žalobkyně činí 7 845 Kč, a to podle položky 2 bodu 2. ve spojení s položkou 1 bodu 1. Sazebníku soudních poplatků (příloha k zákonu č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích). Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 1 569 Kč podle § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích.
25. Náhradu nákladů řízení nepřiznal soud žádnému z účastníků, neboť procesně úspěšnějšímu žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly (§ 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen „o. s. ř. “). Pro upřesnění soud dodává, že procesní úspěch a neúspěch účastníků posoudil včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1492/2017 , dostupné na www.nsoud.cz).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.